Shora uvedeným rozsudkem Okresního soudu Kladně ze dne 4. 2. 2026, č. j. 216 C 79/2025-94 (dále jen „rozsudek soudu prvního stupně“) byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 71 800 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 35 900 Kč od 25. 1. 2025 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 35 900 Kč od 31. 1. 2025 do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.), zamítnuta žaloba co do částky 20 955,20 Kč spolu se smluvní pokutou ve výši 0,3 % denně z částky 71 800 Kč od 23. 4. 2025 do 4. 2. 2026 a úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 35 900 Kč od 25. 1. 2025 do 30. 1. 2025 (výrok II.) a rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.).2. Soud prvního stupně vyšel z toho, že žalobkyně se žalobou domáhala zaplacení dlužného školného za akademický rok 2024/2025 ve výši 71 800 Kč, poplatku 2 000 Kč za druhou upomínku, zákonného úroku z prodlení a smluvní pokuty sjednané ve výši 0,3 % denně z nezaplaceného školného. Tvrdila, že účastníci dne 4. 7. 2024 uzavřeli smlouvu o studiu v bakalářském studijním programu Speciální pedagogika v kombinované formě. Žalovaný požádal o semestrální úhradu školného, žalobkyně jeho žádosti vyhověla a vystavila dvě faktury po 35 900 Kč, avšak žalovaný je ani po upomínkách neuhradil. Žalovaný se před soudem prvního stupně k žalobě nevyjádřil. Soud prvního stupně zjistil, že smlouva o studiu byla uzavřena dne 4. 7. 2024 pro bakalářský studijní program Speciální pedagogika, kombinovanou formu a standardní dobu studia tři roky, se zahájením v akademickém roce 2024/2025. Podle smlouvy byl žalovaný povinen platit školné a další poplatky spojené se studiem. Školné při semestrální platbě činilo dvakrát 35 900 Kč. Smlouva stanovila, že nárok na školné za akademický rok nezaniká ani při ukončení studia v jeho průběhu a že totéž platí, nenastoupí-li uchazeč do studia. Pro případ prodlení se školným byla sjednána smluvní pokuta 0,3 % denně. V článku 12.7 smlouvy bylo sjednáno, že písemnosti mohou být doručovány rovněž na e-mailovou adresu uvedenou ve smlouvě nebo na školní e-mail. Z žádosti ze dne 22. 7. 2024 a rozhodnutí žalobkyně soud prvního stupně zjistil, že žalovanému byla povolena semestrální forma úhrady školného. Fakturou ze dne 23. 7. 2024 mu bylo vyúčtováno školné za zimní semestr 35 900 Kč se splatností 6. 8. 2024 a další fakturou téhož dne školné za letní semestr 35 900 Kč se splatností 31. 1. 2025; faktury byly dne 24. 7. 2024 odeslány na kontaktní e-mail uvedený ve smlouvě. Fakturou ze dne 1. 10. 2024 byl vyúčtován poplatek 2 000 Kč za druhou upomínku. Žalobkyně zaslala dne 1. 10. 2024 e-mail označený jako druhá upomínka, neprokázala však jeho dojití žalovanému. Rozhodnutím ze dne 5. 11. 2024 žalobkyně ukončila studium žalovaného pro neplnění studijních povinností spočívající v neuhrazení školného. Po právní stránce soud prvního stupně kvalifikoval smlouvu o studiu jako nepojmenovanou smlouvu podle § 1746 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále též „o. z.“) a současně jako smlouvu spotřebitelskou ve smyslu § 1810 občanského zákoníku. Ujednání o školném považoval za jasně a srozumitelně sjednané hlavní plnění. Uzavřel, že žalobkyně poskytla žalovanému studijní kapacitu a možnost studia a že nevyužití této možnosti žalovaným nezbavuje žalovaného povinnosti zaplatit sjednané školné. Žalobě proto co do 71 800 Kč a zákonného úroku z prodlení vyhověl. Nárok na poplatek 2 000 Kč za druhou upomínku soud prvního stupně nepřiznal. Ačkoli považoval poplatek za smluvně sjednaný, vyšel z toho, že nebylo prokázáno doručení druhé upomínky žalovanému a že za první řádně doručenou upomínku lze považovat až předžalobní výzvu. Nárok na smluvní pokutu zamítl s tím, že sazba 0,3 % denně ve spotřebitelském vztahu představuje výrazně zatěžující sankční mechanismus, který se při souběhu s nárokem na celé roční školné a zákonným úrokem z prodlení příčí dobrým mravům. Uvedl též, že zneužívající spotřebitelské ujednání nelze moderovat podle § 2051 občanského zákoníku, nýbrž k němu nelze přihlížet. S ohledem na částečný úspěch stran nepřiznal žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení (§ 142 odst. 2 o. s. ř.).3. Proti rozsudku podala žalobkyně včasné odvolání proti výroku II. a závislému výroku III. Namítala nesprávné skutkové zjištění ohledně možnosti elektronického doručování, neboť článek 12.7 smlouvy výslovně umožňoval doručování písemností e-mailem. Tvrdila, že druhá upomínka byla odeslána jak na kontaktní adresu žalovaného, tak na školní e-mail. Pokud jde o smluvní pokutu, namítala, že smluvní pokuta není ve spotřebitelském vztahu sama o sobě zakázána a že musí být posouzena se zřetelem k významu utvrzené povinnosti, preventivní funkci pokuty, specifickému financování soukromé vysoké školy a okolnostem konkrétní věci. Navrhla změnu rozsudku tak, aby jí byl přiznán i poplatek za druhou upomínku, smluvní pokuta a odpovídající příslušenství, a aby jí byla přiznána náhrada nákladů řízení.4. Žalovaný napadl rozsudek včasným odvoláním v celém rozsahu. Namítal, že mu nebyla dána možnost účastnit se řízení před soudem prvního stupně, že žalobu ani předvolání neobdržel, že smlouvu považoval za rezervační, krátce po jejím podpisu telefonicky oznámil, že studovat nebude, neobdržel přístupové údaje ani faktury a žalobkyně ho při uzavření smlouvy uvedla v omyl. Dovozoval zneužívající povahu smluvních ujednání a požadoval zamítnutí žaloby, popřípadě zrušení rozsudku. Pro případ neúspěchu požádal o povolení splátek s odkazem na výši příjmu, insolvenci manželky a péči o nezletilé dítě.5. Žalobkyně ve vyjádření k odvolání žalovaného namítla, že žalovanému byly soudní písemnosti řádně doručeny, k jednání se bez omluvy nedostavil a skutkové okolnosti uplatněné poprvé v odvolání jsou nepřípustnými novotami. Ve věci samé poukázala na jasné znění smlouvy, žádost žalovaného o semestrální platby a legitimní zájem soukromé vysoké školy na stabilním financování. Navrhla potvrzení výroku I. rozsudku.6. Před zahájením odvolacího jednání vzala žalobkyně odvolání zpět v části týkající se smluvní pokuty ve výši 18 955,20 Kč a smluvní pokuty 0,3 % denně z částky 71 800 Kč od 23. 4. 2025 do 4. 2. 2026. Žalobkyně na odvolání setrvala již jen v části týkající se poplatku 2 000 Kč za druhou upomínku s příslušenstvím. Ke zbývající části uplatněného nároku doplnila tvrzení a předložila přehled nákladů vztahujících se ke druhé upomínce. Uvedla, že proces správy pohledávky zahrnoval kontrolu plateb, přípravu komunikace, telefonní kontakty, vystavení a kontrolu faktury, odeslání upomínky a následné kontroly. Žalovaný namítl nepřiměřenost tohoto poplatku.7. Před zahájením jednání vzal též žalovaný zpět odvolání, a to proti výroku I. v rozsahu rozhodnutí o věci samé a trval pouze na přezkumu lhůty k plnění.8. Účastníci shodně navrhli, aby žalovanému bylo umožněno plnit v prvních čtyřech měsíčních splátkách po 2 500 Kč a poté ve splátkách po 6 000 Kč až do zaplacení, pod ztrátou výhody splátek.9. Vzhledem k částečným zpětvzetím odvolání odvolací soud podle § 207 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“) odvolací řízení v rozsahu uvedeném ve výroku I. zastavil.10. Ve zbývajícím rozsahu odvolání žalobkyně do výroku II. rozsudku Krajský soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal napadený rozsudek a řízení, které jeho vydání předcházelo, podle § 212 a § 212a o. s. ř. Vady řízení, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti, neshledal. Řádné doručení žaloby, výzvy k vyjádření, předvolání k jednání i rozsudku žalovanému bylo podle obsahu spisu vykázáno. Soud prvního stupně byl proto oprávněn postupovat podle § 101 odst. 3 o. s. ř. věc projednat v nepřítomnosti žalovaného.11. Skutková tvrzení žalovaného vztahující se k omylu při uzavření smlouvy, telefonickému odstoupení, nepředání přístupových údajů a nedoručení faktur byla uplatněna až v odvolacím řízení, ačkoli se týkala okolností existujících již před rozhodnutím soudu prvního stupně a žalovaný je mohl uplatnit dříve. Nešlo o žádnou z výjimek stanovených v § 205a o. s. ř. Odvolací soud k nim proto nemohl přihlížet. Po zpětvzetí odvolání žalovaného navíc již otázka důvodnosti nároku na školné nebyla předmětem meritorního odvolacího přezkumu.12. Smlouva o studiu uzavřená mezi fyzickou osobou jednající mimo rámec podnikání a soukromou vysokou školou, jejíž vzdělávací činnost je převážně financována školným, je smlouvou spotřebitelskou. Tento závěr vyplývá z nálezů Ústavního soudu ze dne 5. 2. 2025, sp. zn. IV. ÚS 2093/24, a ze dne 19. 2. 2025, sp. zn. II. ÚS 2694/24, a byl výslovně potvrzen rozsudkem velkého senátu Nejvyššího soudu ze dne 10. 2. 2026, sp. zn. 31 Cdo 1737/2025. Jednotlivá ujednání takové smlouvy je třeba podrobit obsahové kontrole podle § 1813 až § 1815 občanského zákoníku. Veřejný význam vzdělávání ani povinnost soukromé vysoké školy zajistit si financování spotřebitelskou ochranu nevylučují.13. Odvolací soud doplnil a zopakoval ve smyslu § 213 o. s. ř. dokazování ohledně poplatku 2 000 Kč za druhou upomínku a jeho příslušenství. Zopakoval dokazování předmětnou smlouvou o studia a emailem ze dne 1. 10. 2024. Na tomto základě uzavřel, že druhá upomínka byla žalobkyní odesláná e-mailem ze dne 1. 10. 2024 žalovanému. Článek 12.7 smlouvy připouští e-mail jako smluvený způsob doručování a zpráva byla odeslána na žalovaným označený e-mail.14. Nárok žalobkyně na poplatek však neobstál při obsahové kontrole tohoto spotřebitelského ujednání. Poplatek je vyvolán prodlením spotřebitele a svou funkcí má vedle náhrady administrativních nákladů zjevně i sankční a motivační povahu. Musí proto být přezkoumán z hlediska § 1813 a § 1814 odst. 1 písm. l) občanského zákoníku, podle něhož je zneužívající ujednání, které ukládá spotřebiteli pro případ porušení povinnosti nepřiměřenou sankci.15. Žalobkyně v odvolacím řízení předložila tabulku, kterou bylo doplněno dokazování, podle níž měly náklady správy pohledávky dosáhnout 2 059,83 Kč. Podstatnou část však tvořily modelově oceněné telefonní kontakty, obecné kontroly interních systémů a následné sledování pohledávky. Žalovaný popřel, že by s ním žalobkyně o dluhu telefonicky hovořila. Žalobkyně netvrdila, že by se samotnou e-mailovou upomínkou a jejím odesláním byly spojeny nějaké jiné přímé hotové výdaje. Předložený přehled tak neprokazuje, že právě odeslání druhé upomínky žalovanému vyvolalo žalobkyni individualizované a účelně vynaložené náklady v paušální výši 2 000 Kč.16. Při neexistenci smluvní klauzule by žalobkyni náležel zákonný úrok z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku a případně náhrada účelně vynaložených nákladů spojených s uplatněním pohledávky za zákonných podmínek. Paušální poplatek 2 000 Kč za e-mailovou druhou upomínku, nadto sjednaný vedle zákonného úroku z prodlení a vedle smluvní pokuty 0,3 % denně, zhoršuje právní postavení spotřebitele ve srovnání se zákonným stavem. Nebyly zjištěny takové okolnosti, pro které by žalobkyně mohla při poctivém individuálním vyjednávání rozumně očekávat souhlas spotřebitele s takto vysokým poplatkem pro takový účel. Ujednání proto zakládá významnou nerovnováhu v neprospěch spotřebitele a k nároku z něho se podle § 1815 občanského zákoníku nepřihlíží.17. Odvolací soud proto rozsudek soudu prvního stupně ve zbývající napadené části výroku II. podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil.18. Vzhledem k potvrzení zamítavého výroku a k tomu, že po částečných zpětvzetích zůstal výsledek řízení před soudem prvního stupně beze změny, potvrdil odvolací soud rovněž výrok III. o náhradě nákladů řízení, odpovídající výsledku řízení, který neodůvodňuje púřiznání náhrady nákladů řízení žádné ze stran (§ 142 odst. 2 o. s. ř.).19. Podle § 160 odst. 1 o. s. ř. může soud v odůvodněných případech určit delší lhůtu k plnění nebo stanovit, že peněžité plnění bude provedeno ve splátkách. Žalovaný doložil své příjmové poměry s tím, že ze svého příjmu zajišťuje domácnost, neboť manželka je v insolvenčním řízení a pečuje o nezletilé dítě. Žalobkyně s navrženým splátkovým režimem výslovně souhlasila. Odvolací soud proto podle § 220 odst. 1 o. s. ř. změnil rozsudek ve výroku I. pouze co do lhůty k plnění a povolil splátky v dohodnuté výši. Doložka ztráty výhody splátek chrání žalobkyni pro případ, že žalovaný některou splátku řádně a včas neuhradí.20. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1 ve spojení s § 142 odst. 2 a § 146 odst. 2 o. s. ř. Odvolací řízení bylo ve významné části zastaveno v důsledku zpětvzetí odvolání oběma účastníky, ve zbývající části žalobkyně se svým odvoláním úspěšná nebyla a žalovanému bylo vyhověno pouze ve vztahu k pariční lhůtě na základě shodného návrhu účastníků. Za tohoto procesního výsledku považoval odvolací soud za odpovídající, aby žádný z účastníků neměl právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.21. O vrácení částí soudních poplatků z odvolání bylo rozhodnuto podle § 10 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, v návaznosti na částečná zpětvzetí odvolání před rozhodnutím odvolacího soudu. Výše vracených částek odpovídá rozsahu, v němž bylo odvolací řízení zastaveno, po snížení o 20 % minimálně však 1 000 Kč.