27 Co 313/2025-92 — Krajský soud v Praze

1. Rozsudkem Okresního soudu v Nymburce č.j. 8 C 30/2025-59 ze dne 18.9.2025 (dále jen „rozsudek soudu prvního stupně“) byla zamítnuta žaloba „v plném rozsahu“ (výrok I.), rozuměno podle odůvodnění v rozsahu, aby byla žalované uložena povinnost uveřejnit v nejbližším vydání periodika Kostomlatské noviny na druhé straně odpověď ve znění:„Vážení obyvatelé obce , adresa, a přilehlých obcí. Dovolte mi jako zástupci společnosti , právnická osoba, , Jméno žalobkyně, . reagovat na informace, které byly zveřejněny v souvislosti s naší společností a našimi aktivitami v obci , adresa, a v obcích přilehlých. Považujeme za nezbytné ohradit se proti skutečnostem uvedeným v článku Slovo starostky zveřejněném v 6. čísle , hodnota, . ročníku z prosince 2024.Naše společnost důsledně dbá na dodržování veškerých právních předpisů, a proto splňuje veškeré náležitosti pro provádění stavby v souladu s právním řádem České republiky. Naše společnost disponuje smlouvou uzavřenou s obcí , adresa, a zároveň územním rozhodnutím o povolení umístění stavby, na základě kterého je oprávněna provádět stavbu dle podmínek v tomto rozhodnutí stanovených.Za důležité považujeme uvést, že Policie ČR v žádném z případů, kdy na základě oznámení, dorazila na místo, kde se prováděla stavba, neshledala žádné nedostatky a místo opustila.Obec prostřednictvím svého právního zástupce, podala k Okresnímu soudu v Nymburce návrh na vydání předběžného opatření, kterým se domáhala uložení povinnosti zdržet se stavebních, výkopových a obdobných prací a faktických zásahů do celkem šesti pozemků v katastrálním území , adresa, . Není pravdou, že by Okresní soud v Nymburce potvrdil nároky obce jako oprávněné. Soud uložil tuto povinnost naší společnosti pouze u pozemku parc. č. , Anonymizováno, a to pouze v rámci tzv. předběžného opatření do doby rozhodnutí ve věci samé (v žádném případě dosud soud nerozhodl ve věci samé). Vzhledem ke skutečnosti, že Okresní soud v Nymburce dosud nerozhodl ve věci samé, nemohl dát za pravdu obci , adresa, , jak je uvedeno v článku Slovo starostky. Naše společnost proti usnesení (předběžnému opatření) Okresního soudu v Nymburce podala odvolaní. Společnost , právnická osoba, na vyžádání každému poskytne veškeré zmíněné dokumenty prokazující oprávnění společnosti k realizaci záměru, tak aby každý měl možnost si ověřit, že tato stavba je prováděna oprávněně. Tyto dokumenty lze taktéž získat na stránkách společnosti , právnická osoba, .S pozdravem jednatel , právnická osoba, , Jméno žalobkyně, ., právnická osoba, “2. Dále soud prvního stupně rozhodl, že žalobkyně je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 22 573,61 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalované (výrok II.).3. Soud prvního stupně skutkově vyšel z nesporných tvrzení účastníků, že žalovaná je vydavatelem periodického tisku , Anonymizováno, noviny. V 6. čísle , hodnota, . ročníku z prosince 2024 na straně druhé uveřejnila článek s názvem Slovo starostky, který obsahuje text: „Ačkoliv se zdá, že vše probíhá podle našich představ, přesto již druhým rokem řešíme neomalenost společnosti , právnická osoba, , která v našich obcích bez jakéhokoliv souhlasu obce ukládá do chodníků a zelených pásů chráničky pro své optické vedení internetu. I když byl jednatel společnosti obcí několikrát vyzván, aby se zdržel zásahů do pozemků obce, přesto ukládá chráničky pro svou sít' i bez jakéhokoliv svolení obce. Celá záležitost byla několikrát projednávána i za účasti Policie ČR a na příslušném stavebním úřadě. Přesto společnost , právnická osoba, i nadále v ukládání sítí pokračuje. Z tohoto důvodu jsme byli nuceni obrátit se, v rámci zachování svých práv, na okresní soud, který v rámci předběžného opatření nároky obce potvrdil jako oprávněné. V blízké době bude proto podána žaloba, aby se zamezilo znehodnocování nově vybudovaných chodníků, ale především, aby byla ochráněna práva obce proti takto nekalému jednání soukromého podnikatele. Pevně věřím, že spravedlnosti bude po právu dosaženo.“ Žalobkyně přitom má veřejnoprávní titul (územní rozhodnutí) o umístění stavby na pozemky žalované. Dne 14.9.2021 byla mezi účastníky uzavřena smlouva o smlouvě budoucí, jejímž obsahem je souhlas žalované s umisťováním vedení do pozemků žalované. Žalobkyni bylo doručeno odstoupení od smlouvy ze dne 13.7.2023. Spor ohledně umisťování stavby se týká veškerých pozemků podle smlouvy, jedná se o silnice v , Anonymizováno, a přilehlých obcích. Policie ČR byla několikrát volána žalovanou za účelem ochrany soukromého majetku, na místě však žádnou ochranu formou příkazu nebo zákazu neposkytla. Žalovaná skutečně podala k Okresnímu soudu v Nymburce návrh na vydání předběžného opatření, kterým se domáhala uložení povinnosti zdržet se stavebních, výkopových a obdobných prací a faktických zásahů do celkem šesti pozemků v katastrálním území , adresa, . Soud ale uložil tuto povinnost žalobkyni pouze u pozemku parc. č. , Anonymizováno, do doby rozhodnutí ve věci samé. Ke dni vyhlášení rozsudku soudu prvního stupně nebylo ve věci samé rozhodnuto.4. Z hlediska právního posouzení věci soud prvního stupně zkoumal naplnění podmínek § 10 odst. 1 tiskového zákona, tedy zda žalobkyni vzniklo právo požadovat po žalované zveřejnění odpovědi. Článek zveřejněný žalovanou podle soudu prvního stupně nepochybně obsahuje skutkové tvrzení týkající se žalobkyně s tím, že z pohledu řešené věci je pro soud prvního stupně zcela zásadní pasáž: „společnost , právnická osoba, v našich obcích bez jakéhokoliv souhlasu obce ukládá do chodníků a zelených pásů chráničky pro své optické vedení internetu“ a „I když byl jednatel společnosti obcí několikrát vyzván, aby se zdržel zásahů do pozemků obce, přesto ukládá chráničky pro svou sít' i bez jakéhokoliv svolení obce.“. Ve spojení s dalším obsahem, kde je uvedeno, že se jedná o neomalené jednání žalobkyně a že věc byla řešena policií a soudem v rámci předběžného opatření, vykresluje článek žalobkyni jako osobu, která bezdůvodně zasahuje do pozemků žalované bez jakéhokoliv oprávnění i přes řešení policií a soudem. Jedná se tedy o jednoznačné tvrzení žalované o svévolném a hrubém protiprávním jednání žalobkyně. Ve světle zjištěného skutkového stavu je však takové tvrzení minimálně zkreslující, neboť v situaci, kdy mezi účastníky existovala smlouva, na základě které byla žalobkyně oprávněna ke stavebním činnostem na pozemku žalované a na základě takového souhlasu získala i územní rozhodnutí, nelze považovat tvrzení o „neomaleném zasahování žalobkyně do pozemků žalované bez jakéhokoliv souhlasu“ za zcela pravdivé, a to ani při zohlednění toho, že žalovaná od smlouvy, která její souhlas obsahovala, dopisem ze dne 13.7.2023 odstoupila. Žalobkyně na základě souhlasu žalované a územního rozhodnutí mohla provádět stavební práce na pozemcích žalované, přičemž v současné době probíhá spor mezi účastníky o tom, zda je žalobkyně oprávněna činnosti provádět i nadále, či zda došlo platně k odstoupení od smlouvy. Za takového stavu nemůže tvrzení žalované v článku obstát jako tvrzení nezkreslující skutečnost. Je přitom zcela zřejmé, že sdělení se dotýká jména a dobré pověsti žalobkyně, neboť nelze akceptovat zkreslující skutkové tvrzení, které vykresluje žalobkyni jako osobu dopouštějící se svévolného protiprávního jednání.5. Soud prvního stupně ale přesto žalobu zcela zamítl. Obecně připustil, že žalobě o uveřejnění tiskové odpovědi podle § 10 tiskového zákona lze vyhovět i jen částečně, i když navrhovanou odpovědí (žalobním návrhem) je soud jinak vázán a nemůže ji měnit, nicméně požadovanou odpověď v daném případě vyhodnotil jako nedělitelnou, neboť „podstatou sporu je sdělení o zasahování do pozemků žalované.“ Za zásadní překážku uveřejnění odpovědi považoval soud prvního stupně tu část odpovědi týkající se tvrzení: „Naše společnost důsledně dbá na dodržování veškerých právních předpisů, a proto splňuje veškeré náležitosti pro provádění stavby v souladu s právním řádem České republiky. Naše společnost disponuje smlouvou uzavřenou s obcí , adresa, a zároveň územním rozhodnutím o povolení umístění stavby, na základě kterého je oprávněna provádět stavbu dle podmínek v tomto rozhodnutí stanovených.“ Zdůraznil, že jakkoli bylo tvrzení žalované zkreslující, požadovaná odpověď žalobkyně by měla tato zkreslená tvrzení zpřesnit, což nečiní. Soud prvního stupně totiž požadované tvrzení žalobkyně rovněž nepovažoval za přesné, neboť minimálně ohledně platnosti uzavřené smlouvy a oprávněnosti žalované provádět stavbu panuje mezi stranami aktuálně spor. Soud prvního stupně poukázal na to, že žalobkyní navrhovaná odpověď je jednoznačným skutkovým tvrzením, nejedná se o projev pouhého názoru, jak žalobkyně tvrdila v průběhu jednání. Pokud by šlo o projevení názoru, muselo by to z obsahu odpovědi vyplývat (např. uvedením spojení „podle našeho názoru“, „máme za to“ apod.) a mělo by to zásadní dopad na význam takového sdělení. Podle výsledku pak soud prvního stupně rozhodl o náhradě nákladů řízení.6