11 CO 15/2022-126 — Krajský soud v Plzni

1. Napadeným rozsudkem soud prvého stupně zamítl žalobu na prohlášení projevu vůle žalovaných spočívající v souhlasu se stavebními úpravami bytu a půdní vestavbou do půdního prostoru nad bytovou jednotkou [číslo] ve vlastnictví žalobců, nacházející se v budově [adresa] v k. ú. [obec] (výrok I) a žalobcům uložil zaplatit žalovaným náhradu nákladů řízení ve výši 25 417,80 Kč (výrok II). Rozsudek odůvodnil tím, že z provedeného dokazování a nesporných tvrzení účastníků bylo prokázáno, že žalobci a žalovaní, původně spoluvlastníci pozemku parc. [číslo] jehož součástí je budova [adresa] (bytový dům) v k. ú. [obec], vymezili v budově 4 bytové jednotky a upravili si svá práva a povinnosti vyplývající ze spoluvlastnictví společných částí domu, a to dohodou spoluvlastníků o zrušení a vzájemném vypořádání podílového spoluvlastnictví a prohlášením vlastníků o rozdělení práv k nemovité věci na vlastnické právo k jednotkám ze dne 19. 6. 2015. V budově nevzniklo společenství vlastníků jednotek. Z dohody nevyplývá žádný závazek žalovaných, ani záměr žalobců s vybudováním mezonetového bytu spojením bytové jednotky č. 3 s půdním prostorem. Žalobci ke stavebním úpravám a propojení bytu č. 3 s půdním prostorem potřebují dle § 184a stavebního zákona pro účely stavebního řízení souhlas žalovaných. Tento souhlas žalovaní žalobcům neudělili z obavy o vznik škod na jejich bytové jednotce a s odůvodněním, že žalobci nepředložili žádnou projektovou dokumentaci k plánovaným stavebním úpravám. Dne 14. 3. 2020 se v kanceláři zástupkyně žalobců konalo jednání vlastníků jednotek, kdy byla řešena otázka souhlasu žalovaných s půdní vestavbou. Žalovaní s výstavbou nesouhlasili. § 161 odst. 3 o. s. ř. nepředstavuje univerzální klauzuli, která by bez dalšího zmocňovala žalobce žádat po žalovaném libovolné prohlášení vůle. Povinnost učinit prohlášení vůle musí pro žalovaného vyplývat ze zákona, smlouvy nebo porušení povinnosti. Žalobci neprokázali existenci předchozí dohody stran o povinnosti žalovaných udělit žalobcům souhlas se stavebními úpravami. Tento závazek nevyplývá ani ze zákona, ani z porušení povinností žalobců. I kdyby žalovaní vystavěli dělící příčku v půdním prostoru mimo osu v rozporu s dohodou spoluvlastníků, nelze z takového porušení povinností dovozovat jejich závazek k souhlasu se stavebními úpravami v bytové jednotce žalobců. V průběhu jednání poučil soud žalobce dle § 118a odst. 2 o. s. ř., že žalobu by bylo možné s ohledem na tvrzený skutkový stav považovat rovněž za žalobu dle § 1209 o. z., podle kterého může přehlasovaný vlastník jednotky požádat soud ve věcech týkajících se správy domu a pozemku, aby o věci rozhodl. Zároveň žalobce poučil o nutnosti doplnění skutkových tvrzení v tomto směru. Žalobci tvrzení o existenci přijatého rozhodnutí vlastníky jednotek nedoplnili, proto ani s ohledem na toto právní posouzení nemohou být se svou žalobou úspěšní. 2. Proti rozsudku podali žalobci včasné odvolání, ve kterém namítali, že soud prvého stupně rozhodl o něčem zcela jiném, než navrhli v žalobě. Žalobci nepožadovali vydání souhlasu se stavebními úpravami bytu a půdní vestavbou, ale požadovali vydání souhlasu vyžadovaného ve stavebním řízení dle § 184a stavebního zákona, tj. pouze souhlasu se stavebním záměrem vyznačeným na situačním výkrese. Bez přiložení tohoto souhlasu by podání žalobců stavebnímu úřadu nesplňovalo zákonem předepsané náležitosti a návrh na stavební úpravy by stavební úřad odmítnul. Souhlas se stavebním záměrem není požadavkem na provedení stavebních oprav a úprav, o kterých soud rozhodl. Doložení souhlasu stavebního záměru je soukromoprávním titulem pro podání žádosti stavebnímu úřadu. V případě, kdy žalobci žádají pouze o udělení souhlasu se stavebním záměrem, nejde o takovou intenzitu, kterou by bylo možno hodnotit jako správu společné věci dle § 1129 o. z. Vlastníci jednotky budou hradit veškeré náklady spojené s touto změnou. Zásahy do společných prostor domu se týkají pouze stropní konstrukce. To vše bude řešeno v projektové dokumentaci a ve vydaném stavebním povolení. Navržené nahrazení prohlášení vůle je třeba chápat jako procesní vyjádření vůle jedné ze stran smlouvy dosáhnout realizace předpokládané v prohlášení vlastníků, analogicky lze dovodit, že takové prohlášení vůle lze požadovat i v případě provést požadovaný stavební záměr. Svým návrhem žádali žalobci pouze nahradit chybějící akceptaci toho, co bylo provedeno v prohlášení vlastníků o vzniku jednotek ze dne 19. 6. 2015. Pouze požadují, aby bylo realizováno to, na čem se účastníci dohodli. Pokud soud dovozoval, že žalobci neprokázali existenci předchozí dohody o povinnosti žalovaných udělit souhlas se stavebními úpravami, souhlas byl již dán tím, že žalobci projevili vůli a podepsali prohlášení o vzniku jednotek s jejich přesným vymezením. 3. Žalovaní se ve vyjádření k odvolání neztotožnili s názorem žalobců, že soud prvního stupně po formální stránce nerozhodl o jejich žalobním návrhu, neboť i v podání ze dne 29. 4. 2021 se žalobci domáhali prohlášení projevu vůle spočívajícím v souhlasu žalovaných se stavebními úpravami a půdní vestavbou do půdního prostoru domu [adresa], tj. žalobci v žádné části žalobního návrhu neuváděli to, co uvádějí v odvolání, tj. že se domáhají souhlasu se stavebním záměrem vyznačeným na situačním výkrese, nemohl proto o tom ani rozhodovat soud prvního stupně. Do současnosti žalovaným nikdo nesdělil, co konkrétně chtějí žalobci provádět ve své jednotce a na společných částech domu, kdy situační nákres možná stačí stavebnímu úřadu, aby zahájil řízení o vydání veřejnoprávního oprávnění žalobců ke stavbě, nicméně žalovaní nemůžou udělit jakýkoliv souhlas, pokud neví k čemu (co má být prováděno). Argumentace veřejnoprávním oprávněním provést stavbu s věcí nesouvisí, neboť žalobci do současné doby netvrdí (tím méně prokazují), na základě čeho (jakého právního titulu) jsou žalovaní povinni jim souhlas se zamýšleným stavebním záměrem udělit. Žalobci směšují své veřejnoprávní povinnosti v rámci řízení podle stavebního zákona se soukromoprávním vztahem dvou vlastníků jednotek, kdy žalovaní jako vlastníci jednotek nejsou povinni udělit souhlas žalobcům k jejich stavebnímu záměru, se kterým ani nebyli seznámeni, a reálně hrozí, že jim žalobci svými zamýšlenými stavebními úpravami způsobí další škodu. Jsou-li proto žalobci jako stavebníci povinni předložit stavebnímu úřadu souhlas ostatních vlastníků jednotek se zamýšlenými stavebními úpravami, žalovaní tuto povinnost nemají a žalobci se nemohou domáhat, aby soud jejich souhlas nahradil svým rozhodnutím prostřednictví nahrazení projevu vůle. Povinnost udělit souhlas žalobcům pak nemají ani s ohledem na znění prohlášení vlastníka ze dne 19. 6. 2015, neboť žádná taková povinnost v něm sjednána mezi jimi a žalobci nebyla. Žalobci tak v tomto řízení nepožadují něco, k čemu se žalovaní v dřívější době měli zavázat v prohlášení vlastníka (žádný závazek v prohlášení vlastníka obsažen není). Pokud ani přes poučení soudu žalobci nevysvětlili (a netvrdili), na základě jakého konkrétního právního titulu se domáhají nahrazení projevu vůle, soud prvního stupně rozhodl správně, pokud návrh žalobců zamítl. 4. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek podle § 212 a násl. o. s. ř. včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, přihlédl k obsahu odvolání a vyjádření k němu a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné. 5. Předně lze konstatovat, že soud prvého stupně v odůvodnění rozsudku jasně vyložil, které skutečnosti má prokázány z provedených důkazů i nesporných tvrzení účastníků, z nichž učinil správné, úplné a logické skutkové závěry, s nimiž se odvolací soud ztotožnil. Soud prvého stupně rovněž nepochybil, pokud pro nadbytečnost neprovedl navržené důkazy ke skutečnostem, které byly z hlediska rozhodných skutečností ve věci nepodstatné. Skutkový stav zjištěný soudem prvého stupně tvoří spolehlivý základ pro rozhodnutí ve věci samé a mohl z něj vycházet při rozhodování i odvolací soud. Provedení jiných důkazů či opakování důkazů provedených soudem prvého stupně k vyvrácení či zpochybnění skutkových závěrů, které soud prvého stupně učinil, žalobci v odvolacím řízení nenavrhovali. Protože skutkový stav zjištěný soudem prvého stupně se v řízení před odvolacím soudem nezměnil, odvolací soud nemohl dospět ani k odlišnému skutkovému závěru. Odvolací soud proto pro stručnost na skutkový závěr soudu prvého stupně v podrobnostech odkazuje. 6. S ohledem na tvrzení žalobců v jejich odvolání, že se žalobou domáhali nahrazení projevu vůle spočívajícího v souhlasu se stavebním záměrem ve smyslu § 184 stavebního zákona, odvolací soud ještě postupem podle § 118a odst. 1 a § 213b odst. 1 o. s. ř. vyzval žalobce k doplnění jejich tvrzení, zda mají k dispozici situační výkres dokumentace či projektové dokumentace (ve smyslu § 184 stavebního zákona), sloužící k tomu, aby bylo zřejmé, k jakému konkrétnímu záměru má být udělen souhlas. Žalobci poté upřesnili svá tvrzení tak, že takový situační výkres nemají. 7. Odvolací soud se v př