62 C 49/2018-282 — Městský soud v Brně

1. Žalobou doručenou soudu dne 27. 3. 2018, ve znění jejího částečného zpětvzetí ze dne 21. 3. 2019, o kterém bylo rozhodnuto usnesením podepsaného soudu ze dne 28. 3. 2019, č.j. 62 C 49/2018-114, rozšíření připuštěného usnesením soudu vyhlášeným při ústním jednání dne 24. 5. 2019, změny žalobních tvrzení připuštěné usnesením podepsaného soudu ze dne 24. 5. 2019, č.j. 62 C 49/2018-162 a částečného zpětvzetí žaloby, o kterém bylo rozhodnuto usnesením podepsaného soudu ze dne 1. 8. 2019, č.j. 62 C 49/2018-223, se žalobce po žalované domáhal zaplacení 6.241.518,32 Kč s příslušenstvím jako náhrady nemajetkové újmy a škody, která mu vznikla v příčinné souvislosti s nezákonným rozhodnutím a nesprávným úředním postupem orgánů činných v trestním řízení. 2. Usnesením Policie České republiky, Krajského ředitelství Policie Jihomoravského kraje, ze dne 21. 10. 2013, [číslo jednací], bylo zahájeno trestní stíhání žalobce a [jméno] [příjmení] pro zvlášť závažný zločin podvodu podle § 209 odst. 1 a 5 písm. a) trestního zákoníku (dále jen„ usnesení o zahájení trestního stíhání“). Rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 8. 2. 2017, č. j. [číslo jednací], který nabyl právní moci dne 5. 4. 2017, byl žalobce zproštěn obžaloby. V souladu s ustálenou judikaturou je proto usnesení o zahájení trestního stíhání nezákonným rozhodnutím ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb. a žalovaná odpovídá za škodu, resp. nemajetkovou újmu, která žalobci v souvislosti s nezákonným trestním stíháním vznikla. 3. Žalobci vznikla škoda v podobě nákladů vynaložených na obhajobu v trestním řízení ve výši 62.145,60 Kč. Žalobce zastupoval jako obhájce advokát Mgr. [jméno] [příjmení]. Odměna advokáta za jeden úkon právní služby činila 1.840 Kč, s připočtením paušální náhrady nákladů advokáta ve výši 300 Kč za úkon právní služby a náhrady za DPH představovaly náklady na obhajobu celkem 62.145,60 Kč; advokát ve věci učinil celkem 24 úkonů právní služby. 4. V souvislosti s trestním stíháním zajistily orgány činné v trestním řízení žalobci částku ve výši 2.026.000 Kč jako náhradní hodnotu podle § 79f trestního řádu. Žalobce uvedenou částku převedl na účet Krajského státního zastupitelství v Brně dne 30. 10. 2014, vrácena mu byla dne 15. 4. 2017. Pokud by žalobce složil 2.026.000 Kč v říjnu roku 2014 na spořicí účet„ Výhoda“ u [právnická osoba], získal by při úrokové sazbě 1,4 % ročně za dobu zajištění peněžních prostředků úroky ve výši 69.783 Kč; tato částka představuje ušlý zisk, jehož odškodnění žalobce požaduje. 5. Žalobci v souvislosti s nezákonným trestním stíháním vznikla rovněž nemajetková újma, neboť (nezákonné) trestní stíhání citelně a významně zasáhlo do jeho rodinného i profesního života a poškodilo jeho psychické zdraví, čímž byl zasažen jeden z aspektů lidské integrity. Jelikož majetková trestná činnost, pro kterou byl žalobce stíhán, úzce souvisela s jeho podnikáním, když trestný čin byl skutkově spojován se [jméno] [příjmení], dlouholetým obchodním partnerem žalobce, zasáhlo trestní stíhání zásadním způsobem do žalobcových profesních vztahů. Žalobce ztratil důvěru svých obchodních partnerů a osob, se kterými se v rámci své podnikatelské činnosti stýkal, čímž mu fakticky bylo znemožněno podnikat a zajišťovat prostředky na obživu sebe a své rodiny způsobem, a zejména pak v rozsahu, na jaký byl zvyklý. Šíření dehonestující informace o trestním stíhání žalobce pro majetkovou trestnou činnost mezi obchodními partnery, známými a potenciálními zákazníky žalobce hluboce zasáhlo jeho osobní čest. Trestním stíháním byl výrazně negativně zasažen také rodinný život žalobce, neboť v důsledku trestního stíhání, které bylo vedeno proti žalobci a jeho dlouholeté životní partnerce, byl narušen jeho vztah se synem [jméno]. V důsledku nuceného ukončení podnikatelské činnosti nebyl žalobce nadále schopen zajistit své rodině dosavadní nadprůměrný životní styl, syn [jméno] musel ukončit studium na soukromé vysoké škole, protože žalobce nemohl jeho studium nadále financovat. Žalobci hrozil vysoký trest odnětí svobody a tato nejistota ohledně budoucnosti se negativně projevila jednak ve vztazích s oběma syny a jednak spolu s pocitem křivdy, osobní dehonestace a ztráty dosavadního způsobu života způsobila u žalobce psychické problémy, které byl nucen řešit pomocí antidepresiv. 6. Přiměřené zadostiučinění žalobce vyčíslil ve výši 595.200 Kč. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění v penězích vycházel z přiměřeného zadostiučinění přiznávaného soudy za každý den trvání nezákonné vazby v rozsahu 500 až 1.500 Kč. Byť žalobce nebyl stíhán vazebně, byl každodenně vystaven negativním následkům trestního stíhání v profesní i osobní oblasti, a to po nesrovnatelně delší dobu, proto by se denní sazba odškodnění měla blížit dolní hranici odškodnění vazebního stíhání. Žalobce tedy vyčíslil přiměřené zadostiučinění za 1.263 dnů trestního stíhání při sazbě 400 Kč za den ve výši 505.200 Kč. Zvlášť potom žalobce vyčíslil peněžité zadostiučinění za nepřiměřenou délku trestního řízení, když první úkony trestního řízení byly policejními orgány v rámci vyšetřování provedeny již 29. 9. 2011. S odkazem na stanovisko Nejvyššího soudu sp. zn. Cpjn 206/2010 žalobce požaduje za první dva roky vyšetřování 20.000 Kč a za následné trestní stíhání trvající tři a půl roku potom 70.000 Kč. 7. Po výzvě soudu žalobce srovnal svůj případ s obdobným případem projednávaným u Nejvyššího soudu pod sp. zn. 30 Cdo 743/2017. V porovnávaném případě bylo poškozenému přiznáno přiměřené zadostiučinění ve výši 400.000 Kč v souvislosti s trestním stíháním pro trestný čin podvodu, za který mu hrozilo uložení nepodmíněného trestu odnětí svobody na 2 až 8 let. Trestní stíhání mělo negativní dopad do osobnostní sféry poškozeného v oblasti profesní a občanské cti, trvalo 3 roky a skončilo zproštěním obžaloby. Žalobci hrozil trest odnětí svobody v délce 5 až 10 let, povaha trestné činnosti byla v jeho případě závažnější a hrozilo rovněž, že v případě odsuzujícího rozsudku by mu byla uložena povinnost nahradit škodu ve výši 17.430.820 Kč, což by pro žalobce fakticky znamenalo ekonomickou likvidaci. Trestní stíhání trvalo o pět a půl měsíce déle a dopady do osobnostní sféry žalobce a jeho ústavně zaručených práv byly podstatně závažnější, a proto je namístě přiznat žalobci odškodnění v požadované výši. 8. Nemajetková újma žalobce spočívá také v nemožnosti užívat osobní vozidlo tov. zn. Audi, typ Q7, r.z. [anonymizováno] [číslo], [VIN kód] (dále jen„ vozidlo Audi“). Vozidlo bylo dne 23. 10. 2012 zajištěno policejním orgánem pro podezření, že je výnosem z trestné činnosti, přestože jeho vlastníkem nebyl žalobce, nýbrž společnost [právnická osoba] Vozidlo bylo do dispozice žalobce vráceno dne 6. 3. 2013. Žalobce jej tedy nemohl užívat po dobu 135 dnů k podnikatelským a osobním účelům, čímž se snížila jeho životní úroveň. Žalobce si nezajistil žádné náhradní vozidlo za úplatu, v případě potřeby si vypůjčil osobní automobil svého otce. Při stanovení výše zadostiučinění vycházel z výše nájemného stejného vozidla ve městě [obec] v září roku 2017, zohlednil výši inflace a dospěl k závěru, že odškodnění za každý den, kdy nemohl užívat vozidlo Audi, činí 2.262 Kč; žalobce tedy požaduje přiměřené zadostiučinění ve výši 305.370 Kč. 9. Žalobce se dále domáhá náhrady škody, která mu měla vzniknout v souvislosti s nesprávným úředním postupem policejních orgánů v době před zahájením trestního stíhání. Žalobce před zahájením trestního stíhání provozoval autosalon. Dne 23. 10. 2012 orgány činné v trestním řízení zajistily doklady (technické průkazy) od všech vozidel, které žalobce v dané době nabízel k prodeji. Tyto doklady byly žalobci navráceny až dne 19. 3. 2013. Přestože orgánům činným v trestním řízení muselo být zřejmé, že zajištění dokladů k jednotlivým vozidlům žalobci fakticky znemožní provozování podnikatelské činnosti, protože bez příslušné dokumentace není možné prodat a následně zaregistrovat žádné vozidlo, neučinily žádné opatření, kterým by tento intenzivní zásah do podnikání žalobce zmírnily. Nesprávný úřední postup žalobce spatřuje především v délce období, po které byly doklady zajištěny. Žalobce po celou dobu zajištění opakovaně žádal o navrácení dokladů k vozidlům. 10. V důsledku popsaného nepřiměřeného zásahu ze strany orgánů činných v trestním řízení, musel žalobce fakticky ukončit podnikatelskou činnost; přerušení činnosti oznámil příslušnému živnostenskému úřadu dne 28. 2. 2013. V období, kdy žalobce neměl žádné příjmy z podnikání, dostal se prodlení se splácením svých stávajících dluhů, zejména pak dluhu z úvěrové smlouvy uzavřené se společností [právnická osoba] Proto byl nucen jednak (po vrácení dokladů) prodat veškerá vozidla, která se nacházela v [anonymizováno], tzv. v balíčku za výrazně nižší cenu, a následně prodat nemovité věci, tj. samotný [anonymizováno]. Žalobce nebyl schopen obnovit podnikatelskou činnost utlumenou po dobu zajištění dokladů od vozidel také proto, že následně proti němu bylo zahájeno trestní stíhání pro majetkovo