30 Co 4/2026-53 — Krajský soud v Ústí nad Labem, pobočka Liberec

1. Shora označeným rozsudkem okresní soud zamítl žalobu v požadavcích na zaplacení 60 296 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 13 848,87 Kč od 23. 8. 2024 do 5. 6. 2025, kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 10 894,33 Kč od 6. 9. 2024 do 5. 6. 2025, úrokem ve výši 14,75 % ročně z částky 112 723 Kč od 6. 6. 2025 do zaplacení a úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 114 253 Kč od 6. 6. 2025 do zaplacení (výrok I), uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni 54 950 Kč, a to v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 4 500 Kč splatných vždy nejpozději do 25. dne v měsíci, počínaje měsícem listopadem 2025, pod ztrátou výhody splátek (výrok II), a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok III).2. Z odůvodnění se podává, že bylo rozhodováno o nárocích žalobkyně plynoucích ze smlouvy o úvěru č. , Anonymizováno, uzavřené mezi žalobkyní a žalovanou dne 6. 5. 2022. Okresní soud objasnil, že mezi účastníky byla uzavřena úvěrová smlouva, v níž se žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 134 000 Kč na nákup vozidla , Anonymizováno, u prodejce , právnická osoba, . a žalovaná se zavázala vrátit žalobkyni celkem 233 688 Kč v 84 pravidelných měsíčních splátkách po 2 782 Kč počínaje 3. 6. 2022. Žalovaná však poskytnutý úvěr řádně a včas nesplácela, žalobkyně proto úvěr zesplatnila, přičemž ke dni zesplatnění úvěru bylo žalovanou na čerpaný úvěr zaplaceno celkem 79 050 Kč. Okresní soud shledal úvěrovou smlouvu absolutně neplatnou dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, neboť žalobkyně coby poskytovatel úvěru před poskytnutím spotřebitelského úvěru žalované nesplnila svoji zákonnou povinnost a s odbornou péčí nezkoumala schopnost žalované splácet úvěr. Žalovaná jakožto spotřebitel má tak povinnost vrátit žalobkyni pouze dosud nesplacenou jistinu. Okresní soud proto žalobě vyhověl pouze částečně a žalobkyni přiznal toliko právo na zaplacení dosud nesplacené části jistiny ve výši 54 950 Kč. Žalobkyni přiznaná částka představuje rozdíl mezi poskytnutými finančními prostředky ve výši 134 000 Kč a částkou uhrazenou žalovanou v celkové výši 79 050 Kč. Ve zbývajícím rozsahu okresní soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. S odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 ze dne 20. 4. 2022 okresní soud žalobkyni nepřiznal ani právo na zaplacení úroků z prodlení, neboť žalovaná se v dané věci do prodlení nedostala. Jako přiměřené a odpovídající možnostem žalované (§ 87 odst. 1 věta třetí zákona o spotřebitelském úvěru) pak okresní soud shledal uložení povinnosti zaplatit dosud nesplacenou část jistiny ve splátkách po 4 500 Kč měsíčně.3. Proti rozsudku okresního soudu se včas odvolala žalobkyně, přičemž její odvolání směřuje do žalobu částečně zamítavého výroku I a závislého nákladového výroku III. V odvolání zejména namítá nesprávné posouzení existence nároku žalobkyně na zaplacení úroku z prodlení. Odkazuje na některá rozhodnutí odvolacích soudů přiznávající „žalobkyni“ právo na úroky z prodlení ve věcech spotřebitelských úvěrů dle zákona o spotřebitelském úvěru, konkrétně poukazuje na rozsudek Krajského soudu v Praze sp. zn. 22 Co 31/2025 ze dne 29. 4. 2025, rozsudek Krajského soudu v Ostravě sp. zn. 15 Co 157/2025 ze dne 11. 8. 2025 a sp. zn. 15 Co 98/2025 ze dne 15. 7. 2025, rozsudek Krajského soudu v Plzni sp. zn. 64 Co 645/2024 ze dne 6. 5. 2025 a rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem sp. zn. 95 Co 87/2024 ze dne 30. 4. 2024. Žalobkyně poukazuje na skutečnost, že žalované byla dne 28. 8. 2024 zaslána „Výzva ke splacení celého úvěru“ a dne 28. 3. 2025 pak „Předžalobní výzva k plnění“, přičemž obě listiny byly připojeny i k žalobě. Žalovaná ani jednou splatnost dluhu nerozporovala, a proto mezi stranami nemohl vzniknout spor, který by mohl vést k určení lhůty splatnosti soudem. Není proto žádný důvod, aby žalobkyni nebyly přiznány úroky z prodlení, jak byly požadovány již v žalobě. Žalobkyně zároveň vzala žalobu částečně zpět, a to v požadavcích na zaplacení částky 60 296 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 13 848,87 Kč, úroku ve výši 14,75 % ročně z částky 112 723 Kč od 6. 6. 2025 do zaplacení, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 5 654,13 Kč a úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 60 296 Kč od 6. 6. 2025 do zaplacení, a navrhuje, aby v tomto rozsahu bylo řízení zastaveno. Ve zbývající části výroku I navrhuje jeho změnu tak, že bude vyhověno žalobě v požadavku na zaplacení kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 5 240,20 Kč a úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 54 950 Kč od 6. 6. 2025 do zaplacení.4. Žalovaná se k podanému odvolání nevyjádřila.5. Podle § 222a odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), vezme-li žalobce (navrhovatel) za odvolacího řízení zpět návrh na zahájení řízení, odvolací soud zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zruší rozhodnutí soudu prvního stupně a řízení zastaví; to neplatí, bylo-li odvolání podáno opožděně nebo někým, kdo k odvolání nebyl oprávněn, anebo proti rozhodnutí, proti němuž není přípustné. Podle § 222a odst. 2 o. s. ř. jestliže ostatní účastníci se zpětvzetím návrhu z vážných důvodů nesouhlasí, odvolací soud rozhodne, že zpětvzetí návrhu není účinné; v takovém případě po právní moci usnesení pokračuje v odvolacím řízení.6. V posuzovaném případě vzala žalobkyně žalobu za odvolacího řízení částečně zpět, konkrétně v požadavcích na zaplacení částky 60 296 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 13 848,87 Kč, úroku ve výši 14,75 % ročně z částky 112 723 Kč od 6. 6. 2025 do zaplacení, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 5 654,13 Kč a úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 60 296 Kč od 6. 6. 2025 do zaplacení. Částečné zpětvzetí žaloby odůvodnila tím, že „se rozhodla překvalifikovat svůj žalobní návrh, a to tak, že nadále bude požadovat pouze bezdůvodné obohacení ve výši 54 950 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení“. Navrhuje proto, aby bylo řízení v rozsahu zpětvzetí žaloby zastaveno. Žalovaná podáním doručeným odvolacímu soudu dne 19. 3. 2026 vyslovila s částečným zpětvzetím žaloby souhlas. Odvolací soud proto podle § 222a odst. 1 o. s. ř. odvoláním napadený rozsudek okresního soudu v rozsahu, v němž byla žaloba vzata zpět, zrušil a řízení v tomto rozsahu zastavil.7. Odvolací soud poté přezkoumal rozsudek okresního soudu v odvoláním napadeném rozsahu včetně řízení jeho vydání předcházejícího a dospěl k závěru, že jsou zde důvody zčásti pro potvrzení napadené části výroku I rozsudku okresního soudu a zčásti důvody pro jeho změnu. Učinil tak dle § 214 odst. 3 o. s. ř. bez nařízení jednání, neboť odvolání bylo podáno jen z důvodu nesprávného právního posouzení věci a účastníci souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání (žalobkyně výslovně, žalovaná za použití § 101 odst. 4 o. s. ř. ve spojení s § 211 o. s. ř.).8. Okresní soud na základě provedeného dokazování objasnil, že žalobkyně žalované na základě smlouvy o úvěru č. SSU22/101798 ze dne 6. 5. 2022 poskytla částku 134 000 Kč na nákup konkrétního zboží u prodejce , právnická osoba, . a že žalovaná žalobkyni zaplatila zpět celkem 79 050 Kč.9. Pokud jde o právní hodnocení, okresní soud správně podřadil závazkový vztah mezi žalobkyní a žalovanou založený takovou smlouvou režimu zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), a zároveň s ohledem na povahu účastníků režimu zákona 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Učinil pak správné a v odvolacím řízení nijak nezpochybněné závěry o absolutní neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru z důvodu, že žalobkyně jakožto poskytovatel úvěru žalované v postavení spotřebitele před poskytnutím úvěru v rozporu se zákonem o spotřebitelském úvěru dostatečným způsobem nezkoumala schopnost žalované splácet úvěr.10. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 31. 12. 2023, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 31. 12. 2023, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoliv pravidelnými splátkami, neb