10 Co 338/2025-92 — Krajský soud v Ústí nad Labem

1. V záhlaví označeným rozsudkem Okresní soud v Děčíně (dále jen „okresní soud“) částečně zastavil řízení o zaplacení úroku z částky 48 635,70 Kč od 2. 8. 2024 do zaplacení ve výši 2,24 % ročně, 1 773,40 Kč od 2. 8. 2024 do zaplacení ve výši 2,24 % ročně, 42 413,50 Kč od 2. 8. 2024 do zaplacení ve výši 1,24 % ročně, 1 546,50 Kč od 2. 8. 2024 do zaplacení ve výši 1,24 % ročně, 45 097,50 Kč od 2. 8. 2024 do zaplacení ve výši 2,24 % ročně, 1 644,40 Kč od 2. 8. 2024 do zaplacení ve výši 2,24 % ročně, 65 268,30 Kč od 2. 8. 2024 do zaplacení ve výši 2,24 % ročně a 2 379,80 Kč od 2. 8. 2024 do zaplacení ve výši 2,24 % ročně (výrok I.), žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni částky 46 000 Kč, 296 938,50 Kč, 42 255 Kč, 43 000 Kč a 62 008 Kč, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok II.), žalobu zamítl co do nároku na zaplacení částky 6 509,10 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 733,62 Kč, se zákonným úrokem z prodlení z částky 52 509,10 Kč od 2. 8. 2024 do zaplacení ve výši 14,75 %, s úrokem 14,75 % ročně z částky 48 635,70 Kč od 2. 8. 2024 do zaplacení, s úrokem 14,75 % ročně z částky 1 773,40 Kč od 2. 8. 2024 do zaplacení, co do částky 10 167,60 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 584,59 Kč, se zákonným úrokem z prodlení z částky 307 106,10 Kč od 2. 8. 2024 do zaplacení ve výši 14,75 %, s úrokem 10,99 % ročně z částky 296 938,50 Kč od 2. 8. 2024 do zaplacení, s úrokem 10,99 % ročně z částky 8 067,60 Kč od 2. 8. 2024 do zaplacení, co do částky 3 673,80 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 511,83 Kč, se zákonným úrokem z prodlení z částky 45 928,80 Kč od 2. 8. 2024 do zaplacení ve výši 14,75 %, s úrokem 14,75 % ročně z částky 42 413,50 Kč od 2. 8. 2024 do zaplacení, s úrokem 14,75 % ročně z částky 1 546,50 Kč od 2. 8. 2024 do zaplacení, co do částky 5 841,90 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 607,51 Kč, se zákonným úrokem z prodlení z částky 48 841,90 Kč od 2. 8. 2024 do zaplacení ve výši 14,75 %, s úrokem 14,75 % ročně z částky 45 097,50 Kč od 2. 8. 2024 do zaplacení, s úrokem 14,75 % ročně z částky 1 644,40 Kč od 2. 8. 2024 do zaplacení, co do částky 7 740,10 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 2 326,51 Kč, se zákonným úrokem z prodlení z částky 69 748,10 Kč od 2. 8. 2024 do zaplacení ve výši 14,75 %, s úrokem 14,75 % ročně z částky 65 268,30 Kč od 2. 8. 2024 do zaplacení a s úrokem 14,75 % ročně z částky 2 379,80 Kč od 2. 8. 2024 do zaplacení (výrok III.) a žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 78 273,30 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně (výrok IV.). Okresní soud rozhodoval o žalobě, kterou se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení celkem pěti nedoplatků spotřebitelských úvěrů, které žalované poskytla právní předchůdkyně žalobkyně (, právnická osoba, .), když se žalovaná ocitla v prodlení s úhradou úvěrových splátek a vznikla jí proto po zesplatnění všech těchto úvěrů povinnost k zaplacení nejen dlužné jistiny, ale též veškerého smluvního příslušenství v rozsahu smluvního úroku a úroku z prodlení z dlužných částek. Pohledávky ze všech úvěrových smluv byly postoupeny na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 23. 7. 2024, což bylo žalované oznámeno. Ke dni sepisu žalobního návrhu žalovaná žalobkyni ničeho neuhradila, před podáním žaloby byla písemně vyzvána k úhradě dlužných částek, avšak ani na tuto výzvu nijak nereagovala. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a v řízení před okresním soudem zůstala zcela nečinná.2. Na základě provedeného dokazování měl okresní soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně s žalovanou uzavřela v době od června 2022 do října 2023 celkem pět smluv o úvěru, na jejímž základě žalovaná získala úvěry v celkové výši 507 604 Kč a splatila celkem 17 402,50 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně při poskytnutí úvěrů vycházela z příjmu žalované ve výši 24 000 až 37 000 Kč, výdaje deklarované žalovanou navýšila na 8 700 Kč měsíčně (výdaje na bydlení byly uvedeny žalovanou pouze v částce 3 000 Kč), žalovaná měla již z předchozí doby další úvěry, na které celkem splácela 18 000 Kč měsíčně. Okresní soud z hlediska právního posouzení aplikoval § 588, § 2991 a § 2993 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“) a § 1, § 2 odst. 1, § 86 odst. 1, 2 a § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 29. 5. 2022 (dále jen „z. s. ú.“). Dospěl k závěru, že předmětné úvěry je třeba posuzovat jako úvěry spotřebitelské [§ 3 písm. d), § 4 z. s. ú.], a proto se zabýval otázkou platnosti smluv ve smyslu § 86, § 86 z. s. ú. a § 588 o. z. Dospěl k závěru, že smlouvy o úvěru jsou neplatné dle § 86 z. s. ú., protože právní předchůdkyně žalobkyně nedostála své zákonné povinnosti postupovat při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr s odbornou péčí. Uvedl, že žalovaná byla v době uzavření úvěrů předlužená, její nezbytné výdaje za základní životní potřeby spolu s již splácenými úvěry přesahovaly dlouhodobě její příjmové možnosti, což vedlo k tomu, že úvěry přestala záhy splácet a ocitla se v prodlení. Posuzované úvěrové smlouvy proto posoudil jako neplatné a uzavřel, že žalobkyně má právo pouze na zaplacení rozdílu mezi částkami žalované vyplacenými a částkami od žalované přijatými, a to z titulu bezdůvodného obohacení. Okresní soud z tohoto důvodu žalobkyni tuto částku výrokem II. přiznal, ve zbývající části žalobu jako nedůvodnou ve výroku III. zamítl; předtím ještě ve výroku I. v reakci na částečné zpětvzetí žaloby řízení zastavil co do části nároku na úrok ve výši 2,24 % ročně z tam uvedených částek. S odkazem na § 87 z. s. ú., podle kterého je žalovaný povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem, a s ohledem na rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 ze dne 20. 4. 2022, okresní soud nepřiznal žalobkyni požadovaný zákonný úrok z prodlení, neboť splatnost nesplacených jistin úvěrů zatím nenastala. O lhůtě k plnění rozhodl podle § 160 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), a o nákladech řízení podle § 142 odst. 3 o. s. ř. s odůvodněním, že zamítnuté úrokové příslušenství nároků představuje vzhledem k celku pouze nepatrnou část, proto přiznal žalobkyni plnou náhradu nákladů řízení v rozsahu zaplaceného soudního poplatku a odměny a náhrad právního zástupce žalobkyně podle advokátního tarifu.3. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně včasné odvolání, které směřovalo výlučně proti jeho výroku III., a to pouze co do zamítnutí žaloby o zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z celkové částky 490 201,50 Kč od 2. 9. 2024 do zaplacení. Žalobkyně nenapadla právní závěr soudu prvního stupně o neplatnosti smluv o úvěru z důvodu nedostatečného zkoumání úvěruschopnosti žalované, nesouhlasila však se závěrem, že dosud nenastalo prodlení žalované a že tudíž bylo žalobě vyhověno pouze co do nároku na vrácení celkové dlužné jistiny bez zákonného úroku z prodlení z přiznaných částek. Namítala, že žalované nevznikla povinnost vrátit poskytnutou jistinu teprve rozhodnutím soudu o neplatnosti smluv o úvěru, ale již před podanou žalobou, a to na základě výzvy žalobkyně k vrácení peněžitého dluhu. Pokud by totiž dlužná jistina nebyla splatná před podáním žaloby, nerozhodl by soud prvního stupně o přiznání nároku žalobkyně na její zaplacení. Uvedla, že žalovaná byla vyzvána k plnění dluhu novému věřiteli, tj. žalobkyni v souvislosti s oznámením o postoupení pohledávky ze dne 23. 7. 2024, které jí bylo odesláno dne 19. 8. 2024. Nejpozději třetí den po odeslání se tak výzva k plnění dostala do dispozice žalované a po marném uplynutí 10denní lhůty, která jí byla poskytnuta ke splnění, se tak dne 2. 9. 2024 žalovaná dostala do prodlení a žalobkyni vznikl nárok na zaplacení úroků z prodlení dle § 1970 o. z. minimálně z částky bezdůvodného obohacení. Následně byla žalovaná vyzvána k úhradě dlužné částky, zahrnující i dlužnou jistinu, předžalobní výzvou ze dne 28. 9. 2024. Žalovaná tak měla dostatečný prostor vrátit minimálně poskytnutou jistinu, což však neučinila. Zdůraznila, že žalovaná v řízení před soudem prvního stupně ani netvrdila a neprokázala, že by neměla možnosti a schopnosti poskytnutou jistinu vrátit ve lhůtě, která jí byla ze strany žalobkyně poskytnuta. Soudu nenáleží domýšlet si schopnosti žalované plnit dluh, aniž by měl reálné podklady ve zjištěném skutkovém stavu. Je přesvědčena, že nelze než dospět k závěru, že se žalovaná dostala do prodlení poté, co byla žalobkyní vyzvána k úhradě dlužné částky. Navrhla změnu napadené části výroku III. rozsudku okresního soudu tak, že žalované bude uložena povinnost zaplatit žalobkyni zákonný úrok z prodlení ve výši 14,75 % ročně z celkové částky 490 201,50 Kč od 2. 9. 2024 do zaplacení a náklady řízení před soudy obou stupňů.4. Žalovaná se k odvolání ža