Shora označeným rozsudkem Okresní soud v Mladé Boleslavi (dále jen ,,soud I. stupně“) ve výroku I. uložil žalovanému povinnost vyklidit a odevzdat žalobci nemovitosti, a to pozemek parc. č. st. , Anonymizováno, , jehož součástí je stavba , adresa, , pozemek parc. č. , hodnota, , ostatní plocha, pozemek parc. č. , hodnota, , zahrada, vše v k. ú. , adresa, (dále jen „Nemovitosti“), a to do patnácti dnů od právní moci rozsudku. Ve výroku II. uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 18 853,40 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupkyně žalobce.2. Po provedeném dokazování soud I. stupně uzavřel, že žalobce je vlastníkem Nemovitostí, přičemž žalovaný Nemovitosti užíval bezplatně, pouze na základě souhlasu žalobce, resp. na základě dohody o výprose, bez jejího písemného zachycení. Dne 28. 4. 2025 žalobce odvolal svůj souhlas s užíváním Nemovitostí žalovaným. Od té doby tak žalovaný užívá Nemovitosti bez jakéhokoliv právního důvodu. Pokud žalovaný tvrdil existenci ústní dohody, která by jej obsahově opravňovala k tomu, aby Nemovitosti užíval bezplatně nadále, žalovaný přes poučení soudu obsah takové konkrétní dohody nedokázal svým tvrzením vymezit. Za této procesní situace nebylo možno obsah konkrétně nevymezené dohody ani prokazovat. Žalobce se proto z důvodu ochrany svého vlastnického práva po právu domáhá toho, aby žalovaný Nemovitosti vyklidil.3. Proti tomuto rozsudku podal žalovaný v zákonné lhůtě odvolání. Po procesní stránce v něm namítl, že na počátku ústního jednání nebyl poučen o možnosti namítat podjatost věc projednávající soudkyně. Přesto v průběhu jednání tuto námitku uplatnil a žádal o písemné vyjádření, čemuž nebylo vyhověno. Dle žalovaného věc projednávající soudkyně překročila rámec pouhého sdělení předběžného pracovního názoru, pokud v průběhu jednání uvedla, že žalovaný nemůže v řízení obstát, protože argumentace, kterou uplatňuje, používá i v jiných řízeních u tamního soudu stále dokola, přičemž dosud veškeré spory prohrál. Zvukový záznam z průběhu jednání se až po opakovaných žádostech dostal k rukám právního zástupce žalovaného na konci lhůty stanovené soudem k doplnění odvolání. To vše vzbuzuje pochybnosti o nepodjatosti věc projednávající soudkyně. Po stránce věcné žalovaný namítl, že se soud I. stupně zabýval nedostatečně obsahem jím tvrzené ústní dohody o možnosti užívání Nemovitostí, včetně dalších souvisejících okolností. Soud I. stupně v tomto směru nesprávně nevyhověl návrhu žalovaného na provedení důkazu výslechem svědků. Takový postup žalovaný považuje za porušení svého práva na spravedlivý proces. K neprovedení těchto důkazů se soud I. stupně nijak formálně nevyjádřil, a to ani v odůvodnění napadeného rozsudku. Žalovaný rovněž předložil soudu listiny, a to účastníky sepsané dohody o podmínkách různých úhrad ohledně jejich vzájemného finančního vyrovnání z různých důvodů, což podle něj úzce souviselo i s důvodem jím tvrzené ústní dohody o výlučném užívání Nemovitostí žalovaným. Neprovedení těchto důkazů a neuvedení důvodů tohoto postupu považuje žalovaný rovněž za porušení svého práva na spravedlivý proces. Uvedenými důkazy hodlal žalovaný prokázat, že účelem ústní dohody o umožnění užívání Nemovitostí bylo umožnění užívání Nemovitostí žalovanému jako jejich „faktickému“ vlastníku. I v případě, kdyby měl obstát závěr o existenci dohody o výprose jako důvodu užívání Nemovitostí, za daných okolností by snaha žalobce o ukončení užívání žalovaným představovala z jeho strany zneužití práva dle § 8 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen ,,o. z.“). Soud I. stupně případně mohl právně hodnotit posuzovaný užívací vztah i jako vztah z nájemní smlouvy za situace, kdy žalovaný dlouhodobým zhodnocováním Nemovitostí mohl tímto způsobem platit nájemné jinou než peněžitou formou. Existenci jiného užívacího vztahu, než jen vztahu založeného výprosou lze dle žalovaného dovodit i z toho, že žalobce ponechal žalovaného dlouhodobě užívat a hradit veškeré provozní, udržovací a zvelebovací náklady. Žalovaný navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek soudu I. stupně zrušil a věc tomuto soudu vrátil k dalšímu řízení.4. Žalobce v písemném vyjádření k odvolání žalovaného zejména uvedl, že soud I. stupně nepochybil, pokud věc projednal a rozhodl bez formálního rozhodnutí o námitce podjatosti, protože ji žalovaný uplatnil až v průběhu jednání, při kterém byla věc rozhodnuta (§ 15b odst. 2 zákona č. 99/1964 Sb., občanský soudní řád /dále jen ,,o. s. ř.“/). Soud I. stupně rovněž nepochybil, pokud neprovedl důkazy navrhované žalovaným k prokázání obsahu tvrzené dohody o užívání Nemovitosti. Žalovaný totiž ani po poučení dle § 118a o. s. ř. nedokázal tvrdit konkrétní obsah této dohody, k jejímuž neurčitému obsahu tedy nemohlo být vedeno ani žádné dokazování. Soud I. stupně se v odůvodnění napadeného rozsudku jasně zabýval tím, proč žalovaný neunesl břemeno tvrzení. Správně věcně uzavřel, že žalovanému svědčila jako užívací titul k Nemovitostem pouze výprosa dle 2189 o. z. Žalovaný v odvolání nově tvrdí, že posuzovaný vztah by mohl být vztahem nájemním, to je však v rozporu s jeho obranou, že dohoda byla uzavřena ne bezplatné užívání Nemovitostí. Tvrzení žalovaného o investicích do Nemovitostí pak nemá žádný právní význam pro posouzení existence užívacího titulu. Žalovaný může svůj nárok případně uplatnit v jiném řízení žalobou na vydání bezdůvodného obohacení. Žalobce navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek soudu I. stupně jako správný potvrdil.5. Odvolací soud poté, co usoudil, že odvolání bylo podáno osobou k tomu oprávněnou a že je přípustné, přezkoumal rozsudek soudu I. stupně, jakož i řízení, které mu předcházelo (§ 212 a § 212a o. s. ř.), a dospěl k závěru, že odvolání žalovaného není důvodné.6. Podle § 14 o. s. ř.: Soudci jsou vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je tu důvod pochybovat o jejich nepodjatosti (odst.1). Důvodem k vyloučení soudce nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech (odst. 4).7. Podle § 15b o. s. ř.: K rozhodnutí o námitce podjatosti soud věc předloží s vyjádřením dotčených soudců svému nadřízenému soudu. V řízení lze zatím učinit jen takové úkony, které nesnesou odkladu (odst. 1). Ustanovení odstavce 1 neplatí, byla-li námitka uplatněna před nebo v průběhu jednání, při němž byla věc rozhodnuta, a má-li soud za to, že námitka není důvodná (odst. 2).8. Podle 2 odst. 3 o. z.: Výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění.9. Podle § 8 o. z.: Zjevné zneužití práva nepožívá právní ochrany.10. Podle § 1040 odst. 1 o. z.: Kdo věc neprávem zadržuje, může být vlastníkem žalován, aby ji vydal.11. Podle § 2189 o. z.: Přenechá-li půjčitel někomu bezplatně věc k užívání, aniž se ujedná doba, po kterou se má věc užívat, ani účel, ke kterému se má věc užívat, vzniká výprosa.12. Podle § 2190 odst. 1 o. z.: Kdo věc výprosníkovi přenechal, může požadovat její vrácení podle libosti.13. Podle § 2201 o. z.: Nájemní smlouvou se pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné.14. Po stránce procesní soud I. stupně nepochybil, pokud o námitce podjatosti, kterou žalovaný vznesl v průběhu ústního jednání, při kterém byla věc rozhodnuta, formálně nerozhodoval, za situace, kdy ji neshledal jako důvodnou. Tento postup zcela odpovídá ustanovení § 15b odst. 2 o. s. ř.15. Ani odvolací soud, v rámci odvolacího přezkumu neshledal, že by řízení bylo zatíženo zmatečnostní vadou ve smyslu § 229 odst. 1 písm. e) o. s. ř., tedy, že by ve věci v řízení před soudem prvního stupně rozhodoval vyloučený soudce. Žalovaný jako důvod podjatosti věc projednávající soudkyně namítá okolnosti, které mají původ v postupu soudu v tomto řízení či v jiných jí projednávaných věcech. Takové okolnosti však výslovně podle § 14 odst. 4 o. s. ř. důvodem pro vyloučení soudce být nemohou.16. Z hlediska věcného přezkumu soud I. stupně provedl dokazování v míře dostatečné pro učinění všech podstatných skutkových zjištění a skutkových a právních závěrů. S těmito zjištěními a závěry přitom odvolací soud souhlasí.17. Soud I. stupně správně uzavřel, že žalobce je vlastníkem Nemovitostí a že žalovaný je užíval pouze na základě souhlasu žalobce, a to bez speciálně sjednaného účelu, bezplatně a po neurčitou dobu. Tím byly naplněny znaky smlouvy o výprose dle § 2189 a násl. o. z. Jinou konkrétní dohodu, která by žalovaného opravňovala k užívání Nemovitostí, žalovaný neprokázal, respektive v tomto směru ani přes řádné poučení soudu dle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. neunesl již břemeno tvrzení, když nebyl schopen tvrdit ani žádný konkrétní obsah takové smlouvy, pokud na poučení reagoval pouze tvrzením, že mezi účastníky nebyla dohodnuta žádná částka za užívání Nemovitostí a nebyla ujednána možnost ukončení dohody „do doby případných jiných ujednání týkajících se zápůjček mezi účastníky“. Již v rovině skutkových tvrzení tak žalovaný sám netvrdí jinou smlouvou než smlouvu odpovídající svými pojmovými znaky výprose. Výslech jím navržených svědků k obsahu tvrzené dohody o užívání Nemovitostí by byl proto již nadbytečný.18. Smlouva o výprose zakládá nejméně chráněné smluvní užívací právo, které může být ukončeno kdykoliv, kdy půjčitel výprosníka o vrácení předmětu výprosy požádá. V daném případě bylo v řízení prokázáno, že dne 28. 4. 2025 žalobce odvolal svůj souhlas s užíváním Nemovitostí žalovaným. Tím užívací vztah žalovaného k Nemovitostem skončil a od té doby žalovaný Nemovitosti užívá bez právního důvodu. Existenci nájemního vztahu vyloučil sám žalovaný již v rovině svých skutkových tvrzení (viz v předchozím odstavci uvedená jeho reakce na poučení soudu I. stupně dle § 118a o. s. ř.), kdy sám vyloučil úplatnost užívacího vztahu, jako jeden ze zákonných předpokladů vzniku nájmu (§ 2201 o. z.). Žalobce se proto důvodně, v rámci ochrany svého vlastnického práva dle § 1040 odst. 1 o. z., domáhá vyklizení žalovaného z Nemovitostí. Ani odvolací soud přitom neshledal, že by výkon tohoto práva žalobce byl v rozporu s dobrými mravy ve smyslu § 2 odst. 3 o. z., či že by se jednalo o zneužití práva dle § 8 o. z. Pokud mezi účastníky existují nějaká ujednání o vypořádání jejich finančních vztahů ze zápůjček, případně zhodnocení Nemovitostí, mohou je v případě sporu učinit předmětem samostatného soudního řízení.19. Z uvedených důvodů soud I. stupně správně uložil žalovanému povinnost Nemovitosti vyklidit v zákonem předpokládané patnáctidenní lhůtě od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.).20. Odvolací soud proto napadený rozsudek soudu I. stupně jako věcně správný potvrdil (§ 219 o. s. ř., a to i v závislém výroku o náhradě nákladů řízení s odkazem na jeho správné odůvodnění.21. O náhradě nákladů odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle § 224 odst. 1, § 142 odst. 1 a § 151 odst. 1 o. s. ř. a ve věci úspěšnému žalobci přiznal náhradu nákladů řízení ve výši 6 916,20 Kč, tj. odměna advokáta za dva úkony právní služby (vyjádření k odvolání, účast u jednání odvolacího soudu dne 19 .8. 2026) po 2 300 Kč podle § 7 bod 5, § 8 odst. 1, § 9 odst. 1, § 11 odst. 1 písm. d) a g) vyhlášky č. 177/1996 Sb. o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), náhrada hotových výdajů za dva úkony právní služby po 450 Kč podle § 13 odst. 1 a 4 advokátního tarifu, náhrada za promeškaný čas čtyři půlhodiny po 150 Kč podle § 14 odst. 1 a 3 advokátního tarifu a cestovné ve výši 816,20 Kč na trase , právnická osoba, a zpět k jednání odvolacího soudu, celkem , hodnota, km, při průměrné spotřebě paliva (benzín) 5,8 l/100 km, zjištěné z technického průkazu použitého vozidla při ceně paliva 39/l a základní náhrady 5,90 Kč/km podle vyhlášky 78/2026 Sb.