30 CO 76/2022-65 — Krajský soud v Ústí nad Labem, pobočka Liberec

1. Výrokem I shora označeného rozsudku soud prvního stupně uložil žalované povinnost vyklidit byt [číslo] ve třetím nadzemním podlaží domu [adresa] v [příjmení] ulici v [obec] do tří měsíců od právní moci rozsudku. Výrokem II byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení částku 9 356 Kč do tří měsíců od právní moci rozsudku k rukám JUDr. [jméno] [příjmení]. 2. Své rozhodnutí soud prvního stupně odůvodnil tím, že doručením výpovědi nájmu žalované dne [datum] začala běžet tříměsíční výpovědní doba, která skončila dne [datum]. Tím skončil nájem bytu a odpadl právní důvod, na jehož základě žalovaná užívala předmětný byt a bylo její povinností jej odevzdat žalobkyni (§ 2292 občanského zákoníku). Užívá-li žalovaná byt i nadále, o čemž nebylo sporu, neoprávněným způsobem zasahuje do vlastnického práva žalobkyně. Požadavek žalobkyně na uložení povinnosti žalované byt vyklidit podle ustanovení § 1040 občanského zákoníku je proto důvodný. Dále soud prvního stupně vyšel z toho, že žaloba o přezkoumání oprávněnosti výpovědi nájmu žalovanou podána v zákonné lhůtě nebyla a v řízení o vyklizení bytu není soud oprávněn naplněnost (existenci) výpovědního důvodu posuzovat. O nákladech rozhodl soud prvního stupně podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř., když žalobkyně měla ve věci plný úspěch a přísluší jí tak náhrada nákladů řízení potřebných k účelnému uplatňování práva proti žalované. O lhůtě k plnění rozsudkem uložených povinností rozhodl soud prvního stupně podle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř. část věty za středníkem, a to s ohledem na sociální poměry žalované. 3. Proti tomuto rozsudku podala žalovaná včasné a přípustné odvolání s tím, že výpověď nájmu se opírá o nesprávné důvody, jelikož chování žalované v daném bytě bylo zcela standardní. Žalovaná si je vědoma, že nepostupovala v reakci na výpověď nájmu bytu v souladu se zákonnými ustanoveními, došlo z její strany k opomenutí. Nicméně požadavkem na vyklizení bytu se dostala do neřešitelné situace, jelikož nemá žádnou jinou možnost bydlení. V bytě žije se zletilým synem, který je [anonymizováno] a bez zaměstnání, dlouhodobě žila ze sociálních podpor, v současné době pobírá starobní důchod ve výši 10 656 Kč, který jí neumožňuje s ohledem na ceny nájmů bytů zajistit si náhradní bydlení. Žalovaná dále upozorňuje, že na nájemném z předmětného bytu nikdy nedlužila. Poukazuje na základní zásady soukromého práva vyjmenované v § 3 občanského zákoníku, především se dovolává práva brát se o vlastní štěstí a štěstí své rodiny, práva na ochranu svého života, důstojnosti a soukromí a zvláštní zákonné ochrany pro rodinu žalované. S ohledem na uvedené žalovaná navrhuje, aby odvolací soud rozsudek okresního soudu změnil tak, že se žaloba na vyklizení bytu [číslo] ve třetím nadzemním podlaží domu [adresa] v [příjmení] ulici v [obec] zamítá, dále aby žalobkyni bylo uloženo nahradit žalované náklady odvolacího řízení, popř. aby rozsudek zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. 4. Odvolací soud dle § 214 o. s. ř. přezkoumal napadený rozsudek a jemu předcházející řízení před soudem prvního stupně při jednání. Provedl při něm důkaz přečtením obsahu listiny – výpovědi nájmu. Poté odvolací soud dospěl k závěru, že odvolání žalované není důvodné. 5. Odvolací soud se ztotožňuje se skutkovými závěry soudu prvního stupně, učiněnými zcela v návaznosti na relevantní okolnosti věci, podávající se z písemných důkazů. Soud z nich dále vyvodil správný závěr o oprávněnosti podané žaloby na vyklizení. 6. Občanský zákoník zakotvuje zvláštní ustanovení o nájmu bytu a nájmu domu v ustanovení § 2235 a následující občanského zákoníku. Dle § 2235 odst. 1 občanského zákoníku, zavazuje-li nájemní smlouva pronajímatele přenechat nájemci k zajištění bytových potřeb nájemce a popřípadě i členů jeho domácnosti byt nebo dům, který je předmětem nájmu, nepřihlíží se k ujednáním zkracujícím nájemcova práva podle ustanovení tohoto pododdílu. 7. Podle § 2288 odst. 1 písm. a) občanského zákoníku pronajímatel může vypovědět nájem na dobu určitou nebo neurčitou v tříměsíční výpovědní době, poruší-li nájemce hrubě svou povinnost vyplývající z nájmu. Za hrubé porušení nájemcových povinností je považováno i opakované nedodržení pravidel obvyklých pro chování v domě nebo rozumných pokynů pronajímatele podle § 2256 odst. 2 občanského zákoníku. 8. Podle § 2286 odst. 1 občanského zákoníku výpověď nájmu vyžaduje písemnou formu a musí dojít druhé straně. Výpovědní doba běží od prvního dne kalendářního měsíce následujícího poté, co výpověď došla druhé straně. 9. Podle § 2292 občanského zákoníku nájemce odevzdá byt pronajímateli v den, kdy nájem končí. Byt je odevzdán, obdrží-li pronajímatel klíče a jinak mu nic nebrání v přístupu do bytu a v jeho užívání. Opustí-li nájemce byt takovým způsobem, že nájem lze bez jakýchkoli pochybností považovat za skončený, má se byt za odevzdaný ihned. 10. Odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně vychází z těchto zjištění, podložených písemnými důkazy: Dne [datum] žalobkyně jako pronajímatel a žalovaná jako nájemce uzavřely nájemní smlouvu o nájmu bytu v domě [adresa] v [příjmení] ulici v [obec] o celkové výměře 63,80 m2 na dobu neurčitou. Tato nájemní smlouva nahradila nájemní smlouvu ze dne [datum] uzavřenou právní předchůdkyní žalobkyně [právnická osoba], [IČO], a žalovanou a jejím manželem [jméno] [příjmení], poté, co manžel byt opustil s tím, že byt bude užívat pouze žalovaná. [právnická osoba], zanikla bez likvidace fúzí sloučením s nástupnickou [právnická osoba], s. r. o. Dopisem ze dne [datum] vypověděla žalobkyně nájem bytu s tím, že již v roce 2019 žalovanou upozorňovala na stížnosti nájemníků na opakované rušení nočního klidu, kdy dochází k obtěžování ostatních nájemníků hlasitými projevy vycházejícími z bytu žalované. Dále žalovanou upozorňovala na to, že toto může být důvodem výpovědi nájmu bytu. Žalobkyně s ohledem na to, že i přes písemná a telefonická upozornění na opakované rušení nočního klidu se tato situace nadále opakovala a opakovaly se i stížnosti ze strany nájemníků na syna žalované, vypověděla nájem bytu, a to podle ustanovení § 2288 a § 2291 občanského zákoníku, v tříměsíční výpovědní době. Odevzdání bytu požadovala žalobkyně bez zbytečného odkladu nejpozději do [datum]. Závěrem žalovanou poučila o možnosti podat ve lhůtě dvou měsíců ode dne doručení výpovědi návrh soudu na přezkoumání oprávněnosti výpovědi a možnosti vznést proti výpovědi námitky. Žalovaná si výpověď nájmu osobně převzala dne [datum], žalobu o přezkoumání oprávněnosti výpovědi nájmu v zákonné lhůtě nepodala. 11. V hmotněprávní rovině lze tak vyhodnotit, že žalovaná užívala byt žalobkyně na základě nájemního vztahu, který skončil k datu [datum]. Tím odpadl právní důvod, na jehož základě užívala žalovaná byt žalobkyně, a žalovaná byla povinna odevzdat tento byt žalobkyni dle § 2292 občanského zákoníku. Soud prvního stupně proto rozhodl správně, pokud žalobě na vyklizení vyhověl. Správně též konstatoval, že v řízení o vyklizení bytu není soud oprávněn posuzovat důvody výpovědi nájmu bytu. Tříměsíční lhůta k vyklizení bytu odpovídá ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř., podle kterého soud může určit delší lhůtu ke splnění povinnosti vyklidit byt. Tuto lhůtu lze považovat za přiměřenou i s ohledem na sociální poměry žalované, jejíž možnosti zvýšit svoji životní úroveň jsou z objektivních důvodů omezené a jež potřebuje proto více času na obstarání si jiného bydlení. 12. K námitkám žalované ohledně její špatné sociální situace, kdy v současné době pobírá starobní důchod ve výši 10 656 Kč, který jí neumožňuje s ohledem na ceny nájmů bytů zajistit si náhradní bydlení, odvolací soud však zároveň uvádí, že byť tato tvrzení žalované nemá důvod nijak zpochybňovat, nejedná se o skutečnost, jež by v poměrech soukromého práva měla představovat břemeno přenášené na vlastníka bytu coby pronajímatele, jemuž zásadně náleží právo rozhodovat o tom, komu a za jakých podmínek (limitovaných právní úpravou) svůj majetek přenechá k užívání jinému. 13. Nákladový výrok II napadeného rozsudku je správně založen na zásadě procesního úspěchu žalobkyně, jíž svědčí právo na náhradu nákladů vynaložených v tomto řízení (§ 142 odstavec 1 o. s. ř.). Žalobkyně byla nucena podat danou žalobu za účelem bránění (prosazení) svého práva, neboť žalovaná na mimosoudní řešení věci nepřistoupila. Výše náhrady nákladů řízení potom odpovídá soudem prvního stupně správně citovaným ustanovením vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu. 14. Ve světle uvedeného odvolací soud napadený rozsudek soudu prvního stupně podle § 219 o. s. ř. potvrdil. Vzhledem k tomu, že tříměsíční lhůta k vyklizení bytu začne běžet až od nabytí právní moci rozsudku odvolacího soudu, má žalovaná přiměřený čas k tomu, aby byt vyklidila. 15. Také v odvolacím řízení byla žalobkyně úspěšnou stranou, měla by mít proto právo na náhradu nákladů řízení dle ustanovení § 224 odst. 1 ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř. Avšak vzhledem k tomu, že zástupce žalobkyn