11 CO 95/2023-82 — Krajský soud v Plzni

1. Napadeným rozsudkem soud prvého stupně vyhověl žalobě a uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 123 235 Kč se zákonným úrokem z prodlení 15% ročně od 23. 12. 2022 do zaplacení (výrok I) a dále povinnost zaplatit žalobci na nákladech řízení částku 43 069 Kč (výrok II), to vše do tří dnů od právní moci rozsudku. 2. V odůvodnění rozsudku soud prvého stupně na základě provedeného dokazování dospěl k závěru, že matka obou účastníků zemřela dne [datum], řízení o pozůstalosti bylo zastaveno usnesením soudu prvního stupně ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], a nepatrný majetek vydán vypraviteli pohřbu. Následně bylo v řízení o dodatečném projednání pozůstalosti vypořádáno společné jmění zůstavitelky a jejího manžela, určena čistá hodnota pozůstalosti částkou 492 938,05 Kč (náhradová pohledávka vůči pozůstalému manželovi) a potvrzeno nabytí zákonným dědicům rovným dílem, tedy žalobci jednou čtvrtinou (usnesení ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací]). Pozůstalý manžel se dodatečného projednání pozůstalosti po své manželce nedožil, zemřel dne [datum], řízení o pozůstalosti bylo zastaveno usnesením soudu prvního stupně ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], a nepatrný majetek byl vydán vypraviteli pohřbu. V dodatečném řízení o pozůstalosti po matce účastníků bylo zjištěno, že otec účastníků převedl po smrti matky finanční prostředky ve společném jmění manželů (částka 985 876,11 Kč ke dni smrti zůstavitelky) na účet žalované a ta má tyto prostředky stále v držení, což potvrdila před soudem prvního stupně. Pokud žalovaná tvrdila, že se na úkor žalobce bezdůvodně neobohatila, neboť to nebyla ona, ale její zemřelý otec, kdo měl žalobci plnit, soud prvního stupně se s její argumentací neztotožnil právě z toho důvodu, že je to žalovaná, kdo vědomě tyto finanční prostředky zadržuje (otec je převedl po smrti matky na její účet) a má je ve své moci. Žalovaná také neprokázala, že finanční prostředky obdržela od otce účastníků darem. V této souvislosti soud prvního stupně poukázal na řízení vedené u téhož soudu pod sp. zn. 5 C 237/2020, v němž soud dospěl k správnému závěru, že otec účastníků mohl disponovat pouze částkou 616 172,56 Kč, tedy polovinou prostředků ve společném jmění manželů a čtvrtinou zbývající částky, která mu následně připadla z titulu dědění v první třídě zákonných dědiců. Částku náležející žalobci na základě rozhodnutí dědického soudu o dodatečném projednání pozůstalosti (123 235 Kč) tedy neoprávněně zadržuje žalovaná, která se tak na úkor žalobce bezdůvodně obohatila a toto bezdůvodné obohacení odmítla vydat. Zákonný úrok z prodlení pak žalobci náleží ode dne následujícího po dni, kdy byla žalovaná žalobcem vyzvána k zaplacení žalované částky. Z těchto důvodů soud prvního stupně žalobě vyhověl a o nákladech řízení rozhodl dle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. (kritérium úspěchu). 3. Proti tomuto rozsudku podala včasné odvolání žalovaná, která soudu prvého stupně vytýkala nesprávné právní posouzení. Opakovala, že povinnou osobou k plnění náhradové pohledávky dle usnesení o dodatečném projednání dědictví byl určen pozůstalý manžel zůstavitelky (otec účastníků). V pozůstalostním řízení po matce účastníků nebyla projednávána žádná pohledávka žalobce vůči žalované a žalovaná z titulu pozůstalosti po matce není povinována žalobci hradit jakoukoli částku. Pokud otec účastníků žalobci nevyrovnal ekvivalent náhradové pohledávky, jedná se o pohledávku, kterou mohl žalobce uplatnit v dědickém řízení po otci, což neučinil, toto řízení bylo zastaveno a nepatrný majetek vydán vypraviteli pohřbu. Dále žalovaná opakovala své tvrzení, že otec jí daroval prostředky na účtu (celou částku 980 000 Kč), což bylo přáním otce i zemřelé matky účastníků, aby tak došlo k vyrovnání hodnot, které obdržel bratr účastníků [jméno] [příjmení]. Žalobce netvrdil, z jaké skutkové podstaty bezdůvodného obohacení se domáhá zaplacení žalované částky, jeho žaloba je neurčitá pro absenci skutkových tvrzení, z jakého konkrétního důvodu se žalobce žalované částky domáhá, resp. jaká skutková podstata bezdůvodného obohacení měla být úmyslným jednáním žalované naplněna. Soudu prvního stupně žalovaná vytýkala, že se nezabýval tím, zda je dán předpoklad vzniku bezdůvodného obohacení, tedy zda k obohacení došlo bez spravedlivého důvodu. Jednání otce účastníků, který převedl dne 17. 1. 2019 částku 980 000 Kč na účet žalované, a přijetí této částky žalovanou je v kontextu účelu tohoto převodu, jímž mělo být vyrovnání hodnot nabytých z majetku rodičů účastníků. Je proto jednáním ospravedlnitelným, a to i v rozsahu převyšujícím částku 616 172,50 Kč, kterou mohl dle závěru soudu v řízení vedeném pod sp. zn. 5 C 237/2020 otec účastníků disponovat. Navíc ke dni převodu této částky na účet žalované nemohli otec účastníků ani žalovaná vědět, že dispozice s celou částkou 980 000 Kč může být v rozporu s rozhodnutím soudu o dodatečném projednání dědictví po matce účastníků, které bylo vydáno až po převodu této částky. Žalovaná finanční prostředky od otce přijala v dobré víře a z ospravedlnitelného důvodu, proto nebyla naplněna skutková podstata bezdůvodného obohacení, jak je vymezena v ust. § 2991 odst. 1 občanského zákoníku. Žalovaná se neobohatila na úkor žalobce, není zde příčinná souvislost mezi obohacením žalované a tomu korespondujícím ochuzením žalobce. Žalovaná nezískala plnění bez právního důvodu od žalobce, žalobce jí neplnil z právního důvodu, který odpadl, nejednala vůči žalobci protiprávně a neužila takovým jednáním cizí věc, ani žalobce za žalovanou ničeho neplnil. Žalovaná dále poukázala na skutečnost, že usnesením soudu prvního stupně č. j. [číslo jednací], které nabylo právní moci dne 27. 4. 2023, byl zamítnut návrh žalobce na dodatečné projednání pozůstalosti po otci účastníků ohledně poloviny finančních prostředků na účtu otce s tím, že zde není žádný dodatečně zjištěný majetek. Nedošlo-li proto k projednání dědictví po otci účastníků, žalovaná není odpovědná za náhradu dluhů otce účastníků, tedy ani za náhradu neuspokojené náhradové pohledávky zůstavitele z titulu dodatečného projednání dědictví po matce účastníků. Žalovaná dále soudu prvního stupně vytýkala nesprávnou aplikaci ust. § 2993 věty první občanského zákoníku a rovněž to, že neaplikoval ust. § 1760 občanského zákoníku, podle kterého je nutno na darování celé částky 980 000 Kč otcem účastníků žalované pohlížet jako na platné právní jednání. Žalovaná se z uvedených důvodů domáhala změny napadeného rozsudku a zamítnutí žaloby. 4. Žalobce považoval napadený rozsudek za správný a navrhl jeho potvrzení. Ve vyjádření k odvolání poukázal na rozsudek téhož soudu č. j. 5 C 237/2020 – 158, v němž soud konstatoval, že otec účastníků mohl disponovat pouze částkou 616 172,56 Kč, zbývající částka na účtu vedeném na jeho jméno a náležející rovněž do společného jmění manželů, je předmětem dědictví ostatních blízkých osob a nemohla být předmětem darování. V tomto rozsudku také soud konstatoval, že finanční prostředky na účtu vedeném na jméno otce účastníků byly den po smrti jejich matky odkloněny za účet žalované z nečistých důvodů, aby se nedostaly do soupisu aktiv při projednání dědictví. V řízení před soudem prvního stupně žalovaná neprokázala darování částky 980 000 Kč otcem účastníků. Naopak bylo prokázáno, že žalobci vznikl nárok na vyplacení částky 123 235 Kč žalovanou, neboť dispozice otce účastníků s touto částkou byla v rozporu s rozhodnutím soudu o dodatečném projednání dědictví po matce účastníků. Žalovaná nezpochybnila držení této částky, tvrdila, že je obdržela od zemřelého otce darem a své důkazní břemeno ohledně tohoto tvrzení neunesla. Žalovaná se proto na úkor žalobce bezdůvodně obohatila a není rozhodné, kdo žalované plnil, ale kdo byl jejím jednáním ochuzen. Žalovaná se obohatila na úkor žalobce tím, že přijala bez právního důvodu částku, která je předmětem dědictví žalobce. 5. Odvolací soud přezkoumal na základě odvolání žalované rozsudek soudu prvého stupně podle ust. § 212 a násl. o. s. ř., včetně řízení, které předcházelo jeho vydání, přihlédl k obsahu odvolání, k vyjádření žalobce i k obsahu spisu a dospěl k závěru, že odvolání nelze považovat za důvodné. K tomu nemusel nařizovat jednání podle ust. § 214 odst. 3 o. s. ř., když odvolání bylo podáno jen z důvodu nesprávného právního posouzení věci a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili. 6. Žalovaná uplatnila odvolací důvod podle ust. § 205 odst. 2 písm. g) o. s. ř. Existenci jiných odvolacích důvodů nebo vad, které by mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, odvolací soud neshledal (ust. § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř.). 7. Odvolací soud především konstatuje, že skutkový stav zjištěný soudem prvého stupně tvoří spolehlivý základ pro rozhodnutí ve věci a mohl z něj vycházet i odvolací soud. Důkazy, které soud prvého stupně provedl, dle názoru odvolacího soudu správně zhodnotil a vyvodil z nich skutkový závěr, který je logickým zhodnocením provedených důkazů. Na základě skutkového st