12 Co 334/2025-65 — Krajský soud v Ústí nad Labem

1. Napadeným rozsudkem okresní soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 11 889 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 11 889 Kč od 4. 1. 2025 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok I.); ve zbytku, tj. co do požadavku žalobkyně na zaplacení částky 2 807 Kč s kapitalizovaným smluvním úrokem z prodlení ve výši 1 305,13 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 11 889 Kč od 17. 10. 2024 do 3. 1. 2025, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 2,75 % ročně z částky 11 889 Kč od 4. 1. 2025 do zaplacení, žalobu zamítl (výrok II.) a žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni poměrnou část náhrady nákladů řízení ve výši 2 288 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně (výrok III.).2. Okresní soud rozhodl o žalobě, jíž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 14 696 Kč (z toho jistiny ve výši 11 889 Kč a smluvních poplatků ve výši 2 807 Kč) s příslušenstvím. Své nároky odvíjela od smlouvy o úvěru uzavřené účastníky dne 15. 12. 2023. Okresní soud měl za prokázané, že účastníci skutečně uzavřeli tuto smlouvu o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě žalovaný obdržel od žalobkyně 11 889 Kč. Žalovaný úvěr nezačal splácet a na jistině úvěru zůstal dlužen 11 889 Kč. Okresní soud shledal tuto smlouvu absolutně neplatnou podle § 580 odst. 1 o. z. pro rozpor se zákonem (z důvodu nedostatečného zkoumání úvěruschopnosti žalovaného jako spotřebitele). Vycházel tedy z toho, že žalovaný se na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil o poskytnutou jistinu ve výši 11 889 Kč, z níž dosud žalobkyni neuhradil (nevrátil) ničeho, a dle § 2991 odst. 1 a 2 o. z. je proto povinen žalobkyni plnění z neplatné smlouvy vydat. Pokud pak občanský zákoník neupravuje splatnost pohledávek vzniklých z bezdůvodného obohacení, je doba plnění vázána na výzvu věřitele, přičemž dlužník je povinen splnit dluh bez zbytečného odkladu poté, kdy byl o plnění požádán (§ 1958 odst. 2 o. z.). Žalobkyně vyzvala žalovaného k plnění výzvou ke splacení celého úvěru ze dne 17. 12. 2024, danou k poštovní přepravě dne 19. 12. 2024. Vůči nepřítomné osobě působí právní jednání od okamžiku, kdy jí dojde (§ 570 odst. 1 o. z.). Podle § 573 o. z. se má za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání. Podle § 573 o. z. se tak má za to, že výzva byla žalovanému doručena třetí pracovní den po odeslání. Dle výzvy ze dne 17. 12. 2024 byl žalovaný povinen uhradit dlužnou částku do sedmi dnů, tedy do 3. 1. 2025, tj. od 4. 1. 2025 je žalovaný v prodlení. Okresní soud proto žalobkyni přiznal podle § 1970 o. z. rovněž úrok z prodlení z částky, o kterou se žalovaný na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil, tj. zákonný úrok z prodlení z částky 11 889 Kč ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., a to od 4. 1. 2025 do zaplacení; ve zbývající části požadovaných úroků z prodlení žalobu zamítl. O nákladech řízení okresní soud rozhodl dle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že právo na jejich náhradu přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšnější. Její úspěch stanovil v rozsahu 73 % oproti úspěchu žalovaného v rozsahu 27 %, tedy 46 % ve prospěch žalobkyně. Při určování míry úspěchu a neúspěchu zohlednil judikaturu Nejvyššího soudu (např. usnesení ze dne 3. 12. 2015, sp. zn. 23 Cdo 2585/2012), podle něhož se úspěch ve věci poměřuje i co do úspěchu ohledně uplatněného příslušenství, tj. úroku i úroku z prodlení. Vycházel proto z celkové částky požadované žalobkyní, včetně příslušenství, ke dni rozhodnutí soudu (5. 6. 2025), tedy z částky 17 115,76 Kč sestávající ze základní částky 14 696 Kč, kapitalizovaného smluvního úroku z prodlení ve výši 1 305,13 Kč a kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení z částky 11 889 Kč od 17. 10. 2024 do 5. 6. 2025, tj. 1 114,63 Kč. Úspěch žalobkyně ve věci spočívá v částce 12 487,03 Kč sestávající z částky 11 889 Kč a kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení od 4. 1. 2025 do 5. 6. 2025 ve výši 598,03 Kč. Účelně vynaložené náklady řízení žalobkyně v celkové výši 4 974,50 Kč pak tvoří zaplacený soudní poplatek 800 Kč, náklady na zastoupení advokátem - odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu ve znění platném a účinném do dne 31. 12. 2024, (dále jen „a. t. do 31. 12. 2024”), z tarifní hodnoty ve výši 14 696 Kč sestávající z částky 300 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t. do 31. 12. 2024, z částky 300 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t. ze dne 17. 12. 2024, z částky 400 Kč za návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne 16. 1. 2025 a z částky 1 700 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 5. 6. 2025 včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. do 31. 12. 2024 a paušální náhrady výdajů ve výši 450 Kč dle § 14b odst. 5 písm. b) a. t. od 1. 1. 2025 a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 3 450 Kč ve výši 724,50 Kč. Z částky 4 974,50 Kč pak 46 % činí 2 288 Kč.3. Proti tomuto rozsudku, pouze proti části výroku II., jímž byla zamítnuta žaloba na zaplacení částky 307 Kč, ročního úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 11 889 Kč od 17. 10. 2024 do 3. 1. 2025 a ročního úroku z prodlení ve výši 2,75 % z částky 11 889 Kč od 4. 1. 2025 do zaplacení, jakož i proti výroku III. o nákladech řízení, podala žalobkyně odvolání. Namítala, že částku 307 Kč požadovala z titulu neuhrazeného pojistného „z uzavřené pojišťovací smlouvy“ na schopnost splácet úvěr. Tuto částku zahrnula v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu do celkové položky 2 807 Kč smluvních poplatků. Upozornila na to, že týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatná jen tato část. Žalobkyně dále namítala, že okresní soud rozhodl nesprávně také o přiznání zákonného úroku z prodlení, když vycházel z toho, že první výzvou ke splacení celého úvěru byla předžalobní výzva ze dne 17. 12. 2024. V této výzvě žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě celého dluhu 16 001,13 Kč ve lhůtě 7 dnů, byl tedy v prodlení s úhradou dluhu od 4. 1. 2025. Okresní soud ale opomněl zohlednit „odstupující dopis ze dne 6. 6. 2024“, který žalobkyně odeslala žalovanému dne 10. 6. 2024. Tento dopis obsahuje kvalifikovanou výzvu v souladu s ustanovením § 142a o. s. ř., ve které žalobkyně rovněž vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky 16 001,13 Kč. V souladu se smluvním ujednáním účastníků došlo k fikci doručení odstupujícího dopisu dne 20. 6. 2024. Žalovaný je proto v prodlení ke dni 21. 6. 2024. Jestliže by pak žalobkyně přistoupila na názor soudu o absolutní neplatnosti smlouvy, byl by žalovaný v prodlení ještě dříve. Ačkoliv má žalobkyně právo požadovat zákonný úrok z prodlení již od 21. 6. 2024, požaduje zákonný úrok z prodlení od 17. 1. 2024 jen v úrokové sazbě 14,75 %. Žalobkyně navrhla, aby odvolací soud rozsudek okresního soudu v napadeném rozsahu změnil a žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni ještě 307 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 11 889 Kč od 17. 10. 2024 do 3. 1. 2025 a zákonný úrok z prodlení ve výši 2,75 % ročně z částky 11 889 Kč od 4. 1. 2025 do zaplacení, jakož i náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.4. Žalovaný se k napadenému rozsudku ani k odvolání žalobkyně nevyjádřil.5. Krajský soud jako soud odvolací přezkoumal napadený rozsudek pouze v části výroku II., pokud jím byla zamítnuta žaloba na zaplacení částky 307 Kč, ročního úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 11 889 Kč od 17. 10. 2024 do 3. 1. 2025 a ročního úroku z prodlení ve výši 2,75 % z částky 11 889 Kč od 4. 1. 2025 do zaplacení, jakož i ve výroku II. o náhradě nákladů řízení, přezkoumal i řízení jemu předcházející, a odvolání žalobkyně neshledal důvodným. Ve zbývajícím rozsahu zamítavého výroku II., jakož i ve vyhovujícím výroku I., které nebyly napadeny odvoláním, nebyl rozsudek okresního soudu přezkoumáván a v tomto rozsahu již nabyl právní moci.6. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.7. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou dr