219 C 16/2019-77 — Městský soud v Brně

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 4. 12. 2019 domáhal zaplacení částky 59.167 Kč s příslušenstvím a úhradu nákladů řízení. Svoji žalobu odůvodnil tím, že žalobce uzavřel s žalovaným dne [datum] smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytl žalobce žalovanému částku 50.000 Kč. Žalovaný se smlouvou zavázal uhradit tuto částku včetně úroku ve výši 92,70 % ročně a poplatků formou měsíčních splátek. Žalovaný úvěr řádně nesplácel a ta se tak stala automaticky splatnou ke dni [datum]. Žalovaná částka se skládá z jistiny ve výši 57.569,47 Kč, smluvní pokuty ve výši 998 Kč, nákladů spojených s prodlením žalovaného ve výši 600 Kč. Žalobce vyzýval žalovaného k uhrazení dlužných částek. 2. Žalovaný se k žalobě vyjádřil přípisem ze dne [datum], ovšem zcela nesrozumitelně a do jisté míry i nečitelně. V podstatě z uvedeného přípisu žalovaného (založen na č.l. 51 spisu) vyplývá, že žalovaný má další půjčku a exekuci na důchod ve výši 11.077 Kč. Na jednání soudu dne [datum] žalovaný zopakoval, že má celkem další tři půjčky, přímo u žalobce si vzal půjčky dvě, přičemž na jednu už je vedena exekuce. K tomuto tvrzení doložil oznámení o zahájení srážek z důchodu ze dne [datum] od [obec] správy sociálního zabezpečení. Na dotaz soudu žalovaný uvedl, že není omezen ve svéprávnosti a to ani částečně, že je schopen před soudem jednat a v současné době není v psychiatrické léčebně v [obec]. 3. Z předložených listinných důkazů, a to ze tří ústřižků z poštovní poukázky na č.l. 6 spisu, z návrhu na uzavření smlouvy na č.l. 7 až 9 spisu, oznámení o schválení úvěru na č.l. 10 spisu, předžalobní výzvy na č.l. 12 spisu včetně podacího archu na č.l. 11 spisu, karty klienta na č.l. 13 spisu, oznámení na č.l. 14 spisu, dodejky na č.l. 15 spisu, výzvy k zaplacení na č.l. 16 a 17 spisu, předsmluvního formuláře na č.l. 18 spisu, hodnocení klienta na č.l. 21 spisu, prohlášení klientů na č.l. 23 spisu, dokladu o vyplacení úvěru na č.l. 25 spisu, výpisu ze záznamu SOLUS na č.l. 26 spisu, výpisu na č.l. 27 spisu a vyjádření znalce včetně přílohy na č.l. 28 spisu, výpisu z účtu žalobce na č.l. 62 spisu, identifikace žalovaného dle OP na č.l. 63 až 64 spisu a výpisu z účtu žalovaného na č.l. 66 spisu, z oznámení o zahájení srážek z důchodu ze dne [datum], soud zjistil následující skutkový stav: 1. Žalovaný měl čistý výpis ze záznamu z registru SOLUS ke dni 28. 12. 2018. Dle Hodnocení klienta měl mít žalovaný pravidelný čistý příjem a to dávky důchodu ve výši 9.530 Kč. Jako výdaje bylo uvedeno životní minimum 3.410 Kč, bydlení 1.300 Kč, celkem výdaje 4.710 Kč. Dle přiložených poštovních ústřižků o výši důchodu na č.l. 6 spisu měl žalovaný důchod ve výši 9.530 Kč za měsíce říjen, listopad a prosinec roku 2018. Dle přiloženého výpisu z účtu na č.l. 66 spisu měl žalovaný zůstatek na účtu ve výši 65.582 Kč. Z oznámení o zahájení srážek z důchodu ze dne [datum] od [obec] správy sociálního zabezpečení a z tvrzení žalovaného se podává, že žalovaný si bral u žalobce ještě jednu půjčku, na kterou je nyní vedena exekuce. Na základě vlastního šetření pak soud v systému ISAS zjistil, že mezi shodnými účastníky bylo vedeno řízení sp. zn. [číslo] [spisová značka], které je pravomocně skončeno, kdy nárok žalobce vycházel z úvěrové smlouvy, uzavřené [datum], na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 29.000 Kč. Dle výše uvedeného návrhu na uzavření smlouvy v tomto řízení měli účastníci uzavřít smlouvu, na základě které měl žalobce poskytnout žalovanému částku 50.000 Kč, kterou měl žalovaný žalobci vrátit spolu s úrokem ve výši 92,7 % ročně splátkami ve výši 3.029 Kč měsíčně. Ve smlouvě byly dále upraveny smluvní pokuty a automatické zesplatnění úvěru. Žalovanému byla dne [datum] vyplacená částka 50.000 Kč na účet [číslo] [bankovní účet] dle výše uvedeného dokladu o vyplacení úvěru. Dle karty klienta žalovaný na úvěr celkově zaplatil 9.087 Kč. Žalobce vyzýval žalovaného k uhrazení dlužné částky výzvou ze dne [datum] do 15 dnů od data odeslání výzvy. Výzva byla odeslána dne [datum], jak vyplynulo z příslušného podacího archu. 4. Z ostatních provedených důkazních prostředků soud nezjistil žádné další rozhodné skutečnosti. 5. Dle ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění (dále jen„ OZ“), Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 6. Dle ust. § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v platném znění (dále jen„ ZoSU“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 7. Dle ust. § 86 odst. 1 ZoSU poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 8. Dle ust. § 580 odst. 1 OZ neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 9. Dle ust. § 588 OZ soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 10. Dle ust. § 2991 odst. 1 OZ kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. 11. Soud se nejprve z úřední povinnosti zabýval tím, zda žalobce jakožto věřitel před uzavřením smlouvy o úvěru splnil svou povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného - dlužníka, neboť úvěrová smlouva měla být jakožto s dlužníkem uzavřena se spotřebitelem (§ 419 OZ). Schopnost dlužníka splácet úvěr má věřitel povinnost zkoumat především z informací, které má snažit získat od dlužníka, příp. pokud by to bylo nezbytné, také z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů (§ 86 ZoSU). Věřitel má s odbornou péčí posoudit, zda dlužník nebude mít zjevný problém úvěr splácet (nález Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18), přičemž součástí odborné péče věřitele je taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným dlužníkem, ale sám tyto údaje prověří, případně si je nechá od dlužníka doložit (rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, č. j. 1 As 30/2015-39). 12. Takto rozsáhlé požadavky na prověřování poměrů dlužníka ze strany věřitele jsou dány vývojem spotřebitelských vztahů, který má negativní celospolečenské dopady a vede ke spirále předlužování spotřebitelů, včetně pádu spotřebitele a všech osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů, jejich přechodu do šedé ekonomiky atd. (rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Při výkladu a aplikaci právních předpisů, tj. i zákona o spotřebitelském úvěru, nelze pomíjet jejich účel a smysl, ale je v něm třeba vždy nalézat i zásady uznávané demokratickými právními státy (srov. nález Ústavního soudu ze dne 7. 5. 2009, sp. zn. I. ÚS 523/07). Mezi tyto náleží i zásada rovnosti a s ní související zásada ochrany slabší strany, jejímž projevem je i ochrana spotřebitele, vtělená do zvláštní úpravy spotřebitelských vztahů, která usměrňuje v oblasti soukromého práva uplatnění obecné zásady autonomie vůle. Nelze tedy vycházet pouze z toho, že žalovaný smlouvu uzavřel, a pokud mu podmínky smlouvy nevyhovovaly, nemusel ji s žalobcem uzavírat. Nelze současně tolerovat systematické porušování či obcházení zákona ze strany poskytovatelů jen s poukazem na zásadu pacta sunt servanda s tím, že spotřebitel přístup poskytovatele na připraveném formuláři odsouhlasil (rozhodnutí Krajského soudu v Praze sp. zn. 27 Co 221/2019). 13. Žalobce v rámci zkoumání solventnosti žalovaného vycházel z toho, že žalovaný nebyl veden v žádné databázi dlužníků, že měl měsíční příjmy ve formě důchodových dávek ve výši 9.530 Kč, výdaje pak ve výši 4.710 Kč, převis příjmů nad výdaji tak měl dle zjištění žalobce při předpokládané měsíční splátce úvěr