11 Co 164/2025-1282 — Krajský soud v Plzni

1. Rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 9. 6. 2023, č. j. 11 Co 130/2022-844, a po jeho částečném zrušení dovolacím soudem pak napadeným rozsudkem soudu prvního stupně bylo z větší části vyhověno žalobě a nahrazen projev vůle žalovaného k uzavření smlouvy se žalobkyněmi o bezúplatném převodu pozemků specifikovaných ve výroku rozsudků, částečně byla žaloba (výroky I a III napadeného rozsudku) zamítnuta. Výrokem pod bodem II soud prvního stupně nepřipustil změnu žaloby. Napadeným rozsudkem soudu prvního stupně, jímž se řízení končilo, bylo současně rozhodnuto o povinnosti žalovaného zaplatit žalobkyním na nákladech řízení částku 4 255 228,78 Kč (výrok IV) a o povinnosti žalobkyň zaplatit společně a nerozdílně vedlejšímu účastníku na nákladech řízení částku 103 058,52 Kč (výrok V).2. Žalobkyně podaly včasné odvolání proti výrokům pod body II (nepřipuštění změny žaloby) a III (částečné zamítnutí žaloby). Žalovaný podal včasné odvolání proti všem výrokům rozsudku. Předtím, nežli o odvolání účastníků proti těmto výrokům rozhodl odvolací soud, vzaly žalobkyně odvolání proti výrokům pod body II a III rozsudku zpět, žalovaný vzal zpět odvolání proti výrokům pod body I, II, III a V rozsudku.3. Protože byly splněny podmínky ust. § 207 odst. 2 o. s. ř., podle kterého dokud o odvolání nebylo rozhodnuto, je možno vzít je zpět; v takovém případě odvolací soud odvolací řízení zastaví, odvolací soud podle tohoto zákonného ustanovení postupoval a odvolací řízení, pokud se odvolání účastníků týkalo citovaných výroků rozsudku, zastavil. K tomu musel nařizovat jednání podle ust. § 214 odst. 2 písm. b) o. s. ř.4. Předmětem přezkumu odvolacím soudem tak zůstaly výroky pod body IV a V, jimiž bylo rozhodnuto o nákladech řízení mezi účastníky a o nákladech vedlejšího účastníka.5. Soud prvního stupně v odůvodnění rozsudku dospěl k závěru, že vedlejší účastník (na straně žalovaného) má právo na náhradu nákladů řízení, které vynaložil. Vzal přitom v úvahu výsledek řízení a současně konstatoval, že vedlejší účastník sdílí procesní výsledek hlavního účastníka, na jehož straně stojí. Náklady vznikly vedlejšímu účastníku v souvislosti s nepatrným procesním úspěchem žalovaného a má proto právo na jejich náhradu v účelně vynaložené výši.6. Proti výroku, jímž bylo vedlejšímu účastníku přiznáno právo na náhradu nákladů řízení, podaly včasné odvolání žalobkyně, které jej považovaly za nesprávný a nespravedlivý. Uvedly, že jsou dány důvody hodné zvláštního zřetele pro aplikaci ust. § 150 o. s. ř. a tyto důvody spatřovaly ve skutečnosti, že se žalobkyním podařilo v průběhu řízení uzavřít s vedlejším účastníkem dohodu o převodu pozemku, ohledně kterého byla následně žaloba zamítnuta (pozemek parc. č. , hodnota, /, Anonymizováno, v k. ú. , adresa, ), na žalobkyně v takovém rozsahu, aby byly řádně zajištěny zájmy žalobkyň i vedlejšího účastníka. Proto je jim uložená povinnost k náhradě nákladů vedlejšímu účastníku s ohledem na průběh řízení nepřiměřeně tvrdá. Poukazovaly na judikaturu Ústavního soudu, z níž vyplývá, že přiznání náhrady nákladů řízení musí vycházet z komplexního zhodnocení celého případu a náhrada nákladů musí být v souladu s průběhem řízení a logickým ukončením celého soudního řízení. Napadený výrok rovněž označily za nepřezkoumatelný a tvrdily, že se soud prvního stupně nezabýval všemi relevantními okolnostmi a nehodnotil komplexně okolnosti případu. Domáhaly se proto změny výroku, jímž bylo vedlejšímu účastníku přiznáno právo na náhradu nákladů řízení tak, že mu toto právo přiznáno nebude, případně zrušení tohoto výroku a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení.7. Odvolací soud přezkoumal výrok napadeným odvoláním žalobkyň (pod bodem V), přihlédl k odvolání žalobkyň i k obsahu spisu a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné. K tomu nemusel nařizovat jednání podle ust. § 214 odst. 2 písm. e) o. s. ř.8. Podle ust. § 151 odst. 1 o. s. ř. o povinnosti k náhradě nákladů řízení rozhoduje soud bez návrhu, a to zpravidla v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. Obecně, pokud není v zákoně stanoveno jinak, soud o náhradě nákladů rozhoduje podle úspěchu ve věci (ust. § 142 o. s. ř.).9. Podle procesního úspěchu ve věci má právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení úspěšný účastník podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř.10. V odůvodněných případech může soud použít ust. § 150 o. s. ř., podle kterého jsou-li tu důvody hodné zvláštního zřetele, nebo odmítne-li se účastník bez vážného důvodu zúčastnit prvního setkání s mediátorem nařízeného soudem, nemusí soud výjimečně náhradu nákladů zcela nebo zčásti přiznat.11. Odvolací soud se nemohl zabývat správností skutkových či právních závěrů soudu prvního stupně ve věci samé, pokud jde o tu část řízení, v níž vystupoval vedlejší účastník. Výrok rozsudku, jímž byla zamítnuta žaloba, kterou se žalobkyně domáhaly vydání náhradního pozemku, na němž má oprávněný zájem vedlejší účastník, nebyl napaden odvoláním, je pravomocný a je třeba z něj při rozhodování o nákladech řízení vycházet.12. Žalobkyně se v rámci u soudu uplatněného nároku na nahrazení projevu vůle (uzavření smlouvy o bezúplatném převodu náhradních pozemků) domáhala mimo jiné vydání pozemku parc. č. , hodnota, v k. ú. , adresa, , o kterém jí bylo známo z údajů ve veřejném seznamu (katastru nemovitostí), že jeho část tvoří chráněné ložiskové území. Žalobkyně v průběhu řízení nechaly zhotovit geometrický plán, jímž byla zbývající část pozemku označena parcelním číslem , hodnota, /, Anonymizováno, . Vedlejší účastník původně s takovým oddělením části pozemku projevil souhlas, avšak v průběhu řízení (již 7. 9. 2020) vydalo ministerstvo životního prostředí rozhodnutí č. j. MZP/2020/530/1408, jímž udělilo vedlejšímu účastníku předchozí souhlas k podání návrhu na stanovení dobývacího prostoru , adresa, III. Do území stanoveného pro ochranu výhradního ložiska (chráněného ložiskového území), odděleného geometrickým plánem, však nebyly zahrnuty další části pozemků, které k němu přináleží a které pak zatěžují i okolní pozemky, konkrétně závěrné svahy lomu, přístupové cesty, ochranné valy, odvodnění, prostory pro výsypky a deponie, zázemí pro těžbu apod. Poté byl vypracován další geometrický plán, jímž byla oddělena část původního pozemku parc. č. , hodnota, a vedlejší účastník projevil souhlas s vydáním takto oddělené části pozemku žalobkyním, avšak ani ke dni rozhodnutí soudu prvního stupně nebyla zpracována obsáhlá těžební studie, na základě které by bylo postaveno najisto, zda bude vedlejší účastník žádat o rozšíření chráněného ložiskového území, případně na kterých konkrétních pozemcích, když aktuálně je chráněné ložiskové území vyznačeno pouze v takové rozloze, v jaké je skutečný dobývací prostor. Soud prvního stupně považoval za překážku převoditelnosti pozemku (byť jen jeho části oddělené geometrickým plánem) zejména skutečnost, že nelze ani ke dni vyhlášení rozsudku postavit najisto, že nedojde k rozšíření chráněného ložiskového území a rozšíření dobývacího prostoru, což by do budoucna znamenalo případné vyvlastnění pozemku nebo vedení soudních sporů.13. Jak je uvedeno výše, výrok rozsudku, jímž byla zamítnuta žaloba, nebyl napaden odvoláním, je pravomocný a je třeba z něj při rozhodování o nákladech řízení vycházet. Žalobkyně přes všechna zjištění ohledně pozemku v k. ú. , adresa, trvaly na jeho vydání a vedlejší účastník v tomto smyslu řízení nikterak nezdržoval, nebránil se ani vydání části pozemku oddělené geometrickým plánem, k požadavkům žalobkyň byl vstřícný. Neúspěch žalobkyň nebyl ani zčásti způsoben procesním postupem vedlejšího účastníka či jeho chováním v průběhu řízení.14. V ust. § 150 o. s. ř. je upraveno zmírňovací (moderační) nákladové právo soudu, které je výjimkou ze zásady úspěchu ve věci a soud je využije v případech, kdy by důsledná aplikace ust. § 142 a násl. vedla k nepřiměřeným tvrdostem. Jeho smyslem je zohlednit jiné, výjimečné okolnosti spočívající zejména v povaze věci či poměrech účastníků, pro něž by bylo nespravedlivé realizovat (zákonné) právo na náhradu nákladů řízení. Moderační právo je mimořádný procesní institut, a takto je třeba s ním v praxi zacházet. Nelze je nadužívat např. tím, že soudu je "líto" neúspěšné strany sporu, jíž je uložena hlavním výrokem přísná povinnost, a další povinnost k náhradě nákladů, často ve vysokých částkách, se mu jeví jako příliš tvrdá. Takto však nelze moderační právo soudu chápat. Jde o vzácnou výjimku z pravidla, kterou nesmí soud nadužívat nebo dokonce zneužívat.15. Soud musí zkoumat všechny konkrétní okolnosti věci, tedy osobní, majetkové, sociální, zdravotní a další poměry na straně všech účastníků, jakož i ty, které vedly k uplatnění nároku, postoje účastníků a jejich chování v průběhu řízení, pravidla morálky a ekvity. Tyto okolnosti musí být objektivní, to znamená zásadně vzniklé bez přičinění účastníků. Porovnání dopadu uložení povinnosti k náhradě nákladů řízení do majetkových sfér účastníků může mít z hlediska aplikace § 150 o. s. ř. vliv pouze tehdy, přistupují-l