18 Co 241/2025-340 — Krajský soud v Plzni

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 57 589 Kč se zákonným úrokem od 1. 9. 2023 a částku 4 327 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výroku specifikovaným, a to do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I). Žalovanému dále uložil povinnost nahradit žalobci na náhradě nákladů řízení 78 212,80 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobce. Vycházel ze zjištění, že žalovaný je vlastníkem jednotky č. , hodnota, v domě , adresa, v , adresa, ve , adresa, a žalobce je Společenstvím vlastníků jednotek v tomto domě. Žalovaný nehradil žádné příspěvky na správu domu a stanovené zálohy na úhradu za služby. Vznikl mu tak nedoplatek z vyúčtování za spotřebované služby za období od 1. 1. 2022 do 31. 12. 2022 ve výši 57 589 Kč a dluh na neuhrazených příspěvcích na správu domu a pozemku a správních poplatcích za stejné období ve výši 4 327 Kč. Věc posuzoval dle § 1180 a § 1181 občanského zákoníku, dle § 4 a násl. zákona č. 67/2013 Sb., jakož i dle § 6, § 8 a § 1982 občanského zákoníku. Shledal, že předložené vyúčtování za rok 2022, jehož splatnost nastala ke dni 31. 8. 2023, obstojí jako vyúčtování úplné a řádné. Žalovanému proto vznikla povinnost částku z tohoto vyúčtování vyplývající zaplatit. Se závěry vymezenými v rozhodnutí Krajského soudu v Plzni sp. zn. 14 Co 208/2023 ve sporu týž účastníků v souvislosti s vyúčtováním služeb za rok 2017, kdy odvolací soud dospěl k závěru, že vyúčtování nebylo řádné, se neztotožnil. Poukázal, že následná vyúčtování žalobce adresovaná žalovanému, a to nejméně za roky 2019, 2020 a 2021, koncipovaná shodně jako předmětné vyúčtování za rok 2022, již byla podrobena soudnímu přezkumu ze strany soudu odvolacího i dovolacího pod č. j. 61 Co 243/2022-241 spolu s rozsudkem Nejvyššího soudu č. j. 26 Cdo 731/2023-289, v rozsudku Krajského soudu v Plzni č. j. 10 Co 210/2022-244 spolu s usnesením Nejvyššího soudu č. j. 26 Cdo 1381/2023-303 a v rozsudku Krajského soudu v Plzni č. j. 56 Co 60/2024-261. V uvedených případech soudy dospěly k závěru, že předložené vyúčtování obstojí jako vyúčtování řádné a splňující potřebné náležitosti, případné námitky vůči němu musí být uplatněny v konkrétní podobě. V posledně uvedeném rozhodnutí se soud zabýval důvody, proč námitky žalovaného nepovažuje shodně jako v této věci za dostatečně konkretizované. Za konkrétní námitku vznesenou žalovaným proti předloženému vyúčtování lze považovat pouze námitku týkající se nemožnosti postupu podle vyhlášky č. 269/2015 Sb. s ohledem na tvrzené nesplnění podmínek – nedoručení výzvy k odečtu vodoměrů. Obdobnou námitku žalovaný vznášel i ve sporech ohledně vyúčtování za předchozí období, námitka byla vyvrácena. I v této věci z fotografie oznámení na nástěnce, která je umístěna v předmětné nemovitosti, ve spojení s čestným prohlášením vlastníků bytových jednotek v domě bylo prokázáno, že vlastníci bytových jednotek byli vyrozuměni o termínu provádění odečtů stavu vodoměrů teplé a studené vody v bytech. Navíc žalobce prokázal, že žalovaného vyzval ke sdělení stavu vodoměrů ještě následně dopisem ze 17. ledna 2023. Soud nepřijal tvrzení žalovaného, že mu vyúčtování služeb za rok 2022 nebylo prokazatelně doručeno. Z doručenky pošty je zřejmé, že zásilka doručena byla. I za situace, pokud by namísto žalovaného převzala zásilku na shodné adrese jiná osoba, tedy otec žalovaného, dostala by se tímto zásilka do dispozice žalovaného. Za nesprávné soud považoval tvrzení žalovaného, že od žalobce žádné služby neobdržel. Žalobce své povinnosti splnil a splnění povinností v řízení prokázal. Soud se neztotožnil ani s námitkou žalovaného, že vyúčtování je provedeno příliš malým písmem. Stejnou námitku žalovaný neúspěšně uplatnil i v předchozích sporech. Pokud tedy žalovaný povinnost uhradit částku z řádného vyúčtování za rok 2022 splatnou ke dni 31. 8. 2023 neuhradil, dostal se počínaje dnem 1. 9. 2023 do prodlení a je povinen žalobci zaplatit kromě žalovaného nedoplatku i úrok z prodlení dle § 1970 o. z. Soud neshledal důvod pro zadávání znaleckého posudku navržený žalovaným, který by měl v podstatě řešit právní otázky řádnosti a úplnosti vyúčtování. Za neúčinný soud považuje jednostranný zápočet žalovaného proti uvedenému dluhu, když dle soudu se vesměs jedná o pohledávky nejisté nebo neurčité ve smyslu § 1987 o. z. Žalovaný uplatnil při jednání k možnému započtení i značné množství pohledávek in eventum, kdy velké množství pohledávek měl dle svého vyjádření uplatňovat k započtení vůči žalobci již před podáním žaloby. Proti pohledávce, kterou neuznává, tedy údajně započítává značné množství svých tvrzených pohledávek, případně další pohledávky uplatňuje jako kompenzační. Jednání žalovaného soud shledal jako účelové. Množství pohledávek údajně uplatněných žalovaným přesahuje pohledávku žalobce a žalovaný dle svých tvrzení měl činit další zápočty, aniž by znal reakci žalobce na jím uváděné předchozí zápočty. V následujících oznámeních o zápočtech žalovaný neuváděl, jaký mají vztah k jeho předchozím údajně učiněným zápočtům, což svědčí o tom, že žalovaný neměl doopravdy v úmyslu zápočet provést a o pravosti svých pohledávek sám pochyboval. Jednání žalovaného je čistě účelové ve snaze odvrátit a ztížit žalobci možnost domoci se svých práv. Ze strany žalovaného jde o zjevné zneužití práva, o čemž svědčí i skutečnost, že žalovaný uplatňuje jako pohledávky i nároky, o kterých již bylo soudy rozhodnuto, přičemž žalovaný nebyl ve sporu úspěšný. Obdobné pohledávky započítával žalovaný již v předchozích řízeních, mimo jiné ve věci Okresního soudu Plzeň-jih sp. zn. 11 C 78/2022, a již v tomto rozhodnutí soud zápočet pohledávek neuznal. Soud má za prokázané, že žalovaný vyúčtování služeb obdržel a ve lhůtě 30 dnů námitky proti vyúčtování nepodal. V souladu s § 8 zákona č. 67/2013 Sb. tak nastala fikce, že vyúčtování je řádné, když smyslem úpravy je zabránění nekonečným sporům o správnost vyúčtování. Vady vytýkané žalovaným byly jednak opožděně učiněné v rámci soudního řízení, neurčité, a navíc formální dle ustanovení § 7 odst. 3 zákona č. 67/2013 Sb., které nemají vliv na výši nedoplatku. Žalobě proto bylo vyhověno. O nákladech řízení soud rozhodl podle úspěchu ve věci dle § 142 odst. 1 o. s. ř.2. Proti tomuto rozsudku podal žalovaný včas odvolání. V následném odůvodnění odvolání soudu prvního stupně vytkl nedostatečné zjištění skutkového stavu věci, pokud soud odmítl důkazní návrhy žalovaného, především opatření znaleckého posudku, na jehož základě by bylo bez jakýchkoliv pochybností zjištěno, zda žalobcem předložené vyúčtování je řádné či nikoliv. Otázka, zda vyúčtování vychází ze správných podkladů, je otázkou odbornou, skutkovou. Žalovaný vznesl proti předmětnému vyúčtování řadu konkrétních námitek a soudu prvního stupně opakovaně vysvětloval, že jeho námitky proti vyúčtování nemohou být „ještě konkrétnější“, neboť žalovaný nemá k dispozici podklady, z nichž žalobce vyúčtování sestavil, a to přesto, že o jejich zpřístupnění opakovaně žádal. Soud žalovaného nevyzval k bližší specifikaci námitek, čímž porušil svou zákonnou poučovací povinnost a zatížil řízení vadou, jež mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Pokud jde o odečty vodoměrů, žalobce neprokázal, kdy byla předmětná výzva k termínu odečtu na nástěnce vyvěšena, a dokonce ani to, zda vůbec vyvěšena byla. Žalobce je povinen řádně a prokazatelně žalovaného vyrozumět. Pokud tak neučinil, nelze odpovědnost za neprovedení odečtu přenášet na žalovaného. Žalobce neprokázal, že by žalovanému zaslal výzvu k umožnění přístupu do bytu nejméně tři dny před zamýšleným datem realizace přístupu, a žalovanému tedy nevznikla povinnost umožnit vstup do svého obydlí jakékoliv třetí osobě. Samotná absence odečtu vodoměrů způsobuje nesprávnost vyúčtování jako takového, což bylo potvrzeno i rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 1. 2. 2024, č. j. 14 Co 208/2023-352. Závěr soudu prvního stupně, že vyúčtování je úplné a řádné, je podle názoru žalobce nepřezkoumatelný. Pokud dle názoru soudu prvního stupně je otázka řádnosti (úplnosti) předmětného vyúčtování otázka právní, pak tuto otázku soud posoudil nesprávně. Podmínkou splatnosti nedoplatku za služby je skutečnost, že vyúčtování bylo řádně provedeno a příjemce služeb s ním byl seznámen. Žalovaný od počátku poukazoval na to, že žalobce uplatňuje nesplatnou pohledávku s ohledem na vady vyúčtování, na které konkrétním způsobem poukazoval. I kdyby žalovaný nevznesl proti vyúčtování žádné konkrétní námitky, soud byl z úřední povinnosti povinen přezkoumat, zda vyúčtování obsahuje veškeré právními předpisy stanovené náležitosti. Soud žádnou analýzu obsahu vyúčtování ve vztahu k vyhlášce č. 67/2013 Sb. neprovedl. Nepřezkoumal, zda údaje ve vyúčtování byly doloženy, zda odpovídají realitě a zda je žalobce prokázal. Zdůraznil, že pokud příjemce služeb požádá o zpřístupnění podkladů a poskytovatel služeb jeho žádost nevyřídí, lhůta k podání námitek ke způsobu a obsahu vyúčtování stanovená do 30 dnů od doruče