Krajský soud v Ústí nad Labem, pobočka Liberec 35 Co 75/2026-48 – Náklady řízení

Napadeným rozsudkem okresní soud výrokem I zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení 42 049,07 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 11 878,26 Kč od 16. 8. 2022 do zaplacení a z částky 30 170,81 Kč od 22. 3. 2023 do zaplacení a výrokem II rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Dle odůvodnění rozsudku žalobkyně opírala svou žalobu o tvrzení, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost , právnická osoba, , uzavřela se žalovaným dne , datum, smlouvu o sdružených službách dodávky plynu pro odběrné místo , adresa, , a žalovaný neuhradil za dodaný plyn nedoplatky vyúčtované fakturou č. , hodnota, na částku 11 878,26 Kč za období od 23. 7. 2021 do 26. 7. 2022 a fakturou č. , hodnota, na částku 30 170,81 Kč za období od 27. 7. 2022 do 2. 3. 2023. Okresní soud vysvětlil, že podmínkami splatnosti nedoplatku za dodávku plynu jsou řádné vyúčtování obsahující veškeré náležitosti stanovené vyhláškou č. 207/2021 Sb. a skutečnost, že se toto vyúčtování dostalo do dispoziční sféry žalovaného. V daném případě však dle okresního soudu žalobkyně neprokázala, že by se faktury s vyúčtováním dodaného plynu dostaly do dispozice žalovaného, neboť z interních záznamů nelze zjistit, co a kým bylo odesíláno, přičemž nedostatek doručení vyúčtování nemůže zhojit ani doručení předžalobní výzvy nebo žaloby, neboť tyto listiny náležitosti vyúčtování neobsahují. Za takové situace, kdy zároveň nebylo možné žalobkyni pro její absenci u jednání vyzvat dle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. k doplnění tvrzení a označení důkazů k prokázání doručení vyúčtování, dospěl okresní soud k závěru, že je nutné pro neprokázání existence splatné pohledávky žalobu zamítnout. S odkazem na § 142 odst. 1 o. s. ř. nepřiznal žádnému z účastníků náhradu nákladů řízení s odůvodněním, že zcela úspěšnému žalovanému náklady v řízení nevznikly.2. Proti rozsudku okresního soudu se odvolala žalobkyně. Namítala, že z ustanovení § 11 odst. 12 a 13 energetického zákona nevyplývá povinnost prokázat faktické převzetí adresátem, ale pouze vyúčtování zákazníkovi poskytnout, tedy odeslat, předat nebo zpřístupnit. Pochybil tak dle žalobkyně okresní soud, pokud požadoval prokázat převzetí vyúčtování žalovaným. Postačuje objektivní možnost seznámit se s vyúčtováním, přičemž dle názoru žalobkyně interní záznamy společnosti , právnická osoba, , prokazují poskytnutí vyúčtování ve smyslu odkazovaného ustanovení energetického zákona, tedy jejich odeslání. Vysvětlila, že „neshody čísel“ mohou být dány interní identifikací vyúčtování v systému právního předchůdce žalobkyně s tím, že pokud měl soud pochybnosti, co údaje v interním záznamu znamenají, měl žalobkyni vyzvat k doplnění tvrzení, případně v tomto směru doplnit dokazování. Žalobkyně přitom v podání obsahujícím omluvu z nařízeného jednání výslovně požádala okresní soud, aby v případě potřeby doplnění tvrzení či označení důkazů žalobkyni poučil. Okresní soud tak zatížil řízení vadou, jestliže přes tuto žádost žalobu zamítl s odůvodněním, že žalobkyně se nedostavením k jednání vzdala výhody výzvy dle § 118a o. s. ř., tedy aniž by umožnil žalobkyni odstranit případné nejasnosti ohledně interních záznamů. V petitu žalobkyně navrhla, aby odvolací soud změnil napadené rozhodnutí tak, že podané žalobě v celém rozsahu vyhoví a žalovanému uloží povinnost nahradit jí náklady řízení, popř. aby rozsudek okresního soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.3. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek i postup okresního soudu v předchozím řízení bez nařízení jednání dle § 214 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád („o. s. ř.“), a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.4. Pokud jde o skutkové okolnosti, tyto byly objasněny okresním soudem na základě řádně provedených a v souladu s § 132 o. s. ř. zhodnocených důkazů správně a dostatečně. Ve shodě s okresním soudem lze shrnout, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost , právnická osoba, , vyhotovila faktury s vyúčtováním dodávky plynu do odběrného místa žalovaného , adresa, , a to fakturu č. , hodnota, za období od 23. 7. 2021 do 26. 7. 2022 ve výši 16 108,26 Kč (po odečtení uhrazené částky 4 230 Kč činí nedoplatek 11 878,26 Kč) a fakturu č. , hodnota, za období od 27. 7. 2022 do 2. 3. 2023 ve výši 30 170,81 Kč. K doručení faktur včetně detailního rozpisu vyúčtování za sdružené služby dodávky plynu žalobkyně v žalobě ničeho neuváděla a v podání ze dne 8. 12. 2025 doplnila, že veškerá korespondence byla žalovanému zasílána na nahlášenou adresu s tím, že k tomu žalobkyně dokládá interní záznamy právní předchůdkyně žalobkyně o zaslaných listinách. Z předložených interních záznamů (neúplné snímky obrazovky) však nevyplývá, zda, jaká konkrétní listina a jaké osobě byla odeslána. Nelze z nich seznat, že by souvisely právě s fakturami č. , hodnota, a č. , hodnota, , není v nich uveden ani adresát zásilek, ani adresa, na niž měly být zásilky zaslány. Souvislost těchto interních výstupů s předmětem řízení naznačují pouze jejich popisy, doplněné však pouze žalobkyní pro účely tohoto řízení.5. Po právní stránce okresní soud správně vyšel z toho, že právní vztah účastníků se řídí § 72 odst. 2 zákona č. 458/2000 Sb., energetického zákona, upravujícím smlouvu o sdružených službách dodávky plynu. Rozsah a náležitosti předmětných vyúčtování pak vyplývají z vyhlášky č. 207/2021 Sb., účinné od 1. 1. 2022 (která se dle § 19 použije i v případě, kdy část zúčtovacího období skončila přede dnem nabytí její účinnosti). Žalobkyní poukazované ustanovení § 11 odst. 13 energetického zákona upřesňující pojem „poskytnutí vyúčtování“ nabylo účinnosti až 1. 1. 2024, a na předmětná vyúčtování se proto nepoužije, a nadto samo o sobě výslovně neupravuje splatnost pohledávky.6. Pro otázku doručení vyúčtování je třeba vycházet z judikatorních závěrů (viz například usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2063/2021 ze dne 24. 8. 2021), ze kterých vyplývá, že předpokladem splatnosti nároku dodavatele energií na cenu vůči zákazníkovi je, aby vyúčtování mělo předepsané náležitosti (v posuzovaném případě stanovené vyhláškou č. 207/2021 Sb.) a bylo zákazníkovi doručeno. Doručením se přitom nerozumí pouze faktické převzetí ani skutečné seznámení se s vyúčtováním, nýbrž jeho dojití do dispoziční sféry zákazníka tak, aby měl objektivní možnost se s ním seznámit (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 4344/2018 ze dne 26. 11. 2020).7. Okresní soud se proto důvodně zabýval tím, zda byly žalovanému doručeny faktury obsahující vyúčtování a dospěl ke správnému závěru, že jejich odeslání či doručení prokázáno nebylo, neboť předložené interní záznamy neprokazují, že žalovaný měl možnost se s nimi seznámit. Způsobit splatnost nedoplatků nemohlo ani doručení upomínek, předžalobní výzvy či žaloby žalovanému, neboť vyhláškou č. 207/2021 Sb. stanovené náležitosti vyúčtování neobsahují.8. Nelze shledat žádné pochybení ani v postupu okresního soudu, který ve věci rozhodl, aniž by žalobkyni poučil, že neprokázala doručení vyúčtování žalovanému. Poučovací povinnost podle § 118a o. s. ř. je totiž upravena jako poučovací povinnost při jednání. Jedině při něm je soud povinen takové poučení (o nedostatku tvrzení, označení důkazů či jiném možném právním posouzení věci) účastníku poskytnout. Mimo jednání takovou povinnost nemá a není podle ustálené soudní praxe ani povinen jednání, jehož se ten který účastník neúčastní, jen kvůli poskytnutí takového poučení odročovat. Vychází se v takovém případě z toho, že účastník, jenž se účasti u jednání soudu dobrovolně vzdal, se sám zbavil možnosti, aby se mu případně dostalo poučení dle § 118a o. s. ř. Současně je-li žaloba projednatelná, nemá soud povinnost před jednáním zkoumat, zda účastník tvrdí všechny (pro svůj nárok) relevantní skutečnosti a zda k nim označil důkazy k jejich prokázání. Ostatně potřeba doplnění tvrzení či označení důkazů může vyjít najevo právě až při jednání, např. v důsledku postupu druhé strany či v důsledku provedení jiného důkazu. Jestliže se tedy zástupce žalobkyně z účasti u jednání omluvil, zbavil se možnosti být poučen podle § 118a o. s. ř. Jestliže současně účastník souhlasí s projednáním věci bez jeho účasti, nemůže svoji procesní odpovědnost přenášet na soud a o odročení žádat podmíněně (pro případ, že tvrzení či důkazy budou shledány nedostatečnými). Soud nemůže účastníkům sdělovat ještě před jednáním, jak bude hodnotit důkazy, které bude při tomto nařízeném jednání teprve provádět. Proto nemůže dopředu sdělovat, co má za prokázané a co nikoliv, jak žalobkyně v omluvě neúčasti u jednání požadovala (s nepřiléhavým odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu pod sp. zn. 21 Cdo 1696/2005, jež se týkalo jiné procesní situace, a sice rozhodnutí o věci bez nařízení jednání ve smyslu § 115a o. s. ř.).9. S ohledem na shora uvedené skutečnosti je správný závěr okresního soudu, že žalobkyně neprokázala doručení vyúčtování žalovanému, a tedy neprokázala, že by se žalobou uplatněná pohledávka na úhradu ceny dodaného plynu stala splatnou. Z tohoto důvodu okresní soud správně žalobu zamítl.10. Rovněž správně okresní soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení u okresního soudu. Dle § 142 odst. 1 o. s. ř. by totiž právo na náhradu příslušelo procesně úspěšnému žalovanému, kterému však v řízení u okresního soudu náklady nevznikly.11. S ohledem na shora uvedené byl rozsudek okresního soudu jako věcně správný dle § 219 o. s. ř. odvolacím soudem potvrzen.12. Procesně úspěšný je v odvolacím řízení žalovaný, a proto by měl dle § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř. právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Protože mu žádné náklady v odvolacím řízení nevznikly, bylo rozhodnuto tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.