Krajský soud v Ústí nad Labem 95 Co 94/2026-91 – Bezdůvodné obohacení

V záhlaví označeným rozsudkem Okresní soud v Děčíně (dále jen „okresní soud“ či „soud prvního stupně“) zamítl žalobu, aby žalovaná byla uznána povinnou zaplatit žalobci částku 19 094 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 19 094 Kč od 1. 4. 2025 do zaplacení (výrok I.) a žalobci uložil povinnost zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 12 155,90 Kč, rovněž do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám právního zástupce žalované (výrok II.).2. Skutkově okresní soud v rozsudku vycházel z toho, že žalovaná (spotřebitelka) reklamovala u žalobce opravu spojky svého vozidla a žalobce (podnikatel provozující autoservis) vedle opravy spojky vozidla provedl na automobilu opravu, kterou žalovaná u žalobce neobjednala.3. Právně věc okresní soud posoudil podle § 1816, § 419, § 420, § 2586 odst. 1 o. z. s tím, že ze strany žalobce došlo k neobjednané dodávce, žalovaná účtované práce u žalobce neobjednala a není podle § 1816 o z. povinna žalobci nic vracet. Faktické přijetí plnění žalovanou, když automobil byl od žalobce po opravě vyzvednut partnerem žalované, rovněž nepředstavuje vznik bezdůvodného obohacení na její straně. Pokud žalobce tvrdil, že práce na automobilu nad rámec reklamace spojky provedeny byly a že mu je zadával přítel žalované, a pokud k tomuto tvrzení navrhoval výslech svědka, svůj účastnický výslech a znalecký posudek ke zjištění nutnosti a rozsahu oprav provedených žalobcem, okresní soud provedení těchto důkazů zamítl z důvodu nadbytečnosti. I v případě, že by těmito důkazy bylo prokázáno, že žalobce předmětné práce provedl a že jejich provedení mu zadal přítel žalované, nebylo by možné žalobě vyhovět. Sjednal-li totiž provedení prací s žalobcem přítel žalované, není žalovaná ve věci pasivně legitimována, neboť jí vůči žalobci nesvědčí povinnost k plnění za práce provedené žalobcem na základě smlouvy, kterou s žalobcem neuzavřela. Taková povinnost by vůči žalobci svědčila příteli žalované jako objednateli.4. O náhradě nákladů řízení okresní soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř.5. Proti rozsudku okresního soudu podal žalobce odvolání a namítal, že okresní soud rozsudkem závažným způsobem porušil základní procesní zásady civilního řízení, zejména právo žalobce na spravedlivý proces a povinnost soudu zjistit skutkový stav věci bez důvodných pochybností. Okresní soud zamítl veškeré navržené důkazy s odůvodněním jejich nadbytečnosti, přičemž tento postup podle odvolatele představuje zásadní procesní pochybení s dopadem na věcnou správnost rozhodnutí. Jednalo se o výslech svědka , jméno FO, , který měl prokázat faktické provedení prací a jejich technickou nutnost, účastnický výslech žalobce, který měl objasnit okolnosti zadání prací a vztah mezi účastníky, znalecký posudek, který měl posoudit technickou nutnost a rozsah provedených oprav a výslech svědka pana , jméno FO, , který měl objasnit jeho roli při zadávání prací a vztah k žalované. Postup soudu prvního stupně je podle žalobce v přímém rozporu s čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Okresní soud podle žalobce de facto učinil závěr o neexistenci smluvního vztahu mezi žalobcem a žalovanou dříve, než provedl jakékoliv dokazování, a na základě tohoto předčasného závěru odmítl navržené důkazy jako nadbytečné. Obdobně namítal porušení § 153 odst. 1 o. s. ř. Dále namítal ignorování subjektivního důkazního břemene a tvrdil chybnou aplikaci objektivního důkazního břemene. Podle odvolatele žalobce důkazní povinnosti plně dostál tím, že navrhl výslech svědka, účastnický výslech i zpracování znaleckého posudku, ale okresní soud tyto návrhy zcela ignoroval. Okresní soud uzavřel, že žalobce neunesl důkazní břemeno ohledně existence smluvního vztahu se žalovanou. Podle okresního soudu i kdyby důkazy bylo prokázáno, že žalobce předmětné práce provedl a že jejich provedení mu zadal přítel žalované, nebylo by možné žalobě vyhovět. Sjednal-li totiž provedení prací se žalobcem přítel žalované, tedy uzavřel-li ohledně provedení těchto prací se žalobcem smlouvu o dílo podle § 2586 odst. 1 o. z., není žalovaná ve věci pasivně legitimována, neboť jí vůči žalobci nesvědčí povinnost k finančnímu plnění za práce provedené žalobcem na základě smlouvy, kterou s žalobcem neuzavřela. Tento závěr je však podle odvolatele nepřípustný, protože žalobci nebyla dána reálná možnost důkazní břemeno unést, když jeho důkazní návrhy byly zamítnuty. Postup soudu prvního stupně vede k absurdnímu výsledku: účastník navrhne důkazy, které mají prokázat jeho tvrzení, soud tyto důkazy odmítne provést a následně konstatuje, že účastník neunesl důkazní břemeno. Podle odvolatele dále okresní soud předčasně uzavřel, že žalovaná není pasivně legitimována, protože práce měl objednat pan , jméno FO, . Tento závěr však ignoruje několik právně relevantních okolností, které mohly být objasněny navrhovanými důkazy: 1. Možnost zastoupení nebo zmocnění: Výslech pana , jméno FO, a účastnický výslech žalobce mohly objasnit, zda pan , jméno FO, jednal jménem žalované, případně zda byl zmocněn k objednání prací. Pokud by bylo prokázáno, že pan , jméno FO, jednal jako zástupce žalované podle § 436 a násl. o. z., právní účinky jeho jednání by se vztahovaly přímo na žalovanou a ta by byla zavázána ke splnění závazků z takto uzavřené smlouvy. 2. Schválení plnění ex post: I pokud by pan , jméno FO, (správně: , jméno FO, ) nebyl zmocněn předem, žalovaná mohla jeho jednání následně schválit podle § 441 o. z., čímž by se právní účinky retroaktivně vztáhly na ni. Navrhované důkazy mohly prokázat, že žalovaná měla vědomost o prováděných pracích, nechala si opraveného vozidla předat a užívá jej, což by mohlo být posouzeno jako konkludentní schválení. 3. Konání ve společné domácnosti: Žalovaná a pan , jméno FO, mohli být v partnerském vztahu či ve společné domácnosti, přičemž vozidlo mohlo sloužit potřebám této domácnosti. V takovém případě by mohla být aplikováno ustanovení o. z. o obvyklém vybavení společné domácnosti nebo koncept zdánlivého oprávnění jednat za druhého partnera v běžných záležitostech. 4. Obohacení žalované: Pokud žalovaná převzala vozidlo po provedených opravách a nadále jej užívá bez jakékoliv úhrady, je dáno bezdůvodné obohacení žalované podle § 2991 o. z. Znalecký posudek mohl prokázat, že provedené práce byly nutné a že bez nich by vozidlo nebylo provozuschopné, což podporuje nárok na náhradu majetkového prospěchu, který žalované vznikl. Okresnímu soudu také vytkl předčasnou, a tedy chybnou aplikaci § 1816 o. z. s tím, že bylo třeba na základě znaleckého posudku posoudit, zda se ze strany žalobce jednalo o neobjednané plnění nebo nutné práce byly vyvolané objektivním stavem vozidla. Navrhoval, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil okresnímu soudu k dalšímu řízení.6. Žalovaná se k odvolání žalobce vyjádřila tak, že považuje rozsudek okresního soudu za správný a odvolací námitky žalobce za nedůvodné, zavádějící nebo nově vykonstruované. Podle žalované nebyl okresní soud povinen provést všechny žalobcem navržené důkazy. Neprovedené důkazy se týkaly skutečností, které nemohly ovlivnit rozhodnutí ani založit odpovědnost či pasivní legitimaci žalované. Okresní soud jejich neprovedení řádně odůvodnil. Další dokazování, zejména znaleckým posudkem nebo výslechem žalobce, by podle žalované nepřineslo nic podstatného a pouze by řízení zbytečně prodlužovalo a prodražovalo. Žalobce navrhoval důkazy k okolnostem, které nebyly pro výsledek sporu rozhodující. Jeho tvrzení, že zamítnutím důkazních návrhů nemohl splnit svou důkazní povinnost, považovala žalovaná za účelové. Mezi účastníky bylo před soudem prvního stupně nesporné, že žalovaná práce neobjednala. Žalobce netvrdil, že by pan , jméno FO, jednal na základě její plné moci, pokynu nebo jiného zmocnění, ani že by žalovaná jeho jednání následně schválila. Úvahy o zastoupení, dodatečném schválení nebo společné domácnosti se objevily až v odvolání a podle žalované nemají skutkový základ. Žalobce navíc ani po poučení soudu neuvedl další rozhodná tvrzení či důkazy. Souhlasila se závěrem okresního soudu, že na věc dopadá § 1816 občanského zákoníku. Žalobce vystupoval jako podnikatel, žalovaná jako spotřebitelka a práce si neobjednala. Proto není povinna je zaplatit a žalobci podle vyjádření nevzniká ani nárok z bezdůvodného obohacení. Ani případné prokázání, že opravy byly vhodné nebo nezbytné, by samo o sobě nezaložilo smluvní vztah ani platební povinnost žalované. Pokud žalobce považoval opravy za nutné, měl žalovanou předem informovat a vyžádat si její souhlas. Znalecký posudek k nutnosti oprav byl proto nadbytečný. Navrhovala, aby odvolací soud potvrdil rozsudek okresního soudu a přiznal žalované náhradu nákladů odvolacího řízení.7. Krajský soud, jako soud odvolací, po zjištění, že odvolání bylo podáno osobou k tomu oprávněnou (§ 201 o. s. ř.), že je přípustné (§ 201, § 202 o. s. ř.), a že bylo podáno v zákonem stanovené lhůtě (§ 204 o. s. ř.), přezkoumal rozhodnutí soudu prvního stupně, a to spolu s řízením, které jeho vydání předcházelo, a to podle § 212 o. s. ř., § 212a o. s. ř. a dospěl k následujícím závěrům.Po skutkové stránce vycházel okresní soud zejm. z tvrzených skutečností obou účastníků, uvedl, jaká z tvrzení pokládá za nesporná, přičemž dokazování neprováděl, když dospěl k závěru o nadbytečnosti takového postupu.8. Žalobce v žalobě tvrdil, že jako podnikatel v oboru opravy a údržby motorových vozidel na podzim 2024 převzal od přítele žalované pana , jméno FO, do opravy automobil , Anonymizováno, , SPZ, ve vlastnictví žalované, k opravě spojky. Vyměněná nová spojka vykazovala závadu, žalobce zajistil odtah vozidla do servisu a pana , jméno FO, upozornil na špatný (až nebezpečný) technický stav vozidla. Žalobce provedl opravu spojky a provedl na vozidle další opravy (opravu spojky neúčtoval, účtoval pouze další opravy nad rámec reklamace spojky, v ceně 19 094 Kč). Vozidlo si spolu s fakturou převzal od žalobce pan , jméno FO, . Ani on, ani žalovaná, cenu prací nezaplatili. Ze vzájemné komunikace účastníků dle žalobce vyplývá, že žalovaná získala na úkor žalobce bezdůvodné obohacení. Naproti tomu žalovaná nárok odmítla s tím, že žalobce si za první opravu spojky provedenou v červnu 2024 účtoval částku 21 858 Kč, ta přestala v listopadu 2024 fungovat, a tak opravu u žalobce reklamovala. Žalobce provedl opravu spojky a v žádném případě se s ní nedohodl na provedení dalších prací a ani jí během opravy neupozornil na nějaké další náklady na opravu vozidla. Provedení dalších víceprací (výměna tlumičů a několika filtrů) nemůže jít k její tíži, práce s opravou spojky nesouvisely a žalobce je vykonal svévolně. Při jednání před okresním soudem dne 6. 2. 2026 žalobce navrhoval k důkazu výslech svědka , jméno FO, , a to k prokázání skutečnosti, že vícepráce byly provedeny a že se o nich dohodl s přítelem žalované, panem , jméno FO, . Dále navrhl k důkazu účastnický výslech žalobce a znalecký posudek ohledně nutnosti a rozsahu oprav provedených žalobcem. Žalovaná navrhla účastnický výslech pana , jméno FO, . Okresní soud tyto důkazy neprovedl, účastníky poučil podle § 118b o. s. ř. o koncentraci řízení, dále podle § 119a odst. 1 o. s. ř. a vyhlásil rozsudek, kterým žalobu zamítl.9. Sporná byla v řízení otázka, zda žalované vznikla povinnost uhradit žalobci provedení víceprací mimo reklamovanou spojku na vozidle v jejím vlastnictví, a to na základě smlouvy nebo na základě bezdůvodného obohacení (§ 1723 odst. 1 o. z.).10. Pokud jde o vznik smlouvy mezi žalobcem a žalovanou, ze žaloby, jakož i dalších tvrzení žalobce v průběhu řízení, vyplývá pouze to, že vedle opravy spojky na vozidle žalované provedl žalobce na vozidle další opravy (vícepráce) a tyto vyúčtoval částkou 19 094 Kč. Práce měl sjednat se žalobcem pan , jméno FO, , který vozidlo od žalobce převzal. Žalobce do koncentrace řízení před soudem prvního stupně netvrdil žádný smluvní vztah mezi ním a žalovanou, který měl být navrženými důkazy prokázán. Naopak, dle protokolu o jednání před okresním soudem ze dne 6. 2. 2026 mělo být výslechem zaměstnance žalobce prokázáno, že práce objednal pan , jméno FO, (nikoliv žalovaná prostřednictvím pan , jméno FO, ).11. Podle § 101 odst. 1, písm. a) o. s. ř., k tomu, aby bylo dosaženo účelu řízení, jsou účastníci povinni zejména tvrdit všechny pro rozhodnutí věci významné skutečnosti; neobsahuje-li všechna potřebná tvrzení žaloba (návrh na zahájení řízení) nebo písemné vyjádření k ní, uvedou je v průběhu řízení.12. Smlouva ohledně víceprací tak mohla dle žalobních tvrzení vzniknout pouze mezi žalobcem a panem , jméno FO, . V takovém případě okresní soud postupoval správně, jestliže důkazní návrh na výslech zaměstnance žalobce zamítl pro nadbytečnost, protože žalovaná není v takovém případě pasivně věcně legitimována.13. Stejně tak okresní soud nepochybil, jestliže neprovedl důkazy v podobě účastnického výslechu žalobce a výslechu svědka , jméno FO, . První důkaz měl objasnit okolnosti zadání prací a vztah mezi účastníky a druhý měl objasnit roli svědka při zadávání prací a vztah k žalované.14. Žalobce v průběhu řízení netvrdil rozhodné skutečnosti (v daném případě existenci smlouvy mezi žalobcem a žalovanou) a k takto absentujícím tvrzením navrhl důkazy, z nichž by teprve byla čerpána skutková zjištění. Takový postup je v rozporu s citovaným § 101 odst. 1, písm. a) o. s. ř. a také se závěry judikatury Nejvyššího soudu. Např. v rozhodnutí ze dne 28. 11. 2023, sp. zn. 30 Cdo 3127/2023, Nejvyšší soud uvedl, že povinnost tvrzení rozhodných skutečností nelze nahrazovat prostřednictvím důkazních návrhů (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 5. 2010, sp. zn. 28 Cdo 1396/2010, nebo usnesení téhož soudu ze dne 24. 11. 2009, sp. zn. 28 Cdo 2953/2009, či ze dne 18. 8. 2015, sp. zn. 32 Cdo 2921/2015, jehož závěry obstály i v ústavněprávní rovině, viz usnesení Ústavního soudu ze dne 15. 3. 2016, sp. zn. III. ÚS 3356/15). Lapidárně řečeno proces dokazování slouží k potvrzení nebo vyvrácení určitých tvrzení účastníka řízení, dokazování lze provádět k existujícím dostatečně určitým a konkrétním skutkovým tvrzením a je procesně zcela nepřípustné, aby až z provedeného znaleckého posudku či jiných listin soud na úkor procesních práv ostatních účastníků dodatečně nepřípustně extrahoval chybějící žalobní tvrzení.15. Shrnuto, jestliže žalobce netvrdil smluvní vztah mezi ním a žalovanou, poukazoval toliko na provedení prací na základě objednávky pana , jméno FO, a teprve na základě provedeného dokazování chtěl konstruovat smluvní vztah se žalovanou (a tím doplnit absentující žalobní tvrzení), jde o nepřípustný procesní postup. Nedůvodné jsou pak odvolací námitky žalobce v tom smyslu, že dokazováním mohly být objasněny 1. možnost zastoupení nebo zmocnění, 2. schválení plnění ex post nebo 3. konání ve společné domácnosti, neboť tyto skutečnosti měl žalobce tvrdit před okresním soudem do koncentrace řízení. Jestliže tak neučinil, nemůže namítat, že nebylo provedeno dokazování ke skutečnostem, které nebyly tvrzeny.16. Pokud jde o bezdůvodné obohacení (sám žalobce se v žalobě výslovně dovolával toho, že „žalovaná získala na úkor žalobce bezdůvodné obohacení“), okresní soud uzavřel, že faktické přijetí plnění žalovanou nepředstavuje vznik bezdůvodného obohacení na její straně, ze strany žalobce došlo k neobjednané dodávce a žalovaná není podle § 1816 o. z. povinna žalobci nic vracet.17. Podle § 1816 o. z., plnil-li podnikatel spotřebiteli něco bez objednávky a ujal-li se spotřebitel držby, hledí se na spotřebitele jako na poctivého držitele. Spotřebitel nemusí na své náklady podnikateli nic vracet, ani ho o tom vyrozumět.18. Uvedené ustanovení vychází ze směrnice Evropského parlamentu a Rady 2011/83/EU ze dne 25. října 2011 („směrnice“), která se vztahuje na všechny spotřebitelské smlouvy, jež spadají do její věcné působnosti podle čl. 3 odst. 1 a 3, tj. na smlouvy uzavírané mezi obchodníky a spotřebiteli s výjimkou vybraných typů smluv dle odst. 3 (např. týkající se sociálních služeb, zdravotní péče, atd.).19. Podle čl. 27 směrnice nevzniká spotřebiteli povinnost poskytnout úhradu v případech nevyžádaného dodání zboží, vody, plynu, elektřiny, tepla z dálkového vytápění nebo digitálního obsahu či nevyžádaného poskytnutí služeb, které je zakázáno na základě čl. 5 odst. 5 a bodu 29 přílohy I směrnice 2005/29/ES. V těchto případech nelze neexistenci odpovědi ze strany spotřebitele po takovém nevyžádaném dodání nebo poskytnutí považovat za souhlas.20. Zákaz dle čl. 5 odst. 5 a bodu 29 přílohy I směrnice 2005/29/ES se vztahuje mj. na požadování okamžité nebo odložené platby za produkty dodané obchodníkem, avšak nevyžádané spotřebitelem, nebo vrácení nebo uschování takových produktů, kromě případů, kdy se jedná o náhradní produkt dodaný v souladu s čl. 7 odst. 3 směrnice 97/7/ES (setrvačný prodej).21. Žalobce tvrdil, že je podnikatelem v oblasti oprav a údržby motorových vozidel, opravu vozidla (vícepráce) u něj objednal svědek , jméno FO, (nikoliv žalovaná), z nesporných tvrzení účastníků před okresním soudem vyplývá, že žalovaná nevystupovala jako osoba podnikající, nýbrž jako spotřebitel. Žalobce provedl na vozidle žalované bez její objednávky (žalobce netvrdil zastoupení žalované svědkem , jméno FO, ) a požadoval po žalované úhradu za vícepráce. Na tento skutkový stav dopadá právní úprava čl. 27 směrnice, resp. § 1816 o. z. Závěr okresního soudu o tom, že lze v daném případě aplikovat citované ustanovení, je tedy správný. Žalobce nemá právo na zaplacení víceprací na vozidle žalované, neboť tyto nebyly žalovanou v postavení spotřebitele vyžádány (požadavek se týkal toliko reklamace spojky). Žalované nevznikla povinnost poskytnout úhradu v tomto případě nevyžádaného dodání zboží, resp. nevyžádaného poskytnutí služeb. Tato právní úprava je kogentní a má přednost před obecnou úpravou bezdůvodného obohacení (§ 2991 o. z.), na kterou poukazoval žalobce ve svém odvolání. Jestliže okresní soud zamítl provedení důkazu v podobě znaleckého posudku, nepochybil, protože znalecký posudek by na tomto závěru nemohl nic změnit.22. Jestliže žalobce v odvolání tvrdil, že provedení víceprací bylo nutné (v žalobě uváděl, že by se vystavil neúměrnému riziku, pokud by jako profesionál připustil vozidlo v běžném provozu ve špatném technickém stavu), ani tato námitka důvodná není.23. Podle § 38 odst. 1, písm. a) zákona č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích, provozovatel silničního vozidla nesmí provozovat na pozemních komunikacích vozidlo, které je technicky nezpůsobilé k provozu.24. Citovaným zákonem je tedy povinnost udržovat vozidlo ve stavu technicky způsobilém k provozu uložena provozovateli vozidla (v daném případě zřejmě žalované), nikoliv autoservisu (žalobci).25. Podle § 5 odst. 1 o. z., kdo se veřejně nebo ve styku s jinou osobou přihlásí k odbornému výkonu jako příslušník určitého povolání nebo stavu, dává tím najevo, že je schopen jednat se znalostí a pečlivostí, která je s jeho povoláním nebo stavem spojena. Jedná-li bez této odborné péče, jde to k jeho tíži.26. Podle § 2594 odst. 1 o. z., zhotovitel upozorní objednatele bez zbytečného odkladu na nevhodnou povahu věci, kterou mu objednatel k provedení díla předal, nebo příkazu, který mu objednatel dal. To neplatí, nemohl-li nevhodnost zjistit ani při vynaložení potřebné péče.27. Jestliže žalobce zjistil v průběhu vyřizování reklamace spojky potřebu dalších víceprací a měl za to, že se jedná o nutné práce (z hlediska uvedení vozidla do provozuschopného stavu), jeho povinností bylo upozornit na takovou potřebu provozovatele vozidla, tj. předem oznámit konkrétní práce a vyčkat na to, zda budou vícepráce objednány. V případě, že by vícepráce objednány nebyly, mohl žalobce např. dále uvést závadu do předávacího protokolu, doporučit odtah, deklarovat vozidlo jako provozuneschopné. Důsledky takového jednání by pak nesl provozovatel vozidla (nikoliv žalobce). Jestliže však žalobce, aniž by žalovanou jako spotřebitele předem upozornil na druh víceprací a předpokládanou výši nákladů, přistoupil k jejich provedení, nemůže se nyní domáhat jejich zaplacení (§ 1816 o. z.).28. S ohledem na shora uvedené odvolací soud rozsudek okresního soudu podle § 219 o. s. ř. potvrdil, a to včetně nákladového výroku, přičemž zde pro stručnost odkazuje na odůvodnění rozsudku okresního soudu.29. O nákladech řízení před odvolacím soudem bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že procesně úspěšná žalovaná má právo na náhradu nákladů odvolacího řízení vůči žalobci.30. Náklady žalované se sestávají z odměny advokáta ve výši odpovídající 1 úkonu právní služby [vyjádření k odvolání žalobce], tj. 1 900 Kč [§ 7 bod 5 a. t., z tarifní hodnoty 19 094 Kč], náhrady hotových výdajů, tj. 450 Kč (§ 13 odst. 4 a. t.), DPH 21 % z odměny a náhrady ve výši 493,50 Kč, celkem tedy 2 843,50 Kč.31. O lhůtě k plnění odvolací soud rozhodl podle § 160 odst. 1 o. s. ř. Náhrada nákladů řízení bude zaplacena k rukám zástupce žalované ve smyslu § 149 odst. 1 o. s. ř.