14 Co 388/2025-123 — Krajský soud v Ústí nad Labem

1. V záhlaví označeným rozsudkem okresní soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni 28 702,28 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.), žalobu co do 5 477,78 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 3 042,07 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 963,28 Kč, úroku ve výši 12,9 % ročně z částky 29 258,50 Kč od 3. 8. 2024 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 29 258,50 Kč od 3. 8. 2024 do zaplacení a z částky 1 082,56 Kč od 24. 2. 2024 do zaplacení zamítl (výrok II.) a žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni k rukám jejího zástupce na náhradě nákladů řízení 5 662 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok III.).2. Okresní soud takto rozhodl o žalobě, jíž se žalobkyně domáhala zaplacení dlužného plnění podle smlouvy o úvěru ze dne 19. 5. 2023, uzavřené mezi žalobkyní a žalovanou, a podle mezi týmiž účastnicemi dne 11. 9. 2020 uzavřené smlouvy o bankovních službách, kdy na podle ní vedeném účtu dosáhla žalovaná záporného zůstatku. Dospěl k závěru, že posuzovaná smlouva o spotřebitelském úvěru je podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“ nebo „z. s. ú.“) absolutně neplatná z důvodu porušení povinnosti řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele stanovené v § 86 téhož zákona, a proto je žalovaná povinna vrátit toliko poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru poníženou o již učiněné splátky úvěru, tedy částku 27 619,72 Kč, a to v době přiměřené jejím možnostem. Co se týče debetního zůstatku na účtu vedeném podle smlouvy ze dne 11. 9. 2020, dospěl okresní soud k závěru, že je třeba na něj vztáhnout stejná východiska, když se jedná o svého druhu úvěr či odloženou platbu, neboť žalovaná tím, že se dostala do záporného zůstatku, čerpala finanční prostředky žalobkyně a žalobkyně toto čerpání úročila smluvními úroky dle smlouvy, byť je v tomto řízení nepožaduje. Okresní soud tedy aplikací shodných principů na základě uzavřené smlouvy o bankovních službách a s odkazem na § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „občanský zákoník“ nebo „o. z.“) uložil žalované vrátit žalobkyni částku, kterou čerpala ze svého běžného účtu, tedy 1 082,56 Kč, a to ve stejné lhůtě jako dluh ze smlouvy o úvěru shora specifikované ovšem bez úroků z prodlení či úroků smluvních s ohledem na nedostatek zkoumání úvěruschopnosti. Celkem tak okresní soud shledal žalobu důvodnou co do částky 28 702,28 Kč (27 619,72 + 1 082,56).3. Ve zbytku okresní soud žalobu zamítl, a to včetně uplatněného nároku na zaplacení úroku z prodlení z přiznané jistiny. Jeho nepřiznání odůvodnil tím, že se nejedná o bezdůvodné obohacení na straně žalované dle občanského zákoníku, neboť úprava obsažená v zákoně o spotřebitelském úvěru je ve vztahu k obecné úpravě obsažené v občanskému zákoníku úpravou speciální. Žalobkyně proto nemá nárok na úrok z prodlení dle § 1968, § 1970 o. z., neboť dle rozsudku Nejvyššího soudu České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, splatnost zbývající jistiny úvěru zatím nenastala, a tedy nemohl ani vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení, když specifický nárok poskytovatele úvěru dle § 87 z. s. ú., spočívající v nesplacené jistině úvěru, má novou dobu splatnosti, buď mezi účastníky dohodnutou, nebo soudem určenou, která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka. Až marným uplynutím této lhůty se může žalovaná jako dlužnice dostat do prodlení se splacením dluhu a žalobkyně může požadovat zaplacení úroku z prodlení. Jelikož žalovaná v řízení zůstala pasivní, okresní soud nezjišťoval její možnosti a uložil jí dluh uhradit ve standardní lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku dle § 160 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), když si existence dluhu s ohledem na dobu poskytnutí úvěru a datum zaslání předžalobní upomínky musela být vědoma již delší dobu.4. Náklady řízení okresní soud podle míry úspěchu a neúspěchu účastníků řízení za použití § 142 o. s. ř. poměrně rozdělil a vycházeje z toho, že míra úspěchu žalobkyně činí 61 % a míra úspěchu žalované 39 %, přiznal úspěšnější žalobkyni právo na náhradu poměrné části nákladů účelně jí vynaložených k uplatnění práva v tomto řízení z 22 %, tj. v rozsahu odpovídající rozdílu míry jejího úspěchu a neúspěchu. V podrobnostech též uvedl, z jakých dílčích položek přiznané náklady řízení sestávají.5. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně včasné odvolání, jímž jej napadla toliko v části výroku II., jíž byla zamítnuta žaloba co do úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 28 702,28 Kč od 16. 5. 2024 do zaplacení. Nikterak nebrojila proti závěru okresního soudu o neplatnosti posuzovaných smluv, nesprávným však shledává závěr soudu prvního stupně, že dosud nenastalo prodlení žalované s vrácením zbytku poskytnuté jistiny úvěru. Má za to, že žalované vznikla povinnost vrátit poskytnutou jistinu úvěru na základě výzvy k okamžitému splacení dluhu ze dne 27. 3. 2024, v níž byla žalobkyní žalované určena splatnost ke dni 15. 5. 2024. Žalovaná se tak dostala do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny úvěru ode dne, který následuje po takto stanovené splatnosti, tj. od 16. 5. 2024. Namítala, že skutková zjištění, že není v možnostech spotřebitele splnit dluh spočívající v povinnosti vydat věřiteli bezdůvodné obohacení, které získal na úkor poskytovatele přijetím peněžních prostředků na základě neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru, jsou ve prospěch spotřebitele, protože mají vliv na splatnost pohledávky věřitele. Jde o skutečnosti, kterých se dlužník dovolává jako skutkové podstaty právní normy v jeho prospěch (dotyčné ustanovení slouží k jeho ochraně). Je to proto spotřebitel jako dlužník, kdo je nositelem procesní povinnosti ve sporném řízení skutkově tvrdit, jaké jsou jeho možnosti splnit uvedený dluh, a o takto uplatněných skutkových tvrzeních navrhnout důkazy. Takové rozložení uvedeného procesního břemene odpovídá povaze skutečností právně významných pro úsudek o možnostech spotřebitele, které se zakládají na jeho subjektivních poměrech, jež jsou známy právě jemu, nikoliv jeho věřiteli (v tomto směru odkázala na závěry vyslovené v rozsudku Nevyššího soudu ze dne 13. 8. 2025, sp. zn. 33 Cdo 1902/2025). Poukázala rovněž na rozhodnutí jiných krajských soudů, v nichž jí byl v obdobných věcech úrok z prodlení přiznán.6. Žalovaná se k podanému odvolání nevyjádřila.7. Krajský soud jako soud odvolací po zjištění, že odvolání je přípustné (§ 201 o. s. ř., § 202 odst. 2 o. s. ř. arg. a contrario), bylo podáno oprávněnou osobou – účastnicí řízení (§ 201 o. s. ř.) a v zákonem stanovené lhůtě (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), přezkoumal napadený rozsudek i řízení, které jeho vydání předcházelo, podle § 212 a § 212a o. s. ř. toliko v mezích, ve kterých se odvolatelka domáhala jeho přezkumu, tj. v části výroku II., jíž byla zamítnuta žaloba co do úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 28 702,28 Kč od 16. 5. 2024 do zaplacení, a v závislém nákladovém výroku III., a to aniž k projednání odvolání nařídil jednání (§ 214 odst. 3 o. s. ř.), neboť odvolání bylo podáno jen z důvodu nesprávného právního posouzení věci (žalobkyně žádné skutkové námitky nevznáší), přičemž účastnice se ve stanovené lhůtě k výzvě odvolacího soudu k tomuto zamýšlenému postupu nevyjádřily, pročež se předpokládá, že s rozhodnutím o odvolání bez nařízení jednání souhlasí (§ 101 odst. 4 o. s. ř. za použití § 211 o. s. ř.). Dospěl při tom k následujícím závěrům.8. Řízení předcházející vydání napadeného rozsudku není zatíženo žádnou z vad uvedených v § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a) a b) a § 229 odst. 3 o. s. ř. Z obsahu spisu neplyne ani žádná jiná vada řízení před soudem prvního stupně, která by mohla mít za následek nesprávnost napadeného rozhodnutí; žádná takováto procesní vada ostatně ani nebyla odvolatelkou namítána.9. Ve vyhovujícím výroku I. a v odvoláním nenapadené části výroku II. již rozsudek okresního soudu samostatně nabyl právní moci (§ 206 odst. 3 o. s. ř.) a v tomto rozsahu je závazný jak pro účastníky (§ 159a odst. 1 o. s. ř.), tak i pro odvolací soud (§ 159a o. s. ř.), který proto není oprávněn v tomto rozsahu správnost napadeného rozsudku přezkoumávat. I odvolací soud proto při svém rozhodnutí vychází z toho závěru, že mezi žalobkyní a žalovanou jakožto spotřebitelkou byla dne 19. 5. 2023 uzavřena úvěrová smlouva, a dne 11. 9. 2020 smlouva o bankovních službách umožňující vznik záporného zůstatku na podle ní vedeném účtu, která má v této části rovněž povahu úvěrové smlouvy, kteréžto smlouvy jsou neplatné z důvodu nedostatečného zkoumání úvěruschopnosti žalované a že žalovaná z poskytnutých úvěrů dosud nevrátila 28 702,28 Kč (27 619,72 + 1 082,56).10. Pro posouzení důvodnosti podaného odvolání je proto třeba zodpovědět otázku, zda v případě smlouvy o spotřebitelském úvěru neplatné z důvodu porušení povinnosti úvěrujícího předem řádně