12 Co 304/2025-201 — Krajský soud v Ústí nad Labem

1. Napadeným rozsudkem okresní soud rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 2 500 000 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok I.), zamítl žalobu na uložení povinnosti žalovanému zaplatit žalobkyni úrok z prodlení ve výši 8,5 % z částky 2 500 000 Kč od 1. 12. 2022 do zaplacení (výrok II.) a žalovanému uložil zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku ve výši 357 271,60 Kč k rukám zástupce žalobkyně , právnická osoba, , advokáta (výrok III.).2. Rozhodl tak o žalobě na zaplacení částky 2 500 000 Kč s konkretizovaným příslušenstvím, v níž žalobkyně tvrdila, že se účastníci za trvání družského soužití trvajícího od roku 1997, z něhož se v roce 2007 narodila dcera, domluvili na pořízení domu ke společnému bydlení a za tím účelem žalovaný v roce 1999 koupil dům čp. , Anonymizováno, se stavební parcelou č. , hodnota, v k. ú. , adresa, , obci , adresa, . V době pořízení zcela neobyvatelný dům byl v následujících letech až do roku 2016 vlastními silami účastníků postupně zcela zrekonstruován, a to především prací a finančními prostředky žalobkyně, neboť žalovaný pracoval jen občas, téměř nevydělával a jiné příjmy neměl. Žalobkyně popsala průběh rekonstrukce a náklady, které na ni byly v jednotlivých letech vynaloženy. V době ukončení soužití účastníků v roce 2019 již bylo známo, že dům bude vykoupen státem kvůli vybudování , Anonymizováno, a probíhala jednání o jeho prodeji mezi žalovaným a , Anonymizováno, . Žalovaný jí přislíbil, že na vypořádání investic do jeho majetku jí vyplatí 2,5 mil. Kč ihned po obdržení kupní ceny, neboť jinak by na vyplacení neměl finanční zdroje. Po zjištění, že dům byl prodán, vyzvala žalovaného ke splnění dohody, a to i předžalobní výzvou ze dne , datum, , žalovaný jí však odmítl cokoli vyplatit. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby v celém rozsahu s poukazem na neexistenci majetkového společenství mezi účastníky. Popřel, že by v průběhu soužití nebyl zaměstnán, ve skutečnosti pracoval v zahraničí, domů jezdil na víkendy a žalobkyně měla po celou dobu k dispozici jeho finanční prostředky, neboť sám neměl bankovní účet. Tvrdil, že veškeré opravy i materiál na rekonstrukci hradil sám a vznesl námitku promlčení uplatněného nároku.3. Okresní soud vyšel z nesporných zjištění, že účastníci spolu žili jako nesezdaní partneři od roku 1998, zpočátku bydleli u rodičů žalobkyně a žalovaný po vzájemné dohodě za účelem pořízení společného bydlení nabyl do svého výlučného vlastnictví kupní smlouvou ze dne , datum, objekt , Anonymizováno, čp. , Anonymizováno, na stavební parcele č. , hodnota, , se stavební parcelou č. , hodnota, v k. ú. , adresa, , obec , adresa, (dále také jen „nemovitost“) za 55 000 Kč. Při zakoupení byl dům označovaný také jako „, Anonymizováno, “ v neobyvatelném stavu a v době nastěhování účastníků v roce 2005 po nezbytných úpravách pouze částečně uživatelný. V předmětné nemovitosti, kterou považovali za svůj domov, účastníci společně žili, hospodařili a vychovávali dceru , Anonymizováno, narozenou v roce , Anonymizováno, . Po obsáhlém dokazování měl okresní soud za prokázané, že během let 1999 až 2016 oba účastníci do nemovitostí investovali své finanční prostředky i své pracovní úsilí za účelem zkvalitnění společného bydlení a postupně ji zcela zrekonstruovali. Slyšení svědci , jméno FO, , , jméno FO, i , jméno FO, , kteří účastníkům s rekonstrukcí obvykle bezplatně či za protislužbu vypomáhali, popisovali realizace prací a potvrdili, že materiál nakupovali a práce prováděli oba účastníci. Okresní soud se podrobně zabýval příjmy i celkovými majetkovými poměry účastníků a v tomto směru zjistil, že žalobkyně měla příjem z podnikatelské činnosti v zemědělství, , Anonymizováno, ve , adresa, , pečovala o domácnost a společné dítě. Žalovaný střídal různá zaměstnání, nějaký čas pracoval v , Anonymizováno, , občas byl i řadu měsíců bez oficiálních příjmů nebo v evidenci úřadu práce. Jeho příjmy zpravidla nepřekračující 20 000 Kč měsíčně byly poukazovány na účet žalobkyně, která s nimi hospodařila, platila veškeré náklady na bydlení i výživné na jeho děti z předchozích vztahů. Okresní soud měl po zhodnocení svědeckých výpovědí za prokázané, že k rozchodu účastníků a odstěhování žalobkyně k rodičům do , adresa, , kde v té době žila i dcera účastníků, došlo před Vánoci roku 2019, a nikoli na jaře, jak tvrdil žalovaný. Již nějakou dobu před rozchodem bylo účastníkům známo, že dojde k vykoupení nemovitosti státem kvůli plánovanému , Anonymizováno, . V souvislosti s ukončením soužití se účastníci ústně dohodli, že žalovaný po vykoupení nemovitostí státem vyplatí žalobkyni jednu třetinu dosažené kupní ceny jako kompenzaci investic. Uzavření této dohody měl okresní soud prokázáno zejména výpovědí dcery účastníků, která byla přítomna rozhovoru rodičů, při němž žalovaný mluvil o tom, že žalobkyně vložila do oprav hájovny své finanční prostředky, nechala zde věci a že jí vyplatí třetinu z toho, co dostane při vykoupení od státu. Bylo jí zřejmé, že rodiče jsou na tom domluveni a žalovaný se při setkání s ní po rozchodu rodičů takto vyjadřoval opakovaně. Svědci , jméno FO, a , jméno FO, vypověděli, že jim žalovaný při osobním setkání v létě 2022 sdělil, že až mu přijdou peníze za hájovnu, „dá holkám třetinu z toho, co dostane, aby si mohly dostavět podkroví v , adresa, “. Dohodu účastníků o výplatě třetiny kupní ceny nemovitostí podle okresního soudu potvrzuje i zvukový záznam z rozhovoru účastníků pořízený žalobkyní, z něhož je mimo jiné patrný nesouhlas žalovaného s výplatou částky 2,5 mil. Kč (z níž žalobkyně odvodila kupní cenu nemovitostí). Mezi účastníky bylo nesporné, že při odchodu ze společné domácnosti si žalobkyně odnesla pouze osobní věci své a dcery, že žalovaný v roce 2022 prodal nemovitosti státu za cenu 7 230 000 Kč a že až do prodeje mezi účastníky panovaly přátelské vztahy. Před podáním žaloby žalovaný navrhl žalobkyni, že jí zaplatí 500-800 tisíc korun, nezaplatil jí však ničeho.4. Při právním posouzení věci okresní soud s odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 7. 2018, sp. zn. 28 Cdo 1374/2018, jehož závěry shledal aplikovatelnými i za účinnosti zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) dovodil, že dohoda účastníků žijících v družském vztahu o společném bydlení a využívání nemovitosti žalovaného k tomuto účelu, na základě které se žalobkyně podílela na stavebních úpravách a zhodnocení hájovny, představuje právní důvod pro vynaložení investic na majetek žalovaného. V okamžiku ukončení soužití odpadl právní důvod k plnění a žalovanému vzniklo podle § 2991 o. z. bezdůvodné obohacení na úkor žalobkyně, které je povinen jí vydat. Jde-li o výši bezdůvodného obohacení, vycházel okresní soud z dohody účastníků o tom, že žalovaný po vykoupení nemovitostí státem vyplatí žalobkyni jednu třetinu dosažené kupní ceny. Námitku promlčení vznesenou žalovaným neshledal důvodnou s ohledem na § 646 o. z., podle něhož promlčecí lhůta mezi osobami žijícími ve společné domácnosti nezačne ani neběží, dokud soužití trvá. Dovodil, že tříletá promlčecí lhůta začala běžet dnem následujícím po zrušení soužití, k němuž došlo před Vánoci roku 2019 a žaloba byla podána před jejím uplynutím dne , datum, . Okresní soud žalobě jako důvodné vyhověl co do částky 2 500 000 Kč, v rozsahu požadovaného úroku z prodlení 8,5 % z této částky od 1. 12. 2022 do zaplacení žalobu zamítl. Výrok o nákladech řízení odůvodnil odkazem na § 142 odst. 1 o. s. ř., úspěšné žalobkyni přiznal právo na náhradu nákladů řízení ve výši 357 271,60 Kč vůči neúspěšnému žalovanému a jednotlivé položky přiznaných nákladů podrobně specifikoval. Dodatečně okresní soud vydal usnesení, jímž doplnil chybějící odůvodnění rozsudku týkající se zamítavého výroku II. Uvedl, že podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. činila sazba zákonného úroku z prodlení ke dni 1. 12. 2022 11,75 % ročně, a pokud z dokazování nevyplynulo, že si žalobkyně s žalovaným sjednala smluvní úrok z prodlení v požadované výši 8,5 % ročně, nárok na jeho zaplacení jí nevznikl.5. Proti tomuto rozsudku podali včasné odvolání oba účastníci.6. Žalobkyně v odvolání směřujícím proti zamítavému výroku II. požadovala jeho změnu tak, aby jí požadovaný úrok z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 2 500 000 Kč od 1. 12. 2022 do zaplacení byl přiznán. Namítla, že se nejedná o smluvní úrok z prodlení, což nikdy ani netvrdila, ale o zákonný úrok z prodlení, který se pouze rozhodla požadovat v rozsahu nižším, než by jí náležel, a ve zbývajícím rozsahu se jej vzdala. Má za to, že v takovém případě není důvod k jeho odepření.7. Žalovaný odvoláním napadl rozsudek v meritorním vyhovujícím výroku I. a odvislém nákladovém výroku III. Vytkl okresnímu soudu neúplné zjištění skutkového stavu v důsledku neprovedení navržených důkazů i nesprávné právní posouzení věci. Namítl, že uzavření dohody o výplatě třetiny kupní ceny nemovitostí nebylo prokázáno, neboť žalobkyně připustila, že u ústní dohody účastníků nikdo další přítomen