Krajský soud v Praze 26 Co 181/2026-197 – Započtení pohledávky

Shora označeným rozsudkem Okresní soud v Kutné Hoře (dále jen ,,soud I. stupně“) ve výroku I. uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 76 500 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z této částky od 17. 6. 2025 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku. Ve výroku II. zamítl žalobu co do částky 9 669 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z této částky od 17. 6. 2025 do zaplacení. Ve výroku III. uložil žalované povinnost zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 21 910 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobce.2. Po provedeném dokazování soud I. stupně shledal, že účastníci řízení byli na základě nájemní smlouvy ze dne 28. 2.2019, ve znění dodatků č. , hodnota, a č. , hodnota, , oba ze dne 30. 9. 2020 (dále případně jen „Nájemní smlouva“) v nájemním vztahu ohledně rodinného domu na adrese , Adresa žalované, , a to žalobce v pozici pronajímatele a žalovaná v pozici nájemce. Nájemné bylo sjednáno ve výši 13 000 Kč měsíčně a od 1. 3. 2021 ve výši 14 000 Kč s tím, že za měsíce leden a únor 2025, kterýmžto časovým okamžikem žalobce žalobu omezil, náleží žalobci ekvivalent nájemného za bezesmluvní užívání předmětu nájmu v téže výši. Za období od 1. 10. 2020 do 28. 2. 2025 žalovaná dluží nájemné ve výši 102 500 Kč. Pokud žalobce v předmětném řízení žádá zaplatit na dlužném nájemném za uvedené období částkou 76 500 Kč (když před zahájením řízení sám provedl zápočet složené jistoty ve výši 26 000 Kč), pak v tomto rozsahu je jeho žaloba důvodná, včetně požadovaného zákonného úroku z prodlení. Jako nedůvodnou shledal soud I. stupně žalobu na zaplacení částky 9 669 Kč z titulu nároku na náhrady škody, kterou měla žalovaná na předmětu nájmu způsobit, protože žalobce vznik tvrzených škod, za které by žalovaná odpovídala, v řízení neprokázal.3. Proti tomuto rozsudku podala žalovaná v zákonné lhůtě odvolání. Žalovaná nenamítá věcnou nesprávnost závěru soudu o existenci dluhu na nájemném a jeho výši, uplatnila však námitku částečného promlčení žalobcova nároku a námitku započtení vůči žalobcově nároku, tedy ve své podstatě namítá, že subjektivní právo žalobce přestalo být z důvodu vznesených námitek vynutitelné. Konkrétně namítla, že s ohledem na datum podání žaloby (30. 5. 2025) je promlčen nárok žalobce na dlužné nájemné za měsíc prosinec 2020 ve výši 13 000 Kč, na dlužné nájemné za červenec 2021 v žalobcem uplatněné výši 7 500 Kč a na dlužné nájemné za měsíc prosinec 2021 ve výši 14 000 Kč. Celkem je tak promlčen nárok na dlužné nájemné ve výši 34 500 Kč. Dle výpočtů žalované tak na dlužném nájemném (a jeho ekvivalentu za bezesmluvní užívání v měsících lednu a únoru 2025) zůstává k uhrazení částka 72 000 Kč. Na tuto částku pak uplatňuje námitku započtení ve výši 26 000 Kč z titulu práva na vrácení složené jistoty, když nepovažuje za účinné započtení na tuto částku, které měl provést žalobce před zahájením řízení, a to z důvodu jeho neurčitosti. Nárok žalobce na dlužné nájemné za žalované období je tak podle výpočtů žalované důvodný pouze do výše 46 000 Kč. Žalovaná navrhla, aby odvolací soud změnil napadený rozsudek soudu I. stupně ve výroku I. tak, že žalovaná bude zavázána k zaplacení částky 46 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně od 17.6. 2025 do zaplacení a ve zbylém rozsahu, tzn. do částky 30 500 Kč s příslušenstvím bude žaloba zamítnuta.4. Žalobce v písemném vyjádření k odvolání žalované zejména namítl, že k námitce promlčení by neměl odvolací soud přihlédnout, protože soudem I. stupně zjištěný skutkový stav závěr o důvodnosti této námitky neumožňuje, jinak by došlo k porušení pravidel o koncentraci řízení. Soud I. stupně se totiž ve svém rozhodnutí a jeho odůvodnění omezil pouze na zjištění, že za žalované období od 1. 10. 2020 do 28. 2.2025 činil celkový dluh na nájemném 102 500 Kč bez uvedení, o dluh, za jaké konkrétní měsíce a v jakých výších se jedná. Sám žalobce v průběhu řízení žalobu upravil tak, že už neuváděl, za jaký konkrétní měsíc žalovaná dluží, jakou konkrétní částku. Má za to, že žalovaná nemohla uplatnit námitku promlčení i proto, že podle jeho názoru e-mailovou zprávou ze dne 16. 2. 2024, kterou předkládá, žalovaná svůj dluh uznala. Pokud by žalovaná se svou obranou přišla včas, mohl na ni žalobce reagovat již dříve. Za způsobilou nepovažuje žalobce ani žalovanou vnesenou námitku započtení částky 26 000 Kč odpovídající složené jistotě, na pohledávku žalobce na dlužné nájemné. Jednak proto, že ke konzumaci této částky došlo již jeho započtením této částky na jeho nárok na dlužné nájemné, jednak žalovaná uplatnila tuto námitku jako skutkové tvrzení až po koncentraci řízení. Žalobce proto navrhl napadený rozsudek soudu I. stupně jako věcně správný potvrdit.5. Pokud jde o odvolání žalované do výroku I. rozsudku soudu I. stupně, v části, ve které soud I. stupně vyhověl žalobě na zaplacení částky 46 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z této částky od 17. 6. 2025 do zaplacení, v tomto rozsahu neshledal odvolací soud odvolání jako přípustné. Z obsahu odvolání se podává, že žalovaná svou povinnost k zaplacení této částky nepopírá. V tomto rozsahu proto na jejích právech rozsudkem soudu I. stupně k žádné újmě nedochází. Odvolací soud proto v tomto rozsahu odvolání žalované jako nepřípustné odmítl (§ 218 písm. c) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád /dále jen ,,o. s. ř.“/) ve výroku I. tohoto rozsudku.6. Ve zbylém rozsahu odvolací soud shledal odvolání žalované jako přípustné a podané osobou k tomu oprávněnou. Odvolací soud proto přezkoumal rozsudek soudu I. stupně, jakož i řízení, které mu předcházelo (§ 212 a § 212a o. s. ř.), a dospěl k závěru, že odvolání žalované je v tomto rozsahu důvodné.7. Podle § 2201 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen ,,o. z.“): Nájemní smlouvou se pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné.8. Podle § 2295 o. z.: Pronajímatel má právo na náhradu ve výši ujednaného nájemného, neodevzdá-li nájemce byt pronajímateli v den skončení nájmu až do dne, kdy nájemce pronajímateli byt skutečně odevzdá.9. Podle § 2254 o. z.: Ujednají-li strany, že nájemce dá pronajímateli peněžitou jistotu, že zaplatí nájemné a splní jiné povinnosti vyplývající z nájmu nebo ujednají-li si pro případ porušení těchto povinností smluvní pokutu, nesmí jistota a právo na zaplacení smluvní pokuty v souhrnu přesáhnout trojnásobek měsíčního nájemného (odst. 1 o. z.). Při skončení nájmu pronajímatel vrátí jistotu nájemci; započte si přitom, co mu nájemce případně z nájmu dluží. Nájemce má právo na úroky z jistoty od jejího poskytnutí alespoň ve výši zákonné sazby (odst. 2 o. z.).10. Podle § 609 o. z.: Nebylo-li právo vykonáno v promlčecí lhůtě, promlčí se a dlužník není povinen plnit. Plnil-li však dlužník po uplynutí promlčecí lhůty, nemůže požadovat vrácení toho, co plnil.11. Podle § 619 o. z.: Jedná-li se o právo vymahatelné u orgánu veřejné moci, počne promlčecí lhůta běžet ode dne, kdy právo mohlo být uplatněno poprvé (odst. 1). Právo může být uplatněno poprvé, pokud se oprávněná osoba dozvěděla o okolnostech rozhodných pro počátek běhu promlčecí lhůty, anebo kdy se o nich dozvědět měla a mohla (odst. 2).12. Podle § 629 o. z.: Promlčecí lhůta trvá tři roky (odst. 1). Majetkové právo se promlčí nejpozději uplynutím deseti let ode dne, kdy dospělo, ledaže zákon zvlášť stanoví jinou promlčecí lhůtu (odst. 2).13. Podle § 1982 o. z.: Dluží-li si strany vzájemně plnění stejného druhu, může každá z nich prohlásit vůči druhé straně, že svoji pohledávku započítává proti pohledávce druhé strany. K započtení lze přistoupit, jakmile straně vznikne právo požadovat uspokojení vlastní pohledávky a plnit svůj vlastní dluh (odst. 1). Započtením se obě pohledávky ruší v rozsahu, v jakém se vzájemně kryjí; nekryjí-li se zcela, započte se pohledávka obdobně jako při splnění. Tyto účinky nastávají k okamžiku, kdy se obě pohledávky staly způsobilými k započtení (odst. 2).14. Podle § 1970 o. z.: Po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení a výši úroku z prodlení s placením pohledávky výživného pro nezletilé dítě, které nenabylo plné svéprávnosti, stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.15. Odvolací soud uzavírá, že pokud jde o posouzení samotného nároku uplatněného žalobou (v rozsahu, který podléhá tomuto odvolacímu přezkumu), soud I. stupně provedl dokazování v míře dostatečné pro zjištění všech rozhodných skutečností a pro učinění potřebných právních závěrů. Zjištěné skutečnosti i právní závěry považuje odvolací soud za správné.16. Správně tedy soud I. stupně zejména uzavřel, že mezi účastníky byla platně uzavřena Nájemní smlouva s tím, že žalovaná jako nájemce dlužila na nájemném a jeho ekvivalentu pro období bezesmluvního užívání za žalobou uplatněné období od 1. 10. 2020 do 28. 2. 2025 celkem částku 102 500 Kč. Pokud žalobce sám v řízení nepožadoval za toto období zaplatit větší částku než 76 500 Kč, shledal správně v tomto rozsahu soud I. stupně jako důvodnou. Správně přiznal i zákonný úrok z prodlení od doby uplynutí lhůty poskytnuté žalobcem žalované v písemné výzvě k plnění.17. Pokud žalovaná založila své odvolání na nově uplatněné námitce promlčení části nároku žalobce, shledal odvolací soud uplatnění této námitky v odvolacím řízení jako přípustné. Podle ustálené soudní praxe (např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 11. 2022, sp. zn. 28 Cdo 3041/2022) je možno i v odvolacím řízení uplatnit námitku promlčení proti žalobou uplatněnému nároku, pokud její důvodnost lze posoudit na základě tvrzení a důkazů uplatněných přípustně již v řízení před soudem I. stupně. V daném případě dle názoru odvolacího soudu žalovanou vznesená námitka promlčení v tomto směru obstojí.18. Ze skutkových tvrzení žalobce uvedených v žalobě a v doplnění žaloby ze dne 16. 12. 2025 (č. l. 108 a násl. spisu) se podává, že na základě Nájemní smlouvy měla žalovaná v měsících říjen 2020 až únor 2021 platit nájemné ve výši 13 000 Kč, přičemž za měsíc prosinec 2020 toto nájemné nezaplatila. Z uvedeného doplnění žaloby se dále podává, že od března 2021 bylo nájemné sjednáno ve výši 14 000 Kč, přičemž žalovaná toto nájemné nezaplatila za červenec 2021 ve výši 7 500 Kč a za prosinec 2021 v plné výši 14 000. Nájemné bylo splatné vždy do každého dvacátého pátého dne v měsíci předem (viz obsah Nájemní smlouvy již soudem I. stupně sdělený k důkazu). Tyto dlužné částky učinil žalobce předmětem žaloby. Žalovaná přitom existenci těchto dlužných plateb nesporuje a namítá jejich promlčení. S ohledem na datum podání žaloby (dne 27. 6. 2025), jakož i s ohledem na zákonem upravený počátek promlčecí doby (§ 619 o. z.) a zákonem upravenou obecnou tříletou promlčecí lhůtu (§ 629 odst. 1 o. z.) je pak třeba ve shodě s názorem odvolatelky uzavřít, že je promlčen nárok žalobce na dlužné nájemné za prosinec 2020 ve výši 13 000 Kč, za měsíc červenec 2021 ve výši 7 500 Kč a za měsíc prosinec 2021 ve výši 14 000 Kč. Celkem tak žalovaná důvodně uplatnila námitku promlčení nároku žalobce ve výši 30 500 Kč.19. K obraně žalobce k této námitce promlčení v podobě nového tvrzení o existenci listiny o uznání dluhu žalovanou odvolací soud v odvolacím řízení již nemohl přihlédnout. Podle ustálené soudní praxe (viz již výše zmíněný rozsudek Nejvyššího soudu) může být obrana žalobce vůči v odvolacím řízení vznesené námitce promlčení přípustná jen za stejných podmínek, za jakých je přípustná samotná námitka promlčení, tedy že se opírá o tvrzení a důkazy uplatněné již v řízení před soudem I. stupně před jeho koncentrací. Z tohoto pohledu však obrana žalobce vůči námitce započtení neobstojí, když ji žalobce zakládá na tvrzení (o existenci e-mailové zprávy žalované ze dne 16. 2. 2024, která by měla obsahovat uznání dluhu na nájemném za měsíce, ohledně kterých uplatnila námitku promlčení) uplatněném až v odvolacím řízení, které však představuje již nepřípustnou novotu ve smyslu 205a o. s. ř.20. Za situace, kdy odvolání v jeho přípustném rozsahu, tedy, pokud jím byl napaden vyhovující výrok I. rozsudku soudu I. stupně do částky 30 500 Kč, shledává odvolací soud jako zcela důvodné již z důvodu uplatněné námitky započtení, nebylo již nutné zabývat se další odvolací námitkou žalované spočívající v nově uplatněné námitce započtení částky 26 000 Kč jako složené jistoty při vzniku nájemního vztahu dle Nájemní smlouvy.21. Nad to by nebyly splněny procesní předpoklady pro její přípustnost (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 11. 2023, sp. zn. 23 Cdo 1914/2023), které jsou obdobné jako v případě námitky promlčení. V průběhu řízení před soudem I. stupně nebyly dostatečně tvrzeny právně významné okolnosti pro posouzení její důvodnosti, kdy zejména nebylo v řízení před soudem I. stupně vůbec zjišťováno a posuzováno (a nebyla k tomu ani dostačená skutková tvrzení), zda tato nově tvrzená pohledávka žalované případně již nezanikla z důvodu započtení pohledávky žalobce na zaplacení dlužného nájemného, protože nárok na část dlužného nájemného odpovídající svou výši složené jistotě žalobce neučinil předmětem tohoto řízení, jelikož sám provedl zápočet na tuto jistotu ještě před jeho začátkem v rámci předžalobní výzvy.22. Ze všech uvedených důvodů odvolací soud rozsudek soudu I. stupně ve výroku I. změnil (§ 220 o. s. ř.) tak, že žaloba se dále zamítá do částky 30 500 s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z této částky od 17. 6. 2025 do zaplacení23. O náhradě nákladů řízení před soudem I. stupně odvolací soud rozhodl postupem podle § 224 odst. 1 a 2 ve spojení s § 142 odst. 2 o. s. ř. Za situace, kdy úspěch a neúspěch obou stran byl v konečném výsledku přibližně stejný, rozhodl odvolací soud tak, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení před soudem I. stupně právo.24. O náhradě nákladů odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle § 224 odst. 1, § 142 odst. 2 a § 151 odst. 1 o. s. ř., za situace, kdy žalovaná napadla rozsudek soudu I. stupně co do částky 76 500 Kč, úspěšná byla v rozsahu 30 500 Kč, tedy v rozsahu 40 %. Žalobce tak byl v odvolacím řízení úspěšný v rozsahu 60 %. Má proto vůči žalované právo na náhradu 20 % odůvodněných nákladů odvolacího řízení (60 % - 40 %). Žalobci vznikly v odvolacím řízení náklady v částce 11 204,60 Kč, tj. odměna advokáta za dva úkony právní služby (vyjádření k odvolání, účast u jednání odvolacího soudu dne 26. 8. 2026) po 4 180 Kč podle § 7 bod 5, § 8 odst. 1, § 11 odst. 1 písm. d) a g) vyhlášky č. 177/1996 Sb. o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), náhrada hotových výdajů za dva úkony právní služby po 450 Kč podle § 13 odst. 1 a 4 advokátního tarifu, 21 % náhrada DPH z odměny a náhrady hotových výdajů podle § 137 odst. 1 a 3 o. s. ř. ve výši 1 944,60 Kč. Žalobci náleží 20% účelně vynaložených nákladů řízení, tj. 2 240,92 Kč