25 CO 34/2023-123 — Krajský soud v Plzni

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně výrokem pod bodem I. uložil žalovanému zaplatit původní žalobkyni společnosti [právnická osoba] částku 5 750,66 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 5 750,66 Kč od 19. 3. 2021 do zaplacení, výrokem pod bodem II. zamítl žalobu v rozsahu návrhu na zaplacení částky 17 474,62 Kč, úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 23 225,28 Kč od 28. 4. 2022 do zaplacení, kapitalizovaného úroku ve výši 1 483,85 Kč, úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 1 483,85 Kč od 28. 4. 2022 do zaplacení, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 1 201,52 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 98,49 Kč a poplatků v celkové výši 1 785 Kč, a dále výrokem pod bodem III. rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. V odůvodnění rozsudku soud uvedl, že původní žalobkyně se v řízení domáhala zaplacení částky 25 010,28 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru [číslo] uzavřené dne [datum] prostřednictvím prostředků komunikace na dálku. Žalovanému měla být poskytnuta částka ve výši 30 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal hradit v měsíčních splátkách po 691,35 Kč. Žalovaný úvěr čerpal v plné výši a úvěr hradil až do března 2021, když od této doby již neuhradil ničeho, v důsledku čehož původní žalobkyně úvěr zesplatnila a vyzvala žalovaného k jeho úhradě. Soud prvního stupně postupem ve smyslu ust. § 115a o. s. ř. rozhodl ve věci bez nařízení. Shledal, že ve věci je možné rozhodnout toliko na základě účastníky předložených listinných důkazů, když tito se práva účasti na projednání vzdali. Smlouvu o úvěru nalézací soud posoudil jako absolutně neplatné právní jednání ve smyslu ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru s odůvodněním, že původní žalobkyně nedostatečně zkoumala kredibilitu žalovaného. V této souvislosti soud prvního stupně odkázal na další soudní řízení u něj vedená, jejichž účastníkem je rovněž žalovaný a předmětem peněžitá plnění mající původ v jím nehrazených úvěrech. Z obsahu připojených listin pak vyplynulo, že žalovaný s původní žalobkyní uzavřel v době předcházející uzavření předmětné smlouvy další smlouvy o úvěru, na základě kterých čerpal částku v objemu několika set tisíc korun. Původní žalobkyně opakovaně úvěry poskytla bez dostatečného ověření příjmů a výdajů žalovaného. Od počátku roku 2021 žalovaný všechny úvěry postupně přestal hradit, když z výše uvedeného je zřejmé, že pouze„ vytloukal klín klínem“, z čehož vyplývá, že zde byly důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného daný spotřebitelský úvěr splácet. S ohledem na závěry citované shora pak nalézací soud nárok žalobkyně posoudil dle předpisů o bezdůvodném obohacení, kdy od čerpané jistiny 30 000 Kč odečetl úhrady žalovaného v celkové výši 24 249,34 Kč a žalobkyni tak vyhověl toliko ohledně rozdílu ve výši 5 750,66 Kč s úrokem z prodlení z této částky, který původní žalobkyni přiznal od 19. 3. 2021 do zaplacení. Ve zbývající části žalobu zamítl a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení, když převážně úspěšnému žalovanému žádné náklady nevznikly. 2. Původní žalobkyně ve včasném odvolání směřujícího do všech výroků rozsudku soudu prvního stupně namítla, že v průběhu nalézacího řízení nebyly splněny podmínky pro rozhodnutí věci bez nařízení jednání ve smyslu ust. § 115a o. s. ř., přičemž dále doplnila, že jí soudem prvního stupně mělo být poskytnuto poučení ve smyslu ust. § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř., k čemuž však nedošlo. Původní žalobkyně rovněž vytkla soudu prvního stupně, že nesprávně zjistil skutkový stav věci, když shledal úvěrovou smlouvu jako absolutně neplatným právním jednáním pro porušení její povinnosti posoudit úvěruschopnost žalovaného ve smyslu ust. § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. V této souvislosti odkázala na listinné důkazy připojené již k samotné žalobě, z nichž vyplývá opak. Zdůraznila, že kredibilita žalovaného byla mimo jiné ověřena na základě osobního pohovoru s ním, nahlédnutím do nebankovních registrů a informací od žalovaného ověřeného z jeho běžného účtu, když jeho čistý měsíční příjem v době uzavření předmětné úvěrové smlouvy činil 23 547 Kč. Nalézací soud rovněž nezohlednil skutečnost, že žalovaný poskytnutý úvěr dle platební historie po delší dobu hradil. Pro případ, že by bylo namístě nárok žalobkyně posoudit dle předpisu o bezdůvodném obohacení, soud prvního stupně nesprávně zjistil výši žalovaným uhrazených splátek, když tento v průběhu trvání úvěrového stavu zaplatil toliko částku 18 937,97 Kč a bezdůvodné obohacení by tak činilo 11 062,03 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky. Původní žalobkyně namítla zrušení rozsudku a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení, případně změnu napadeného rozhodnutí s tím, že žalovanému by byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 27 794,14 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 24 709,13 Kč od 28. 4. 2022 do zaplacení spolu s náklady řízení před soudy obou stupňů. 3. Usnesením odvolacího soudu ze dne 19. 4. 2023, č. j. 25 Co 34/2023-87, které nabylo právní moci dne 5. 6. 2023, bylo připuštěno, aby na místo původní žalobkyně společnosti [právnická osoba] vstoupila do řízení společnost [právnická osoba] 4. Odvolací soud následně přezkoumal napadený rozsudek podle ust. § 212 a § 212a o. s. ř., a to včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, přičemž přihlédl k obsahu odvolání a poté dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně je důvodné pouze částečně. 5. Předně je třeba uvést, že dle ust. § 115a o. s. ř. není k projednání věci třeba nařizovat jednání, pouze v případě, že se účastníci práva odvolání vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili, a zároveň jestliže ve věci lze rozhodnout na základě účastníky předložených listinný důkazů. Skutkový stav musí být z listinných důkazů, jež jsou obsahem spisu, bez pochybností patrný. Rozhodnutí ve věci samé bez nařízení jednání podle ust. § 115a pak nelze bez dalšího založit na neunesení břemene tvrzení nebo důkazního břemene některým z účastníků, jak nesprávně učinil soud prvního stupně – k tomu viz např. usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 28 Cdo 543/2007 či usnesení Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 2440/19. Jednání je proto třeba vždy nařídit vždy, jsou-li proti sobě navzájem neslučitelná skutková tvrzení účastníků, jež mají vliv na rozhodnutí ve věci samé, nebo rozhodnutí ve věci samé je závislé na skutečnosti, kterou jeden z účastníků buď nedostatečně tvrdí, případně tvrdí dostatečně, avšak neprokazuje. Podle ust. § 153 odst. 1 o. s. ř. je základem pro rozhodnutí soudu zjištěný skutkový stav věci, který je především výsledkem procesní aktivity účastníků. Účastníci jsou ve sporu povinni tvrdit a navrhovat důkazy a tím, jak k uvedeným povinnostem přistoupí, zásadně předurčují skutkový závěr soudu. Je ovšem povinností soudu prvního stupně, aby účastníky vedl podle § 118a o. s. ř. ke splnění jejich procesních povinností, řádně je poučil o jejich břemenu tvrzení i břemenu důkazním, a vyzval je k tomu, aby doplnili potřebná tvrzení i označili důkazní návrhy. Shora uvedeným povinnostem však soud prvního stupně nedostál a žalobkyni nepoučil podle ust. § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř., přestože její skutková tvrzení a důkazy k jejich prokázání jsou (byla) zcela nedostatečná. 6. S ohledem na shora uvedené odvolací soud ve věci nařídil jednání, ke kterému byla žalobkyně, zástupce žalobkyně a žalovaný řádně a včas předvoláni a odvolací soud připraven poskytnout žalobkyni poučení ve smyslu ust. § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. postupem ve smyslu ust. § 213b odst. 1 a 2 o. s. ř. Dlužno dodat, že z důvodu procesní ekonomie odvolací soud žalobkyni již předem v rámci odvolacího řízení vyzval k doplnění skutkových tvrzení ohledně části nároku uplatněného v rámci žaloby a dále pak i k doplnění skutkových tvrzení týkajících se zjišťování a ověřování kredibility žalovaného právní předchůdkyní žalobkyně a k označení (doložení) důkazů k jejich prokázání s upozorněním, že bez dalšího nelze vycházet z do jisté míry vágních a neúplných tvrzení obsažených v žalobním návrhu. Na výzvu soudu reagovala žalobkyně podáním ze dne 25. 9. 2023, v rámci kterého zejména doplnila skutková tvrzení ohledně výpočtu kapitalizovaného úroku ve výši 1 483,85 Kč za období od 19. 1. 2021 do 21. 7. 2021, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 1 301 Kč v období od 10. 3. 2021 do 27. 4. 2022 a poplatků v celkové výši 1 785 Kč. K ověřování a posouzení úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně dále doplnila, že žádost žalovaného o úvěr právní předchůdkyně žalobkyně hodnotila individuálně a v souladu se svými schvalovacími strategiemi a principy obezřetného úvěrování. Provedla kontrolu veškerých dostupných informací v interních a externích databázích, zejména bankovních a nebankovních registrech, v insolvenčním rejstříku a databázích MV ČR. Žalovaný pak deklaroval čistý měsíční příjem ve výši 23 547 Kč, když dále uvedl, že bydlí u rodičů, přičemž celkový čistý příjem domácnosti činí 70 000 Kč, a nemá vyživovací povinnost vůči další