64 CO 6/2023-75 — Krajský soud v Plzni

1. Soud prvního stupně výrokem I rozsudku žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 5 500 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně od 18. 3. 2022 do zaplacení. Výrokem II řízení zastavil ohledně úroku ve výši 44,25 % ročně z částky 8 233,49 Kč od 18. 3. 2022 do zaplacení a výrokem III žalobu zamítl ohledně částky 18 206 Kč s úrokem z prodlení ve výši 560,91 Kč a dále ve výši 11,75 % ročně z částky 8 233,49 Kč od 18. 3. 2022 do zaplacení a s úrokem ve výši 11,75 % ročně z částky 8 233,49 Kč od 18. 3. 2022 do zaplacení. Výrokem IV rozhodl o náhradě nákladů řízení tak, že je žádnému z účastníků nepřiznal. Po skutkové stránce uzavřel, že právní předchůdkyně žalobkyně [právnická osoba] poskytla žalované na základě smlouvy [číslo] ze dne [datum] spotřebitelský úvěr ve výši 10 000 Kč, který žalovaná měla vrátit spolu se souhrnným poplatkem včetně pojištění ve výši 13 683 Kč, tedy celkem 23 683 Kč, formou 24 měsíčních splátek po 987 Kč. Stalo se tak poté, co úvěruschopnost žalované byla posouzena a vyhodnocena tak, že je způsobilá ke splácení úvěru. Žalovaná uhradila pouze 4 500 Kč a zbývající část pohledávky předchůdkyně žalobkyně postoupila smlouvou ze dne [datum] žalobkyni, což bylo žalované oznámeno dne 10. 2. 2022. Žalobkyně v žalobě požadovala přiznání částky 23 706 Kč (z toho jistinu 8 233,49 Kč, poplatek 9 272,51 Kč, smluvní pokutu 5 000 Kč a sankční poplatky 1 200 Kč) se specifikovaným příslušenstvím zahrnujícím úrok z prodlení kapitalizovaný ve výši 560,91 Kč a dále ve výši 11,75 % ročně z 8 233,49 Kč od 18. 3. 2022 do zaplacení a s úrokem ve výši 56 % ročně z 8 233,49 Kč od 18. 3. 2022 do zaplacení. V části týkající se úroku ve výši 44,25 % ročně z 8 233,49 Kč od 18. 3. 2022 do zaplacení vzala žalobkyně žalobu zpět, proto soud prvního stupně řízení v této části zastavil. 2. Po právní stránce soud prvního stupně posoudil smlouvu o spotřebitelském úvěru, která podle něj byla uzavřena podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (o. z.), jako absolutně neplatnou podle § 580 a § 588 o. z. pro rozpor s dobrými mravy s ohledem na výši souhrnného poplatku představujícího 68 % půjčené částky. Jednalo se o zastřený úrok, tedy odměnu za půjčené prostředky, který mnohonásobně přesahoval obvyklou úrokovou míru v době uzavření smlouvy v listopadu 2019. Ta podle údajů dostupných na internetových stránkách ČNB – ARAD – Systém časových řad činila 8,42 %. Ujednání o úroku/souhrnném poplatku nešlo oddělit od zbytku smlouvy a bez něj by právní předchůdkyně žalobkyně smlouvu neuzavřela. V situaci, kdy se dobrým mravům příčí podstatná náležitost smlouvy, je třeba ji podle soudu prvního stupně považovat za neplatnou jako celek. Vzhledem k závěru o absolutní neplatnosti smlouvy se pak nárokem zabýval podle § 2993 o. z. a žalobkyni přiznal částku 5 500 Kč představující rozdíl mezi poskytnutými 10 000 Kč a žalovanou uhrazenými 4 500 Kč, spolu se zákonným úrokem z prodlení podle § 1970 o. z. a nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Počátek prodlení stanovil od 18. 3. 2022, tedy podle okamžiku, kdy žalobkyně žalovanou dopisem z 10. 2. 2022 vyzvala k plnění do 17. 3. 2022. Ve zbývající části vyjádřené ve výroku III žalobu zamítl a o nákladech řízení rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. a s přihlédnutím k tomu, že úspěšnější žalované žádné náklady nevznikly. 3. Žalobkyně se odvolala proti výroku III a nákladovému výroku IV rozsudku. Namítla nesprávné skutkové zjištění a nesprávné právní posouzení věci soudem prvního stupně, který dovodil absolutní neplatnost smlouvy pro rozpor s dobrými mravy. Poukázala na to, že poplatky, které se žalovaná zavázala zaplatit jejímu právnímu předchůdci, byly ve smlouvě jasně a srozumitelně specifikovány. Úrok jako obligatorní součást smlouvy představoval odměnu za užívání jistiny,„ další poplatky“ pak sloužily k pokrytí ve smlouvě přesně stanovených nákladů vzniklých v souvislosti s poskytnutím úvěru. Výše úroku zohledňovala rychlost a způsob jeho poskytnutí, jeho celkovou délku a rizikovost, byla sjednána fixní částkou 6 833 Kč odpovídající úrokové sazbě 56 %, která je v souladu s právními předpisy a judikaturou Nejvyššího soudu. Kromě toho, pokud měl soud prvního stupně za to, že úrok je nepřiměřeně vysoký, mohl jej podle § 577 o. z. moderovat na výši přiměřenou odpovídající obvyklé úrokové míře bank v době podpisu smlouvy. Podle žalobkyně však v tom případě nelze vycházet z databáze ARADu, neboť ta je sestavována pro měnové účely, zahrnuje rovněž údaje o amerických hypotékách, a proto uvádí nižší hodnoty. V případě jejího použití by mělo být vycházeno z úrokových sazeb ke kreditním kartám, což nejlépe odpovídá podmínkám smlouvy, které v listopadu 2019 činily 24,05 % ročně. Poukázala na to, že ke stejnému závěru dospěly i jiné soudy a rovněž Evropský soudní dvůr v rozhodnutí zn. C 26/13) 1) ve věci Árpád Kásler. Stejně tak smluvené poplatky byly podle žalobkyně v souladu se smluvními podmínkami, jejich výše závisela na vůli druhé smluvní strany a jde o poplatky zcela běžné, jak plyne z rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ze dne 25. 1. 2016, sp. zn. 104 VSPH 780/2015 Smlouva byla sjednána v bydlišti žalované, kde ji vázaný zástupce navštívil s veškerými potřebnými podklady a žalovaná nemusela vynakládat žádné úsilí a finance k dopravení se do sídla věřitele. Finance jí byly poskytnuty v hotovosti a jednotlivé splátky pak vybíral vázaný zástupce v jejím bydlišti, s čímž byly spojeny vysoké náklady. Smlouva tedy neobsahovala žádné nejasné, nesrozumitelné či nepřiměřené ujednání, žalovaná byla s podmínkami seznámena již v rámci předsmluvní kontraktace včetně výše RPSN. Smluvní strany se na podmínkách poskytnutí úvěru svobodně dohodly a v souladu se zásadou pacta sunt servanda se je zavázaly dodržovat. Z těchto všech důvodů žalobkyně žádala, aby odvolací soud výrok III rozsudku soudu prvního stupně změnil a požadovanou částku se specifikovaným příslušenstvím jí přiznal nebo aby rozsudek v této části zrušil a vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. 4. Žalovaná se k odvolání nevyjádřila. 5. Odvolací soud přezkoumal rozsudek podle § 212, § 212a o. s. ř. v rozsahu, v jakém byl dotčen odvoláním, tedy ve výroku III a na něm závislém nákladovém výroku IV, a po nařízeném jednání, k němuž se žalovaná nedostavila, kdy doplnil dokazování přečtením bodu 6.1., 6.3. a 6.4. Smluvních podmínek tvořících součást smlouvy o zápůjčce, dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně je zčásti důvodné. 6. V řízení bylo prokázáno, že předchůdkyně žalobkyně a žalovaná uzavřely dne [datum] smlouvu o zápůjčce (tedy nikoli o úvěru, což však není pro posouzení podstatné), na jejímž základě byla žalované poskytnuta částka 10 000 Kč, kterou se zavázala vrátit za dohodnutých podmínek. Za zapůjčené peněžní prostředky tak měla žalovaná zaplatit navíc 13 683 Kč zahrnující úrok ve výši 6 833, částku za zpracování, garanci celkové ceny a péče o zákazníka a splátkové prázdniny ve výši 3 754 Kč a blíže nedefinované pojistné ve výši 3 096 Kč. Pro případ prodlení s úhradou splátek byla ve Smluvních podmínkách sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně a dále poplatek ve výši 300 Kč za upomínku při jejich maximálním počtu 16. Prokázána byla rovněž aktivní věcná legitimace žalobkyně v řízení. 7. Soud prvního stupně smlouvu o zápůjčce (podle něj smlouvu o úvěru) shledal absolutně neplatnou jednak pro její rozpor s dobrými mravy a nepřiměřeným předtištěným smluveným podmínkám, které nešlo měnit a ani je oddělit, a které spočívaly v tom, že žalovaná měla vrátit navíc 68 % z půjčené částky. Jestliže tuto„ odměnu“ považoval za nepřiměřeně vysokou a tedy ujednání o úroku neplatné, je třeba souhlasit se žalobkyní, že s takovým neplatným ujednáním není důvod spojovat neplatnost celé smlouvy. Důvody neplatnosti smlouvy tak dopadají pouze na výši úroku, který lze oddělit od ostatního obsahu smlouvy. Nelze pominout, že smlouva o zápůjčce je podle § 2392 odst. 1 o. z. smlouvou úplatnou a povinnost vydlužitele zaplatit úrok tvoří její podstatnou náležitost. Pokud tedy žalovaná projevila zájem o poskytnutí zápůjčky, musela být také srozuměna s tím, že je za to třeba zaplatit přiměřený úrok. 8. Jestliže tedy soud prvního stupně považoval úrok ze zápůjčky (za který správně považoval nejen ve smlouvě uvedených 6 833 Kč, ale i další částku 3 754 Kč a údajné pojistné 3 096 Kč) za nepřiměřeně vysoký, měl jej podle § 577 o. z. stanovit ve výši určené podle § 1802 o. z., tj. ve výši požadované obvykle za úvěry, které poskytují banky v místě bydliště nebo sídla vydlužitele v době uzavření smlouvy. Takový postup je rovněž v souladu s požadavkem na upřednostnění výkladu smlouvy, který v maximální možné míře respektuje vůli jejích účastníků, jak plyne ze žalobkyní zmíněného rozhodnutí Ústavního soudu Odvolací soud proto uzavírá, že za poskytnutých 10 000 Kč na dobu 24 měsíců měla žalovaná zaplatit při obvyklé výši úroku 8,42 % ročně zjištěné ze statistiky ČNB plynoucí z databáze časových řad ARAD (odvolací soud v tomto směru nesdílí názor žalobkyně o nemožnosti jejího použití) úrok