10 Co 145/2025-69 — Krajský soud v Ústí nad Labem

1. V záhlaví označeným rozsudkem Okresní soud v Ústí nad Labem uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci rozsudku částku 12 655 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 12 655 Kč od 30. 6. 2024 do zaplacení (výrok I.), částku 6 621,20 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 6 621,20 Kč od 30. 6. 2024 do zaplacení (výrok IV.). Žalobu co do částky ve výši 12 819 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 5 145,96 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 6 826,65 Kč, zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 13 856 Kč od 28. 9. 2023 do 29. 6. 2024, úrokem ve výši 25,23 % ročně z částky 13 856 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení, zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 1 201 Kč od 30. 6. 2024 do zaplacení (výrok II.), a co do částky ve výši 3 803 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 684,10 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 2 464,95 Kč, zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 2 577,88 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení, úrokem ve výši 29 % ročně z částky 2 577,88 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení (výrok III.), a co do částky ve výši 37 788 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 142,36 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 18 396,67 Kč, zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 24 877,18 Kč od 28. 9. 2023 do 29. 6. 2024, úrokem ve výši 29 % ročně z částky 24 877,18 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení a zákonným útokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 18 255,98 Kč od 30. 6. 2024 do zaplacení (výrok V.), zamítl. O nákladech řízení rozhodl tak, že se žádnému z účastníků právo na jejich náhradu nepřiznává (výrok VI.).2. Okresní soud vycházel ze zjištění, že právní předchůdce žalobkyně společnost , právnická osoba, (dále jen „právní předchůdce žalobkyně“) uzavřel se žalovanou smlouvy o spotřebitelském úvěru, na jejichž základě poskytl žalované v hotovosti celkem 58 000 Kč, resp. částku 36 000 Kč na základě smlouvy ze dne , datum, , částku 6 000 Kč na základě smlouvy ze dne , datum, a částku 16 000 Kč na základě smlouvy ze dne , datum, , přičemž tyto částky se žalovaná zavázala právnímu předchůdci žalobkyně vrátit ve splátkách spolu s úroky a poplatky ve smlouvách sjednanými. Žalovaná se ohledně splátek úvěrů ocitla v prodlení, přičemž za dobu trvání smluvního vztahu uhradila částku 27 675 Kč (na základě smlouvy ze dne , datum, ), částku 6 468 Kč (na základě smlouvy ze dne , datum, ) a částku 3 345 Kč (na základě smlouvy ze dne , datum, ). K postoupení pohledávek z právního předchůdce žalobkyně na žalobkyni došlo na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, .3. Žalovaná navrhla žalobu zamítnout, přičemž poukazovala na to, že smlouva ze dne , datum, je jednak neplatná pro rozpor s dobrými mravy, jednak právní předchůdce žalobkyně před poskytnutím zápůjčky neprověřoval schopnost žalované tuto řádně splácet.4. Písemně uzavřené smlouvy okresní soud posuzoval dle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), konkrétně dle § 2390 a násl., přičemž jejich sjednání hodnotil v intencích § 75, § 86 odst. 1 a § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 31. 12. 2019 (dále jen „ZSÚ“) a dospěl k závěru, že právní předchůdce žalobkyně neprovedl dostatečnou kontrolu úvěruschopnosti žalované, neboť se při schvalování úvěrů spoléhal pouze na informace uvedené žalovanou v zákaznické kartě, přičemž skutečnou výši příjmů a výdajů žalované si žádným způsobem neověřil. V důsledku této rezignace právního předchůdce žalobkyně nezbylo okresnímu soudu než prohlásit uzavřené smlouvy za absolutně neplatné dle § 87 odst. 1 ZSÚ a ve smyslu § 588 o. z.5. Okresní soud současně podle § 87 odst. 1 ZSÚ nároku žalobkyně částečně vyhověl, a to co do uložení povinnosti žalované vrátit žalobkyni poskytnuté jistiny, a to při zohlednění částečných úhrad ze strany žalované. Pokud jde o smlouvu ze dne , datum, , žalovaná na tuto provedla úhradu v celkové výši 6 468 Kč, a tedy čerpanou jistinu ve výši 6 000 Kč uhradila zcela. Nárok žalobkyně plynoucí ze smlouvy uzavřené dne , datum, byl proto soudem zamítnut v celém rozsahu. Pokud jde o smlouvu ze dne , datum, , okresní soud žalovanou zavázal k úhradě rozdílu mezi čerpanou částkou ve výši 16 000 Kč a částečnou úhradou ve výši 3 345 Kč, tedy k zaplacení částky 12 655 Kč, ve zbývajícím rozsahu žalobu zamítl.6. Pokud jde o smlouvu ze dne , datum, , žalovaná na tuto provedla úhradu v celkové výši 27 675 Kč, okresní soud žalovanou zavázal k úhradě rozdílu mezi čerpanou částkou ve výši 36 000 Kč a částečnou úhradou ve výši 11 121,82 Kč (částka započítaná žalobkyní na jistinu) a 18 255,98 Kč (částka započítaná žalobkyní na poplatek a úrok), tedy k zaplacení částky 6 621,20 Kč, ve zbývajícím rozsahu žalobu zamítl. Okresní soud v tomto případě uvedl, že vycházel z tvrzení žalobkyně, podle něhož žalovaná na souhrnném poplatku uhradila částku 18 255,98 Kč, nikoliv částku 16 553,18 Kč.7. Zákonný úrok z prodlení z částek, ohledně nichž okresní soud žalobě vyhověl, byl s ohledem na to, že smlouvy byly shledány absolutně neplatnými, přiznán dle § 87 odst. 1 ZSÚ a § 1958 odst. 2 o. z. Dobu splatnosti určil jako den následující po doručení žaloby žalované, tj. 29. 6. 2024, následujícím dnem, tj. 30. 6. 2024, se žalovaná ocitla v prodlení se zaplacením žalované částky, tudíž žalobkyni od toho dne vznikl nárok na zaplacení úroků z prodlení.8. Výrok o nákladech soud prvního stupně odůvodnil § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), když dospěl k závěru, že úspěšnější žalované žádné náklady nevznikly.9. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně včasné odvolání, a to co do části výroku V. Namítala, že soud prvního stupně dospěl k nesprávnému skutkovému zjištění ve vztahu ke smlouvě o úvěru ze dne , datum, , když žalovanou zavázal k zaplacení částky 6 621,20 Kč, neboť žalovaná na čerpanou částku ve výši 36 000 Kč uhradila 27 675 Kč, rozdíl mezi částkami správně činí 8 325 Kč. Úhrada žalované ve výši 27 675 Kč plyne z tvrzení žalobkyně, i z předložené tabulky umoření. Navrhla, aby odvolací soud rozsudek změnil tak, že zaváže žalovanou k zaplacení částky 1 703,80 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně od 30. 6. 2024 do zaplacení, jakožto rozdílu mezi nesprávně určenou částkou ve výši 6 621,20 Kč a požadovanou částkou ve výši 8 325 Kč.10. Žalovaná se k odvolání žalobkyně nevyjádřila.11. Vzhledem k tomu, že o odvolání bylo možné rozhodnout bez nařízení jednání, neboť toto bylo podáno jen z důvodu nesprávného právního posouzení věci a v odvolacím řízení nebylo třeba provádět dokazování, vyzval odvolací soud usnesením ze dne 10. 7. 2025, č. j. 10 Co 145/2025-66 obě účastnice řízení, aby se ve lhůtě 10 dnů od doručení tohoto usnesení vyjádřily, zda souhlasí s tím, aby o odvolání žalobkyně bylo rozhodnuto bez nařízení jednání; připojil doložku, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude soud předpokládat, že s rozhodnutím o odvolání bez nařízení jednání souhlasí. Žádná z účastnic se k výzvě odvolacího soudu ve stanovené lhůtě nevyjádřila, soud má proto za to, že proti rozhodnutí o odvolání žalobkyně bez nařízení jednání ani jedna z účastnic nemá námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř. za použití § 211 o. s. ř.).12. Po zjištění, že odvolání do části výroku V. rozsudku okresního soudu je přípustné (§ 201 o. s. ř., § 202 odst. 2 o. s. ř. arg. a contrario), bylo podáno oprávněnou osobou – účastníkem řízení (§ 201 o. s. ř.) a v zákonem stanovené lhůtě (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), odvolací soud, aniž k jeho projednání nařizoval jednání (§ 214 odst. 3 o. s. ř.), přezkoumal napadený rozsudek i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212 a § 212a o. s. ř.), v mezích, v nichž se žalobkyně domáhá jeho přezkumu, tj. v části zamítavého výroku V. (v ostatních odvoláním nenapadených výrocích zůstává rozsudek okresního soudu tímto rozhodnutím odvolacího soudu nedotčen) a odvolání shledal důvodným.13. Řízení před okresním soudem netrpí vadami, jež by mohly mít za následek vydání nesprávného rozhodnutí ve věci. Ostatně odvolatelka ani žádné takové vady nenamítala. Se závěry okresního soudu, které jej vedly k vydání rozhodnutí o částečné důvodnosti podané žaloby, se odvolací soud ztotožnil, neboť okresní soud dostál požadavkům kladeným na odůvodnění rozsudku, provedl dokazování v potřebném rozsahu pro posouzení skutkového stavu, jenž postačoval pro právní posouzení věci a uvedl, jaká konkrétní ustanovení právních předpisů použil.14. Podle § 588 věty první o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.15. Podle § 2991 odst. 1 a 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím,