28 Co 209/2025-95 — Krajský soud v Praze

1. Okresní soud v Kolíně (dále jen „soud prvního stupně“) shora označeným rozsudkem rozhodl o povinnosti žalované zaplatit žalobkyni , částka, s úrokem z prodlení ve výši 0,05% denně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, z částky , částka, od , datum, do zaplacení, z částky , částka, od , datum, do zaplacení a z částky , částka, od , datum, do zaplacení do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.), v části o zaplacení částky , částka, s úrokem z prodlení ve výši 0,05% denně od , datum, do zaplacení řízení zastavil (výrok II.) a rozhodl o povinnosti žalované zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce , částka, do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok III.).2. Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že na základě smlouvy o nájmu motorového vozidla ze dne , datum, si žalovaná jako nájemce pronajala od žalobkyně jako pronajímatelky na dobu od , datum, do , datum, nákladní přívěs za dohodnuté nájemné ve výši , částka, měsíčně, včetně částky odpovídající dani z přidané hodnoty (dále i jen „DPH“). Podle článku VI. odst. 3 smlouvy si účastnice ujednaly, že pokud nájemce ukončí v průběhu sjednané doby nájem, je to možné s tím, že doplatí plnou výši nájmu za sjednané období. Pro případ prodlení s úhradou nájemného se nájemce zavázal platit smluvní úrok z prodlení ve výši 0,05 % denně. Dopisem ze dne , datum, žalovaná jako nájemce požádala o ukončení nájmu. Žalobkyně si nákladní přívěs převzala dne , datum, a v souladu se smlouvou vyúčtovala žalované dlužné měsíční splátky nájmu a částku představující nájemné do konce platnosti smlouvy o nájmu. Žalovaná tak žalobkyni dluží na nájemném po částečné úhradě celkem , částka, . Dále se soud prvního stupně zabýval procesní obranou žalované v podobě námitky započtení její pohledávky za žalobkyní ve výši , částka, z titulu nákladů, které vynaložila na opravu nákladního automobilu, který převzala od žalobkyně na základě kupní smlouvy ze dne , datum, . Uvedená kupní smlouva byla uzavřena mezi leasingovou společností , právnická osoba, jako kupující na straně jedné a žalobkyní jako prodávající na straně druhé za účasti žalované jako příjemkyně předmětu koupě – nákladního automobilu N3 Iveco TRAKKER. Podle článku VII. odst. 2 kupní smlouvy k uplatnění nároků z vad zboží je oprávněn příjemce svým jménem. Není však oprávněn bez předchozího písemného souhlasu kupujícího od smlouvy odstoupit, převzít nové (náhradní) zboží ani inkasovat vrácení kupní ceny či její části (a to ani v případě poskytnutí slevy z kupní ceny). V článku XI. odst. 3 byla sjednána rozhodčí doložka, dle které majetkové spory vzniklé z kupní smlouvy bude řešit rozhodce , tituly před jménem, , jméno FO, , tituly za jménem, , případně , tituly před jménem, , jméno FO, , , tituly za jménem, Jednatel žalované zaslal žalobkyni žádost o zaplacení částky , částka, bez DPH za opravu vad nákladního automobilu ve lhůtě do , datum, .3. Po právní stránce soud prvního stupně věc ohledně práv z vadného plnění posuzoval podle § 2099 – § 2112, ve vztahu k nájmu podle § 2201 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), jakož i podle § 97, § 98 a § 106 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“). Soud prvního stupně se v první řadě zabýval námitkou započtení uplatněnou žalovanou a v té souvislosti, zda je dána jeho pravomoc o věci rozhodovat vzhledem k rozhodčí doložce sjednané v kupní smlouvě ze dne , datum, . Jelikož žalovaná po žalobkyni požadovala částku nižší, nejde o podání vzájemné žaloby a její pohledávka tedy není samostatným předmětem řízení, soud prvního stupně proto uzavřel, že na popsanou situaci rozhodčí doložka nedopadá a soud se námitkou započtení musí zabývat. Dále dospěl k závěru, že žalovaná netvrdila konkrétní skutečnosti, zda, kdy, případně jakým způsobem u žalobkyně uplatňovala právo z vadného zboží. Nadto není žalovaná podle kupní smlouvy oprávněna k přijetí žádných plnění vyplývajících z uplatnění práv za vady. Nebylo rovněž sjednáno právo kupujícího, případně příjemce odstranit vady věci na náklady prodávajícího. Proto měl za to, že žalované vůči žalobkyni žádná pohledávka nevznikla. Z pohledu soudu prvního stupně naopak žalobkyně prokázala uzavření nájemní smlouvy i její podmínky, ze kterých vyplývala výše nájemného i povinnost žalované uhradit nájemné za celou dobu trvání smlouvy i v případě, kdy smlouvu sama předčasně ukončí. Žalovaná po podání žaloby i část dluhu sama uhradila, proti nároku žalobkyně jinak neměla žádné výhrady. Z jejího projevu započtení naopak vyplývá, že pohledávku žalobkyně považuje za oprávněnou. Soud prvního stupně proto žalobě vyhověl a žalobkyni přisoudil i úrok z prodlení podle § 1970 o. z. a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.4. O nákladech řízení rozhodl soud prvního stupně podle § 142 odst. 1 ve spojení s § 142a odst. 1 a § 146 odst. 2, věta druhá, o. s. ř. tak, že procesně plně úspěšné žalobkyni, neboť to byla žalovaná, kdo zavinil, že řízení muselo být částečně zastaveno, přiznal právo na jejich náhradu.5. Proti výrokům I. a III. rozsudku podala žalovaná včasné odvolání. Namítala, že soud prvního stupně neúplně zjistil skutkový stav, neboť neprovedl jí navržené důkazy potřebné k prokázání rozhodných skutečností, zejména výslech jednatele, jak navrhovala ve svém podání ze dne , datum, . Součástí tohoto podání byla omluva a žádost o odročení nařízeného jednání u soudu prvního stupně pro náhlou , podezřelý výraz, indispozici jednatele žalované. Žádosti o odročení soud prvního stupně nevyhověl ani na základě opakované žádosti jednatele ze dne , datum, . Vyslovila proto názor, že tím došlo k porušení práva na osobní účast u jednání před soudem ve smyslu článku 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“). Žalovaná přitom měla v úmyslu prostřednictvím navrženého výslechu jednatele sdělit soudu bližší okolnosti stran uplatnění práva z vad. Také by v případě koncentrace řízení byla poučena, pokud by neunášela břemeno tvrzení a důkazní, a mohla tak činit další důkazní návrhy. Dále namítala, že soud prvního stupně nesprávně vyhodnotil její obranu, jestliže uzavřel, že jí vůči žalobkyni nevznikla žádná pohledávka. Závěrem navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení a náklady řízení nepřiznal žádnému z účastníků.6. Žalobkyně se k odvolání vyjádřila tak, že není důvodné. K námitce žalované založené na porušení práva podle článku 38 odst. 2 Listiny uvedla, že žalovaná byla v řízení zastoupena advokátem a měla tak zajištěnou plnohodnotnou procesní přítomnost prostřednictvím svého zástupce. Jestliže se následně zástupce z účasti na jednání omluvil poté, co mu bylo soudem prvního stupně sděleno, že jednání nebude odročeno, projevila tím svou vůli se jednání nezúčastnit. Žalovaná byla po celé řízení zastoupena advokátem, tedy osobou znalou právních předpisů, procesních pravidel i podmínek pro vedení sporů a jeho prostřednictvím mohla včas navrhnout důkazy a rozvést skutková tvrzení, což neučinila. Neobstojí ani námitka, že tak chtěla učinit při jednání až v rámci výslechu jednatele, neboť tak mohla učinit již dříve. Soud není ani povinen návrhu na výslech jednatele automaticky vyhovět a neúčast jednatele u jednání nelze považovat za zásadní porušení práva na spravedlivý proces. V souvislosti se zásadou koncentrace řízení bylo odpovědností advokáta, aby se nařízeného jednání zúčastnil a splnil procesní povinnosti s tím spojené, ať již přímo nebo prostřednictvím zástupce na základě udělené substituční plné moci. Soud prvního stupně nejednal svévolně, naopak postupoval v souladu s § 119 o. s. ř. a rozhodl na základě dostatečně zjištěného skutkového stavu. Žalobkyně proto navrhla potvrzení rozsudku soudu prvního stupně.7. Při odvolacím jednání žalobkyně uvedla, že žalovaná jí dosud nic nezaplatila.8. K jednání odvolacího soudu se žalovaná nedostavila, svoji neúčast omluvila, o odročení jednání nežádala. Odvolací soud proto věc podle § 101 odst. 3 o. s. ř. projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalované.9. Krajský soud v Praze jako soud odvolací (§ 10 odst. 1 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno proti nepravomocnému rozhodnutí okresního soudu oprávněnou osobou (účastníkem řízení) v zákonné lhůtě (§ 204 odst. 1 o. s. ř.) a že jde o rozhodnutí, proti kterému je odvolání přípustné (§ 201, § 202 o. s. ř. a contr.), přezkoumal podle § 212 a § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř. rozsudek soudu prvního stupně v napadeném rozsahu (výroky I. a III.), jakož i řízení, které vydání rozsudku předcházelo, a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.10. Výrok II. rozsudku soudu prvního stupně nebyl odvolacím soudem přezkoumáván a nabyl samostatně právní moci (§ 206 odst. 2, věta první, o. s. ř. a contr.).11. Podle § 2201 o. z. nájemní smlouvou se pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné.12. Podle § 97 o. s. ř., žalovaný může za řízení uplatnit svá práva proti žalobci i vzájemným návrhem.13. Podle § 98