54 C 70/2020-69 — Městský soud v Brně

1. Žalobou doručenou Okresnímu soudu v Pardubicích dne 14. 2. 2020 (ve znění jejího doplnění ze dne 25. 6. 2020 a 11. 9. 2020) se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky ve výši 25.307,76 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tak, že mezi žalovanou a právním předchůdcem žalobkyně, [právnická osoba], (dále také jako„ právní předchůdce“), byla uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě právní předchůdce žalobkyně poté, co posoudil úvěruschopnost žalované, přenechal žalované částku 10.000 Kč. Spolu s dlužnou jistinou se žalovaná zavázala uhradit úrok v pevné výši 963 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 4.000 Kč, úhradu za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 723 Kč a úhradu za umožnění platit splátky v místě bydliště ve výši 2.500 Kč. Celkovou dlužnou částku ve výši 18.186 Kč se žalovaná zavázala vrátit v 14 pravidelných měsíčních splátkách po 1299 Kč. Žalovaná však svoji smluvní povinnost řádně a včas neplnila a na svůj dluh uhradila toliko 5.100 Kč. Žalované vznikl dluh sestávající z jistiny ve výši 7.368,76 Kč, pevného úroku ve výši 519,72 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 2.878,21 Kč, poplatku za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 520,42 Kč, úhrady za umožnění platit splátky v místě bydliště ve výši 1.798,89 Kč, a příslušenství. S ohledem na prodlení žalované s úhradou splátek žalobkyně požadovala zaplacení smluvní pokuty v celkové výši 12.221,76 Kč [právnická osoba], svoji pohledávku za žalovanou postoupila na žalobkyni dne [datum]. 2. Usnesením ze dne 17. 2. 2020, č.j. EPR 41428/2020-5, vyslovil Okresní soud v Pardubicích svou místní nepříslušnost a věc postoupil Městskému soudu v Brně jako soudu místně příslušnému. 3. Podepsaný soud vydal ve věci dne 26. 3. 2020 elektronický platební rozkaz, č.j. EPR 41428/2020-8, v němž zároveň žalovanou vyzval, aby se pro případ, že bude podán odpor proti tomuto elektronickému platebnímu rozkazu, k žalobě písemně vyjádřila, a aby v případě, že nárok uplatněný v žalobě zcela neuzná, vylíčila rozhodující skutečnosti o věci samé, na nichž staví svoji obranu proti žalobě a označila důkazy k prokázání svých tvrzení. Proti shora citovanému elektronickému platebnímu rozkazu podala žalovaná dne 6. 4 2020 odpor, který doplnila podáním ze dne 5. 5. 2020. Ve svém odporu uvedla, že s žalobkyní skutečně sjednala hotovostní půjčku ve výši 10.000 Kč za účelem pokrytí nepříznivé finanční situace v domácnosti žalované. Uvedla, že splátky byly z její strany hrazeny omezeně dle možností, přičemž dle tvrzení žalované zbývá uhradit částku ve výši 4.900 Kč. Žalovaná dále ve svém odporu, rovněž jako i v podání ze dne 30. 6. 2020 a 7. 8. 2020 navrhla zamítnutí žaloby v celém rozsahu s ohledem na neplatnost smlouvy, neboť žalobkyně žádným způsobem neověřila schopnost žalované řádně splácet poskytnutou půjčku (tzv. úvěruschopnost). 4. Podáním došlým soudu dne 11. 9. 2020 vzala žalobkyně žalobu částečně zpět ohledně smluvní pokuty za období od 17. 11. 2017 do 21. 5. 2019 ve výši 1.431,73 Kč, kapitalizovaného úroku za období od 17. 11. 2017 do 21. 5. 2019 ve výši 770,86 Kč a kapitalizovaného úroku z prodlení za období od 17. 11. 2017 do 21. 5. 2019 ve výši 465,10 Kč. Soud řízení v rozsahu zpětvzetí, tj. v celkové částce 2.667,69 Kč, zastavil v souladu s § 96 odst. 1 a 2 o.s.ř. výrokem I. tohoto rozsudku. Souhlasu žalované s částečným zpětvzetím žaloby nebylo třeba, neboť k částečnému zpětvzetí došlo dříve, než začal soud jednat. 5. Soud provedl dokazování smlouvou o úvěru, předpisem splátek, podacím lístkem ze dne [datum], oznámením o postoupení pohledávky ze dne [datum], smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum], výpisem z obchodního rejstříku žalobce, výzvou k plnění se základním skutkovým a právním rozborem z [datum] včetně dokladu o odeslání a transakční historií splácení půjčky. 6. Ze smlouvy o úvěru ze dne [datum] soud zjistil, že žalovaná uzavřela s právním předchůdcem žalobkyně smlouvu o úvěru [číslo] na jejímž základě právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované finanční prostředky ve výši 10.000 Kč za poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 4.000 Kč, za poplatek za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 723 Kč a za poplatek za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě svého bydliště ve výši 2.500 Kč. Mezi stranami byl sjednán smluvní úrok za dobu úvěru ve výši 963 Kč. Žalovaná se zavázala celkovou dlužnou částku splácet v pravidelných 14 měsíčních splátkách po 1.299 Kč. Strany si ujednaly smluvní úrok ve výši 15 % ročně a smluvní pokutu ve výši 0,5% z dlužné částky, s níž je žalovaná v prodlení, a to za každý den prodlení. 7. Z transakční historie soud zjistil, že žalovaná na svůj dluh uhradila částku ve výši 5.100 Kč, přičemž z toho byla žalobkyní na jistinu započtena částka 2.631,24 Kč (zbývá 7.368,76 Kč), na úrok byla započtena částka 443,28 Kč (zbývá 519,72 Kč), na úhradu za poskytnutí úvěru byla započtena částka 1.121,79 Kč (zbývá 2.878,21 Kč), na poplatek za administrativní činnost byla započtena částka 202,58 Kč (zbývá 520,42 Kč) a na poplatek za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě svého bydliště byla započtena částka 701,11 Kč (zbývá 1.798,89 Kč). 8. Ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřenou mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalobkyní soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně svoji pohledávku za žalovanou dne [datum] postoupil na žalobkyni. 9. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum] soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně žalované skutečnosti týkající se postoupení pohledávky oznámil. 10. Z výzvy k plnění soud zjistil, že žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce žalovanou na existenci dluhu upozornila a vyzvala ji k jeho zaplacení. Z předmětné výzvy soud rovněž zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovanou k zaplacení smluvní pokuty ve výši 12.221,76 Kč, přičemž smluvní pokutu následně vyčíslila za období od 17. 11. 2016 do 21. 5. 2019. 11. Soud zhodnotil provedené důkazy (jednotlivě i všechny důkazy ve vzájemné souvislosti) z hlediska zákonnosti, závažnosti a pravdivosti a má za to, že tyto důkazy jsou spolehlivým podkladem pro rozhodnutí ve věci, tedy, že nic nebrání tomu, aby z nich soud při rozhodování o věci vycházel. 12. Podle § 547 o. z. musí právní jednání obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu. 13. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 14. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 15. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 tohoto ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 16. Soud se nejprve zabýval platností předmětné smlouvy. 17. Smluvní ujednání mezi účastníky bylo svým charakterem spotřebitelskou smlouvou, neboť žalobkyně, resp. její právní předchůdce, v rámci své podnikatelské činnosti poskytoval spotřebitelům úvěry. 18. Při posouzení nároku na zaplacení poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 4.000 Kč, poplatku za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 723 Kč a poplatku za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě svého bydliště ve výši 2.500 Kč a úroku za dobu úvěru ve výši 963 Kč dospěl soud k závěru, že ujednání smluvních stran o zaplacení těchto částek je v rozporu s dobrými mravy. Poplatky v součtu činí částku 8.186 Kč, což odpovídá 81,86 % dlužné jistiny úvěru. Poplatky dohodnuté při poskytnutí úvěru představují úplatu (odměnu) za užívání jistiny úvěru. Občanský zákoník a ani jiné právní předpisy výslovně nestanoví, do jaké výše lze při úvěru sjednat jejich výši, z této skutečnosti však nelze úspěšně dovozovat, že by výše poplatků závisela jen na dohodě účastníků smlouvy o úvěru, a že by tedy nepodléhala žádnému omezení. Rovněž u dohody o poplatcích u úvěru totiž platí základní zásady občanského práva (§ 1-8 občanského zákoníku), podle kterých má každý povinnost jednat poctivě a výkon práv a povinností vyplývajících z občanskoprávních vztahů nesmí být v rozporu s dobrými mravy. Dobrými mravy v občanskoprávních vztazích se v soudní praxi rozumí soubor společenských, kulturních a mravních pravidel chování, který je vlastní obecně uznávaným vzájemným vztahům mezi lidmi a mravním principům společenského řádu a který v historickém vývoji osvědčil jistou neměnnost, vystihuje podstatné historické tendence, jež jsou sdíleny rozhodující částí společnosti a mají povahu norem základních (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 30