64 CO 261/2022-241 — Krajský soud v Plzni

1. Soud prvního stupně shora označeným rozsudkem ve znění opravného usnesení výrokem I rozhodl tak, že„ žalovaní [číslo] č. 2, kteří zamezili žalobcům a) a b) ve vstupu na pozemek původně označený jako stavební parcela parc. č. st. [anonymizováno] v [katastrální uzemí] [anonymizováno], dnes jako pozemková parcela parc. [číslo] v [katastrální uzemí] [anonymizováno], jsou povinni zdržet se tohoto zásahu do výkonu věcného břemene podle § 59a zákona č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů (zákon o vodách), spočívajícího v právu žalobců a) a b) mít a užívat studnu na pozemku původně označeném jako stavební parcela parc. č. st. [anonymizováno] v [katastrální uzemí] [anonymizováno], dnes jako pozemek – pozemková parcela parc. [číslo] v [katastrální uzemí] [anonymizováno]“ Výrokem II a III rozsudku rozhodl o náhradě nákladů řízení a žalovaným uložil povinnost zaplatit žalobcům částku 57 831 Kč a xanon [číslo] – Okresnímu soudu v Karlových Varech částku 1 161,60 Kč, v obou případech do tří dnů od právní moci rozsudku. Vyšel ze zjištění, že žalobci mají v SJM pozemek st. [parcelní číslo], jehož součástí je budova [adresa], a pozemky p. [číslo] [parcelní číslo] v [katastrální uzemí] [anonymizováno], zapsané na [list vlastnictví] a žalovaní mají v SJM pozemek [parcelní číslo] o výměře 788 m2, který vznikl v průběhu řízení sloučením pozemku st. [parcelní číslo] o výměře 368 m2 (dála také předmětný pozemek) a pozemku [parcelní číslo] o výměře 420 m2 zapsaných na [list vlastnictví] katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro Karlovarský kraj, [stát. instituce]. Původními vlastníky pozemku [parcelní číslo] (v té době to byl pozemek st. [parcelní číslo] a [parcelní číslo]) byli [jméno] a [jméno] [příjmení], kteří jej kupní smlouvou ze dne 19. 5. 1997 prodali [jméno] a [jméno] [příjmení], a ti jej kupní smlouvou ze dne 17. 9. 2008 prodali žalovaným. Na předmětném pozemku se nachází studna, od které je vedena vodovodní přípojka k zajištění dodávky vody do rodinného domu žalobců [adresa]. 2. Po provedeném dokazování, jehož součástí bylo místní šetření, výslech svědků a listinné důkazy vztahující se ke správnímu řízení z období výstavby rodinného domu žalobců, soud prvního stupně po skutkové stránce uzavřel, že studnu na předmětném pozemku vybudovali žalobci svépomocí na vlastní náklady na základě rozhodnutí Okresního národního výboru [obec] – odbor životního prostředí ze dne 27. 8. 1990, sp. zn. [anonymizováno] [číslo] a se souhlasem tehdejšího vlastníka pozemku [jméno] [příjmení]. Přestože ten v rámci svědecké výpovědi uvedl, že souhlas ke zbudování studny na pozemku nikomu nedal, hodnotil jeho výpověď v kontextu s ostatními důkazy tak, že si svědek události, k nimž došlo před mnoha lety, nepamatuje. Prodej pozemku manželům [příjmení] datoval na konec 80. let, přestože k němu došlo v roce 1997, taky uváděl, že v době prodeje pozemku měli žalobci pouze základy domu, přestože v té době již probíhala jeho kolaudace, a že pozemek prodával ve stejném stavu, v jakém jej koupil, přestože jiní svědci potvrdili, že se na něm v té době nacházela nově zbudovaná studna. V situaci, kdy svědkovi bylo doručeno rozhodnutí ONV ze dne 27. 8. 1990 a oznámení o zahájení kolaudačního řízení ze dne 14. 8. 1997 a z ničeho nevyplynulo, že by proti zřízení studny na jeho pozemku protestoval, lze podle soudu prvního stupně z toho dovodit jeho konkludentní souhlas. K dokončení studny došlo podle něj nejpozději v květnu 1997 vzhledem k tomu, že v rozhodnutí ze dne 7. 10. 1997, kterým bylo kolaudační řízení přerušeno, bylo konstatováno dokončení studny bez závad a následně došlo ke kolaudaci domu. Rozpor v označení pozemku, na kterém se studna nachází, když v rozhodnutí ONV ze dne 27. 8. 1990 a v žádosti žalobců o kolaudaci studny ze dne 13. 8. 1997 je zmiňován pozemek p. p. [číslo] nepovažoval za podstatný. Ztotožnil se s vysvětlením žalobců, že po celou dobu měli za to, že studnu staví na pozemku p. [číslo] až z geometrického plánu [číslo] který nechali vypracovat kvůli vyznačení věcného břemene, zjistili, že studnu vybudovali na pozemku st. [parcelní číslo]. 3. Po právní stránce soud prvního stupně v souladu s rozsudkem Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 2597/2010, podle kterého„ je studna stavbou a tudíž samostatnou věcí ve smyslu občanskoprávním (bez ohledu na pojetí vodohospodářské), jestliže je výsledkem lidské stavební činnosti, kterou byla vytvořena určitá, převážně podzemní konstrukce, jež ve směru dovnitř ohraničuje prostor, jenž má být zčásti zaplněn vodou a zčásti sloužit jejímu čerpání“ uzavřel, že studna vybudovaná žalobci na jejich náklady na cizím pozemku a se souhlasem jeho vlastníka, kterou tvoří převážně podzemní konstrukce z betonových skruží a osazené čerpadlo, je samostatnou věcí v právním slova smyslu, a je vlastnictvím žalobců. Odmítl názor žalovaných, že studna je součástí či příslušenstvím jimi vlastněného pozemku. Třebaže tedy studna nebyla zkolaudovaná, jedná se podle něj o vodní dílo definované § 55 odst. 1 písm. j) vodního zákona, jak plyne z rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 288/2004, podle kterého„ vznik vodního díla není spojen s kolaudací dokončené stavby, ale s okamžikem, kdy je stavba způsobilá plnit své funkce“. Tato podmínka byla v případě předmětné studny splněna. Soud prvního stupně dal žalobcům za pravdu i v tom, že novelou vodního zákona zákonem č. 303/2013 Sb. došlo s účinností od 1. 1. 2014 k legalizaci vodních děl vybudovaných na cizím pozemku před 1. 1. 2002, neboť v § 59a byla vlastníkům pozemku uložena povinnost strpět za náhradu na svém pozemku vodní dílo vybudované před 1. 1. 2002 a jeho užívání. Žalobcům jako vlastníkům vodního díla - studny na základě stejného ustanovení vzniklo právo z věcného břemeno spočívající v jejich právu mít na pozemku žalovaných studnu a užívat ji. Protože žalovaní do tohoto zákonem zřízeného věcného břemene zasáhli tím, že žalobcům znemožnili přístup na jejich pozemek a tím i přístup ke studni za účelem jejího užívání a údržby, jak bylo mezi účastníky nesporné, žalobci se oprávněně v souladu s § 1259 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákon (o. z.) domáhají ochrany jejich práva služebnosti. Z těchto důvodů soud prvního stupně požadavku žalobců upřesněném v průběhu řízení podáním ze dne 12. 12. 2021 (č. l. 108) vyhověl. 4. O náhradě nákladů řízení rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a v řízení úspěšným žalobcům přiznal náhradu za zaplacený soudní poplatek za žalobu ve výši 2 000 Kč a za návrh na vydání předběžného opatření ve výši 1 000 Kč a náhradu nákladů právního zastoupení za 15 úkonů právní služby (příprava zastoupení, předžalobní výzva, sepis žaloby, vyjádření k odvolání žalovaných proti nařízení předběžného opatření, vyjádření z 27. 4. 2021, 12. 7. 2021 a 12. 10. 2021, účast u jednání dne 5. 10. 2021, 25. 11. 2021, 6. 1. 2022, 17. 2. 2022, 19. 4. 2022, 9. 6. 2022 a 30. 8. 2022 a účast u místního šetření dne 3. 2. 2022) po 2 400 Kč podle § 9 odst. 1, § 6 odst. 1, § 7, § 9 odst. 1, § 11 odst. 1 písm. a), d), j), g) a § 12 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (AT), vycházeje z tarifní hodnoty věci ve výši 10 000 Kč a zastupování dvou účastníků. Dále jim přiznal 30 režijních paušálů po 300 Kč podle § 13 odst. 4 AT, cestovné ve výši 314,62 Kč, náhradu za ztrátu času cestou za 2 půlhodiny po 100 Kč podle § 14 AT a 21 % DPH z přiznaných náhrad ve výši 9 516 Kč Náklady řízení vzniklé státu, k jejichž úhradě zavázal žalované podle § 148 odst. 1 o s. ř., spočívají ve svědečném zaplaceném podle usnesení ze dne 5. 5. 2022, č. j. 14 C 15/2021-156. 5. Opravným usnesením pak soud prvního stupně nahradil ve výroku I již neaktuální původní označení pozemku st. [parcelní číslo], na kterém byla studna vybudována, správným označením [parcelní číslo] tak, aby odpovídal stavu zapsanému na [list vlastnictví], k němuž došlo v průběhu řízení, jak plyne z výpisu z katastru nemovitostí ke dni 31. 8. 2022. 6. Proti rozsudku se žalovaní včas odvolali. Soudu prvního stupně vytkli, že nezjistil řádně skutkový stav, neboť pokud by tak učinil, zjistil by, že na předmětném pozemku se nacházely v historii dva vodní zdroje a že žalobci jeden z nich pouze částečně upravili, jak je zřejmé z rozhodnutí ONV ze dne 27. 8. 1990 a také ze svědecké výpovědi jejich syna zmiňujícího studnu na pozemku, které se říkalo studánka. Závěr soudu prvního stupně, že studnu na pozemku st. [parcelní číslo] vybudovali žalobci, a že je v jejich vlastnictví, proto není správný. Soud prvního stupně podle nich také bagatelizoval rozpory v označení pozemku, přestože podle usnesení Ústavního soudu ze dne 5. 5. 2004, sp. zn. II. ÚS 770/02 je třeba vycházet ze zásady tzv. presumpce správnosti správního aktu. Soud tedy neměl žádnou pravomoc prohlásit, že správní řízení vedené pro stavbu studny na pozemku [parcelní číslo] se ve skutečnosti vztahovalo ke stavbě studny na pozemku st. p. [číslo] všechny žalobci předložené důkazy vztahující se k tomuto správnímu řízení měl odmítnout. Stejně tak je podle nich nesprávný jeho zá