28 Co 143/2025-309 — Krajský soud v Praze

1. Okresní soud v , adresa, (dále jen „soud prvního stupně“) výrokem I. rozsudku ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, (dále jen „napadené rozhodnutí“), určil, že právní jednání žalované a dlužníka , jméno FO, , narozeného , datum, , bytem , adresa, (dále jen „dlužník“), v podobě souhlasného prohlášení ze dne , datum, , na základě kterého se žalovaná stala výlučnou vlastnicí nemovitých věcí – parc. č. st. , Anonymizováno, , jehož součástí je stavba , adresa, , č. p. , Anonymizováno, , obec , adresa, , parc. č. st. , Anonymizováno, , jehož součástí je stavba bez čp/če, parc. č. st. , Anonymizováno, , jehož součástí je stavba , adresa, , č. p. , Anonymizováno, , parc. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , parc. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , parc. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , parc. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , parc. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, a parc. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , vše v obci , adresa, a v katastrálním území , adresa, , zapsáno na listu vlastnictví č. , hodnota, u , právnická osoba, pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště , adresa, (dále jen „nemovité věci“), je vůči žalobci právně neúčinné. Výrokem II. rozhodl o povinnosti žalované zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení v částce , částka, do tří dnů od právní moci rozsudku.2. Soud prvního stupně vyšel z návrhu žalobce, kterým se domáhal určení, že právní jednání žalované a dlužníka v podobě souhlasného prohlášení ze dne , datum, , na základě kterého se žalovaná stala výlučnou vlastnicí nemovitých věcí, je vůči němu právně neúčinné. Tvrdil, že rozsudkem Okresního soudu v , adresa, ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , který je vykonatelný, byla dlužníkovi uložena povinnost zaplatit mu , částka, s příslušenstvím, včetně náhrady nákladů řízení v celkové výši , částka, . Nemovité věci byly ve společném jmění manželů žalované a dlužníka. V souvislosti s rozvodem jejich manželství byla uzavřena smlouva o vypořádání vzájemných majetkových vztahů, práv a povinností společného bydlení pro dobu po rozvodu ze dne , datum, (dále jen „smlouva o vypořádání ze dne , datum, “), podle které nemovité věci připadly do výlučného vlastnictví žalované, avšak smlouva nenabyla účinnosti, neboť nebyl podán návrh na její vklad do katastru nemovitostí. Jestliže do tří let od zániku společného jmění manželů žalovaných nedošlo k jeho vypořádání dohodou, ani za tím účelem nebylo zahájeno řízení u soudu, pak nastupuje nevyvratitelná domněnka, podle které mimo jiné platí, že nemovité věci jsou v podílovém spoluvlastnictví obou manželů a jejich podíly jsou stejné. Dlužník převedl svůj podíl v rozsahu jedné poloviny na nemovitých věcech na žalovanou bezúplatným právním jednáním v podobě souhlasného prohlášení ze dne , datum, , které bylo vloženo do katastru nemovitostí dne , datum, s právními účinky ke dni , datum, . Jiný majetek dlužník nemá. Jsou proto naplněny zákonné podmínky pro to, aby se domáhal uspokojení své vymahatelné pohledávky na nemovitých věcech v rozsahu jedné ideální poloviny.3. Soud prvního stupně se zabýval i obranou žalované, která uváděla, že po uzavření smlouvy o vypořádání ze dne , datum, , kterou opomněli vložit do katastru nemovitostí, žila v domnění, že nemovité věci jsou v jejím výlučném vlastnictví. Až s odstupem času zjistila, že v katastru nemovitostí není zapsána jako výlučný vlastník nemovitých věcí. Souhlasné prohlášení ze dne , datum, tudíž mělo napravit toto pochybení. Do té doby měla nemovité věci v poctivé držbě a uvedeným souhlasným prohlášením s dlužníkem pouze deklarovali, že uvedené nemovité věci přešly do jejího výlučného vlastnictví už citovanou smlouvou o vypořádání. Nemovité věci navíc vydržela uplynutím desetileté vydržecí doby, která začala plynout nejpozději od jejího rozvodu s dlužníkem, tj. od , datum, . Od rozvodu manželství nežije s dlužníkem ve společné domácnosti a nemá o jeho podnikatelských aktivitách žádné informace. Jelikož vykonatelná pohledávka vznikla ze smlouvy o zápůjčce v roce 2018, odmítá, že by jí byl či mohl být znám úmysl dlužníka zkrátit žalobce jako věřitele také vzhledem k tomu, že nemá o jeho majetkových poměrech žádné informace. Na uvedené jednání nelze pohlížet ani jako na bezúplatné právní jednání, neboť se jedná o splnění závazku dlužníka ze smlouvy o vypořádání ze dne , datum, a stejně tak nejde o jednání mezi blízkými osobami, neboť s dlužníkem jsou bývalí manželé. Žalobu tudíž považuje za zcela nedůvodnou.4. Po provedeném dokazování dospěl soud prvního stupně k následujícím skutkovým zjištěním. Manželství žalované a dlužníka bylo pravomocně rozvedeno ke dni , datum, . Na základě smlouvy o vypořádání ze dne , datum, uzavřené podle § 24a zákona č. 94/1963 Sb., zákon o rodině (dále jen „zákon o rodině“) převzala žalovaná do svého výlučného vlastnictví nemovité věci. Ve lhůtě tří let od právní moci rozvodu manželství žalované a dlužníka nebyl podán návrh na vklad vlastnického práva žalované k nemovitým věcem dle smlouvy o vypořádání ze dne , datum, . Žalobce na základě smlouvy o zápůjčce ze dne , datum, poskytl dlužníkovi peněžní prostředky ve výši , částka, , které měl dlužník žalobci vrátit spolu se smluvním úrokem ve výši 8,8 % ročně do , datum, . Tato pohledávka byla žalobci vůči dlužníku přiznána vykonatelným rozsudkem Okresního soudu v , adresa, ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , podle něhož byla dlužníkovi uložena povinnost zaplatit žalobci , částka, s příslušenstvím, včetně náhrady nákladů řízení v celkové výši , částka, . K vymožení této pohledávky bylo zahájeno exekuční řízení vedené pod sp. zn. , spisová značka, , v jehož průběhu pověřený exekutor , tituly před jménem, , jméno FO, , Exekutorský úřad , adresa, , dne , datum, sdělil, že dlužník nemá žádný majetek, ze kterého by mohla být pohledávka žalobce uspokojena. Dlužník a žalovaná dne , datum, učinili souhlasné prohlášení, na základě kterého se žalovaná stala výlučnou vlastnicí nemovitých věcí s odkazem na smlouvu o vypořádání ze dne , datum, , případně nejpozději vydržením dne , datum, , s právními účinky vkladu do katastru nemovitostí ke dni , datum, , aniž by dlužníkovi bylo poskytnuto jakékoliv protiplnění. Žaloba o určení neúčinnosti souhlasného prohlášení byla podána u soudu prvního stupně dne , datum, .5. Po právní stránce soud prvního stupně věc posuzoval podle § 589, § 591, § 594 odst. 1, § 595 odst. 1, § 741 písm. b), § 1105 a § 1903 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“ nebo „zákon č. 89/2012 Sb.“), otázky vztahující se k otázce vzniku, změny a zániku vlastnických práv podle § 6 věty druhé, § 11 odst. 1 písm. a) zákona č. 256/2013 Sb., o katastru nemovitostí (katastrální zákon). Soud prvního stupně dospěl k závěru, že jsou dány důvody pro vyslovení neúčinnosti právního jednání žalované a dlužníka v podobě souhlasného prohlášení ze dne , datum, . Předně se soud zabýval aktivní a pasivní legitimací účastníků a dospěl k závěru, že žalobce jako věřitel vykonatelné pohledávky za dlužníkem je aktivně legitimován k podání odpůrčí žaloby, pasivně legitimovanou je žalovaná, neboť s dlužníkem právně jednala. Mezi dlužníkem a žalovanou šlo o bezúplatné právní jednání, jelikož dlužník od žalované v rámci tohoto právního jednání neobdržel obvyklou cenu ani jinou přiměřenou náhradu odpovídající hodnotě jeho podílu na nemovitých věcech. Z tohoto důvodu není v řízení významná skutečnost, zda žalované byl či musel být znám zkracující úmysl dlužníka. Za rozhodný okamžik, od kterého je nezbytné odvíjet dvouletou lhůtu k uplatnění práva dovolat se relativní neúčinnosti, je třeba považovat den, kdy nastaly účinky vkladu práva do katastru nemovitostí, tj. , datum, . Žaloba podaná dne , datum, je proto včasná. Nemovité věci byly původně součástí společného jmění žalované a dlužníka, jejichž manželství bylo pravomocně rozvedeno ke dni , datum, . Vzhledem k tomu, že ve lhůtě tří let nebyl podán návrh na vklad vlastnického práva do katastru nemovitostí podle smlouvy o vypořádání ze dne , datum, , platí, že nemovité věci se staly podílovým spoluvlastnictvím žalované a dlužníka. V důsledku dlužníkem učiněného uznání výlučného vlastnického práva žalované na nemovitých věcech objektivně došlo ke zmenšení majetku dlužníka, tudíž pohledávka žalobce za dlužníkem nemůže být uspokojena, neboť dlužník žádný jiný majetek nevlastní a ani mu v souvislosti s tímto právním jednáním nebyla žalovanou poskytnuta obvyklá cena či přiměřená náhrada. Soud dále dospěl k závěru, že i kdyby dlužník tímto právním jednáním měl v úmyslu napravit opomenutí spočívající v nepodání návrhu na vklad do katastru nemovitostí dle smlouvy o vypořádání ze dne , datum, , není tím odůvodněna výjimka uvedená v § 591 písm. d) o. z., která vylučuje možnost věřitele dovolat se neúčinnosti bezúplatného právního jednání dlužníka. Vyslovil názor, že pro rozpor s dobrými mravy nelze upřednostnit splnění morálního závazku dlužníka vůči žalované oproti splnění jeho povinnost vyplývající ze smlouvy, když d