10 CO 305/2022-176 — Krajský soud v Plzni

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně vyhověl žalobě žalobců a určil, že žalobci jsou podílovými spoluvlastníky každý 1/3 pozemku parc. [číslo] o výměře 133 m2 (trvalý travní porost), dále jen předmětný pozemek, který je vedený Katastrálním úřadem pro Plzeňský kraj, [stát. instituce] pro obec a [katastrální uzemí]. Výrokem II. uložil žalovanému povinnost odstranit plot zbudovaný v srpnu 2020 na pozemku žalobců a uvést oplocení do původního stavu. Výrokem III. uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobcům na náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně částku 38 600 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. 2. Proti tomuto rozsudku se odvolal žalovaný. Namítl, že žalobci si byli vždy vědomi, že předmětný pozemek je ve vlastnictví žalovaného, resp. jeho právního předchůdce. Tyto skutečnosti vyplynuly z výslechu svědka [jméno] [příjmení], který potvrdil, že opakovaně vyzýval žalobce, aby tento pozemek uklidili nebo aby zlikvidovali ořech, což oni vždy udělali. Žalobci před 1. 1. 2019 nemohli mít dobrou víru, že jsou vlastníkem tohoto pozemku, neboť respektovali pokyny vlastníka. Žalovaný po vydání rozsudku hovořil se svědkem [jméno] [příjmení], který vedl před [datum] korespondenci s tehdejším zástupcem žalobců a v této souvislosti předložil dopis z 18. 7. 2016 s tím, že tento důkaz je důkazem přípustným. Tato zjištění pak vyvrací tezi soudu prvního stupně, že žalobci nabyli vlastnické právo k předmětnému pozemku vydržením ke dni 1. 1. 2019 a poukázal v té souvislosti na rozhodnutí Nejvyššího soudu 22 Cdo 3512/2013. Žalobci pozemek reálně vydržet nikdy nemohli, protože ho měli v pachtu. Svědci [příjmení] a [anonymizováno] shodně ve svých výpovědích uvedli, že byli informováni dřívějším vlastníkem [jméno] [příjmení], že mezi ním a právním předchůdcem žalobců byla uzavřena dohoda o bezplatném užívání tohoto pozemku. O tom mluvil i svědek [příjmení] a soud prvního stupně obsah jeho výpovědi dezinterpretoval. Dále žalovaný poukázal na bod 21. rozsudku soudu prvního stupně, v němž jsou obsaženy nepřezkoumatelné závěry soudu prvního stupně, protože z něj není jasné, jestli soud prvního stupně svědkům slyšeným v tomto řízení věřil nebo nevěřil. Podle žalovaného oba svědci mluvili obsahově shodně a není jasné, jaké rozpory soud prvního stupně v jejich výpovědích shledal. Žalovaný navrhl, aby rozsudek soudu prvního stupně byl změně a žaloba žalobců zamítnuta. 3. Žalobci se k odvolání žalovaného písemně vyjádřili. Poukázali na tendenčnost a rozporuplnost svědectví dědečka žalovaného ([obec] [anonymizováno]). Ten ve své výpovědi uváděl, že předchozí starostové v obci chtěli zřídit věcné břemeno, chodili za ním, ale papírově se to nedotáhlo. Nic z toho ale nebylo prokázáno. Podle žalobců také svědek [příjmení] uváděl detaily z rozhovoru se strýcem, ale nebyl opakovaně schopen časově zařadit období, kdy s původním vlastníkem údajně hovořil, kdy původní vlastník zemřel a ani další podrobnosti. Na rozpory ve výpovědi svědka [příjmení] upozorňovali žalobci již v průběhu řízení před soudem prvního stupně. Svědek [příjmení] neznal okolnosti umístění plotu před a po zhotovení kanalizace. Citovali z jeho první výpovědi, kde uvedl:„ Potom se dělal nový plot přesně v hranicích toho původního dřevěného, a to dělal pan [příjmení]“, což je nepravdivá informace. Oproti tomu dvakrát opakoval, že pan [příjmení] sděloval, že mu bude platit nájem, nebo ať mu„ to“ prodá. Zároveň ale ve své výpovědi dne 14. 6. 2021 uvedl:„ V uvedený den byla kanalizace částečně vybagrovaná a měly se pokládat roury“, takže ten pozemek,„ to“, co údajně chtěl pan [příjmení] koupit nebo za to platit nájem, byl v době hovoru jenom hluboký výkop v zemi. Pan [anonymizováno] starší tedy nemohl v době výkopových prací mluvit o pozemku, který někomu dává do pachtu. Otec žalobců začal situaci řešit teprve tehdy, když s odstupem času po zahrnutí kanalizačního potrubí zjistil, že pan [příjmení] bez domluvy postavil plot o několik metrů dále směrem do svého do svého pozemku a tím zvětšil pozemek [anonymizováno]. Ptal se ho, kolik za to pan [příjmení] bude chtít a odpověď byla, že nic nechce. O tom vedli u nového plotu rozhovor a byl u toho přítomen žalobce [jméno] [příjmení] Pan [anonymizováno] starší tuto skutečnost zapsal do sešitu, kam rodina zaznamenává různé události. Podle žalobců [jméno] [příjmení] ve své výpovědi věrohodně uvedl, čeho byl během rozhovoru jeho otce přítomen. Vypověděl o tom, čeho byl v mládí svědkem. Oproti tomu věrohodnost svědka [příjmení] je zpochybňována rozpory v jeho výpovědích, kdy v první výpovědi přesvědčivě dvakrát opakoval slovo o nájmu či prodeji a při druhé výpovědi při doplňujících dotazech uvedl, že je to hrozně let a přesně si to nepamatuje. Rozpory a účelovost ve výpovědích svědků [příjmení] i [příjmení] jsou jednoznačně zřejmé. Žalobci setrvali na tom, že tento pozemek [číslo] nabyli jejich rodiče darem od pana [jméno] [příjmení] a jako takový jej od podzimu roku 1979 užívali. 4. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně včetně řízení, které mu předcházelo ve smyslu ust. § 212 a násl. o. s. ř., přihlédl k obsahu odvolání žalovaného, vyjádření žalobců, a poté, co částečně zopakoval a doplnil dokazování, dospěl k závěru, že odvolání žalovaného je důvodné. 5. Soud prvního stupně po skutkové stránce dospěl k závěru, že původní vlastník předmětného pozemku [jméno] [příjmení] v letech 1978 až 1979 zbudoval na svém pozemku plot tak, že předmětný pozemek učinil volně přístupným pro právního předchůdce žalobců (otce) a ten tento pozemek začal v roce 1979 užívat. Mezi účastníky bylo sporné, zda tímto jednáním došlo k uzavření darovací smlouvy či zda byl pozemek dán do bezplatného užívání. Soud prvního stupně konstatoval:„ Z provedeného dokazování lze dospět k protichůdným závěrům“. Pak uvedl, že svědek [příjmení] [příjmení] hovořil o pachtu, svědek [jméno] [příjmení] o tom, že [jméno] [příjmení] nechtěl žádný nájem ani pozemek prodávat. Jejich výpovědi podle hodnocení soudu působily„ v určitých detailech“ nepřesvědčivě. Žalobci setrvali na svém tvrzení o darování. Žalobce svoji výpověď až v průběhu řízení„ upřesnil“ a uváděl poměrně konkrétní informace, na které si při své původní výpovědi údajně nevzpomněl a z listinných důkazů také nevyplýval jednoznačně žádný právní titul užívání. Soud dospěl k závěru, že žalobci nepředložili soudu žádný důkaz o tom, který by potvrzoval uzavření darovací smlouvy a že nelze uzavřít, že držba byla poctivá ve smyslu výše uvedeném. Nepoctivost právní předchůdce však nebrání poctivému nástupci, aby započal vydržení, a to nejdříve dnem, kdy on sám držbu nabyl, tj. v daném případě smrtí právního předchůdce dne [datum]. Z tohoto důvodu se soud zabýval otázkou poctivosti držby žalobců a jejich matky. Dospěl k závěru, že nepoctivost jejich držby se prokázat nepodařilo. Podle soudu nebylo prokázáno žádné chování žalobců ani jejich matky, z něhož by se dalo usuzovat, že věděli o tom, že nejsou vlastníky předmětného pozemku. Naopak vzhledem k tomu, jak byl pozemek užíván, vzhledem k tomu, že byl pozemek od pozemku sousedního přehrazen plotem, který postavil původní vlastník a s ohledem na dobu, po kterou byl pozemek rodinou žalobců užíván před smrtí jejich právního zástupce (zhruba 10 let), uzavřel, že žalobci i jejich matka mohli mít z přesvědčivého důvodu za to, že jim vlastnické právo k pozemku náleží. Podle soudu tomu nebrání ani skutečnost, že svědek žalobce několikrát vyzýval k uklizení předmětného pozemku. Z takového jednání nelze usuzovat, že by jím uplatňoval své vlastnické právo k pozemku. 6. Po právní stránce tedy neshledal řádné vydržení, ale pouze vydržení mimořádné, vydržecí dobu počítal od roku 1989 a vzhledem k přechodným ustanovením nového občanského zákoníku dospěl k závěru, že potřebná vydržecí doba uběhla, neboť nemůže skončit dříve než uplynutím pěti od účinnosti zákona č. 89/2012 Sb., tedy ke dni 1. 1. 2019. Ke dni uplynutí vydržecí doby žalovaný nezpochybnil či nemanifestoval své vlastnické právo k předmětnému pozemku (§ 1089 odst. 1, 1090 odst. 1, 1091 odst. 2, § 1092, § 1095 a § 3066 o. z., § 80 o. s. ř.). 7. Pod bodem 22. pak v souvislosti s výrokem I. rozhodoval o povinnosti žalovaného odstranit plot, který na pozemku zbudoval v srpnu 2020, dle § 1085 o. z. Vzhledem k uplatněným odvolacím námitkám odvolací soud zopakoval výslechy svědků [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení]. 8. Nesprávnost skutkových závěrů a nesprávnost hodnocení důkazů (nesprávný procesní postup) byly mimo jiné namítány v odvolání žalovaného. Soud prvního stupně také formálně neprovedl všechny důkazy, ač z nich ve svém rozhodnutí vycházel. Jelikož i podle odvolacího soudu skutkové závěry uvedené v rozhodnutí soudu prvního stupně neměly ve všech svých závěrech oporu v provedeném dokazování, odvolací soud proto přistoupil k doplnění a opakování dokazování. 9. Odvolací soud znovu vyslechl svědka [jméno] [příjmení]. Svědek vypověděl, že kontakty se svým strýcem [jméno] [příjmení] obnovil po smrti svého otce v roce 1976