30 CO 123/2021-287 — Krajský soud v Ústí nad Labem, pobočka Liberec

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zastavil řízení do částky 217 770 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení. Výrokem II vyslovil, že se žalobci vrací soudní poplatek ve výši 6 968 Kč. Výrokem III zamítl žalobu co do úroku z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 37 700 Kč od [datum] do [datum] a co do úroku z prodlení ve výši 0,75 % ročně z částky 37 700 Kč od [datum] do zaplacení. Výrokem IV uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 37 700 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 37 700 Kč od [datum] do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku. Výrokem V žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení. Doplňujícím rozsudkem doplnil rozsudečný výrok III tak, že zamítl žalobu též co do nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč. 2. Soud prvního stupně rozhodoval o žalobě, která stojí na požadavku žalobce zaplatit mu náhradu podle § 59a zákona č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen vodní zákon), za omezení vlastnického práva k pozemkům parc. [číslo] parc. [číslo] nacházejících se v katastrálním území Jesenný, a pozemku parc. [číslo] ležícím v katastrálním území Vlastiboř u Železného [příjmení]; k omezení dochází tím, že na částech pozemků je situována stavba vodního díla – jezu, jež je ve vlastnictví žalovaného a která byla zbudována před datem [datum]. Dotčené pozemky jsou ve vlastnictví státu, k nimž žalobci svědčí právo hospodaření. V průběhu řízení vzal žalobce žalobu zpět co do částky 217 770 Kč s odpovídajícím úrokem z prodlení, proto bylo v tomto rozsahu řízení zastaveno. 3. Soud prvního stupně vycházel z toho, že o výši náhrady za omezení vlastnického práva k dotčeným pozemkům bylo již soudem rozhodnuto, takže pro toto řízení o žalobě na plnění je stanovená výše náhrady určující a závazná. Okresní soud v Hradci Králové v řízení o určení výše finanční náhrady za omezení vlastnického práva k nemovitostem rozhodl dne [datum] rozsudkem tak, že finanční náhrada za omezení vlastnického práva žalovaného k 866 m2 pozemku p. [číslo] – vodní plochy v katastrálním území Jesenný a k pozemku p.č. 2001 – vodní plochy v katastrálním území Vlastiboř u Železného [příjmení], ke kterému dochází stavbou jezového tělesa ve vlastnictví žalobce, činí 3 770 Kč Odvolací soud, Krajský soud v Hradci Králové, rozsudkem ze dne 23. 2. 2021 č.j. 47 Co 7/2021-652 změnil rozsudek Okresního soudu v Hradci Králové tak, že finanční náhrada za omezení vlastnického práva činí 37 700 Kč. Tento rozsudek nabyl právní moci dne [datum]. V odůvodnění nyní napadeného rozsudku soud prvního stupně uvedl, že pokud se žalovaný bránil žalobě námitkou promlčení s odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 1499/2020 ze dne 24. 11. 2020, pak v poměrech daného případu nejsou závěry Nejvyššího soudu, k nimž v označeném judikátu Nejvyšší soud dospěl, za neaplikovatelné. Byť se totiž vodní dílo žalovaného nachází na pozemcích věřitele, které jsou vedeny jako koryto vodního toku, nelze pomíjet, že výše náhrady za omezení vlastnického práva k dotčeným pozemkům byla již pravomocně stanovena podle § 59a vodního zákona. Soud prvního stupně měl proto za to, že pro posouzení uplatněné námitky promlčení je podstatné, jakému ustanovení ve vodním zákonu byl právní vztah účastníků řízení v předchozím řízení o stanovení výše náhrady podřízen, přičemž odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp.zn. 20 Cdo 2431/2010 ze dne 19. 10. 2021. Soud prvního stupně tedy námitku promlčení posuzoval ve vazbě na § 59a, nikoliv na § 50 písm. c) vodního zákona. Přijatý závěr o tom, že nedošlo k promlčení práva na zaplacení částky 37 700 Kč, podpořil soud prvního stupně následující právní argumentací: Článek LV – přechodných ustanovení – zákona č. 303/2013 Sb., ve spojení s § 59a vodního zákona, umožňoval vlastníku pozemku omezeného vodním dílem žalovat nejen na stanovení výše náhrady, ale též na plnění, vlastníku vodního díla umožňoval žalovat pouze na stanovení výše náhrady, pročež je zapotřebí rozlišovat běh promlčecí lhůty pro podání žaloby na určení výše náhrady soudem a pro následné plnění podle tohoto rozhodnutí. Promlčecí lhůta v délce tří let v prvním případě počala běžet dnem [datum], kdy byla založena pravomoc soudu rozhodnout spor o výši náhrady, a skončila dnem [datum]. V druhém případě začala promlčecí lhůta ve stejném rozsahu běžet od právní moci rozsudku, jímž bylo rozhodnuto o výši náhrady, aniž by jím byla uložena povinnost plnit. Týká se to těch situací, kde se postupně vedou řízení o stanovení výše náhrady a řízení na plnění. Jestliže by vlastník pozemku, na němž se vodní dílo nachází, žaloval rovnou na plnění, posuzovala by se námitka promlčení toliko stran práva na stanovení výše náhrady. Pokud by bylo toto právo promlčeno, nebylo by dle soudu prvního stupně možno uložit povinnost k plnění. V posuzovaném případě bylo již o výši náhrady pravomocně rozhodnuto, nelze se tak bránit promlčením práva na stanovení výše náhrady, nýbrž promlčením práva na plnění. Promlčecí lhůta ve vztahu k právu na plnění začala běžet dnem následujícím, kdy rozsudek Krajskému soudu v Hradci Králové nabyl právní moci ([datum]) a skončila by dnem [datum]. Pokud byla daná žaloba na plnění uplatněna dne [datum], promlčecí doba marně neuplynula.