12 Co 310/2025-93 — Krajský soud v Ústí nad Labem

1. Napadeným rozsudkem okresní soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni 111 326 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok I.); zamítl žalobu ohledně zaplacení 32 965,22 Kč, úroku ve výši 16 829,54 Kč, úroku z prodlení ve výši 4 757,48 Kč, úroku ve výši 12,5 % ročně z částky 139 549,48 Kč za dobu od 23. 7. 2024 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 139 549,48 Kč od 23. 7. 2024 do zaplacení (výrok II.) a žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení 6 593 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám právního zástupce žalobkyně (výrok III.).2. Okresní soud rozhodl o žalobě, jíž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 144 291,22 Kč s kapitalizovaným úrokem 16 829,54 Kč, kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 4 757,48 Kč, úrokem ve výši 12,5 % ročně z částky 139 549,48 Kč od 23. 7. 2024 do zaplacení a úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 139 549,48 Kč od 23. 7. 2024 do zaplacení. Své nároky odvíjela od smlouvy o úvěru uzavřené účastníky dne 21. 2. 2022. Okresní soud měl za prokázané, že účastníci skutečně uzavřeli tuto smlouvu o úvěru, na jejímž základě žalovaný obdržel od žalobkyně 149 000 Kč. Z této částky dosud žalobkyni uhradil (vrátil) celkem 37 674 Kč ve 14 měsíčních splátkách. Jelikož okresní soud shledal tuto smlouvu neplatnou (z důvodu nedostatečného zkoumání úvěruschopnosti žalovaného jako spotřebitele), nezabýval se podrobně všemi jejími ujednáními a vztah účastníků vypořádal dle § 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Za daného stavu uložil žalovanému povinnost vrátit žalobkyni částku 111 326 Kč (po odečtení uhrazených splátek 37 674 Kč od částky úvěru 149 000 Kč) s tím, že se nejedná o bezdůvodné obohacení na straně žalovaného dle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, neboť úprava obsažená v zákonu č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, je ve vztahu k obecné úpravě občanským zákoníkem úpravou speciální. Žalobkyni proto nepřiznal nárok na úroky z prodlení dle § 1968 a § 1970 občanského zákoníku, a to s poukazem na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, pokud splatnost zbývající jistiny úvěru zatím nenastala, a tedy nemohl ani vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení. Specifický nárok poskytovatele úvěru dle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru spočívající v nesplacené jistině úvěru má novou dobu splatnosti, buď mezi účastníky dohodnutou nebo soudem určenou, která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka. Až marným uplynutím této lhůty se může žalovaný jako dlužník dostat do prodlení se splněním dluhu a žalobce může požadovat zaplacení úroku z prodlení. Zůstal-li žalovaný v řízení pasivní, soud nezjišťoval jeho možnosti a uložil mu dluh uhradit v obvyklé lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku (dle § 160 odst. 1 o. s. ř.). O náhradě nákladů řízení okresní soud rozhodl dle většinového úspěchu žalobkyně (§ 142 odst. 2 o. s. ř.), která zároveň doložila podmínku zaslání předžalobní výzvy ve smyslu § 142a o. s. ř. Mezi náklady řízení žalobkyně pak zahrnul zaplacený soudní poplatek 5 772 Kč a náklady na právní zastoupení dle advokátního tarifu v rozsahu odměny advokáta za čtyři úkony právní služby po 6 900 Kč (z toho předžalobní výzvu ohodnotil jako poloviční úkon), dále tři paušální náhrady hotových výdajů ve výši 300 Kč a jednu ve výši 450 Kč a rovněž náhradu za 21 % daň z přidané hodnoty z odměny a náhrad. Poměr úspěchu a neúspěchu účastníků okresní soud stanovil podle toho, že žalobkyně byla úspěšná ve vztahu k částce 111 326, žalovaný pak k částce 32 965,22 Kč a k příslušenství v kapitalizované výši k datu vyhlášení rozsudku 77 218,28 Kč. Byl-li tedy úspěch žalobkyně 59 %, úspěch žalovaného 41 %, má žalobkyně právo na náhradu 18 % svých nákladů řízení (36 627 Kč), tedy v částce 6 593 Kč.3. Proti tomuto rozsudku, pouze proti části výroku II., jímž byl zamítnut návrh žalobkyně na zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 111 326 Kč ode dne 2. 5. 2024 do zaplacení, jakož i proti závislému nákladovému výroku III., podala žalobkyně odvolání. Poukázala na to, že soud prvního stupně nezkoumal majetkovou situaci žalovaného s ohledem na jeho procesní neaktivitu. Je však na žalovaném, aby tvrdil a prokázal svoje možnosti vrátit bezdůvodné obohacení. Pokud však žalovaný v řízení toto nijak netvrdil, okresní soud zákonný úrok z prodlení nepřiznal zcela arbitrárně. S odkazem na rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 11. 2. 2025, sp. zn. III. ÚS 3481/24 žalobkyně zastává názor, že okresní soud pochybil, když žalobkyni nepřiznal zákonný úrok z prodlení ani od 4. dne od právní moci rozsudku, kdy žalovaný bude v prodlení s úhradou dlužné částky v případě, že žalobkyni přiznanou částku bezdůvodného obohacení nevrátí. Soud také může na návrh žalovaného dle § 87 odst. 3 zákona o spotřebitelském úvěru změnit dobu určenou prvostupňovým rozhodnutím. Jestliže však žalovaný neprokázal svoje možnosti splácet dlužnou částku, speciální úprava obsažená v ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru se, dle názoru odvolatelky, neuplatní a má být postupováno podle obecné úpravy bezdůvodného obohacení obsažené v občanském zákoníku, včetně přiznání zákonného úroku z prodlení dle § 1970 občanského zákoníku od výzvy, kterou byl žalovaný vyzván k vrácení dlužné částky. Soud prvního stupně zaměňuje pariční lhůtu a hmotněprávní lhůtu k plnění, když pariční lhůta je lhůtou procesní a nemá vliv na splatnost pohledávky. Žalobkyně vyzvala žalovaného k okamžitému splacení dluhu výzvou ze dne 13. 3. 2024 s tím, že v případě nesplacení bude celá pohledávka zesplatněna k 1. 5. 2024. Žalovaný nijak nereagoval. Žalobkyně navrhla, aby odvolací soud napadenou část výroku rozsudku okresního soudu směnil tak, že žalovanému uloží povinnost zaplatit žalobkyni také zákonný úrok z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 111 326 Kč od 2. 5. 2024 do zaplacení.4. Žalovaný se k napadenému rozsudku ani k odvolání žalobkyně nevyjádřil.5. Krajský soud jako soud odvolací přezkoumal napadený rozsudek pouze v části výroku II., pokud jím byla zamítnuta žaloba na zaplacení ročního úroku z prodlení ve výši 14,75 % z částky 111 326 Kč od 2. 5. 2024 do zaplacení, přezkoumal i řízení jemu předcházející, a odvolání žalobkyně přiznal částečnou důvodnost. Ve zbývajícím rozsahu zamítavého výroku II., jakož i ve vyhovujícím výroku I., které nebyly napadeny odvoláním, nebyl rozsudek okresního soudu přezkoumáván a v tomto rozsahu již nabyl právní moci.6. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.7. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.8. Z citovaných ustanovení vyplývá, že v případě smlouvy o spotřebitelském úvěru neplatné pro porušení povinnosti věřitele před poskytnutím úvěru řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele, je spotřebitel povinen vrátit získané bezdůvodné obohacení v podobě jistiny úvěru v době přiměřené jeho možnostem, tedy v nové lhůtě stanovené buď dohodou účastníků nebo rozhodnutím soudu. Prostou výzvou k plnění splatnost dluhu v tomto případě vyvolat nelze. Pokud zde nebyla nová dohoda o splatnosti ani tvrzena, bylo na okresním soudu, aby rozhodl o splácení jistiny (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 nebo jeho rozsudek ze dne 20. 9. 2023, sp. zn. 23 Cdo 101/2023, publikovaný pod č. R 57/2024 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek).9. Odvolací soud nepřisvědčil argumentaci žalobkyně v odvolání, když neshledal důvody k tomu, aby se odchýlil od závěrů vyslovených Nejvyšším soudem v označených rozhodnutích. Břemeno tvrzení a důkazní o svých poměrech významných pro určení časových podmínek vrácení jistiny nese žalovaný, neboť jde o okolnosti, které mu prospívají a výše uvedené o určení splatnosti dosud nevrácené jistiny nikterak nepotlačuje zásadu projednací, jež se v občanském soudním řízení sporném uplatňuje a jejímž projevem je právě povinnost účastníků tvrdit rozhodné skutečnosti a označit k jejich prokázání důkazy (§ 101 o. s. ř.). Pokud