56 CO 266/2021-110 — Krajský soud v Plzni

1. Shora uvedeným rozsudkem soud prvého stupně uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 85 900 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně od 17. 12. 2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku. Výrokem II rozsudku byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 41 594 Kč k rukám jeho právního zástupce Mgr. [jméno] [příjmení], advokáta se sídlem [ulice a číslo] [obec], do tří dnů od právní moci rozsudku. 2. Soud prvého stupně žalobě žalobce vyhověl, když vycházel při svém rozhodování z toho, že žalobce jako zákazník a žalovaný jako pořadatel uzavřeli dne 24. 7. 2019 smlouvu o zájezdu – [anonymizována čtyři slova] s termínem konání od 27. 3. do 6. 4. 2020 za cenu ve výši 159 800 Kč Cenu zájezdu žalobce uhradil ve dvou splátkách. Následně dne 25. 3. 2020 uzavřeli účastníci této smlouvy s ohledem na pandemii nemoci COVID-19 dodatek k této smlouvě, kterým došlo ke změně termínu konání zájezdu na období od 10. 12. do 20. 12. 2020. Dne 8. 9. 2020 žalovaný žalobci e-mailem sdělil, že vzhledem k aktuální situaci ve světě požádal plavební společnost o novou rezervaci [anonymizována dvě slova] na konec roku 2021. Žalobce e-mailem ze dne 11. 9. 2020 v reakci na to sdělil žalovanému, že od smlouvy odstupuje, když změna termínu pro něho již není akceptovatelná. Dále uvedl, že k odstoupení dochází z důvodu mimořádných okolností a podstatných změn. Dále ze skutkových zjištění soudu prvého stupně vyplynulo, že žalobce opakovaně vyzýval žalovaného k vrácení zbývající částky jím zaplacené za zájezd, když žalovaný dobrovolně vrátil žalobci částku 73 900 Kč, žalobce tak před podáním žaloby požadoval vrácení částky 85 900 Kč. Na tyto požadavky žalobce žalovaný odpověděl tak, že zbývající částku uhradit nelze, když tato byla již investována za služby objednané u třetích stran. Na základě shora uvedených skutkových závěrů soudu prvého stupně, odkázal na ust. § 2535 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., podle něhož zruší-li pořadatel zájezd ve lhůtě kratší než 20 dnů před jeho zahájením, uhradí zákazníkovi penále ve výši 10 % z ceny zájezdu. Právo zákazníka na náhradu škody tím není dotčeno. Dále soud prvého stupně odkázal na ust. § 2991 odst. 1 téhož předpisu, podle něhož kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle druhého odstavce téhož ustanovení bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právo plnit sám. Soud prvého stupně pak uzavřel, že po provedeném řízení dospěl k závěru, že žaloba žalobce je žalobou oprávněnou z důvodu bezdůvodného obohacení na straně žalovaného. Z obsahu odůvodnění rozsudku soudu prvého stupně vyplývá, že mezi účastníky nevznikl žádný smluvní vztah týkající se předmětného zájezdu, kterým by k jeho uskutečnění mělo dle sdělení žalovaného dojít v době následné po dohodnuté době konání zájezdu v termínu od 10. 12. do 20. 12. 2020. Dle soudu prvého stupně odstoupení od smlouvy o zájezdu bylo učiněno za podmínek v souladu s ust. § 2535 občanského zákoníku, když je nepochybné, že se zájezd neuskutečnil v důsledku nepříznivé pandemické situace COVID-19. Žalobci jako zákazníkovi v pozici spotřebitele tak náleží nárok na vrácení veškerých uhrazeným plateb za zájezd, který se neuskutečnil. Žalobci jako zákazníkovi náleží právo odstoupit od smlouvy ještě před zahájením zájezdu, což žalobce učinil svým e-mailem ze dne 11. 9. 2020 adresovaným žalovanému. Toto odstoupení žalobce od smlouvy o zájezdu nelze podřadit pod ustanovení článku 4.6.1 Všeobecných smluvních podmínek cestovní kanceláře. Žalobce od smlouvy odstoupil na základě návrhu na její změnu. Uvedené důvody tak soud prvého stupně vedly k vyhovění žalobě žalobce. Výrok o nákladech řízení odůvodnil soud prvého stupně ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. a úspěchem žalobce ve sporu, proto byly žalobci přiznány všechny účelně vynaložené náklady řízení za řízení před soudem prvého stupně. 3. Proti tomuto rozsudku podal žalovaný včasné odvolání z důvodů uvedených v ust. § 205 odst. 2 písm. b), c), d), e) a g) o. s. ř. Dle žalovaného soud prvého stupně neúplně zjistil skutkový stav věci a dostatečně se nevypořádal se skutečnostmi tvrzenými žalovaným, ačkoli k tomu nebyl dán důvod, čímž tak dospěl na základě provedených důkazů k nesprávnému skutkovému zjištění a nesprávnému právnímu posouzení, přičemž řízení zatížil vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Dále je žalovaný toho názoru, že dosud zjištěný skutkový stav ani nemůže obstát, neboť tu jsou další skutečnosti, popř. důkazy ve smyslu ust. § 205a o. s. ř., jejichž uplatnění nebylo žalovanému v řízení v prvním stupni umožněno, přestože jsou tyto dle názoru žalovaného způsobile prokázat, že v řízení došlo k vadám, majícím za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, resp. jimi má být splněna povinnost tvrdit pro rozhodnutí věci významné skutečnosti nebo důkazní povinnost, a to v situaci, kdy účastníci nebyli poučeni soudem prvého stupně ve smyslu ust. § 118a o. s. ř. 4. Konkrétně žalovaný ve svém odvolání vytkl soudu prvého stupně, že jeho rozhodnutí je odůvodněno překvapivým právním závěrem, že žalobci svědčí žalobní nárok z titulu vydání bezdůvodného obohacení dle § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., neboť mezi žalobcem a žalovaným nebyl ujednán smluvní vztah ohledně zájezdu v novém termínu od 10. 12. do 20. 12. 2020. Odstoupení žalobce učiněné e-mailem ze dne 11. 9. 2020 bylo soudem prvého stupně posouzeno jako odstoupení učiněné za podmínek a v souladu s ust. § 2535 občanského zákona, neboť soud shledal (na ničím neodůvodněném základu) za nepochybné, že zájezd se neuskutečnil, a to v důsledku tzv. nepříznivé pandemické situace COVID-19. Zároveň soud konstatoval, že žalobce od smlouvy odstoupil na základě návrhu na její změnu. Právě tyto důvody vedly soud k tomu, že žalobě zcela vyhověl. Soud prvého stupně aplikoval na postup žalobce ust. § 2535 zákona č. 89/2012 Sb., zároveň však konstatoval, že žalobce odstoupil (zřejmě od smlouvy) na základě údajného návrhu na změnu smlouvy o zájezdu ze dne 24. 7. 2019 ve znění jejího dodatku z 25. 3. 2020, tedy zároveň dle podmínek ust. § 2531 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., aniž by naplnění těchto podmínek jakkoliv odůvodnil. Právní odůvodnění posouzení věci soudem prvého stupně je tak nepřesvědčivé. 5. Žalovaný dále namítl, že rozsudek soudu prvého stupně je nepřezkoumatelný, neboť v něm absentuje odůvodnění skutkových závěrů, které soud považuje za významné z hlediska právního posouzení věci. Soud prvého stupně se v rozsudku nevypořádal s tvrzeními a důkazy předestřenými v průběhu řízení, a to zejména těmi, které jsou v přímém rozporu se soudem učiněnými skutkovými závěry. 6. Žalovaný dále namítl, že soud prvého stupně dospěl k nesprávným právním závěrům, neboť vychází ze skutkového zjištění, které nemá dle obsahu spisu oporu v provedeném dokazování, a to zejména ve vztahu ke skutkovým okolnostem rozhodným pro posouzení podmínek dle ust. § 2535 zákona č. 89/2012 Sb. Protože soud prvého stupně žalovaného (stejně tak žalobce) nepoučil ve smyslu ust. § 118a odst. 2 o. s. ř., žalovanému nebylo umožněno vylíčit soudu pro věc všechny významné skutkové okolnosti, v důsledku kterých považuje právní názor soudu za nesprávný a poměrně překvapivý. Soud prvého stupně zcela rezignoval na zjišťování rozhodných skutečností důležitých pro jím zastávané právní posouzení věci, tedy zejména prokázání existence tzv. nevyhnutelných a mimořádných okolností majících významný dopad na poskytování zájezdu ve smyslu § 2535 zákona č. 89/2012 Sb. V odůvodnění rozsudku soudu prvého stupně žalovaný postrádá, zda soud vůbec jakékoli okolnosti coby rozhodné skutečnosti posuzoval, a pokud ano, jaké nakonec posoudil jako tzv. nevyhnutelné a mimořádné okolnosti, které v místě určení cesty nebo pobytu nebo jeho bezprostřední okolí nastaly a mají významný dopad na poskytování zájezdu. V odůvodnění rozsudku se neuvádí, jaké všechny skutkové okolnosti soud prvého stupně v této souvislosti posuzoval a jaké z nich považuje za prokázané, či jaká skutková zjištění považuje za rozhodná ve vztahu ke skutkové podstatě dle ust. § 2535 zákona č. 89/2012 Sb. Odůvodnění rozsudku dále postrádá vypořádání se se-mailem žalovaného ze dne 6. 10. 2020, ze kterého vyplývá, že žalovaný byl prokazatelně ke dni 6. 10. 2020 schopen a ochoten uskutečnit předmětný zájezd v termínu dle smlouvy ve znění jejího dodatku. Žalovaný tímto e-mailem projevil snahu o uskutečnění zájezdu v termínu od 10. 12. do 20. 12. 2020, když žalobce požádal o sdělení, zda se zájezdu v tomto termínu hodlá zúčastnit. Tím se soud prvého stupně nikterak nezabýval. Soud prvního stupně rovněž nereagoval na skutečnost, že žalovaný se teprve dne 10. 11. 2020 dozvěděl, že zájezd v termínu od 10. 12. do 20. 12. 2020 nebude možné realizovat pro objektivně nastalou vnější okolnost, se kterou zákazn