18 CO 118/2023-198 — Krajský soud v Plzni

1. Napadeným rozsudkem prvoinstanční soud zamítl žalobu na uložení povinnosti žalovanému zaplatit žalobkyni částky 75 352,03 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % p. a. od 1. 7. 2016 do zaplacení, 78 778,74 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % p. a. od 2. 8. 2016 do zaplacení, 61 391,89 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % p. a. od 27. 8. 2016 do zaplacení, 93 236,25 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % p. a. od 26. 11. 2016 do zaplacení, 101 369,70 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % p. a. od 30. 12. 2016 do zaplacení, 52 349,93 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % p. a. od 28. 1. 2017 do zaplacení, 73 798,38 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % p. a. od 28. 2. 2017 do zaplacení. Žalobkyni uložil povinnost zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku 141 514 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí. Své rozhodnutí odůvodnil tím, že mezi žalobkyní a žalovaným vznikl právní vztah, jehož právním důvodem vzniku byla příkazní smlouva uzavřená ve smyslu § 2430 o. z. (smlouva o poskytování právních služeb), byť v ústní formě, jejímž obsahem byl závazek žalobkyně poskytovat právní služby žalovanému při sjednané hodinové sazbě právních služeb 115 EUR, konkrétní rozsah poskytovaných služeb sjednán nebyl. Z provedených důkazů nebylo prokázáno, že by žalobkyně poskytla žalovanému tvrzené právní služby, a to v rozsahu dle jednotlivých sporných faktur (jejich příloh). Pokud jde o rozhodné období, žalovaný s provedenými vyúčtováními nesouhlasil, zpochybňoval provedení vyúčtovaných úkonů právních služeb. Žalobkyně přes poučení dle § 118a odst. 3 o. s. ř. nesplnila povinnost důkazní. Výrok o nákladech řízení byl odůvodněn dle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. 2. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně včas odvolání, namítajíc, že částku 536 276,90 Kč nárokuje z titulu odměny za poskytnuté právní služby v období od května do července 2016 a dále od října 2016 do ledna 2017. Prvoinstanční soud neprovedl důkazy, které žalobkyně v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu označila a k návrhu přiložila. Důvody, proč tyto důkazní návrhy prvoinstanční soud neprovedl, v rozsudku neuvádí. Žalobkyně poskytovala žalovanému právní služby na dlouhodobé bázi. Právníci žalobkyně (zejm. [anonymizována dvě slova]) do systému vykazování práce vždy zadávali jen takové vstupy, které odpovídaly provedené práci. Nejednalo se tedy o smyšlené nebo falešné zápisy do výkazního systému, jak v rámci své procesní obrany tvrdí žalovaný. Soud prvého stupně měl přílohy faktur považovat za dostatečný důkaz poskytnutí služby a tedy důkaz vzniku nároku na její zaplacení. Nicméně kdyby snad odvolací soud došel k závěru, že faktury č. 11161158, 11161366, 1116155, 11162153, 11170169 nejsou dostatečným důkazem k prokázání výše vyúčtovaných nároků, měl by tyto nároky hodnotit podle § 136 o. s. ř. a jejich výši určit podle své úvahy. Žalobkyně navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil, žalobě vyhověl a zavázal žalovaného náhradou nákladů žalobkyně před soudy obou stupňů. 3. Žalovaný v písemném vyjádření k odvolání žalobkyně uvedl, že žalobkyně ani přes výzvu soudu zcela zjevně nesplnila ani povinnost tvrzení, tj. doposud nesdělila, jaké konkrétní úkony učinila, a to ve vztahu k jednotlivým dílčím nárokům uvedeným velmi neurčitě v přílohách jednotlivých faktur. Poukázal na zjevné nedostatky jednotlivých položek uvedených ve fakturách žalobkyně s tím, že tyto nejsou vůbec způsobilé napravit nedostatky žalobkyně v rovině tvrzení a tím méně jsou způsobilé jako důkaz provedení právních služeb, za které si žalobkyně žalobou nárokuje svou odměnu. Žalovaný namítal neoprávněnost fakturovaných částek za celé sporné období květen 2016 – leden 2017, přičemž platba převyšující 170 000 Kč byla z jeho strany vnímána a výslovně [anonymizována dvě slova] prezentována jako velkorysé vypořádání nároků žalobkyně za celé sporné období přes přetrvávající nesouhlas s žalobkyní účtovanými částkami. Žalobkyně především pomíjí skutečnost, že za sporné období nárokovala na žalovaném odměnu ve výši cca 700 000 Kč, odpovídající rozsahu prací cca 230 hodin, a žalovaný z toho přes reklamaci a výslovný nesouhlas s účtovanými částkami uhradil částku přes 170 000 Kč, odpovídající téměř 55 hodinám práce žalobkyně. Za ještě absurdnější považuje žalovaný pokus žalobkyně na údajně doložených právních úkonech v řádu několika hodin postavit závěr, že je tím prokázán celý žalobní nárok. Příloha faktury není jakkoliv způsobilá prokázat skutečné provedení služeb, tím méně pak, když se v řízení nadevší pochybnost prokáže, že některé položky výslovně odkazují na jiné klienty odlišné od žalovaného. Navrhovaný postup žalobkyně dle § 136 o. s. ř. na tento případ nemůže dopadat, neboť advokát má být schopen tvrdit a doložit, jaké úkony a v jakém rozsahu v zájmu klienta na základě jeho požadavku vykonal. Žalovaný navrhl potvrzení napadeného rozsudku a přiznání náhrady nákladů odvolacího řízení. 4. Odvolací přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, podle § 212 a § 212a o. s. ř. Přihlédl k obsahu odvolání žalobkyně i k písemnému vyjádření žalovaného a poté dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně nelze považovat za důvodné. Žalobkyně až v průběhu odvolacího řízení předložila e-maily ze dne 3. 11. 2016, 8. 12. a 13. 12. 2016, které k důkazu označila již v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu. Přestože žalobkyně trvala na provedení těchto důkazů, odvolací soud však k nim nemohl přihlédnout, neboť žalobkyni byla před soudem prvního stupně a po poučení poskytnuta lhůta k jejich předložení (§ 205a o. s. ř.), které však nevyužila. I pokud by teoreticky odvolací soud z těchto důkazů vycházel, rozhodně jimi nemohly být prokázány stovky hodin prací pro žalovaného. 5. Podle § 2430 o. z. příkazní smlouvou se příkazník zavazuje obstarat záležitost příkazce. 6. Podle § 2438 odst. 1 o. z. příkazce poskytne příkazníkovi odměnu, byla-li ujednána nebo je-li obvyklá, zejména vzhledem k příkazcovu podnikání. 7. Předmětem příkazu je typicky příkazní činnost sama, nikoliv její výsledek (např. řádné vedení soudního sporu advokátem, nikoliv však procesní úspěch ve sporu). V příkazním režimu jsou typicky činní advokáti. Zákon o advokacii č. 85/1996 Sb. ve znění pozdějších předpisů hovoří o„ smlouvě o poskytování právních služeb“ (§ 20) a upravuje některá práva a povinnosti advokáta ve smluvním vztahu s klientem (§ 16 a násl.). Jedná se o zvláštní ustanovení k obecné úpravě příkazu v občanském zákoníku. Příkazní smlouva může být a v praxi také často bývá uzavírána neformálně. Písemná forma není předepsána. Podstatné je to, aby se příkazce a příkazník dohodli na tom, jaká záležitost má být obstarána, všechny ostatní náležitosti (jako je čas a způsob plnění příkazu) lze nahradit podpůrnými ustanoveními zákona (§ 2432 – 2433). Nemusí být ujednáno ani to, zda je závazek bezúplatný či úplatný, případně výše odměny (viz § 2438). Obstarávaná záležitost může být vymezena stručně (např. soudní spor identifikovaný spisovou značkou), ale nesmí budit pochybnosti o tom, co je vlastním předmětem závazku. 8. V posuzované věci bylo provedeným dokazováním zjištěno, že mezi účastníky byla ústně uzavřena příkazní smlouva (smlouva o poskytování právních služeb), jejímž obsahem byl závazek žalobkyně poskytovat právní služby žalovanému, avšak konkrétní rozsah poskytovaných služeb sjednán nebyl. Právní služby žalobkyní měly být žalovanému poskytovány v období od 5. 1. 2015 do 31. 1. 2017 na základě jeho ústních a písemných objednávek týkajících se zejména trestního řízení vedeného proti žalovanému [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka] v souvislosti s [anonymizována čtyři slova] [rok] Tyto právní služby byly žalovanému opakovaně fakturovány a žalovaný vystavené faktury hradil a nijak je nezpochybňoval. V druhé polovině roku 2016 začal žalovaný zpochybňovat provedení vyúčtovaných úkonů právních služeb. Dle jeho tvrzení žalobkyně mu účtovala úkony, které si neobjednal a ani mu ve vztahu k těmto úkonům nebyly žalobkyní žádné právní služby poskytnuty. 9. Trestní řízení vedené u [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka], skončilo trestním příkazem ze dne [datum], jímž byl žalovaný odsouzen podle § 147 odst. 2 trestního zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku s podmíněným odkladem na zkušební dobu v trvání tří roků. Dále mu byl uložen zákaz činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu dvou roků a uložena povinnost uhradit škodu způsobenou trestným činem poškozené [příjmení] [jméno] ve výši 259 104 Kč a poškozené zdravotní pojišťovně [stát. instituce] ve výši 64 495 Kč. Tento trestní příkaz nabyl právní moci [datum], kdy žalovaný proti němu nepodal žádný opravný prostředek poté, co mu [anonymizováno] [jméno] [příjmení] vše vysvětlil, kdy se celé záležitosti ujal právě až po vydání trestního příkazu. Advokát většinu právních služeb poskytoval žalovanému na základě smlouvy uzavřené s žalobkyní jejím jménem. Pouze minimální část služeb poskytla kol