14 Co 206/2025-95 — Krajský soud v Ústí nad Labem

1. V záhlaví označeným rozsudkem Okresní soud v Teplicích (dále jen „okresní soud“ či „soud prvého stupně“) uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 27 499 Kč, a to ve splátkách, jejichž výši a splatnost určil s tím, že takto má žalovaný plnit pod ztrátou výhody splátek(výrok I.), co do zaplacení částky 2 501 Kč, úroku 28,17 % ročně z částky 30 000 Kč od 27. 11. 2024 do 25. 2. 2025, úroku 12,75 % ročně z částky 30 000 Kč od 26. 2. 2025 do zaplacení, úroku z prodlení 12,75 % ročně z částky 30 000 Kč od 27. 11. 2024 do zaplacení, částky 2 047 Kč, 300 Kč, 1 497 Kč a 1 602 Kč, žalobu zamítl (výrok II.) a uložil žalovanému zaplatit žalobkyni náklady řízení ve výši 1 451 Kč k rukám zástupce žalobkyně do 35 dnů od právní moci rozsudku (výrok III.).2. Rozsudek okresní soud odůvodnil tím, že žalobkyně a žalovaný hodlali dne 27. 8. 2024 uzavřít smlouvu o spotřebitelském úvěru (dále jen „smlouva o úvěru “), na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému jakožto spotřebiteli na jeho účet částku 27 500 Kč a současně vyplatit částku 2 500 Kč jako provizi na účet zprostředkovatele. Před uzavřením smlouvy uvedl žalovaný, že bydlí v družstevním bytě, s měsíčními výdaji 6 000 Kč, na jiných úvěrech již splácí 6 555 Kč, a to jmenovitě věřitelce , anonymizováno, dluh ve výši 139 000 Kč splátkou 4 375 Kč měsíčně a věřitelce , anonymizováno, dluh ve výši 47 000 Kč splátkou ve výši 2 180 Kč, je svobodný, bezdětný a má příjem 28 000 Kč měsíčně. Další výdaje vyčíslil žalovaný částkou 1 000 Kč. Žalobkyně vycházela z normativních nákladů na bydlení v , Anonymizováno, ve výši 13 737 Kč měsíčně. Žalovaným uvedené údaje pak ověřila 4 výplatními páskami žalovaného s příjmy 28 260 Kč, 28 260 Kč, 28 260 Kč a 28 937 Kč, z nichž plyne, že ze mzdy žalovaného nebyly prováděny exekuční srážky. Žalovaný rovněž předložil výpis z účtu s uvedením zůstatku a žalobkyně jej prověřila v centrální evidenci exekucí. Ze svého interního výpisu , Anonymizováno, žalobkyně zjistila, že v době uzavření smlouvy o úvěru měl žalovaný další 3 úvěry ve výši 9 000 Kč (splátka 12 764 Kč), 5 000 Kč (splátka 5 975 Kč) a 6 000 Kč (splatný do jednoho měsíce). Okresní soud z vlastní iniciativy provedl důkaz výpisem NRKI (CNCB) a NRKI (CNCB)/BRKI (CBCB), z nichž zjistil, že v době sjednání smlouvy měl žalovaný dluh ze smlouvy o úvěru vůči , anonymizováno, . na základě smlouvy ze dne 2. 5. 2024 na částku 18 000 Kč (se splátkou 444 Kč), ze dne 14. 5. 2024 na částku 15 000 Kč (se splátkou 293 Kč), ze dne 3. 6. 2024 na 33 000 Kč (se splátkou 645 Kč), ze dne 20. 6. 2024 na částku 15 000 Kč (se splátkou 381 Kč), ze dne 10. 7. 2024 na částku 12 000 Kč (se splátkou 292 Kč) a ze dne 31. 7. 2024 na částku 291 Kč (se splátkou 4 680 Kč), dále vůči věřitelce , anonymizováno, ze dne 12. 8. 2024 na částku 25 000 Kč (se splátkou 1 613 Kč), vůči věřitelce , anonymizováno, ze dne 16. 8. 2024 dluh z revolvingového úvěru s úvěrovým rámcem ve výši 14 700 Kč, vůči věřitelce , anonymizováno, ze dne 20. 8. 2024 dluh z revolvingového úvěru s rámcem 54 300 Kč a vůči věřitelce , anonymizováno, dluh z úvěru ze dne 20. 8. 2024 s jistinou 3 000 Kč.3. Okresní soud zejména konstatoval, že již čerpání tří drobných úvěrů u žalobkyně, které sám žalovaný v žádosti o úvěr nezmínil, mělo žalobkyni vést k vyšší míře obezřetnosti a k prověření žalovaného v běžných klientských registrech - BRKI a NRKI, z nichž by zjistila, jaká je skutečná situace žalovaného. S odkazem na ustanovení § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném v době uzavření smlouvy o úvěru, dále jen “ZSU”, § 87 odst. 1 ZSÚ, § 580 odst. 1 a § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v účinném znění, dále jen “o. z.”, a na rozhodnutí Soudního dvora EU, sp. zn. 679/18, pak okresní soud uzavřel, že předmětná smlouva uzavřená se žalovaným je absolutně nepatná. Okresní soud konstatoval, že věřitelka nemůže spoléhat toliko na údaje sdělené samotným spotřebitelem, přičemž podrobně rozvedl, proč je úvěrování osob, které nejsou úvěruschopné, celospolečensky škodlivé, a zároveň dovodil, že posouzení úvěruschopnosti je primárně zákonnou povinností věřitelky a službou pro zájemce o spotřebitelský úvěr, a teprve druhotně se jedná o překážku pro nedostatečně bonitního dlužníka na cestě ke sjednání úvěru. Zodpovědnost za splnění povinnosti posoudit řádně úvěruschopnost musí být na věřiteli, když je zřejmé, že spotřebitelé často z důvodu své nezkušenosti podepisují nejen “predátorské” smlouvy, ale i formuláře se zavádějícími či nepravdivými osobními a majetkovými údaji, v situaci, kdy zprostředkování úvěru často zajišťují osoby, které mají na sjednání každé úvěrové smlouvy finanční zájem. V projednávané věci žalobkyně postupovala dle vybraných dílčích ukazatelů, které nepostihly všechny aspekty hospodaření žalovaného, nezabývala se dostatečně otázkou příjmů žalovaného a jejich udržitelností, ani jeho reálnými výdaji na bydlení, na základní životní potřeby a již existující dluhy; jako rizikový faktor měl být podle okresního soudu zohledněn také nízký věk žalovaného. Žalobkyně kromě toho, že neprovedla dotazy do registrů bankovních a nebankovních společností, nečinila žádný závěr ani ze své vlastní databáze , Anonymizováno, . Za takové situace považuje okresní soud posouzení úvěruschopnosti žalovaného za toliko formální – předstírané. Žalovaný byl zjevně osobou, která se neustále zadlužuje. Žalobkyně tudíž podle soudu prvého stupně neunesla důkazní břemeno stran toho, že zkoumala úvěruschopnost řádně, resp. pokud tak činila, dospěla k nesprávnému závěru. Okresní soud vedle toho dovodil, že reálná sazba poskytovaného úvěru je za „hranicí neplatnosti”, neboť sazba úvěrů na spotřebu dlouhodobě dle databáze , Anonymizováno, činí cca 10 % p. a., přičemž přípustnou hranicí úvěru je podle rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, dostupný shodně jako další rozhodnutí Nejvyššího soudu vydaná od roku 2001 na www.nsoud.cz, trojnásobek takové sazby. V důsledku neplatnosti smlouvy má žalovaný povinnost vrátit toliko tu částku, o kterou se v důsledku přijetí prostředků ve výši 27 500 Kč obohatil. Z uvedené sumy zaplatil žalovaný 1 Kč, byla mu proto uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 27 499 Kč. Ve zbytku pak byla žaloba soudem prvého stupně zamítnuta, a to včetně zákonného úroku z prodlení, neboť žalovaný je zjevně předluženou obětí lichevních úvěrů, není schopen úvěr splatit a není za své prodlení odpovědný. O nákladech řízení rozhodl okresní soud s ohledem na poměrný úspěch účastníků v řízení dle § 142 odst. 2 o. s. ř., za použití § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování advokátního služeb (advokátní tarif), v účinném znění, dále jen “a. t.”.4. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně odvolání, a to pouze proti zamítavému výroku II. V odvolání polemizuje výlučně se závěrem okresního soudu týkajícím se posouzení sjednaného úroku z úvěru jakožto nepřiměřeného, když dovozuje, že maximální výše úroků v daném místě a čase činí 24,30 % p. a. Tedy výše sjednané úrokové sazby 28,17 % p. a. je zcela v souladu s dobrými mravy a představuje legitimní odměnu žalobkyně, neboť tento úrok nedosahuje ani dvojnásobku maximální výše úroků v daném místě a čase z úvěrů poskytovaných bankami domácnostem. Z vyložených důvodů odvolatelka navrhla, aby byl napadený rozsudek ve výroku II. zrušen a vrácen okresnímu soudu k dalšímu řízení, či aby byl změněn tak, že odvolací soud žalobě zcela vyhoví a žalobkyni přizná náklady odvolacího řízení.5. Žalovaný se k odvolání nevyjádřil.6. Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas (§ 204 odst. 1, odst. 2 o. s. ř.), osobou oprávněnou (§ 201, 203 o. s. ř.) a je přípustné, přezkoumal rozhodnutí a řízení předcházející jeho vydání v mezích uvedených v § 212 a 212a o. s. ř., v rámci nařízeného jednání a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně není důvodné.7. Předmětem přezkumu odvolacího soudu byl toliko výrok II. žalobkyní výslovně napadený, spolu s výrokem III., jenž je na napadeném výroku obsahově závislý (§ 206 odst. 2 o. s. ř.). Výrok I., odvoláním žalobkyně nedotčený předmětem odvolacího přezkumu nebyl a nabyl samostatně právní moci.8. Jednání konal odvolací soud v nepřítomnosti účastníků, neboť žalobkyně svou neúčast u nařízeného jednání omluvila s tím, že souhlasí s projednáním věci ve své nepřítomnosti; žalovaný se k jednání, ač řádně předvolán, bez omluvy nedostavil (§ 101 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s § 211 o. s. ř.).9. Okresní soud provedl řádné dokazování v rozsahu nezbytném pro právní posouzení věci; odvolací soud proto z jeho skutkových zjištění podstatných pro věc samu – tak jak byla shrnuta výše – vychází.10. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úrok.11. Podle § 84 odst. 1, odst. 2 ZSÚ poskytovatel a zprostř