18 CO 125/2023-142 — Krajský soud v Plzni

1. Napadeným rozsudkem prvoinstanční soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 33 940,40 Kč s úrokem z prodlení z této částky ve výši 10 % ročně od 30. 7. 2019 do zaplacení, a to do tří od právní moci tohoto rozsudku (výrok I). Ve zbývajícím rozsahu žalobu zamítl (výrok II). Žalobkyni uložil povinnost zaplatit žalované na náhradě nákladů soudního řízení částku 30 004,61 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalované (výrok III). Žalované uložil povinnost zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Klatovech na soudní poplatek částku 1 357,80 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok IV). V odůvodnění uvedl, že v podniku žalované došlo dne 7. 5. 2018 k nehodě, kdy řidič vysokozdvižného vozíku [jméno] [příjmení] při couvání narazil do [jméno] [příjmení], manipulujícího s paletovým vozíkem, přičemž došlo ke zranění [jméno] [příjmení]. [jméno] [příjmení] byl trestním příkazem [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka] uznán vinným z přečinu těžkého ublížení na zdraví a za toto jednání byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 6 měsíců s podmíněným odkladem na zkušební dobu v trvání 1 roku. Soud k důkazu provedl nahrávky průmyslových kamer, které zachytily celý incident dne 7. 5. 2018. Z něj dovodil, že [jméno] [příjmení] ani v nejmenším nesledoval pohyb ostatních vozíků v chodbě, počínal si naprosto nedbale a neopatrně. Soud se neztotožnil s rozsahem míry zavinění tak, jak uvedla žalobkyně v žalobě, tedy se spoluzaviněním poškozeného [příjmení] pouze v rozsahu 20 %. Naopak měl za to, že jednání poškozeného [příjmení] bylo natolik nedbalé a neopatrné, že vinu na události nese ve značné míře právě poškozený a nikoliv řidič. Nicméně neshledal, že by řidič [příjmení] vynaložil takovou opatrnost, jež by ho zcela vyvinila, neboť měl a mohl více sledovat i pohyb vlevo za vozíkem a mohl tedy zaregistrovat pohyb poškozeného [příjmení], který se v prostoru s vysokou aktivitou dělníků dal předpokládat. Soud proto za použití § 2918 o. z. žalobkyní požadovanou náhradu snížil o 80 %, když shledal, že míra zavinění řidiče [jméno] [příjmení] byla zanedbatelná, ne však nulová a lze ji stanovit na 20 %. Pokud žalobkyně uhradila náklady léčení poškozeného [jméno] [příjmení] v částce 169 702 Kč, pak při míře zavinění [jméno] [příjmení] v rozsahu 20 % má žalobkyně vůči žalované nárok na zaplacení náhrady ve smyslu ustanovení § 55 odst. 1 zákona č. 48/1997 Sb. o veřejném zdravotním pojištění ve výši 33 940,40 Kč (20 % z 169 702 Kč) a v tomto rozsahu soud žalobě vyhověl. Ve zbývajícím rozsahu, tj. co do částky ve výši 101 821,60 Kč žalobu zamítl. O náhradě nákladů řízení rozhodl postupem dle § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalovaná měla ve věci procesní úspěch v rozsahu 75 % oproti neúspěchu žalobkyně v rozsahu 25 %, a proto má žalovaná právo na zaplacení 50 % nákladů řízení. S ohledem na procesní úspěch soud uložil žalované k zaplacení část soudního poplatku, když žalobkyně byla od soudního poplatku dle § 11 odst. 2 písm. q) zákona o soudních poplatcích osvobozena a poplatková povinnost tak částečně dle míry procesního úspěchu stíhá žalovanou. 2. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně včas odvolání, které směřovalo do výroků II a III. Žalobkyně nesouhlasí s názorem soudu prvého stupně, že spoluzavinění poškozeného na vzniku škody, která mu vznikla na zdraví, lze vyjádřit podílem 80 %. Dle názoru žalobkyně je podíl poškozeného na vzniku škody výrazně nižší a naopak převážná část zavinění spočívá na straně řidiče vysokozdvižného vozíku. Žalobkyně uznává spoluzavinění poškozeného ve výši 20 %, kdy tuto míru promítla již v okamžiku podání žaloby. Jak vyplývá z podkladů z trestního řízení a z kamerového záznamu, v předmětném prostoru se pohybují zaměstnanci, kteří provádějí nakládku zboží. Je tedy povinností řidiče vysokozdvižného vozíku (dále jen,,VZV“) couvat takovým způsobem, aby při této činnosti neohrozil další osoby, které by se mohly v jeho jízdní dráze pohybovat, zejména se rozhlédnout před couváním. Tuto povinnost však zaměstnanec [jméno] [příjmení] nesplnil, když se dostatečně nepřesvědčil, zda může s vozíkem zamýšlený manévr provést, v důsledku čehož přehlédl poškozeného, tohoto srazil a způsobil mu zranění. Z trestního spisu navíc vyplývá, že řidič [jméno] [příjmení] neměl požadovaný výhled i z důvodu, kdy měl nasazenou kapuci na hlavě, která mu znemožňovala výhled. Dle názoru žalobkyně je rozhodující příčinou vzniku škody nezodpovědné chování řidiče VZV, který si při řízení nepočínal tak, aby neohrozil další osoby, které se mohou pohybovat v jeho jízdní dráze. Žalobkyně navrhla, aby odvolací soud rozsudek v napadené části zrušil a uložil soudu prvého stupně, aby ve věci dále jednal a rozhodl, případně aby ve věci rozhodl sám odvolací soud. 3. Žalovaná v písemné vyjádření k odvolání žalobkyně uvedla, že míra spoluzavinění ze strany poškozeného v rozsahu 20 % nebyla žalobkyní nijak odůvodněna a není ničím podložena ani prokazována. Žalovaná znovu odkazuje na kamerový záznam a předchozí správní řízení před Oblastním inspektorátem práce pro [příjmení] [anonymizováno], když z tohoto kamerového záznamu (provedeného jako důkaz i před soudem prvého stupně) je naprosto evidentní a jasné, že poškozený nezachoval ani minimální míru opatrnosti, vůbec se nerozhlédl a bez rozmyslu přímo vstoupil do jízdní dráhy VZV. Pochybení poškozeného bylo naprosto jednoznačné a nebylo v možnostech řidiče jakkoliv reagovat. Poškozený byl dlouholetý zaměstnanec, situaci tedy znal a na kamerovém záznamu je jasně patrno, že se v předmětném okamžiku vůbec nerozhlédl, nezachoval tedy ani minimální míru opatrnosti, kterou lze na něm požadovat. Z kamerového záznamu je jasně patrné, že řidič VZV neměl sebemenší šanci střetu zabránit. Žalovaná je přesvědčena o tom, že podíl viny za střet byl 100 % u poškozeného a 0 % u řidiče VZV, tento závěr byl také potvrzen i v rámci předchozího správního řízení před inspektorátem práce, který řízení proti žalované zcela zastavil. Žalovaná navrhla potvrzení rozsudku v napadené části a přiznání náhrady nákladů odvolacího řízení. 4. K odvolání žalobkyně odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu prvého stupně v napadené části včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, podle § 212 a § 212a o. s. ř. Přihlédl k obsahu odvolání žalobkyně i k písemnému vyjádření žalované k tomuto odvolání a dospěl poté k závěru, že odvolání žalobkyně je částečně důvodné. 5. Posuzovaná věc již byla předmětem přezkumu odvolacího soudu, který usnesením ze dne 4. 1. 2023, č. j. 18 Co 197/2022-105 zamítavý rozsudek soudu prvého stupně ze dne 9. 6. 2022, č. j. 7 C 248/2020-84 žalobu z důvodu nedostatku pasivní legitimace na straně žalované zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. V odůvodnění kasačního usnesení uvedl, že žalovaná je ve vztahu k projednávanému nároku pasivně legitimována, neboť činnost, při níž došlo ke škodě, byla vykonávána obsahově (věcně), časově a místně ve prospěch žalované na základě dohody o dočasném přidělení zaměstnance, použitého k této pracovní činnosti. 6. Předně je třeba uvést, že výrok I napadeného rozsudku, jímž byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobci částku 33 940,40 Kč s příslušenstvím, zůstal odvoláním nedotčen a nabyl tak samostatně právní moci (§ 206 odst. 2 o. s. ř.). Předmětem odvolacího řízení pak zůstala částka 101 821,60 Kč. 7. Odvolací soud zopakoval důkazy prováděné již před soudem prvého stupně (§ 213 odst. 2 o. s. ř.), a to zejména obsahem spisu Oblastního inspektorátu práce pro [příjmení] [anonymizována dvě slova] [územní celek] sp. zn. [anonymizováno] [číslo], z něhož soud prvého stupně pouze stručně uvedl, že přestupkové řízení proti žalované bylo zastaveno. V odůvodnění rozsudku se však nezabýval tím, jak přestupkové řízení probíhalo a z jakého důvodu došlo k jeho zastavení. Dále byl k důkazu proveden videozáznam předmětného nehodového děje. 8. Oblastní inspektorát práce pro [příjmení] [anonymizována dvě slova] [územní celek] vydal dne 4. 2. 2019, [číslo jednací] příkaz, jímž obviněného – [anonymizována dvě slova] [právnická osoba] uznal vinným ze spáchání správního deliktu dle ustanovení § 30 odst. 1 písm. h) zákona č. 251/2005 Sb. o inspekci práce ve znění pozdějších předpisů, kterého se obviněný dopustil tím, že v rozporu s ustanovením § 104 odst. 4 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, dne 7. 5. 2018 od 5:21 hodin do 9:57 hodin a od 10:14 hodin do 10:30 hodin nekontroloval používání osobních ochranných pracovních prostředků (dále jen„ OOPP“) [jméno] [příjmení], státní příslušnost [země] (agenturním zaměstnancem agentury práce [právnická osoba], přiděleného na základě dohody o dočasném přidělení zaměstnance, uzavřené dne 29. 12. 2017 k obviněnému jako uživateli), který uvedeného dne vykonával práci výrobního a manipulačního dělníka, kdy okolo 10:30 hodin couval ve spojovací hale mezi skladem a expedičními rampami v areálu obviněného na adrese [adresa], s motorovým vysokozdvižným vozíkem s nákladem prázdných dřevěných pal