24 Co 53/2026-86 — Krajský soud v Praze

1. Shora citovaným rozsudkem Okresní soud v , Anonymizováno, zamítl žalobu na určení, že zástavní právo k nemovitostem v katastrálním území , adresa, , obec , adresa, , konkrétně ve výroku soudu prvého stupně jmenovaným na základě smlouvy o zřízení zástavního práva č. , Anonymizováno, uzavřené mezi žalovaným a , jméno FO, a zákaz zcizení uvedených nemovitostí po dobu trvání zástavního práva, neexistují. Současně soud uložil žalobci zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení ve výši 900 Kč.2. Své rozhodnutí soud prvého stupně odůvodnil tím, že vyšel z nesporných skutkových okolností spočívajících v tom, že , jméno FO, byl zapsán v katastru nemovitostí jako vlastník těchto nemovitostí v době uzavření sporné zástavní smlouvy, a to v době účinků vkladu smlouvy do katastru nemovitosti (, datum, , respektive , datum, ). Nesporným bylo i to, že , jméno FO, přestal být vlastníkem zastavených nemovitostí až tím, že žalobce odstoupil od kupní smlouvy s , jméno FO, , na základě které nabyl vlastnické právo k daným nemovitostem, pro nezaplacení kupní ceny, přitom poznámka spornosti zápisu vlastnictví , jméno FO, byla učiněna až , datum, . Při právním posouzení soud prvého stupně dovodil, že žalobce má naléhavý právní zájem na daném určení, neboť rozhodnutí soudu je potřeba k případnému zápisu tvrzeného reálného stavu do katastru nemovitostí. Soud prvého stupně pro své rozhodnutí aplikoval ustanovení § 984 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. (o. z.) a dovodil, že žalovaný byl při sjednávání zástavního práva v dobré víře ve vlastnictví , jméno FO, na základě stavu zápisu do katastru nemovitostí. Věcné právo žalovaný přitom získal úplatnou smlouvou, což ve vztahu k zástavní smlouvě dovozuje i soudní praxe. Splnění těchto podmínek považoval soud prvého stupně za postačující k tomu, aby odstoupením od smlouvy nezaniklo zástavní právo žalovaného k daným nemovitostem, na tom nezmění nic ani následné znovunabytí vlastnického práva žalobcem ex tunc. Soud prvého stupně proto shledal žalobu nedůvodnou a úspěšnému žalovanému přiznal i náhradu nákladů řízení.3. Proti tomuto rozsudku podal žalobce včasné odvolání. V něm namítal, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Poukázal na to, že zástavní smlouva byla uzavřena v rozporu s ustanovením § 1343 o. z., neboť k uzavření smlouvy chyběl souhlas vlastníka, takový nedostatek působí absolutní neplatnost dané smlouvy. Za této situace není možné argumentovat ustanovením § 984 o. z. a ochranou dobré víry ve správnost zápisu do katastru nemovitostí, neboť ustanovení § 1343 o. z. má přednost před aplikací jiného ustanovení občanského zákoníku. Takový závěr považoval za souladný i s rozhodnutím Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, , které je použitelné i pro nynější právní úpravu, což vyplývá i rozhodnutí , spisová značka, . Soud prvního stupně podle odvolatele pochybil i v tom, že vycházel z presumpce podmínek dobré víry, nezkoumal tak všechny okolnosti, neboť banka s ním měla prověřit, že , jméno FO, je v exekučních řízeních, byl odsouzen za trestnou činnost, nebyl zaměstnán, a přitom deklaroval příjem vyšší než 50 000 Kč měsíčně. Soud měl vyhodnotit všechny okolnosti a bez toho nemohl uzavřít, že žalovaná jednala v dobré víře.4. Žalovaný ve svém vyjádření navrhl potvrzení rozhodnutí soudu prvého stupně. Poukázal na to, že žalobcem zmiňovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu nejsou na danou věc případná. Rozhodnutí , spisová značka, se vztahuje k rozdílné právní úpravě dřívějšího občanského zákoníku, proto není použitelné. Rozhodnutí , spisová značka, na danou věc vůbec nedopadá, neboť řeší otázku vlastnictví zastavené věci ve vztahu k podání návrhu na vklad zástavní smlouvy do katastru nemovitostí. Žalovaný uvádí, že § 984 o. z. je promítnutím zásady materiální publicity a umožňuje, aby za stanovených podmínek došlo k nabytí práva od neoprávněného (který v rozporu se stavem zápisu v katastru nemovitostí vlastníkem není). Žalovaný má za to, že soud správně posoudil podmínku nabytí věcného práva z hlediska úplatnosti i dobré víry nabyvatele v soulad zápisů ve veřejném seznamu se skutečností. Soud správně ve vztahu k dané právní úpravě hodnotil dobrou víru, která svědčí tomu, kdo při obvyklé opatrnosti nevěděl nebo vědět nemohl, že stav vlastnictví je jiný, než je v katastru nemovitostí zapsáno. Požadavek na plně aktivní ověřování pravdivosti stavu zápisu je v rozporu s ustanovením § 980 odst. 2 a § 984 odst. 1 o. z. Poukázal na to, že k dané otázce se naopak Nejvyšší soud vyjadřoval v rozhodnutí sp. zn. , spisová značka, , kde z hlediska dobré víry mohlo mít význam, že poznámka spornosti byla v katastru nemovitostí zapsána už v době podání návrhu na vklad zástavní smlouvy. I kdyby soud dobrou víru zkoumal jakkoliv nepresumovanou, argumenty uváděné žalobcem by na ni vliv mít nemohly. Z listu vlastnictví k datu uzavření smlouvy neplynuly žádné záznamy o exekucích, banka samozřejmě zjišťovala také příjmy klienta. , adresa, víra se váže výhradně k vlastnictví předmětu budoucí zástavy, nelze argumentovat tvrzenými (ale ničím nepodloženými) údajnými „varovnými signály“, které se ve vztahu k vlastnictví nemovité věci neváží.5. Krajský soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal rozhodnutí soudu prvého stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, podle § 212 a § 212a zákona č. 99/1963 Sb. (o. s. ř.) a dospěl k závěru, že odvolání není věcně opodstatněné.6. Soud prvého stupně při rozhodování v této věci správně vycházel ze zásadně nesporných skutečností, kdy tvrzeními o těchto skutečnostech sám žalobce vymezil rozhodný skutkový stav pro přiznání práva. Na soudem prvého stupně popsaná skutková zjištění lze proto v této souvislosti zásadně odkázat.7. Ke skutkovému stavu věci lze proto shrnout, že mezi účastníky v této věci je nesporné, že žalovaný uzavřel smlouvu o zřízení zástavního práva s , jméno FO, dne , datum, , přitom tato smlouva nabyla právních účinků dne , datum, . Jde o smlouvu o zřízení zástavního práva k nemovitostem uvedeným ve výroku tohoto rozhodnutí, která byla označena číslem , Anonymizováno, (dále jen „zástavní smlouva“). Mezi účastníky bylo dále nesporné, že v době uzavření této zástavní smlouvy byl jako katastrální vlastník nemovitostí, jichž se týkala zástavní smlouva, evidován , jméno FO, , který nabyl tyto nemovitosti od žalobce kupní smlouvou ze dne , datum, , přitom stav vlastnictví ke dni uzavření zástavní smlouvy a ke dni účinků této zástavní smlouvy odpovídal zápisu do katastru nemovitostí, tedy byl takový, že skutečným vlastníkem těchto nemovitostí byl ke dni uzavření zástavní smlouvy a ke dni účinků zástavní smlouvy zapsaný vlastník , jméno FO, . , jméno FO, své vlastnictví pozbyl až v důsledku odstoupení od smlouvy, k němuž došlo až po uzavření a po účincích zástavní smlouvy na základě odstoupení od kupní smlouvy žalobcem z důvodu nezaplacení kupní ceny (jak vyplývá z žalobcem předloženého rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , od kupní smlouvy bylo účinně odstoupeno ke dni , datum, , když , jméno FO, se ocitl v prodlení se zaplacením celé kupní ceny dnem , datum, ). Mezi účastníky je dále nesporné, že zástavní právo žalovaného je zapsáno v katastru nemovitostí i v současné době, kdy je jako vlastník zastavených nemovitostí evidován žalobce, jehož vlastnické právo bylo určeno v soudním řízení vedeným mezi žalobcem a , jméno FO, , v němž bylo vlastnictví žalobce určeno. Mezi účastníky bylo také nesporné, že v katastru nemovitostí byla evidována poznámka spornosti týkající se vkladu kupní smlouvy uzavřené mezi žalobcem a , jméno FO, , přitom žádost o zápis poznámky spornosti byla datována , datum, .8. Při právním posouzení skutkového stavu soud prvého stupně zcela správně dovodil, že v dané věci existuje naléhavý právní zájem na požadovaném určení ve smyslu § 80 o. s. ř., neboť žalobcem tvrzený právní stav, který žalobce dovozuje z tvrzených skutečností, je v rozporu se stavem veřejného seznamu, jde-li o zápis zástavního práva. Je-li mezi účastníky o tvrzeném právu spor, pak eventuální shody mezi stavem právním a mezi stavem zapsaným může být dosaženo jen soudním rozhodnutím.9. Soud prvního stupně při svém právním posouzení věci správně vycházel z toho, že je třeba právně vyřešit, jaké jsou důsledky odstoupení od kupní smlouvy uzavřené žalobcem s , jméno FO, a obnovení vlastnictví žalobce v důsledku tohoto odstoupení ve vztahu k žalovanému, respektive ve vztahu k existenci zástavního práva vzniklého na základě žalovaným uzavřené zástavní smlouvy s , jméno FO, .10. Odvolací soud má v dané věci za to, že zásadním ustanovením, které upravuje právní poměr účastníků tohoto řízení v důsledku výše popsaných okolností, je ustanovení § 2005 o. z.11. Podle § 2005 odst. 1 o. z. odstoupením od smlouvy zanikají v rozsahu jeho účinků práva a povinnosti stran. Tím nejsou dotčena práva třetích osob nabytá v dobré víře.12. Významným pro posouzení dané věci je také ustanovení § 7 o. z., podle něhož se má za to, že ten, kdo jednal určitý