25 CO 29/2023-54 — Krajský soud v Plzni

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 25 245 Kč se zákonným úrokem z prodlení (výrok I.), zamítl žalobu co do zaplacení částky 47 955,70 Kč s úrokem a zákonným úrokem z prodlení (výrok II.) a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.). V odůvodnění soud uvedl, že žalobce se v řízení domáhal zaplacení žalované částky s poukazem na smlouvu o půjčce uzavřené dne [datum] [číslo] mezi společností [právnická osoba] jakožto předchůdcem žalobce a žalovaným, na základě které byla žalovanému poskytnuta částka ve výši 35 000 Kč. Žalovaný měl vrátit žalobci celkem 18 měsíčních splátek po 3 500 Kč, tj. částku 35 000 Kč a souhrnný poplatek ve výši 28 079 Kč. Uhradil částku 9 755 Kč. Pohledávka byla postoupena žalobci smlouvou ze dne [datum]. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že pokud jde o smlouvu uzavřenou dne [datum], pak má žalobce právo na vrácení jistiny a všechna další ujednání smlouvy, zejména o souhrnném poplatku musel soud podrobit zkoumání z hlediska ochrany spotřebitele. Poukázal na ust. § 1813 a násl. o. z., která jsou recepcí šesti směrnic Evropských společenství do právního řádu České republiky. Oproti příloze směrnice ust. § 1814 o. z. mezi demonstrativně vyjmenovaná nepřípustná ujednání (zneužívající klauzule) výslovně nezahrnuje požadavek na spotřebiteli, který neplní svůj závazek, aby platil nepřiměřeně vysoké odškodné. Smluvní ujednání odporující nejen § 1814, ale i směrnici Rady 93/13 EHS s přílohou nemá žádné účinky, protože se k němu podle § 1815 o. z. nepřihlíží (žalovaný se tohoto ujednání nedovolává). Soud zvažoval, zda smlouva jako celek obstojí pod úhlem hodnocení smlouvy jako zjevně nespravedlivé, které se nemá dostat soudní ochrany podle nálezu Ústavního soudu ČR. Poukázal, že Ústavní soud ČR uzavřel, že soudní ochrany se nemá dostávat subjektům, které evidentně poškozují práva svých klientů, kdy ustanovení smluv nebo smluvních podmínek, která jsou formulářově předtištěna, a neumožňují jednoznačně slabší straně jejich modifikaci, v sobě skýtají možnost vyvolání nepříznivých následků na straně klienta, kdy nebude dotčena pouze jeho sféra právní, ale i sféra osobní, kdy např. byly uvedeny smluvní pokuty ve výši 30 – 40 % za prodlení v řádech jednotek týdnů, s tím, že na tomto závěru nemůže nic změnit ani souhlas klienta s uvedenými podmínkami. V konkrétním případě Ústavní soud ČR shledal za nepřípustné podmínky, kdy RPSN činila 115,32 %. Srovnání podmínek půjček, které byly prohlášeny za zjevně nespravedlivé a nehodné soudní ochrany, s podmínkami posuzované zápůjčky vede soud k závěru, že sjednané podmínky se vyznačují řadou shod, zejména vedou k nežádoucímu důsledku uváděnému Ústavním soudem ČR, že celkově splácená částka může být několikanásobně převyšující částku poskytnutou. Smlouva je jako celek neplatná pro významnou nerovnováhu vzájemných práv a povinností smluvních stran, kdy RPSN dle smlouvy činí 18 777 %, přičemž jednotlivá ujednání smlouvy nelze oddělit od celku pro provázanost jednotlivých ujednání vedoucích ke konečnému závěru o nevyváženosti a není možné k případným ujednáním zakázaným ust. § 1813 o. z. pouze nepřihlížet dle § 1815 a pro rozpor s dobrými mravy dle § 2 odst. 3 o. z. Podle neplatné smlouvy jsou účastníci povinni vrátit poskytnutá plnění dle ust. § 2993 o. z. Protože žalovaný uhradil částku 9 755 Kč, ale byla mu poskytnuta částka 35 000 Kč, musel soud vypořádat účastníky poskytnutá plnění podle neplatné smlouvy. Soud žalobě vyhověl v rozsahu poskytnutého plnění ze strany žalobce ve výši 35 000 Kč a plnění ze strany žalovaného ve výši 9 755 Kč. Soud žalobě vyhověl, i pokud jde o zákonný úrok z prodlení z přiznané částky dle § 1970 o. z. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř. a o doměření soudního poplatku dle § 9 odst. 4 písm. a) zák. č. 549/1991 Sb. 2. Proti rozsudku podal žalobce odvolání, které směřoval do výroku II a III. V odvolání uvádí, že jednotlivá ujednání smlouvy nejsou a nemohou být ujednáním nepřiměřeným, žalovaný byl s těmito seznámen již v rámci předsmluvní kontraktace a také je stvrdil svým podpisem, kdy je zcela jasně a srozumitelně uvedena celková dlužná částka, kterou je třeba zaplatit. Informace byly i součástí samotné smlouvy, kterou rovněž žalovaný podepsal. Veškeré ve smlouvě sjednané částky musely být žalovanému zcela jasné, a přesto smlouvu uzavřel. Tedy dle žalobce jsou předmětná ujednání vyloučena z přezkumu přiměřenosti dle komunitárního práva, poukazuje zejména na ust. § 1813 o. z. I za předpokladu, že by soud byl jiného názoru, tedy že by daná ustanovení měla projít testem přiměřenosti, má žalobce za to, že tato přiměřená jsou, kdy ujednání o úroku, částce za zpracování, doručení, administrativní činnost a flexibilní splácení, částce za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení a logicky tedy také v celkové výši RPSN jsou individuálně sjednaná a nejsou přetištěna způsobem, který by vylučoval možnou angažovanost v jejich úpravě ze strany spotřebitele. Smluvní strany vstoupily na základě pravé a svobodné vůle do smluvního vztahu, tedy je jim poskytnuta v mezích právního řádu svobodná vůle ohledně jednotlivých smluvních ujednání a určení jejich obsahu. Poukazuje na zásadu pacta sunt servanda, tedy že smlouvy se mají dodržovat, a na zásadu in favorem negotii, tedy na to, že na právní jednání by mělo být spíše nahlíženo jako na platné. Poukazuje na argumentaci Ústavního soudu ČR v nálezu IV. ÚS 1783/11. Pokud jde o výši RPSN, tak tato činila 127,77 %, nikoliv 18 777 %, jak soud prvního stupně uvedl v odůvodnění rozsudku. Celková výše RPSN reflektuje časové rozložení úvěru, tedy čím dříve je spotřebitel povinen úvěr splatit, tím vyšší je hodnota RPSN. Jednalo se o vysoce krátkodobý úvěr na 18 měsíců, a tedy logicky RPSN byla oproti dlouhodobým úvěrům vyšší. Ohledně RPSN žalobce splnil veškerou zákonem a judikaturou stanovenou povinnost. Informoval spotřebitele o výši RPSN. Tento zcela jasně a srozumitelně sdělený ukazatel dostatečně slouží k ochraně spotřebitele, kdy díky němu je spotřebitel schopen posoudit celkové náklady jím poptávaného úvěru. Uvádí dále, že komunitární právo nestanovuje žádnou maximálně přípustnou výši RPSN a ani Česká republika v rámci své legislativní činnosti dosud žádnou maximální přípustnou výši RPSN nezavedla. Pokud jde o úroky, pak je vzhledem k povaze smlouvy zřejmé, že úroková sazba bude vyšší než obvyklá úroková míra bank. Úrok byl sjednán ve výši 29 % p. a., kdy se jedná o zcela běžnou úrokovou sazbu, která je v souladu s právními předpisy, byl rovněž ve smlouvě zcela jasně a srozumitelně uveden. Na tento dílčí nárok nelze aplikovat ust. § 1813 n. o. z., když úrok z úvěru je protihodnotou – cenou za poskytnutý úvěr. Pokud by měl soud za to, že sjednaný úrok byl v nepřiměřené výši, měl dle názoru žalobce aplikovat ust. § 577 o. z., tedy toliko moderovat výši sjednaného úroku. Ohledně dalších poplatků žalobce uvádí, že tyto byly sjednány zcela v souladu se smluvními podmínkami. Jedná se o předem nezjištěné poplatky, tedy jejich výše je závislá taktéž na vůli druhé smluvní strany. Takové poplatky jsou při jednání takového typu smlouvy zcela běžné, a vzhledem k výše zmíněným faktorům, které tyto poplatky mohou také ovlivňovat. Smlouva byla sjednána v bydlišti žalovaného, kdy vázaný zástupce navštívil dané bydliště s veškerými potřebnými podklady, a smlouvu uzavřeli v daném místě, tedy žalovaný nemusel vynakládat žádné úsilí ani finance k dopravení se do sídla právního předchůdce žalovaného (správně žalobce). Byl sjednán měsíční splátkový režim, kdy v rámci každého měsíce zástupce navštívil bydliště žalovaného a vybíral jednotlivé splátky. Má za to, že soud prvního stupně provedl nesprávné právní posouzení, aplikoval nesprávnou právní normu na žalobcem tvrzené a doložené skutečnosti. Závěry soudu prvního stupně nejsou v souladu s platnými právními předpisy a recentní judikaturou. Smlouva byla sjednána platně a žaloba podána důvodně. Navrhuje proto změnu napadených výroků. 3. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně v napadené části, dle ust. § 212 a 212a o. s. ř., a o odvolání rozhodl za použití ust. § 214 odst. 1 o. s. ř., po provedeném jednání, konaném v nepřítomnosti řádně předvolaného žalobce i žalovaného. Odvolání není důvodné. 4. Odvolací soud především předesílá, že si je vědom skutečnosti, že jeho rozhodnutí v této věci se odchyluje od rozhodnutí jiného senátu nadepsaného soudu ve věcech stejného žalobce, i když se jedná o věci skutkově obdobné. K odlišnému posouzení ho vedou dále uvedené důvody. 5. Odvolací soud se ztotožňuje se závěrem soudu prvního stupně, že smlouvu, z níž žalobce odvozuje své nároky, je nutno považovat za smlouvu absolutně neplatnou dle ust. § 580 a 588 o. z. z důvodů, jež soud prvního stupně vyjádřil v odůvodnění napadeného rozsudku. 6. Odvolací soud má za to, že ust. § 580 odst. 1 občanského zákoníku představuje zákonný nástroj, jehož účelem je odstraňovat nep