27 Co 292/2024-448 — Krajský soud v Praze

1. Výrokem I. rozsudku soudu prvního stupně uvedeného v záhlaví (dále též „rozsudek soudu prvního stupně“) bylo určeno, že žalobce je výlučným vlastníkem nemovitosti – pozemku st. , Anonymizováno, zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba č. p. , Anonymizováno, – rodinný dům, vše zapsané na listu vlastnictví č. , hodnota, pro katastrální území , adresa, , obec , adresa, u , právnická osoba, pro Středočeský kraj, katastrální pracoviště , adresa, (dále jen „nemovitost“). Dále byla žalovanému uložena povinnost uhradit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 32 382 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právní zástupkyně žalobce (výrok II.), povinnost uhradit České republice – Okresnímu soudu v Kladně na soudním poplatku částku 5 000 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok III.) a povinnost uhradit České republice – Okresnímu soudu v Kladně na nákladech zálohovaných státem částku 74 287 Kč, a to rovněž do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok IV.).2. Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že se žalobce vlivem úrazu, dlouhé hospitalizace, pracovní neschopnosti a epilepsie dostal do finančních problémů, které vyústily až v exekuci a hrozbu zpeněžení nemovitosti. Žalobce tudíž pod vlivem své tehdejší družky, která měla kontakty na osoby poskytující nebankovní půjčky, podepsal smlouvu o smlouvě budoucí a následně zástavní smlouvu. Prostřednictvím zástavní smlouvy žalobce dal nemovitost do zástavy za úvěr ve výši 855 000 Kč odpovídající kupní ceně nemovitosti, který byl vyplacen kupujícímu , jméno FO, . Z tohoto úvěru byl posléze uhrazen dluh žalobce vymáhaný soudním exekutorem a zbylá část měla být vyplacena na účet advokáta , tituly před jménem, , jméno FO, , k čemuž však v době blízké podpisu smlouvy nedošlo. Jakmile kupující , jméno FO, v roce 2017 zjistil, že není s ohledem na nezapsání svého vlastnického práva do katastru nemovitostí vlastníkem nemovitosti, došlo k uzavření kupní smlouvy. V době uzavření této kupní smlouvy však žalobce dle znaleckých posudků nebyl vzhledem ke svému duševnímu stavu schopen pochopit smysl a dosah smlouvy. K námitkám žalovaného proti znaleckým závěrům soud prvního stupně odkázal na přesvědčivé vysvětlení znalce , jméno FO, . Nepřisvědčil ani námitce žalovaného ohledně vypracování revizního znaleckého posudku osobu, která není znalcem, a to s odkazem na skutečnost, že revizní znalecký posudek vypracoval znalecký ústav, nikoliv konkrétní osoba, které se na jeho zpracování podílela.3. Soud prvního stupně tedy s odkazem na § 581 a § 580 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) dospěl k závěru, že kupní smlouva uzavřená mezi žalobcem a , jméno FO, je neplatná, neboť žalobce jednal v duševní poruše, která jej činila neschopným takové jednání učinit. Kupující , jméno FO, se tedy vlastníkem nemovitosti nikdy nestal, a proto ji ani nemohl platně převést na žalovaného. Skutečným vlastníkem nemovitosti tak byl po celou dobu žalobce, který má na určení svého vlastnického práva k nemovitosti naléhavý právní zájem, neboť není jakožto vlastník nemovitosti zapsán v katastru nemovitostí. Z těchto důvodů tedy soud prvního stupně žalobě v plném rozsahu vyhověl a podle zásady úspěchu ve věci rozhodl rovněž o náhradě nákladů řízení.4. Proti tomuto rozsudku podal žalovaný včasné odvolání, v němž uvedl, že soud prvního stupně dospěl k nesprávným skutkovým zjištěním a věc nesprávně posoudil. Odvolací argumentaci žalovaného lze shrnout do dvou okruhů.5. První okruh námitek žalovaného směřuje proti závěrům znaleckého zkoumání žalobce. Dle odvolací argumentace jsou oba znalecké posudky rozporuplné, chybné, jejich obsah neodpovídá závěrům znaleckých posudků a s ohledem na absenci dostatečných podkladů (psychologického či psychiatrického vyšetření žalobce z rozhodné doby) se v otázce hodnocení zdravotního stavu žalobce ke dni 30. 3. 2017 nejedná o odborné závěry, ale o čirou spekulaci. Ve vztahu ke znaleckému posudku vypracovanému , tituly před jménem, , jméno FO, žalovaný namítl, že obsahem znalecké doložky není prohlášení znalce o vědomosti o následcích vědomě nepravdivého znaleckého posudku. Současně žalovaný opakovaně poukazoval na to, že žalobce si své zdravotní problémy způsobil sám nadměrným užíváním alkoholu, což nelze klást k tíži žalovaného, a to tím spíše, když se v mezidobí nikdo nezabýval otázkou omezení svéprávnosti žalobce. Skutečnost, že žalobce trpěl epilepsií, ostatně ani není důvodem pro omezení svéprávnosti, když žalobce bez omezení podnikal, podával vysvětlení na policii, podepisoval smlouvy atp. Ve vztahu k reviznímu znaleckému posudku žalovaný poukázal na skutečnost, že se na jeho zpracování podílel , tituly před jménem, , právnická osoba, , který není znalcem, neboť byl ze seznamu znalců vyškrtnut. Revizní znalecký posudek má být rovněž posudkem nezávislým, který přezkoumává pouze závěr přezkoumávaného znaleckého posudku, nikoliv celý posudek jako v tomto případě. Současně revizní znalecký posudek ve svém závěru ignoruje alkoholismus žalobce a jelikož rozsah poškození mozku vlivem úrazu spadá pod obor neurologie a alkoholismus je psychiatrickou diagnózou, rozhodli znalci mimo svou odbornost. Pokud přitom žalobce nebyl (a není) dle závěrů znaleckého zkoumání schopen uzavřít kupní smlouvu, nebyl schopen ani udělit plnou moc své právní zástupkyni, a proto je celé řízení zmatečné. Současně ze zpráv ošetřujícího neurologa vyplývá, že žalobce netrpěl organickým psychosyndromem, avšak v revizním znaleckém posudku je zcela v rozporu s těmito zprávami uvedeno, že žalobce tímto syndromem trpěl. Nesprávně byla stanovena rovněž diagnóza žalobce. Revizní znalecký posudek je tudíž pouze formální, věcně nesprávný, vnitřně rozporný a v rozporu s ostatními důkazy. Není přitom pravdou, že žalovaný proti závěrům revizního znaleckého posudku nebrojil, když žalovaný pouze netrval na slyšení stvrzovatele tohoto posudku, neboť stvrzovatel nebyl znalcem, a žalovaný tak nedostal možnost vyslechnout soudního znalce. Rozhodnutí soudu nemůže být postaveno pouze na znaleckém zkoumání, když znalecký posudek je pouze jedním z důkazních prostředků, který soud musí hodnotit z hlediska přesvědčivosti, úplnosti, logického odůvodnění a souladu s ostatními provedenými důkazy.6. Další okruh odvolacích námitek žalovaného brojí proti tomu, že se soud prvního stupně vůbec nezabýval otázkou dobré víry. V tomto ohledu žalovaný odkázal na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 11. 1999, sp. zn. 22 Cdo 1186/98, dle nějž nemůže mít dodatečné odpadnutí právního důvodu, na jehož základě se převodce stal vlastníkem věci, za následek zánik vlastnictví dobrověrného nabyvatele. Současně žalovaný odkázal na judikaturu Ústavního soudu, dle níž je třeba poskytnout ochranu vlastnickému právu nabytému v dobré víře a důvěře ve správnost zápisu v katastru nemovitostí (nálezy Ústavního soudu ze dne 11. 5. 2011, sp. zn. II. ÚS 165/11, a ze dne 17. 4. 2014, sp. zn. I. ÚS 2219/12). Opačný závěr by byl v rozporu s dobrými mravy, a ostatně skutečnost, že žalobce věděl, co podepisuje, nebyla mu způsobena žádná křivda a vše proběhlo v pořádku, vyplývá i z jeho výpovědi na policii, byť žalobce své výpovědi opakovaně v průběhu času zejména v případě přítomnosti dalších členů rodiny u výslechu měnil. Je rovněž evidentní, že žalobce nemá na žalobě žádný zájem, a že je ovlivňován někým z rodiny, kdo má zájem na získání nemovitosti. Žalovaný současně brojil i proti rozhodnutí soudu prvního stupně o osvobození žalobce od soudních poplatků. Žalovaný tedy navrhl, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že se žaloba zamítá, a žalobci uložil nahradit náklady řízení, resp. v případě jiného názoru odvolacího soudu navrhl uložit náhradu nákladů každému jednou polovinou, neboť není důvodu pro to, aby žalovaný nesl důsledky vážného alkoholismu žalobce, příp. s ohledem na okolnosti hodné zvláštního zřetele plně aplikovat § 150 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“).7. Krajský soud v Praze jako soud odvolací po zjištění, že odvolání je podáno včas, oprávněnou osobou a proti rozhodnutí soudu prvního stupně, proti kterému je odvolání přípustné, přezkoumal v rozsahu podaného odvolání rozsudek soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, podle § 212 a § 212a odst. 1, 5 a 6 o. s. ř. a shledal odvolání žalovaného ve věci samé neopodstatněným.8. Z obsahu spisu se podává, že soudem prvního stupně učiněná skutková zjištění jsou správná, avšak pro rozhodnutí ve věci nedostatečná. Soud prvního stupně se totiž správně zabýval otázkou psychického stavu žalobce ke dni podpisu předmětné kupní smlouvy, ale zcela pominul navazující otázku (ne)existence dobré víry žalovaného v zápis vlastnického práva , jméno FO, k nemovitosti v katastru nemovitostí.9. Z toho, co soud prvního stupně zjistil, a z obsahu spisu vyplývá, že žalobce jakožto prodávající v roce 2015 uzavřel ve vztahu k nemovitosti s panem , jméno FO, mj. smlouvu kupní (, Anonymizo