21 Co 164/2026-200 – Krajský soud v Praze

1. Okresní soud v Kolíně (dále jen „soud prvního stupně“ nebo „prvostupňový soud“) svým rozsudkem pro uznání č.j. 19 C 292/2025 – 110 ze dne 19. 12. 2025 rozhodl tak, že výrokem I. uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 245 168,30 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12% p.a. z částky 7 000 Kč od 2. 4. 2025 do zaplacení a z částky 238 168,30 Kč od 4. 4. 2025 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. Výrokem II. jí dále uložil povinnost nahradit žalobci náklady řízení ve výši 45 200 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupkyně žalobce. Žalobce se domáhal této částky s tvrzením, že žalovaná, jako úvěrovaná, uzavřela dne 27. 11. 2017 s , právnická osoba, . (před změnou obchodní firmy , právnická osoba, ), sídlem , adresa, (před změnou sídla , adresa, ), IČO , IČO, , jako úvěrující smlouvu o úvěru. Na základě dohody ze dne 27. 11. 2017 žalobce přistoupil k dluhům žalované založeným touto smlouvou úvěru a celková výše těchto dluhů činila 1 273 829,84 Kč. Žalobce, který se na nich ve vnitřním poměru mezi účastníky řízení podílel jednou polovinou, zaplatil věřiteli celkem 882 083,22 Kč, tj. o 245 168,30 Kč více, než připadalo na jeho podíl (882 083,22 Kč – 636 914,92 Kč). Ani přes výzvu zástupkyně žalobce ze dne 17. 9. 2025 však žalovaná postižní pohledávku žalobce nesplnila a jejím příslušenstvím je úrok z prodlení v zákonné výši.2. Soud prvního stupně v odůvodnění napadeného rozsudku uvedl, že ve věci rozhodl elektronickým platebním rozkazem č.j. EPR , č. účtu, – 7 ze dne 21. 10. 2025, jímž žalované zároveň pro případ, že by proti němu podala odpor, uložil, aby se ve lhůtě třiceti dnů ode dne uplynutí lhůty k podání odporu proti elektronickému platebnímu rozkazu písemně v listinné nebo v elektronické podobě vyjádřila ve věci samé k žalobě, která jí byla doručena spolu s elektronickým platebním rozkazem, a aby v případě, že nárok uplatněný v žalobě zcela neuzná, ve vyjádření vylíčila rozhodující skutečnosti, na nichž staví svoji obranu, a k vyjádření připojila listinné důkazy, jichž se dovolává, popřípadě označila důkazy k prokázání svých tvrzení, a poučil ji o následcích, které nastanou, jestliže se k žalobě včas nevyjádří ani ve stanovené lhůtě soudu nesdělí, jaký vážný důvod jí v tom brání. Konstatoval, že tento platební rozkaz žalované doručil dne 31. 10. 2025, která proti němu dne 14. 11. 2025 podala odpor. Zdůraznil, že lhůta k vyjádření k žalobě uplynula dne 15. 12. 2025, avšak žalovaná se k žalobě nevyjádřila ani mu nesdělila, jaký vážný důvod jí v tom brání. Odkázal na ust. § 114b odst. 1 část věty před středníkem o.s.ř., na ust. § 114a odst. 2 písm. a) o.s.ř., na ust. § 114b odst. 2 o.s.ř. a s odkazem na ust. § 153a odst. 3 o.s.ř., ust. § 114b odst. 5 a ust. § 114c odst. 6 o.s.ř. uzavřel, že se žalovaná nevyjádřila k žalobě včas a ani mu nesdělila, jaký vážný důvod jí v tom brání a že má za to, že nárok, který proti ní žalobce uplatnil, uznává. Aniž nařizoval jednání (ust. § 153a odst. 4 o.s.ř.) rozhodl rozsudkem pro uznání, když věc právně posoudil podle ust. § 1872 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“), ust. § 1875 o.z., ust. § 1876 odst. 2 o.z., ust. § 1892 odst. 1 o.z., ust. § 1970 o.z. a ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. O nákladech řízení rozhodl podle ust. § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“), když jejich výši určil podle vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen „AT“).3. Proti tomuto rozsudku podala žalovaná včas odvolání s tím, že uplatněný nárok neuznává a v celém rozsahu jej popírá a odkázala v něm na celou řadu zákonných ustanovení, týkajících se rozsudku pro uznání a výzev k vyjádření k žalobě. Poukazovala na to, že soud prvního stupně rozhodl rozsudkem pro uznání s odůvodněním, že po podání odporu proti elektronickému platebnímu rozkazu nepodala ve stanovené lhůtě vyjádření a nastala tak fikce uznání nároku. S tímto vyslovila nesouhlas s konstatováním, že nebyly splněny podmínky pro vydání rozsudku pro uznání. Prvostupňovému soudu předně vytýkala, že po podání odporu nevydal samostatné usnesení podle ust. § 114b odst. 1 o.s.ř., kterým by jí uložil povinnost ve věci se písemně vyjádřit, a to s připomenutím, že právě takové usnesení je předpokladem pro vznik fikce uznání a bez jeho vydání nemohl soud prvního stupně rozhodnout rozsudkem pro uznání. Zdůrazňovala, že nadto již v odporu proti elektronickému platebnímu rozkazu výslovně uvedla, že uplatněnou pohledávku neuznává a v plném rozsahu ji popírá. Nepopírala, že šlo o stručné vyjádření, ale že se jednalo o vyjádření k žalobě. Poukazovala na to, že právní úprava nestanoví, že takové vyjádření musí mít určitou minimální podrobnost nebo rozsah a že proto nelze dovodit, že by nárok uznala nebo že by se k žalobě vůbec nevyjádřila. Dovozovala, že nebyly splněny zákonné podmínky pro vydání rozsudku pro uznání a navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Žalovaná se z ústního jednání řádně omluvila a vyslovila souhlas, aby byla věc projednána a rozhodnuta v její nepřítomnosti. Odvolací soud proto její omluvu akceptoval a věc projednal a rozhodl podle ust. § 101 odst. 3 o.s.ř. za nepřítomnosti žalované.4. Žalobce navrhl potvrzení rozsudku jako věcně i právně správného. Pokud žalovaná v odvolání dovozovala, že je třeba vydat samostatné usnesení, které obsahuje kvalifikovanou výzvu k vyjádření, vyslovil názor, že toto není nutné, neboť v projednávané věci byla tato výzva obsažena již v elektronickém platebním rozkazu. Vyjádření žalované obsažené v odporu označil za nedostačující s tím, že je kusé a že žalovaná v něm neuvedla ani základní obrysy své obrany ani skutečnosti, na nichž by tuto obranu stavěla.5. Krajský soud v Praze jako soud odvolací (ust. § 10 odst. 1 o.s.ř.) přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně i řízení, které jeho vydání předcházelo, v mezích daných ust. § 205b o.s.ř. a ust. § 212a odst. 4 o.s.ř. Posuzoval tedy, zda byl v odvolání uplatněn některý z důvodů taxativně uvedených v ust. § 205 odst. 2 písm. a) o.s.ř., zda byly splněny předpoklady pro vydání rozsudku pro uznání a poté dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.6. Ze spisu dále vyplývá, že usnesením odvolacího soudu č.j. 21 Co 163/2026 – 184 ze dne 10. 6. 2026, které nabylo právní moci dne 22. 6. 2026, bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně č.j. 19 C 292/2025 – 176 ze dne 11. 5. 2026, jímž žalované nebyl v tomto řízení ustaven zástupce z řad advokátů.7. Podle ust. § 205b o.s.ř. u odvolání proti rozsudku pro uznání nebo proti rozsudku pro zmeškání jsou odvolacím důvodem jen vady uvedené v ust. § 205 odst. 2 písm. a) o.s.ř. a skutečnosti nebo důkazy, jimiž má být prokázáno, že nebyly splněny předpoklady pro jejich vydání (ust. §§ 153a, 153b o.s.ř.). Z povahy věci jsou tedy vyloučeny ty důvody, které směřují do správnosti a úplnosti skutkových zjištění soudu prvního stupně.8. Odvolací soud se nejprve zabýval tím, zda jsou dány odvolací důvody uvedené v ust. § 205 odst. 2 písm. a) o.s.ř., a dospěl k závěru, že ve věci byly splněny podmínky řízení, rozhodoval věcně příslušný soud, soud byl správně obsazen a nerozhodoval vyloučený soudce.9. Po vyřešení této otázky se odvolací soud zabýval tím, zda byly splněny předpoklady pro vydání rozsudku pro uznání podle ust. § 153a odst. 3 o.s.ř., ve spojení s ust. § 114b odst. 5 o.s.ř.10. Ze spisu se podává, že soud prvního stupně rozhodl dne 21. 10. 2025 ve věci elektronickým platebním rozkazem č.j. EPR , č. účtu, – 7, který byl žalované doručen dne 31. 10. 2025 spolu se žalobou, když dne 21. 10. 2025 byl tento dodán do její datové schránky. V elektronickém platebním rozkazu prvostupňový soud žalované současně výrokem II. pro případ podání odporu uložil, aby se ve lhůtě třiceti dnů od uplynutí lhůty k podání odporu písemně vyjádřila ve věci samé a aby v případě, že nárok uplatněný žalobou zcela neuzná, ve vyjádření vylíčila rozhodující skutečnosti, na nichž staví svoji obranu, připojila listinné důkazy, jichž se dovolává, popřípadě označila důkazy k prokázání svých tvrzení; současně byla řádně poučena o následcích nesplnění této povinnosti.11. Žalovaná proti elektronickému platebnímu rozkazu podala dne 14. 11. 2025 včas odpor. V tomto podání však toliko uvedla, že „uplatněnou pohledávku neuznává a v plném rozsahu ji popírá“. Žádné konkrétní skutkové okolnosti, z nichž by bylo možno dovodit, v čem má být žalobní nárok nedůvodný, neuvedla, a neoznačila ani důkazy k prokázání svých tvrzení. Ve lhůtě, která jí byla soudem prvního stupně stanovena výrokem II. shora specifikovaného elektronického platebního rozkazu k podání vyjádření podle ust. § 114b o.s.ř., se pak již k žalobě nevyjádřila a prvostupňovému soudu ani nesdělila, jaký vážný důvod jí v tom brání.12. Podle ust. § 114b odst. 1 o.s.ř. vyžaduje-li to povaha věci nebo okolnosti případu, jakož i tehdy, bylo-li o věci rozhodnuto platebním rozkazem, elektronickým platebním rozkazem nebo evropským platebním rozkazem, může p