18 CO 64/2023-472 — Krajský soud v Plzni

1. Napadeným rozsudkem prvoinstanční soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni 195 754,14 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 195 754,14 Kč od 11. 12. 2017 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I). Žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni 33 824 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 32 084 Kč od 10. 10. 2018 do zaplacení, úrok z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 1 740 Kč od 16. 11. 2018 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II). Žalobu zamítl v rozsahu částky 39 652,86 Kč, úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 39 652,86 Kč od 11. 12. 2017 do zaplacení, v rozsahu částky 2 664 Kč, úroku z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 2 050 Kč od 10. 10. 2018 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 614 Kč od 16. 11. 2018 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 2 354 Kč za den 15. 11. 2018 (výrok III). Žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni náklady řízení ve výši 158 912 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám advokátky [anonymizováno] [jméno] [příjmení] (výrok IV). Žalobkyni uložil povinnost zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Klatovech náklady řízení ve výši 3 989 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok V). Žalovanému uložil povinnost zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Klatovech náklady řízení ve výši 20 943 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok VI). V odůvodnění prvoinstanční soud uvedl, že účastníci uzavřeli dne 2. 6. 2017 smlouvu o dílo, kterou se žalobkyně zavázala vyrobit, dodat a namontovat plastová okna a dveře dle cenových kalkulací ze dne 15. 5. 2017 a ze dne 22. 5. 2017 za cenu ujednanou 319 471 Kč včetně 15 % DPH. Žalovaný složil zálohu 100 000 Kč. Podle dohody účastníků se cena za dílo navýšila o 7 245 Kč s DPH a v návaznosti na rozšíření rozsahu díla na 335 406,70 Kč. Žalobkyně zahájila provádění díla 18. 7. 2017, dokončila a předala žalovanému dílo 26. 11. 2017. Žalovaný převzal dílo s výhradami. Tvrdil, že dílo nebylo řádně předáno, trpělo vadami a nedodělky, a proto nárok na zaplacení ceny za dílo žalobkyni nevznikl. Jako procesní obranu uplatnil smluvní pokutu 14 216,86 Kč za prodlení s dokončením a předáním díla, slevu z ceny díla v důsledku vad ve výši 38 000 Kč a náhradu škody ve výši 219 678,14 Kč, která mu vznikla v důsledku nemožnosti užívání prostor k zamýšlenému účelu – pronajímání, když za období od 1. 9. 2017 do 26. 11. 2017 požadoval škodu ve formě ušlého zisku 63 067 Kč, vycházeje z aktuálních nabídek realitních kanceláří za pronájem prostor 22 000 Kč měsíčně. Za období od 1. 9. 2017 do 12. 12. 2018 škoda činí 338 516 Kč, neboť dle tvrzení žalovaného prostory jsou za stávajícího stavu neuživatelné. Mezi účastníky byl zásadní spor o předání díla, neboť žalovaný tvrdil, že nikdy dílo nepřevzal, a to ani předávacím protokolem z 26. 11. 2017. Z obsahu předávacího protokolu je zřejmé, že žalovaný vyjádřil svoji nespokojenost s odvedenou prací, protokol však podepsal. Soud dospěl k závěru, že účastníci prošli pozice oken a dveří, tedy celé dílo, žalobkyně žalovanému předala listiny potřebné k řádné údržbě předmětu díla i 2x prohlášení o vlastnostech výrobku (oken a dveří), dříve dne 13. 11. 2017 předala žalovanému klíče od domu. Ze znaleckého posudku [anonymizováno] [příjmení] vyplývá, že z hlediska míry závažnosti šlo o vady většinou běžné, výjimečně drobné a nepodstatné či naopak závažné, avšak ani ty neměly na charakteristiky osazených oken a dveří negativní vliv. Tedy dílo bylo schopné sloužit svému účelu. Soud proto uzavřel, že dílo bylo dokončeno, byla předvedena jeho způsobilost sloužit svému účelu, a to i přes to, že trpělo vadami. Žalovaný proto nemohl odmítnout převzetí díla, soud uzavřel, že dílo převzal, avšak s výhradami. Dílo bylo předáno a tudíž provedeno a žalobkyni vzniklo právo na zaplacení ceny díla. Žalovaný předložil znalecký posudek [anonymizováno] [příjmení] [jméno], kdy místní šetření bylo provedeno 11. 5. 2022, tedy po více jak 4 letech po předání díla a konání místního šetření znalcem [příjmení] [příjmení] (místní šetření konáno 6. 4. 2018). [anonymizováno] [příjmení] dospěl k závěru, že dílo vykazuje vady v podobě absence vnitřního a vnějšího uzávěru připojovací spáry, když jedním ze základních požadavků na připojovací spáru je její vodotěsnost. Tuto vadu hodnotil znalec jako zásadní, a to především s ohledem na tu skutečnost, že je přímo příčinou výskytu poruchy v podobě zátoku srážkové vody skrz připojovací spáru. Ve výpovědi uvedl, že k závěru o absenci vnějšího uzávěru dospěl na základě sdělení žalovaného o zátoku srážkové vody, neprocházel však všechny pozice oken, nezkoumal, zda na jednotlivých pozicích oken je vlhkost či nikoli. Navíc sám znalec uvedl, že absenci uzávěru nelze seznat pouhým okem, ale je třeba provádět sondy. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky vyšší z titulu jí tvrzených víceprací. Navýšení ceny díla bylo sjednáno ústně, a to v průběhu provádění díla. Smluvní strany v písemné formě neuzavřely dodatek, kterým by rozsah díla vymezeného ve smlouvě o dílo rozšířily o tvrzené vícepráce. Soud proto uzavřel, že žalobkyně nemá právo na úhradu za dodávku, montáž parapetů, madel a samozavírače dle písemné smlouvy o dílo, a to ani z titulu tzv. víceprací. Nejde o vícepráce, neboť nedošlo ke změně ceny prací a nákladů do rozpočtu nezahrnutých, ale jde o nové ujednání o dodání a montáži prvků, které nebyly do smlouvy o dílo zahrnuty, když šlo o další, nový požadavek žalovaného nad rámec smlouvy o dílo. Účastníci nedosáhli konsenzu ohledně ceny díla, k uzavření smlouvy o dílo nedošlo, proto plnění, které žalobkyně poskytla žalovanému, soud posuzoval jako plnění z titulu bezdůvodného obohacení. Výše bezdůvodného obohacení za osazení patnácti kusů vnitřních kamenných parapetů včetně užitého materiálu byla znalcem [příjmení] [příjmení] vyčíslena na 12 080 Kč. Žalobkyně ve vyúčtování požadovala za osazení a materiál 8 510 Kč, tedy částku nižší, soud proto uzavřel, že žalobkyni náleží z titulu bezdůvodného obohacení za montáž a materiál 8 510 Kč. Za osazení třech kusů vnitřních plastových parapetů na pozice oken 7, 14, 20 přiznal žalobkyni jí požadovanou částku 5 436 Kč a za dodávku a montáž dvou kusů samozavíračů a jednoho kusu madla částku 344 Kč, za instalaci vnějších plechových parapetů na pozice oken 8, 9, 10, 11 a 18 náleží žalobkyni částka 1 335 Kč. Soud uzavřel, že žalobkyně má právo vůči žalovanému na úhradu ceny za dílo ve výši 217 516 Kč a z titulu bezdůvodného obohacení na částku 15 625 Kč, tedy celkem 233 141 Kč, jejíž splatnost nastala v souladu s fakturou dne 10. 12. 2017. Žalobkyně požadovala 235 407 Kč a proto v rozsahu částky 2 266 Kč a jejího příslušenství byla žaloba zamítnuta. Pokud jde o zaplacení smluvní pokuty ve výši 36 488 Kč, neboť žalovaný se dostal do prodlení s úhradou částky 235 407 Kč, a to v období od 11. 12. 2017 do 1. 10. 2018, kdy smluvní pokuta činí 34 134 Kč. K její úhradě byl vyzván dopisem ze dne 1. 10. 2018, kdy měl zaplatit do 9. 10. 2018 a od 2. 10. 2018 do podání žaloby, tj. do 17. 10. 2018 ve výši 2 354 Kč. Soud přiznal žalobkyni právo na smluvní pokutu ve výši 0,05 % denně za požadované období 11. 12. 2017 do 17. 10. 2018 z částky 217 516 Kč, která činí 33 824 Kč, nikoli žalobkyní požadovaných 36 488 Kč. V rozsahu částky 2 664 Kč a tomu odpovídajícímu příslušenství byla žaloba zamítnuta. Žalovaný však vůči žalobou uplatněné částce výlučně jako obranu uplatnil smluvní pokutu za prodlení s předáním díla v rozsahu 14 216,86 Kč, v rozsahu 38 000 Kč slevu z ceny díla a náhradu škody 219 678,14 Kč. Žalobkyně byla v prodlení s předáním díla v období od 29. 8. 2017 do 26. 11. 2017 a stíhá jí proto povinnost k úhradě smluvní pokuty ve výši 14 216,86 Kč. Žalovaný tak má právo vůči žalobkyni na úhradu smluvní pokuty v uvedené výši. Tuto částku žalovaný dopisem ze dne [datum] započetl vůči ceně za dílo. Pohledávka žalobkyně zanikla v rozsahu této částky 14 216,86 Kč a nadále zůstala a trvala v rozsahu 218 924,14 Kč. Pokud jde o částku 38 000 Kč, představující slevu z ceny díla, bylo by třeba doplnit tvrzení i dokazování, neboť není zřejmé, jakým postupem žalovaný k částce 38 000 Kč dospěl. Žalovaný dopisem ze dne 2. 10. 2018 vyzval žalobkyni k zaplacení slevy z ceny díla ve výši 38 000 Kč neprodleně, shodně ještě v dopise ze dne 8. 10. 2018 a až ve vyjádření ze dne 12. 12. 2018 učinil kompenzační projev směřující k započtení slevy ve výši 38 000 Kč vůči pohledávce žalobkyně uplatněné žalobou. Pohledávka žalobkyně se ponížila o dalších 23 170 Kč představujících slevu z ceny díla. Pohledávku žalovaného v rozsahu 14 830 Kč shledal soud jako nejistou, neurčitou a tedy nezpůsobilou k započtení. Pokud jde o částku 219 678,14 Kč představující náhradu škody, žalobkyně se účinně dovolala relativní neplatnosti započtení. Soud uzavřel, že pohledávka žalovaného z titulu náhrady škody není jistá a určitá a tedy není způsobilá k započtení. Výrok o nákladech řízení byl