21 Co 317/2025-243 — Krajský soud v Praze

1. Okresní soud v , Anonymizováno, (dále jen „soud prvního stupně“ nebo „prvostupňový soud“) svým rozsudkem č.j. , spisová značka, ze dne , datum, rozhodl tak, že výrokem I. uznal žalovaného povinným vyklidit pozemek parc. č. , hodnota, v katastrálním území , adresa, , obci , adresa, , zapsaný v katastru nemovitostí vedeném , adresa, , v části určené mezi body , Anonymizováno, , , Anonymizováno, a , Anonymizováno, vyznačenými ve vytyčovacím náčrtu , adresa, ze dne , datum, , který je nedílnou součástí tohoto rozsudku, a to až na katastrální hranici s pozemkem parc. č. , hodnota, v katastrálním území , adresa, , obci , adresa, , zapsaným v katastru nemovitostí vedeném , adresa, , do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku. Výrokem II. mu dále uložil povinnost zaplatit žalobcům společně a nerozdílně náhradu nákladů řízení ve výši 156 557,55 Kč k rukám zástupkyně žalobců do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. Výrokem III. bylo rozhodnuto, že žalovaný je povinen zaplatit , Anonymizováno, plnou náhradu nákladů státu vynaložených za vyhotovení vytyčovacího náčrtu ve výši, která bude určena zvláštním usnesením, na účet Okresního soudu v , Anonymizováno, č. , Anonymizováno, , VS , var. symbol, , do tří dnů od právní moci zvláštního usnesení. Usnesením č.j. , spisová značka, ze dne , datum, bylo rozhodnuto, že se tato výše určuje částkou 0 Kč.2. Žalobci se domáhali vyklizení shora uvedené nemovité věci s tvrzením, že katastrální hranice byla přeměřena geodety a plot žalovaného na katastrální hranici nestojí. Tvrdili, že ho v roce 2008 rozšířil směrem do pozemku parc. č. , hodnota, , kdy nejprve přislíbil nápravu, dále však posunutí plotu odmítal, a to přes ústní výzvy a později i výzvy písemné. Odkazovali na obnovu operátu v roce 2003, kterého se žalovaný účastnil jako člen komise a kdy vlastníkem nemovitostí ještě nebyl. Žalovaný učinil nesporným, že jeho plot na zapsané katastrální hranici nestojí, když s vytyčením katastrální hranice, jak ji zaměřil , tituly před jménem, , jméno FO, souhlasil a proti zaměření nic nenamítal. Uvedl, že hranice byla chybně zapsána do katastru nemovitostí, a to nikoli v souladu s tím, jak se na hranici vlastníci parcel dříve shodli. Tvrdil, že spornou část vydržel v oploceném rozsahu, když plot stojí tak, jak vždy historicky stál a on jej neposunul, pouze vyměnil starý plot za nový.3. Soud prvního stupně po provedeném řízení, kdy provedl důkaz listinami a výslechy svědků tak, jak je podrobně uvedeno v odst. 3 až 18 odůvodnění napadeného rozsudku, na které odvolací soud pro stručnost odkazuje a dospěl ke skutkovému závěru, uvedenému tamtéž v odst. 19.4. Prvostupňový soud odkázal na ust. § , Anonymizováno, zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“), ust. § 1089 odst. 1 o.z. a ust. § 1095 o.z. Uvedl, že posuzoval, zda žalovaný vydržel spornou část pozemku žalobců. Konstatoval, že nebylo sporné, že plot stojí na jejich pozemku, ale žalovaný se bránil tvrzením o řádném či mimořádném vydržení. Připomněl, že ze skutkových zjištění vyplynulo, že při opravě plotu, nejpozději v roce 2008, žalovaný plot prodloužil o tři pole na část nyní spornou a že se vlastníkem svého pozemku stal až dne , datum, . Uzavřel, že k řádnému vydržení chyběl žalovanému právní titul, když darovací smlouva se vztahovala pouze na pozemek parc. č. , hodnota, o výměře 614 m², která odpovídá stavu v katastru po obnově operátu v roce 2004. Konstatoval, že se proto držba části pozemku žalobců nezakládala na právním důvodu podle ust. § 1090 o.z. a že mimořádné vydržení nešlo uznat, protože by bylo nutné držet spornou část již ode dne , datum, , což se nestalo. Připomněl, že žalovaný navíc připlocení provedl až po nabytí vlastnického práva, a držbu předchůdců tak nelze započítat. Poukázal rovněž na to, že nemá pravomoc přezkoumávat správnost katastrálních hranic z obnovy operátu z let 2003 až 2004 a musí vycházet ze zapsaného stavu.5. O nákladech řízení rozhodl podle ust. § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“), když jejich výši určil podle ust. § 9 odst. 3 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění do , datum, (dále jen „SAT“) a ve znění od , datum, (dále jen „AT“), ust. § 11 odst. 1 SAT a AT, ust. § 13 odst. SAT a AT, ust. § 14 odst. 3 SAT a AT (zde evidentní písařskou chybu uvedl nesprávně „o.s.ř.“), ust. § 12 odst. 4 SAT a AT, ve spojení s ust. § 149 odst. 1 o.s.ř. a ust. § 160 odst. 1 o.s.ř. O nákladech státu rozhodl podle ust. § 148 odst. 1 o.s.ř.6. Proti tomuto rozsudku podal žalovaný včas odvolání se zdůrazněním, že svou obranu založil na námitce vydržení sporné části pozemku. Tvrdil, že současné oplocení pouze nahradilo původní historické oplocení, které bylo v témže průběhu vedeno již před rokem 2008, když k prokázání této skutečnosti poukazoval především na výpovědi svědků , jméno FO, a , jméno FO, , historické fotografie a spisové podklady katastru nemovitostí. Soudu prvního stupně vytýkal, že neprovedl všechny navržené důkazy, zejména historické fotografie a spis katastrálního úřadu, který měl význam pro posouzení tvrzeného vyznačení hranic v roce 2003 a jeho vztahu k digitalizaci operátu. Neprovedení tohoto důkazu označil za pochybení s vlivem na zjištění skutkového stavu. Namítal, že prvostupňový soud nesprávně vyhodnotil věrohodnost svědků, kdy „jeho svědkům“ vytkl „naučenost“ jejich výpovědí, aniž tuto úvahu konkrétně odůvodnil. Takový závěr označil za nepřezkoumatelný, neboť v rozsudku nebylo uvedeno, z jakých konkrétních projevů svědectví soud prvního stupně tento dojem dovodil. Poukazoval na to, že naproti tomu výpovědi „svědků žalobců“, ač obsahují podstatné rozpory, nehodnotil kriticky. Zdůrazňoval, že jejich výpovědi se překrývají nejen obsahově, ale i slovně a strukturou a dovozoval, že soud prvního stupně přihlížel k oběma skupinám svědků nerovnoměrně a bez aplikace systematických kritérií specifické a obecné věrohodnosti. Ve svém odvolání dále připomínal, že fotografie a svědecké výpovědi prokazují, že oplocení bylo historicky vedeno v nynější linii, z čehož dovozoval existenci dobré víry podle ust. § 7 o.z., která se presumuje. Namítal rovněž vady řízení před katastrálním úřadem, zejména to, že vlastníci pozemku parc. č. , hodnota, nebyli přizváni k fyzickému vytyčení hranic, ačkoli to tehdy vyžadoval zákon a prvostupňový soud měl tyto rozpory zohlednit i v rámci civilního řízení. Akcentoval, že ten nevěnoval pozornost ani leteckým snímkům, z nichž má vyplývat, že stav oplocení před rokem 2008 odpovídá stavu současnému. Další jeho námitka spočívala v tom, že žalobci po dobu přibližně dvanácti let (2008 až 2020) nijak nereagovali na údajný zásah do jejich pozemku. Tato pasivita podle něj oslabuje věrohodnost tvrzení o tom, že k zásahu došlo, a podporuje jeho verzi o dlouhodobě existujícím historickém oplocení. Odvolatel ve svém odvolání uváděl, že vzhledem k neprovedení jím navržených důkazů a nesprávnému hodnocení výpovědí, měl soud prvního stupně přiznat vyšší důkazní hodnotu důkazům svědčícím v jeho prospěch, když jeho postup označil za rozporný s principem formální pravdy. Navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.7. Žalobci navrhli potvrzení rozsudku soudu prvního stupně jako věcně správného. Zdůrazňovali, že v průběhu dokazování nebylo prokázáno, že by hranice pozemků určené závaznými správními rozhodnutími katastru nemovitostí byly nesprávné a že posouzení správnosti těchto rozhodnutí navíc nepřísluší civilnímu soudu. Uvedli, že pokud měl žalovaný za to, že správní rozhodnutí neodpovídají skutečnému stavu, mohl svá tvrzení uplatnit výhradně ve správním soudnictví. Připomínali, že soud je těmito správními rozhodnutími vázán a je povinen respektovat takto určenou hranici pozemků, když plot vybudovaný žalovaným se na této hranici nenachází a zasahuje do pozemku v jejich vlastnictví. Konstatovali, že ze správního rozhodnutí dále vyplývá, že hranice byla určena podle plotu, který zde v době jejího vymezení existoval, a s nímž všichni zúčastnění vlastníci, včetně právních předchůdců žalovaného, vyjádřili jednoznačný souhlas. Akcentovali, že účastníci shodně potvrdili, že plot vybudovaný žalovaným nestojí na hranici pozemků evidované v katastru nemovitostí, že žalovaný výslovně uvedl, že nemá žádné výhrady k vytyčovacímu náčrtu zpracovanému geodetem , jméno FO, , který byl předložen žalobci a že se účastníci shodli, že při digitalizaci katastrální mapy všichni odsouhlasili průběh hranice v místě tehdejšího plotu, když žalovaný byl přítomen místnímu šetření a souhlasil s vymezením hranice bez jakýchkoli výhrad. Dovozovali, že tedy nemohl spornou část pozemku vydržet.8. Krajský soud v Praze jako soud odvolací (ust. § 10 odst. 1 o.s.ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno proti nepravomocnému rozsudku okresního soudu oprávněnou osobou (účastníkem řízení) v zákonné lhůtě (ust. § 204 odst. 1 o.s.ř.), že jde o rozhodnutí, proti kterému je odvolání přípustné (ust. § 201 o.s.ř.), a že