10 Co 185/2026-46 – Krajský soud v Plzni

1. Soud prvního stupně napadeným rozsudkem zamítl žalobu na zaplacení postoupených pohledávek ve výši 10 987,70 Kč z vyúčtování elektřiny za období od 12. 3. do 20. 7. 2023 a ve výši 11 253,82 Kč z vyúčtování dodávky plynu za období od 22. 3. do 2. 8. 2023. Obě služby byly poskytnuty do odběrného místa na adrese , adresa, na základě smluv o sdružených službách dodávky elektřiny a plynu ze dne 9. 3. 2023. Soud prvního stupně věc projednal bez přítomnosti účastníků na jednání, žalobce se z účasti omluvil, a nemohl tak být poučen podle ust. § 118a o. s. ř. Soud dovodil z listinných důkazů, že dodávky nebyly řádně vyúčtovány, a pohledávky se proto nestaly splatnými. Vyúčtováním je nutno rozumět vysvětlení stanovení ceny, nikoli samotnou výzvu k plnění. Skutkový závěr o řádném vyúčtování nedoplatků nebylo možno učinit již pro neúplnost žalobních tvrzení, z nichž neplynulo, zda byla vyúčtování doručena žalované. Předžalobní výzva ani žaloba žádné vyúčtování neobsahovaly. Cena měla být vyúčtována podle poskytnutého rozsahu služeb, ale žalobci se nepodařilo prokázat tvrzení o rozsahu poskytnutého plnění, když žádný z listinných důkazů neměl ve vztahu k této významné skutečnosti potřebnou důkazní sílu. Smlouvy neobsahovaly konkrétní částky k placení, a faktury prokázaly jen to, že postupitel vystavil příslušný účetní doklad. Faktury neměly charakter veřejné listiny, aby bylo možno vycházet ze správnosti jejich obsahu, proto bylo nutno prokázat správnost účtované ceny jako každý jiný údaj na soukromé listině, jenž není potvrzen protistranou ve smyslu ust. § 565 o. z. Průkaznost nelze dovodit z toho, že příjemce má možnost reklamovat případné chyby či vyjádřit nesouhlas s vyúčtováním, pasivita žalované neznamenala konkludentní vyjádření souhlasu. Soud neměl pochybnosti o tom, že žalovaná od postupitele odebírala elektřinu a plyn, neboť odběrné místo bylo připojeno k odběru a žalovaná se k placení zavázala, ale nebylo zjištěno, že by došlo k dodávkám v uváděném množství. Dalším důvodem pro zamítnutí žaloby bylo neprokázání aktivní věcné legitimace. Postupní smlouva byla sjednána dříve, než vznikly žalované pohledávky, a jen obecně odkazovala na budoucí smluvní dokumenty. Předávací protokol o postoupení pohledávek, jehož součástí je i výčet postupovaných pohledávek, byl podepsán elektronicky osobou, která se neshodovala s tím, kdo sjednal za postupitele smlouvu o postoupení pohledávek, a neodpovídal ani oprávněné osobě podle článku X. odst. 8 této smlouvy. Vadné bylo i oznámení o postoupení pohledávky, neboť oznámení měl provést postupník, ale plná moc byla podepsána ještě před vznikem postupované pohledávky. Soud prvního stupně proto žalobu zamítl a rozhodl o nákladech řízení.2. Žalobce ve včasném odvolání namítl, že v žalobě byly zcela konkrétně tvrzeny rozhodné skutečnosti, a to jak k samotné existenci smluvního vztahu, tak i k vyúčtování obou nároků. Tato tvrzení byla navíc od počátku podložena listinnými důkazy, zejména smlouvami a vyúčtováními. Ve vyúčtováních byly uvedeny všechny potřebné údaje, včetně údaje o počátečním a konečném stavu měřidla, i o výši a splatnosti nedoplatku. Soud prvního stupně ale skutkový stav posoudil tak, jako by splatnost pohledávek návrhu vůbec nebyla tvrzena, což neodpovídalo obsahu žaloby. Správný nebyl ani skutkový závěr, podle něhož žalobce neprokázal rozsah poskytnutého plnění. Ve vyúčtováních byly uvedeny zcela konkrétně všechny potřebné údaje, žalobce předložil listiny, které v běžném obchodním styku zachycují rozsah odběru a výši vyúčtování. Skutečnost, že jde o listiny soukromé, neznamená, že mají nulovou důkazní hodnotu, soud by je měl hodnotit v souvislosti se smlouvami, upomínkami a ostatními navazujícími důkazy. Prokázána byla i aktivní věcná legitimace. Neúčast žalobce u jednání nemohla legitimizovat zamítavé rozhodnutí založené na přísném procesním formalismu, zvláště když žalovaná zůstala v řízení zcela pasivní a proti žalobě nevznesla žádnou konkrétní obranu. Soud samozřejmě nebyl vázán pasivitou žalované natolik, že by musel žalobě automaticky vyhovět, neměl by však bez dalšího budovat zamítavé rozhodnutí na konstrukcích, které fakticky nahrazují chybějící procesní obranu žalované, aniž by přitom poskytl žalobci reálný prostor reagovat na to, v čem je spatřován nedostatek žalobních tvrzení.3. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek podle ust. § 212 a § 212a o. s. ř. a shledal, že odvolání bylo podáno důvodně.4. Z obsahu žaloby vyplývá, že se žalobce domáhá zaplacení vyúčtování dodaných služeb a energií s tvrzením, že žalovaná uzavřela dne 9. 3. 2023 se společností , právnická osoba, příslušné smlouvy o dodávkách energií, dodavatel jí podle těchto smluv dodával sjednané plnění do odběrného místa , adresa, , a následně vyúčtoval dodané služby. Dodavatel takto vystavil za dodávku elektřiny fakturu č. , hodnota, , v níž vyúčtoval částku 10 987,70 Kč za spotřebu 1,185 MWh ve fakturačním období od 12. 3. 2023 do 20. 7. 2023. Tento dluh se stal splatný 15. 8. 2023, ale žalovaná jej neuhradila. Dodavatel dál vyúčtoval dodávku plynu fakturou č. , hodnota, na částku 11 253,82 Kč za spotřebu 3,018 MWh ve fakturačním období od 22. 3. 2023 do 2. 8. 2023, splatnost tohoto dluhu nastala 21. 8. 2023, ale k jeho úhradě nedošlo. Žalobce se stal věřitelem žalované na základě smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 13. 10. 2017, postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno dne 3. 9. 2025. Žalované byla zaslána předžalobní výzva, na kterou nereagovala.5. Z listin připojených k žalobě se podává, že žalovaná s dodavatelem energií uzavřela shora uvedené smlouvy, podle kterých jí byl dodavatel povinen dodávat plyn a elektřinu do sjednaného odběrného místa a žalovaná se zavázala hradit za uvedené dodávky platby podle ceníku řádně a včas. Ke smlouvám náležely všeobecné obchodní podmínky a ceníky. Dodavatel energií vyúčtoval žalované dodávku plynu i elektřiny shora citovanými fakturami, z nichž vyplývaly zcela konkrétní údaje o začátku a konci fakturačního období, o počátečním a koncovém stavu měřidla, o celkové spotřebě, o jednotlivých cenových tarifech a o celkové ceně včetně její splatnosti. Dodavatel energie žalovanou upomenul o zaplacení dluhu.6. Smlouva o postoupení pohledávky byla uzavřena mezi dodavatelem a žalobcem dne 13. 10. 2017, podle jejího obsahu šlo o postoupení pohledávek, které měly vzniknout v budoucnu v celkové nominální hodnotě 40–70 000 000 Kč. Pohledávky se měly postupovat měsíčně v dílčích souborech. Ve smlouvě byly dohodnuty konkrétní podmínky postoupení včetně toho, že jednotlivé pohledávky, uvedené v dílčích předávacích protokolech, přecházely na postupníka vždy až po uhrazení kupní ceny. Kupní cena byla zaplacena dne 29. 5. 2025, postupitel v zastoupení postupníkem oznámil žalované postoupení pohledávky dopisem ze dne 3. 9. 2025.7. Soud prvního stupně věc projednal a rozhodl při jediném jednání, a to za neúčasti obou procesních stran. Žalovaná byla od počátku řízení zcela pasivní a k jednání se bez omluvy nedostavila, žalobce svou neúčast předem omluvil s poukazem na procesní hospodárnost. Soud prvního stupně při jednání přečetl všechny listinné důkazy připojené k žalobě a na jejich základě vydal napadený rozsudek.8. Odvolací soud shledal, že soud prvního stupně sice provedl dokazování v rozsahu potřebném pro rozhodnutí, ale provedené důkazy nezhodnotil v souladu s ust. § 132 o. s. ř., a v důsledku toho ani neposoudil věc správně po právní stránce. Soud prvního stupně také pochybil, když sám, bez procesní obrany žalované a bez podkladu v provedeném dokazování, zpochybnil správnost údajů o počátečních a konečných stavech měřidel, obsažených v obou vyúčtováních dodávek energií, a došel tak k závěru o neprokázání pohledávek a o jejich nesplatnosti.9. Ve sporném řízení soud po důkazech nepátrá, ani do řízení bez podkladu ve spisu nevnáší další skutečnosti (28 Cdo 2007/2023). Hodnocení důkazů podle ust. § 132 o. s. ř. nemůže být výrazem libovůle, a jestliže soud vychází ze skutečností, které z provedených důkazů nevyplynuly ani nevyšly v řízení najevo jinak, pak jeho skutkový závěr nemá oporu v provedeném dokazování. Pasivita žalované neznamenala, že by žalobní skutková tvrzení bylo možno pokládat za prokázaná či za nesporná ve smyslu ust. § 120 odst. 3 o. s. ř. (21 Cdo 5063/2017). Soud ale nemohl bez opory v provedených důkazech nebo v jinak zjištěných skutečnostech sám konstruovat skutkové pochybnosti a na jejich základě vytvářet za žalovanou její procesní obranu.10. Žalobce předložil k prokázání svého nároku smluvní dokumentaci, vyúčtování za dotčená období a další listiny osvědčující vznik a splatnost uplatněné pohledávky. Z těchto listin vyplývaly údaje o počátečním a konečném stavu měřidel, z nichž bylo odvozeno vyúčtované množství dodané energie. Žalovaná nerozporovala tato tvrzení ani správnost předložených listin, a ani z obsahu spisu nevyšly najevo žádné konkrétní okolnosti, které by zakládaly rozumné pochybnosti o správnosti vyúčtování a o správnosti zaznamenaných stavů měřidel.