29 CO 160/2022-58 — Krajský soud v Ústí nad Labem, pobočka Liberec

1. Napadeným rozsudkem okresní soud výrokem I. rozhodl, že žalovaná je povinna do 3 dnů od právní moci rozsudku zaplatit žalobci částku 20 000 Kč s úrokem ve výši 7,97 % ročně od [datum] do [datum], kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení 754,93 Kč a se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,25 % ročně od [datum] do zaplacení a co do požadavku na zaplacení, částky 150 Kč, 473 Kč, vyššího úroku než 7,97 % ročně z částky 20 0000 Kč od [datum] do [datum] a smluvní pokuty 2 800 Kč se žaloba zamítá. Výrokem II. rozhodl, že žalovaná je povinna nahradit žalobkyni k rukám advokáta JUDr. [jméno] [příjmení] náklady řízení ve výši 1 529 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku. 2. Rozsudek je odůvodněn tak, že žalobce se žalobou domáhal zaplacení žalované částky 22 800 Kč s příslušenstvím, která představuje dluh ze smlouvy o úvěru, kterou uzavřel se žalovanou právní předchůdce žalobce [právnická osoba] Pohledávka přešla na žalobce na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] s účinností ke dni [datum], o čemž byla žalovaná informována dopisem – předžalobní upomínkou ze dne [datum] Okresní soud shledal, že žalovaná uzavřela uvěrovou smlouvu dne [datum] ve znění smlouvy ze dne [datum] a získala úvěr ve výši 20 000 Kč na dobu 60 dnů splatný jednorázově, čímž souhlasila s jeho obchodními podmínkami. Úrok činil 279,83 % ročně. Žalovaná svůj závazek ve lhůtě splatnosti neuhradila. Smluvní strany si dohodly, že žalovaná v případě prodlení s vrácením zápůjčky povinna zaplatit zapůjčiteli smluvní pokutu ve výši ve výši 0,1% denně. Žalovaná svůj závazek nesplnila a splatnost nastala ze smlouvy ke dni [datum]. Ke dni postoupení pohledávky [datum] dlužila žalobci vedle jistiny 20 000 Kč, nesplacený úrok 3 600 Kč, za upomínky 150 Kč (nesprávně podřazeno pod úrok) a smluvní pokutu 2 800 Kč od zesplatnění [datum] do [datum]. 3. Po právní stránce vztah účastníků posoudil okresní soud jako smlouvu o úvěru podle § 2395 – 2400 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o.z.) a shledal, že žalovaná své povinnosti z této smlouvy neplnila, zejména nesplnila povinnost úvěr zaplatit do dne splatnosti. Soud žalobě vyhověl v rozsahu žalobního požadavku dlužné jistiny 20 000 Kč, nákladů upomínání 100 Kč a v té době obvyklé úrokové míry uplatňované bankami. Okresní soud ovšem nemohl vyhovět žalobě v plném rozsahu, a to především v rozsahu uplatněného nepřiměřeného smluvního úroku ve výši 279,83 % p.a., neboť tato výše je v rozporu s dobrými mravy, když podle § 2 odst. 3 o. z. výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke [anonymizováno] nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění. Podle § 3 odst. l soukromé právo chrání důstojnost a svobodu člověka i jeho přirozené právo brát se o vlastní štěstí a štěstí jeho rodiny nebo lidí jemu blízkých takovým způsobem, jenž nepůsobí bezdůvodně újmu druhým. Podle § 6 odst. 1 má každý povinnost jednat v právním styku poctivě. Podle odst. 2 cit. ust. nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu. Nikdo nesmí těžit ani z protiprávního stavu, který vyvolal nebo nad kterým má kontrolu. Podle § 7 se má za to, že ten, kdo jednal určitým způsobem, jednal poctivě a v dobré víře. Podle § 8 zjevné zneužití práva nepožívá právní ochrany. [ulice] úrok byl žalobci přiznán ode dne následujícího po zesplatnění dluhu podle § 2396 o. z. a § [číslo] odst. 2 věty druhé s použitím § 577 o. z., kdy soud nepovažoval toto ujednání úvěrové smlouvy za neplatné. V době podpisu smlouvy tato úroková sazba bank činila 7,97% p.a., tuto výši lze považovat za spravedlivou a okresní soud takto stanovený úrok z původní jistiny žalobci přiznal a co do požadavku na zaplacení vyššího úroku z částky 20 000 Kč od [datum] (poskytnutí úvěru) do [datum] (zesplatnění) žalobu zamítl. Úrok z prodlení byl žalobci přiznán dle § 1970 o.z. ve výši dle nař. vlády č. 351/2013 Sb. zčásti kapitalizovaný 754,93 Kč Okresní soud nepřiznal žalobci též nárok na smluvní pokutu, neboť tato smluvní pokuta zahrnuje období po zesplatnění a je nereálné, aby dlužník, který dlouhodobě závazek neplnil, najednou po zesplatnění uhradil vysokou smluvní pokutu. Tento typ smluvní pokuty neplní tři stanovené funkce tohoto institutu a to prevenční, zabezpečovací, že hlavní závazek bude splněn a sankční. Plní pouze funkci sankční, což je v rozporu s ochranou slabší strany u spotřebitelských úvěrů, proto i v této části 2 800 Kč byla žaloba zamítnuta. Dále okresní soud nepřiznal žalobci náhradu tzv. paušálních nákladů na upomínání 150 Kč (v žalobě nesprávně označeno jako nesplacený úrok) a nákladů spojených s uplatněním pohledávky 473 Kč, které žalobci údajně vznikly v souvislosti s prodlením, neboť ve skutečnosti jde o závazek žalovaného k náhradě škody. Tyto náklady musí být co do výše odpovídající jednotlivým vymáhaným částkám prokázány, nelze je přiznat paušálně, jak uvádí žalobce v návrhu, proto i této části nároku byla žaloba zamítnuta. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto s ohledem na částečný úspěch žalobce v rozsahu 85 % a neúspěch z 15%, tedy vzniklo žalobci právo dle § 142, odst. 2 o. s. ř. na poměrnou 70% náhradu nákladů řízení, což činí 1 529 Kč, které je povinna žalovaná žalobci nahradit. 4. Rozsudek napadla včas podaným odvoláním žalovaná, namítala, že vzhledem k nepřiměřené výši zápůjční úrokové sazby činí její dluh 14 400 Kč, co do výše jistiny, neboť dne [datum] uhradila částku 4 600 Kč a dne [datum] částku 1 000 Kč obojí na účet věřitele a tyto platby nebyly zohledněny. Doplnila, že vzhledem k nepřiměřené výši zápůjční úrokové sazby není morální, aby platila úrok a měla by splatit pouze jistinu. Navrhuje splátkový kalendář 2000 Kč měsíčně, přičemž požaduje změnu či zrušení rozsudku. Na výzvu soudu k upřesnění toho v jakém rozsahu se žalobkyně odvolává, když dluh ve výši 14 400 Kč činí nesporným, žalobkyně již nereagovala. Odvolací soud tak vycházel z toho, že je napadena celá žalobnímu nároku vyhovující část výroku I. napadeného rozsudku okresního soudu a s tím spojený nákladový výrok II. 5. Žalobce se k odvolání žalované vyjádřil tak, že ke zmiňovaným platbám došlo ještě před postoupením pohledávky, částka 4 600 Kč představovala poplatek za odložení splatnosti a částka 1 000 Kč byla zohledněna již při vyčíslení hodnoty pohledávky. Vzhledem k tomu, že žalovaná dluh ve výši 14 400 Kč uznává, žalobce navrhuje vydání rozsudku pro uznání v rozsahu částky 14 400 Kč a úroku z prodlení ode dne podání žaloby, v němž bude žalované uložena povinnost úhrady dluhu v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 2000 Kč pod ztrátou výhody splátek. 6. Krajský soud přezkoumal rozsudek okresního soudu (§ 212, § 212a o. s. ř.), včetně jemu předcházejícího řízení, přičemž dospěl k závěru, že odvolání žalované je důvodné pouze z hlediska lhůty k plnění. Při splnění podmínek ust. § 214 odst. 3 o. s. ř. odvolací soud rozhodl o odvolání bez nařízení jednání. 7. Pokud jde o skutková zjištění v dané věci, lze plně vyjít ze skutkových zjištění okresního soudu a na odůvodnění rozsudku v tomto směru odkázat. Pokud žalovaná namítala, že nebyly zohledněny její platby 4 600 Kč ze dne [datum] a 1 000 Kč ze dne [datum], pak k této tvrzené skutečnosti nemohl již odvolací soud přihlédnout, když v řízení před okresním soudem žalovaná ničeho takového netvrdila a jednání se neúčastnila. Pro odvolací řízení pak platí zásada neúplné apelace, tj., že odvolací soud sice smí přezkoumávat skutková zjištění, provedená soudem prvního stupně, ale pouze na základě předložených důkazů a tvrzených skutečností, které byly uplatněny před soudem prvního stupně. Podle § 119a odst. 1 o. s. ř totiž platí, že všechny rozhodné skutečnosti musí účastník uvést a důkazy musí být označeny dříve, než ve věci okresní soud vyhlásí rozhodnutí, neboť později uplatněné skutečnosti a důkazy jsou odvolacím důvodem jen za podmínek uvedených v § 205a. Podle § 205a o. s. ř. skutečnosti nebo důkazy, které nebyly uplatněny před soudem prvního stupně, jsou u odvolání proti rozsudku nebo usnesení ve věci samé odvolacím důvodem jen tehdy, jestliže a) se týkají podmínek řízení, věcné příslušnosti soudu, vyloučení soudce (přísedícího) nebo obsazení soudu; b) jimi má být prokázáno, že v řízení došlo k vadám, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci; c) jimi má být zpochybněna věrohodnost důkazních prostředků, na nichž spočívá rozhodnutí soudu prvního stupně; d) jimi má být splněna povinnost tvrdit všechny pro rozhodnutí věci významné skutečnosti nebo důkazní povinnost, a to za předpokladu, že pro nesplnění některé z uvedených povinností neměl odvolatel ve věci úspěch a že odvolatel nebyl řádně poučen podle § 118a odst. 1 až 3; e) odvolatel nebyl řádně poučen podle § 119a odst. 1; f) nastaly (vznikly) po vyhlášení (vydání) rozhodnutí soudu prvního stupně, což v daném případě nebylo žádným způsobem naplněno. 8. Okresní soud správně věc posoudil jako smlouvu o úvěru, kterou žalovaná porušila, když podle této smlouvy se dle § 2395 o.z. zavazuje úvěrující, že ú