29 Co 381/2025-107 — Krajský soud v Ústí nad Labem, pobočka Liberec

1. Shora označeným rozsudkem okresní soud uložil žalované povinnost uhradit žalobkyni částku 23 853,50 Kč v pravidelných měsíčních splátkách po 1 300 Kč splatných nejpozději do 25. dne v kalendářním měsíci počínaje kalendářním měsícem po právní moci tohoto rozhodnutí, pod sankcí ztráty výhody splátek (výrok I), v celé zbývající části, a to jak na jistině, tak co do všeho příslušenství, žalobu zamítl (výrok II) a rozhodl, že žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení (výrok III).2. Z odůvodnění rozsudku vyplývá, že žalobkyně se žalobou domáhá po žalované zaplacení částky 46 974,254 Kč z titulu dluhu ze smlouvy o úvěru číslo , IBAN, ze dne , datum, , přičemž požaduje na jistině úvěru 46 974,25 Kč, úrok ve výši 2 150 Kč za období od 24. 11. 2023 do 25. 2. 2024 (kdy došlo k zesplatnění úvěru), úrok ve výši 17,9 % ročně z jistiny 46 974,25 Kč od 26. 2. 2024 do 26. 3. 2024 a poté ve výši 15 % ročně od 27. 3. 2024 do zaplacení a úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z jistiny 46 974,25 Kč od 27. 3. 2024 do zaplacení. Okresní soud vyšel ze zjištění, že účastnice , datum, uzavřely „Rámcovou smlouvu číslo , hodnota, “ o poskytování bankovních služeb včetně platebních, na jejímž základě žalobkyně otevřela žalované běžný účet č. , č. účtu, . „Dodatkem číslo , hodnota, “ z , datum, sjednaly kontokorent do výše 50 000 Kč, o který mohla žalovaná přečerpat běžný účet, s tím, že ho bude průběžně splácet každým připsáním peněz na účet, vždy jej ale musí vyrovnat do 1 roku od vzniku mínusu. Ujednáno bylo právo žalované za podmínek ve smlouvě stanovených požádat o převedení kontokorentu na úvěr s anuitními splátkami. První tři měsíce byly ujednány bez úroků, poté sazba úroků 18,9 % ročně a nebude-li dostatek prostředků na běžném účtu, bude o tyto úroky navýšeno čerpání kontokorentu. „Dodatkem číslo , hodnota, “ dne , datum, sjednaly úvěr číslo , IBAN, ve výši 51 749 Kč se způsobem čerpání převedením na běžný účet žalované, s dobou splácení úvěru 97 měsíců, při měsíční splátce 1 015 Kč splatné k 20. dni každého měsíce počínaje měsícem po čerpání, se základní úrokovou sazbou 17,9 % ročně a bonusovou o 1 % nižší. „Dodatkem číslo , hodnota, “ změnily splatnost splátek úvěru číslo , IBAN, z 20. na 24. den v měsíci od září 2022. Potvrzením o vyplacení kontokorentu z 28. 6. 2022 žalobkyně sdělila žalované, že na její přání byl kontokorent převeden na půjčku s pravidelnou měsíční splátkou. Z výpisu z účtu č. , č. účtu, z , datum, vyplývá, že na běžný účet žalované bylo toho dne připsáno 51 749 Kč s údajem, že jde o načerpání půjčky, současně byl naúčtován obchodní úrok z kontokorentu -698,58 Kč, takže z počátečního záporného zůstatku na účtu -49 439,51 Kč vznikl kladný zůstatek +1 610,91 Kč. Podle splátkového kalendáře k úvěru číslo , IBAN, (vytvořeného , datum, ) žalovaná na úvěr od 20. 7. 2022 do 12. 12. 2023 zaplatila 17 plateb po 1 015 Kč, tj. celkem 17 255 Kč, které žalobkyně zaúčtovala částečně na jistinu a částečně na úrok z úvěru, takže po těchto platbách mělo zůstat na dlužné jistině 49 124,27 Kč, jak žalobkyně uvedla i ve výzvě k zaplacení z 26. 2. 2024.3. Dále okresní soud zjistil, že žalobkyně před uzavřením „Dodatku číslo , hodnota, “ z , datum, nezjišťovala příjmy, výdaje a poměry žalované, spokojila se s údajem žalované o jejím průměrném měsíčním příjmu 16 000 Kč. Příjmy žalovaná dokládala až na konci března 2021 a i úvěrovou zprávu, z níž vyplynulo značné úvěrové zatížení žalované jinde, generovala žalobkyně až týden po poskytnutí kontokorentu. Žalobkyně tedy žalované umožnila čerpat kontokorent, aniž prověřila, zda má příjem a je schopna ho splácet. Pravidelně měla žalovaná v té době hradit nejen splátku úroku téměř 800 Kč, ale dle smlouvy měla do roka vyrovnat kontokorent, a tedy musela být schopná na to „odložit“ cca 4 166 Kč. Její příjem však činil v průměru 13 639 Kč měsíčně, přičemž (jak uvedla sama žalobkyně) již v té době žalovaná splácela předchozí dluh. Bylo na žalobkyni, aby pečlivě hodnotila její situaci, zda vůbec jí lze další úvěr poskytnout. Této povinnosti nedostála, neboť údaje, které měla k dispozici, vedou k závěru, že žalované neměl být kontokorent s rámcem 50 000 Kč poskytnut. Před samotným poskytnutím úvěru neměla žalobkyně doloženy žádné informace o poměrech žalované a vše, co žalovaná tvrdila a žalobkyně dodatečně zjistila, vede k závěru, že žalovaná v roce 2021 byla zadlužená, opakovaně si půjčovala, přesto nebyla schopna „vyjít“. Žalobkyně mohla předpokládat, že situaci se sedmi úvěry žalovaná řeší osmým úvěrem právě od ní. To se následně potvrdilo, když rámec kontokorentu 50 000 Kč byl vyčerpán a žalovaná, aby se vyhnula vymáhání, řešila změnu jeho splácení převedením na úvěr s anuitními splátkami, avšak ani ty nebyla schopna splácet, což ostatně z jejího příjmu cca 13 000 Kč až 14 000 Kč měsíčně nebylo možné. Žalobkyně měla povinnost řádně přezkoumat a prověřit úvěruschopnost žalované před (prvním) poskytnutím úvěru v podobě kontokorentu, neboť následně se již jen měnil režim, jak bude splacen; stále šlo o tentýž úvěr (nikoliv o nový, další), jen o změnu stávající smlouvy (jak bylo ujednáno v Dodatku číslo , hodnota, ). Jelikož žalobkyně tuto povinnost nesplnila, je smlouva, z níž žalobkyně nárokuje plnění, podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „z. s. ú.“), neplatná, a žalovaná je povinna v době přiměřené jejím možnostem vrátit žalobkyni pouze plnění, které jí na základě této smlouvy poskytla. Z žalobkyní předložených důkazů nelze zjistit, kdy a v jaké výši žalovaná kontokorent čerpala, kolik jí bylo strháváno z účtu na úhradu úroků a kolik celkem takto uhradila. Jelikož se žalobkyně jednání neúčastnila, nemohla být soudem podle § 118a odst. 1, 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), poučena o povinnosti tvrzení a povinnosti důkazní v tomto směru. Okresní soud proto vyšel z úvahy, že měla-li žalovaná podle ujednání v „Dodatku číslo , hodnota, “ kontokorent na 3 měsíce bezúročně a poté s úrokem 18,9 % ročně, maximální výše úroků při vyčerpání celého sjednaného kontokorentu by činila 9 941,92 Kč [18,9 % ročně z částky 50 000 Kč za období od 12. 5. 2021 (po uplynutí 3 měsíců od účinnosti „Dodatku číslo , hodnota, “) do , datum, ], za červen byl z jištěn úrok z mimořádném výpisu z účtu z , datum, ve výši 698,58 Kč, což je celkem 10 640,50 Kč; to je částka, která maximálně mohla být žalované z běžného účtu stržena na úroky z úvěru do doby, než byl kontokorent převeden na úvěr). Ve splátkách podle platebního kalendáře zaplatila 17 255 Kč. Okresní soud tak od čerpané jistiny 51 749 Kč odečetl částky 10 640,50 Kč a 17 255 Kč, a dospěl tak k závěru, že z vyplacených prostředků žalovaná nevrátila 23 853,50 Kč; ohledně této částky shledal žalobu důvodnou. Dále posuzoval, zda je žalovaná schopná ji žalobkyni zaplatit či splácet a v jakých splátkách. Ani žalovaná se však k jednání nedostavila, k její tíži jde, že nebylo možné ověřit, kolik je schopna hradit (žalovaná toto netvrdila a neprokázala). Okresní soud však vycházel z toho, že je schopna hradit splátky 1 300 Kč měsíčně, k nimž se zavázala v (soudem neschváleném) smíru. Proto žalované uložil povinnost 23 853,50 Kč zaplatit žalobkyni v měsíčních splátkách 1 300 Kč, pod ztrátou výhody splátek. V ostatních požadavcích, které žalobkyně opírá o neplatnou smlouvu, žalobu zamítl. Výrok o nákladech řízení odůvodnil shodným procesním úspěchem obou účastnic (§ 142 odst. 2 o. s. ř.).4. Proti tomuto rozsudku se odvolala žalobkyně. Namítá nesprávnost výpočtu výše bezdůvodného obohacení. Jelikož žalovaná uhradila celkem částku 20 722,50 Kč (viz dokumenty splátkový kalendář a přehled plateb), je dle žalobkyně správná výše bezdůvodného obohacení 31 026,50 Kč (51 749 – 20 722,50 = 31 026,50). Dále má za to, že nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení jí vznikl, když žalovanou 26. 2. 2024 vyzvala k zaplacení dlužné částky do 6. 3. 2024. Na bezdůvodné obohacení žalované dopadá obecné ustanovení § 1958 odst. 2 o. z., dle kterého neujednají-li si strany, kdy má dlužník dluh plnit, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je povinen plnit bez zbytečného odkladu. Zvláštní úprava sice stanoví, že spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené svým možnostem, avšak toto pravidlo se použije pouze pro případy, kdy není v možnostech spotřebitele splnit pohledávku bez zbytečného odkladu po výzvě věřitele, což musí tvrdit a prokázat spotřebitel. Není na soudu, aby bez podkladů ve zjištěném skutkovém stavu hodnotil možnosti spotřebitele. Žalovaná však nenavrhla důkazy, na jejichž základě by soud mohl dospět k závěru, že nebylo v jejích možnostech splatit bezdůvodné obohacení po výzvě žalobkyně. Žalobkyně proto navrhuje, aby byl napadený rozsudek změněn tak, že žalované bude uložena povinnost zaplatit žalobkyni 31 026,50 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 31 026,50 od 7. 3. 2024 do zaplacení. V závěru žalobkyně uvádí, že žalovaná p