21 Co 11/2026-52 — Krajský soud v Praze

1. Okresní soud v , adresa, (dále jen „soud prvního stupně“ nebo „prvostupňový soud“) svým rozsudkem č.j. , spisová značka, ze dne , datum, počínaje dnem , datum, zrušil vyživovací povinnost žalobce k žalované, naposledy stanovenou jeho rozhodnutím č.j. , spisová značka, ze dne , datum, ve výši 4 500 Kč měsíčně (výrok I.) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.).2. Žalobce se svou žalobou, podanou k soudu prvního stupně dne , datum, , domáhal, aby byla zrušena jeho vyživovací povinnost k žalované. Tvrdil, že úspěšně ukončila , podezřelý výraz, školu v , adresa, , po jejímž absolvování nastoupila na , adresa, , kde studium ukončila, aniž by ho o tom informovala a vyslovil názor, že je schopna se sama živit. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby s tím, že v květnu 2024 skutečně ukončila studium , podezřelý výraz, v , adresa, , ale poté úspěšně složila přijímací zkoušky na , adresa, , kam však ze , podezřelý výraz, důvodů nenastoupila. Uvedla, že se i přes svůj nepříznivý zdravotní stav zapojila do pracovního procesu formou brigády a od té doby pracuje buď na základě dohody o provedení práce či dohody o pracovní činnosti v , právnická osoba, . Tvrdila, že je od září 2025 studentkou , adresa, , kde studuje kombinovanou formu studia a hradí zde školné ve výši 41 000 Kč za akademický rok, když z vydělaných prostředků si platí oblečení, drogerii, kosmetiku a kulturu. Poukazovala na to, že náklady na bydlení, domácnost a jídlo hradí její matka a výživným od žalobce částečně pokrývá své základní životní potřeby během přípravy na budoucí povolání. Další důvody proti zrušení výživného žalovaná spatřovala v okolnostech pocházejících v minulosti z chování žalobce k ní a ze vztahu mezi žalobcem a její matkou.3. Soud prvního stupně po provedeném řízení, kdy provedl důkaz listinami a výslechem žalované tak, jak je podrobně uvedeno v odst. 3 až 14 odůvodnění napadeného rozsudku, na které odvolací soud pro stručnost odkazuje, dospěl ke skutkovému závěru, uvedenému tamtéž v odst. 15. Odkázal na ust. , Anonymizováno, zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“), ust. , Anonymizováno, a ust. § 163 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“) a v odst. 19 vysvětlil předpoklady vzniku práva na výživné a odkázal na judikaturu Ústavního soudu. Konstatoval, že žalovaná v květnu 2024 dokončením středního vzdělání s maturitou v oboru praktická sestra získala kvalifikaci, která jí umožňuje opatřit si trvalý příjem peněžních prostředků, ze kterých je schopna samostatně uspokojovat všechny své potřeby a že v souladu se získanou kvalifikací profesi praktické sestry od , datum, fakticky vykonává. Připomněl, že při výkonu práce za polovinu pracovního úvazku, který činí obvykle 40 hodin týdně, dosahuje příjmu ve výši zhruba 18 600 Kč. Konstatoval, že časové nároky současného studia , adresa, v kombinované formě jí evidentně nijak nebrání ve vlastní výdělečné činnosti a v dosažení příjmu ve výši, která by jí umožňovala úhradu jejích potřeb. Poukázal na to, že se jedná o formu studia, která je přímo určena pro studenty, kteří jsou již zaměstnáni, avšak mají zájem si doplnit své vzdělání. Uvedl, že pro závěr o neexistenci práva na výživné není rozhodné, že žalovaná není fakticky zaměstnána na plný úvazek v rámci pracovního poměru a že své zaměstnání realizuje pouze prostřednictvím dohody o pracích konaných mimo pracovní poměr. Zdůraznil, že vykonává práci v oboru, který jí umožňuje praktické prohloubení studijních znalostí, a je tedy reálný předpoklad, že bude tohoto příjmu dosahovat i do budoucna. Uzavřel, že nejpozději od , datum, byla schopna se sama živit a nejpozději od tohoto data tedy došlo k takové změně poměrů, která odůvodňuje změnu dosud platného rozhodnutí o výživném. Protože se však žalobce domáhal, aby jeho vyživovací povinnost byla zrušena až ke dni , datum, , jeho návrhu vyhověl a vyživovací povinnost zrušil počínaje dnem , datum, .4. Proti tomuto rozsudku podala včas odvolání žalovaná s tím, že prvostupňovému soudu vytýkala, že nedostatečné zjistil skutkový stav ohledně její schopnosti se sama živit a namítala, že jeho závěr o její ekonomické soběstačnosti neodpovídá provedeným důkazům. Zdůrazňovala, že žije v domácnosti matky, která hradí veškeré náklady na bydlení i živobytí a že její příjem je nestabilní a nepokrývá ani její základní životní potřeby. Soudu prvního stupně vytýkala, že nevzal v úvahu, že není schopna sama uhradit náklady na studium a další pravidelné výdaje a že nepřihlédl k tomu, že pokud by matka její náklady nenesla, nebyla by schopna uhradit ani základní potřeby (bydlení, živobytí, dopravu, školné, studijní materiály). Poukazovala na to, že napadený rozsudek fakticky přenáší celou finanční zátěž na jediného rodiče, což je v rozporu s principem rovnoměrného podílení se rodičů na výživě dítěte. Připomínala, že studuje kombinovanou formou vysoké školy , podezřelý výraz, směru a že studium je časově náročné, když vyžaduje docházku i odborné praxe. Akcentovala, že prvostupňový soud nesprávně dovodil, že může získat trvalý příjem, který by jí umožnil plnou ekonomickou soběstačnost. Za novou skutečnost označila, že od , datum, pracuje na základě pracovní smlouvy s úvazkem 0,6 a základní mzdou 17 400 Kč, kdy se jedná o úvazek přizpůsobený studiu, nikoli o příjem umožňující samostatné uhrazení životních nákladů. Prvostupňovému soudu dále vytýkala, že nesprávné vyhodnotil její zdravotní stav, zejména skutečnost, že aktuálně nepodstupuje léčbu, aniž by zohlednil, že její přerušení bylo způsobeno finanční nedostupností. Zdůrazňovala, že při hodnocení vhodnosti léčby tedy překročil své odborné kompetence. Ve svém odvolání dále uvedla, že nebylo přihlédnuto k tomu, že se o ní žalobce dlouhodobě nezajímá a neplní rodičovské povinnosti nad rámec soudně stanoveného výživného. Poukazovala na to, že jí navíc po jednání před soudem prvního stupně zaslal zprávu, jejíž obsah je v rozporu s tvrzením o ochotě ji podporovat a vykazuje znaky manipulativního jednání, což zpochybňuje jeho věrohodnost. Dovozovala, že podmínky pro zrušení vyživovací povinnosti nejsou naplněny, neboť je studentkou vysoké školy, má pouze částečný pracovní úvazek s nízkým příjmem, není schopna se sama živit a její životní náklady nadále převážně hradí matka. Navrhla, aby odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalobu zamítne.5. Žalobce navrhl potvrzení napadeného rozsudku s tím, že žalobu podával z důvodu, že s ním žalovaná nekomunikovala a vůbec mu neřekla, že přestala studovat, když tuto skutečnost se nedozvěděl ani od její zmocněnkyně. Připomínal, že situace se nezměnila ani po vydání rozsudku, neboť s ním žalovaná i nadále nekomunikuje, byť jí poslal finanční příspěvky k Vánocům a narozeninám, za které pouze formálně poděkovala prostřednictvím SMS.6. Krajský soud v Praze jako soud odvolací (ust. § 10 odst. 1 o.s.ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno proti nepravomocnému rozsudku okresního soudu oprávněnou osobou (účastníkem řízení) v zákonné lhůtě (ust. § 204 odst. 1 o.s.ř.), že jde o rozhodnutí, proti kterému je odvolání přípustné (ust. § 201 o.s.ř.), a že žalovanou uplatněné skutečnosti lze podřadit pod dovolené odvolací důvody [ust. § 205 odst. 2 písm. d), e) a g) o.s.ř.], přezkoumal napadený rozsudek soudu prvního stupně v rozsahu uvedeném v ust. § 212, věta prvá o.s.ř. a ust. § 212a odst. 1 a 3 o.s.ř., tj. v celém rozsahu, tedy přezkoumal i řízení, které vydání napadeného rozhodnutí předcházelo, přihlížel k vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (ust. § 212a odst. 5 o.s.ř.) a poté dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.7. Předně zdůrazňuje, že řízení o zrušení vyživovací povinnosti ke zletilému dítěti není řízením opatrovnickým, ale jedná se o řízení sporné, na které dopadají všechny jeho zásady, zejména zásada projednací, na rozdíl od zásady vyšetřovací, která ovládá právě řízení opatrovnické.8. Podle ust. § 119a odst.1 o.s.ř. je předseda senátu povinen před skončením jednání, s výjimkou věcí uvedených v ust. § 120 odst. 2, účastníky přítomné při jednání poučit, že všechny rozhodné skutečnosti musí uvést a že důkazy musí být označeny dříve, než ve věci vyhlásí rozhodnutí, neboť později uplatněné skutečnosti a důkazy jsou odvolacím důvodem jen za podmínek uvedených v ust. § 205a, když ust. § 118b, 118c a § 175 odst. 4 část první věty za středníkem tím nejsou dotčena.9. Pokud jde o doplnění důkazních prostředků žalovanou v rámci podaného odvolání (tj. její pracovní smlouva ze dne , datum, a mzdový výměr ze dne , datum, , vzniklé navíc před vyhlášením napadeného rozsudku), musí odvolací soud uvést, že důkazy, které, ač mohla, před soudem prvního stupně neuplatnila, již k prosazení své obrany proti žalobnímu nároku v odvolacím řízení uplatňovat nemůže. Zákon současně vychází z toho, že procesní následky, spojené se zákazem novot v odvolacím řízení, lze účastníku spravedlivě přičíst k tíži pouze tehdy, jestliže si byl v konkrétní