8 Co 219/2025-100 — Krajský soud v Ústí nad Labem

1. Napadeným rozsudkem soud prvého stupně žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 37 763,43 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 37 763,43 Kč ve výši 14,75 % ročně od , datum, do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok I.). Žalobu ve zbytku, tj. co do požadavku žalobkyně na zaplacení částky 29 203,13 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 11 641,01 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 19 052,86 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 57 368,45 Kč za dobu od , datum, do , datum, , zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 19 605,02 Kč za dobu od , datum, do zaplacení a zákonného úroku z prodlení ve výši 0,25 % ročně z částky 37 763,43 Kč od , datum, do zaplacení a úroku ve výši 24,81 % ročně z částky 56 768,45 Kč za dobu od , datum, do zaplacení, zamítl (výrok II.). Dále rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.).2. Soud prvého stupně vycházel ze zjištění, že právní předchůdkyně žalobkyně , právnická osoba, uzavřela s žalovanou dne , datum, smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , dle které se zavázala žalované poskytnout peněžní prostředky ve výši 60 000 Kč a žalovaná se je zavázala vrátit spolu s úrokem ve výši 54 % ročně (RPSN ve výši 70,81 %) s tím, že celková částka, kterou má žalovaná zaplatit činí 79 510,89 Kč, žalovaná však zaplatila pouze částku 22 236,57 Kč. Předchůdci žalobkyně tak vznikla pohledávka, kterou převedl na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, .3. Vzhledem k tomu, že smlouva o úvěru nebyla uzavřena písemně, nýbrž v elektronické podobě, (prostřednictvím internetu) dospěl okresní soud k závěru, že smlouva nebyla platně uzavřena (§ 562 odst. 2 o. z.) za použití elektronických nebo jiných technických prostředků umožňující zachycení obsahu právního jednání a určení jednající osoby. Žalobkyně neprokázala (po poučení dle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř.), že jí ovládané elektronické prostředí, ve kterém mělo dojít k právnímu jednání se žalovanou, samo o sobě umožňuje zachycení obsahu jednání a určení osoby jinak, než elektronickým podpisem, alespoň se značnou úrovní důvěry odpovídající míře identifikace a autentizace na základě vlastnoručního podpisu, či zaručeného elektronického podpisu založeného na kvalifikovaném certifikátu. Absolutní neplatnost úvěrové smlouvy (§ 588 o. z.) okresní soud dovodil rovněž z nedostatečného postupu právního předchůdce žalobkyně při ověřování tzv. ,,úvěryschopnosti“ žalované, tedy řádně a včas splácet předmětný spotřebitelský úvěr. Za postup s odbornou péčí při zkoumání úvěryschopnosti spotřebitele (§ 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb.) nelze považovat postup, kdy se věřitel spolehne na objektivně nedoložené tvrzení spotřebitele o osobních, majetkových a výdělkových poměrech. Řádný postup při zkoumání úvěryschopnosti žadatele o úvěr žalobkyně neprokázala ani po poučení dle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. Soud prvého stupně uzavřel, že na straně žalované vzniklo bezdůvodné obohacení (§ 2991 odst. 2 o. z.) ve výši vyčerpaných a nesplacených peněžních prostředků odpovídající částce z původní jistiny ve výši 37 763,43 Kč, neboť šlo o plnění právního předchůdce žalobkyně vůči žalované bez právního důvodu. Dále okresní soud přiznal žalobkyni zákonný úrok z prodlení ve výši 14,75 % z částky 37 763,43 Kč od , datum, do zaplacení, a to v souvislosti s výzvou v oznámení o postoupení pohledávky ze dne , datum, , přičemž žalovaná je v prodlení právě od , datum, (s ohledem na doručování). Ve zbývajícím rozsahu žalobu ohledně kapitalizovaného úroku z prodlení a zákonného úroku z prodlení přesahující přiznaný úrok z prodlení jako nedůvodnou zamítl. O nákladech řízení rozhodl s poukazem na ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. s tím, že poměr úspěchu a neúspěchu s přihlédnutím k zamítavé části výroku rozsudku byl úspěch na straně žalované vyšší, dle obsahu spisu však žalované náklady nevznikly.4. Žalobkyně podala proti části zamítavého výroku (výrok II.) včasné odvolání, napadla jej pouze co do částky 4 362,63 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 4 362,63 Kč od , datum, do zaplacení. Odvolatelka nerozporovala zjištění a právní závěr okresního soudu o neplatnosti úvěrové smlouvy, vymezila se však proti skutkovému zjištění, že žalovaná čerpala na základě úvěrové smlouvy pouze částku 60 000 Kč. Namítala, že okresní soud nezohlednil charakter úvěrové smlouvy jako smlouvy o revolvingovém úvěru, kde částka 60 000 Kč byla toliko limitem případně čerpaných prostředků. Z denní historie čerpání úvěru (příloha žaloby) jednoznačně vyplývá, že žalovaná vyčerpala celkem částku 64 362,63 Kč, splatila pouze částku 22 236,57 Kč a bezdůvodné obohacení tak činí částku 42 126,06 Kč a rozdíl tak činí částku 4 362,63 Kč. Žalobkyně navrhla, aby odvolací soud rozsudek okresního soudu změnil ve výroku II. potud, že žalované uloží zaplatit další částku 4 362,63 Kč se zákonným úrokem z prodlení a dále povinnost zaplatit náklady odvolacího řízení.5. Odvolací soud posoudil podání žalobkyně podle obsahu (§ 41 odst. 2 o. s. ř. za užití § 211 o. s. ř.) za změnu žaloby (§ 95 o. s. ř.), v odvolacím řízení obecně přípustnou (§ 216 o. s. ř.), neboť žalobkyně se zjevně domáhá, v rozsahu částky 4 362,63 Kč s úrokovým příslušenstvím, nově části jistiny dluhu (žalovanou skutečně vyčerpaných peněž formou revolvingu), kterou v řízení před okresním soudem nepožadovala, o níž nic netvrdila v žalobě a z níž nezaplatila v řízení před okresním soudem ani soudní poplatek. Vzhledem k tomu, že výsledky dosavadního řízení mohou být podkladem o řízení o změněné žalobě, odvolací soud změnu žaloby usnesením, které bylo vyhlášeno při odvolacím jednání, připustil. Pro úplnost odvolací soud podotýká, že v důsledku svého výše vyloženého právního názoru nemohl žalobkyně vyhovět v tom, aby jí vrátil zaplacený poplatek ve výši 1 000 Kč za rozšíření žaloby, neboť tento byl vybrán v souladu s § 7 odst. 2 zák. č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích. V souvislosti s odvolacím řízením byl vybrán soudní poplatek za podané odvolání, jehož zaplacení je podmínkou pro odvolací řízení, bez jeho zaplacení by odvolací řízení nemohlo vůbec proběhnout; dále byl vybrán (odvolacím soudem) soudní poplatek za rozšíření žaloby, bez jehož zaplacení by se odvolací soud nemohl zabývat tím, zda částku 4 362,63 Kč s úrokovým příslušenstvím žalobkyně požaduje po právu.6. Žalovaná byla řádně předvolána, k jednání odvolacího soudu se nedostavila, odvolací soud proto jednal a rozhodl v její nepřítomnosti.7. Odvolací soud doplnil dokazování jinak provedené soudem prvého stupně v potřebném rozsahu a z listiny označené jako denní historie čerpání úvěru zjistil, že žalovaná dne , datum, čerpala částku 60 000 Kč, dále dne , datum, další částku 2 007,02 Kč, dne , datum, částku 1 126,07 Kč a dne , datum, částku 1 229,54 Kč. Žalovaná splatila celkem 22 236,50 Kč, lze uzavřít, že díky dalšímu postupnému čerpání vedle původně poskytnutých 60 000 Kč obdržela ještě další částku celkem 4 362,63 Kč.8. Úvěrová smlouva měla charakter tzv. revolvingového úvěru, pro něj je typické to, že úvěrující úvěrovanému nastaví úvěrový limit, v rámci kterého úvěrovaný může peněžní prostředky čerpat. Vyjádřeno jinak, splacením již čerpaného úvěru úvěrovaný získává možnost v uvedeném rozsahu čerpat úvěr znovu, a to do výše uvedené ve smlouvě.9. Podle § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.10. Odvolací soud zcela sdílí právní závěr okresního soudu o neplatnosti úvěrové smlouvy, nejen z důvodu nedostatečného zkoumání úvěryschopnosti žalované, rovněž z důvodu nedostatku písemné formy úvěrové smlouvy, bez podpisu žalované (uzavřeno elektronicky), žalobkyně ostatně tyto závěry a právní posouzení nijak nezpochybňuje. Žalovaná je tak povinna vrátit žalobkyni toliko poskytnutou, nesplacenou jistinu úvěru a výše bezdůvodného obohacení se má dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, rovnat výši vyčerpané a nesplacené jistiny úvěru.11. Okresní soud ve svých závěrech nepochybil, dle žalobních tvrzení žalobu posoudil. Nebylo jeho povinností, jak zřejmě soudí žalobkyně, dohledávat, nad rámec žalobních tvrzení to, zda žalobkyně (její právní předchůdkyně) ve skutečnosti žalované poskytla peněžní prostředky ve větším rozsahu, než je v žalobě tvrzeno. Bylo věcí žalobkyně, aby vymezila svůj žalobní nárok, ten okresní soud nemohl překročit, nemohl sám žalobkyni přiznat na jistině pohledávky více, než žalobkyně sama požadovala. Jestliže až v odvolacím řízení přišla s tvrzením, že ve skutečnosti žalovaná od ní čerpala víc peněz, podařilo se jí tuto skutečnost prokázat, odvolací soud jí přiznal další částku 4 362,63 Kč včetně zákonného úroku z prodlení ve výši 12 %