115 C 182/2019-97 — Městský soud v Brně

1. Žalobou došlou soudu dne 12.12.2019 se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, kterým by byl žalovaný zavázán žalobci zaplatit částku 271.000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 271.000 Kč od 6.12.2019 do zaplacení. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalobce byl trestně stíhán na základě rozhodnutí policejního orgánu pro přečin ublížení na zdraví dle § 146 odst. 1 trestního zákoníku. Obžaloba byla projednána u Městského soudu v Brně pod sp.zn.: 8 T 2/2019. Rozsudkem Městského soudu v Brně sp. zn. 8 T 2/2019, který nabyl právní moci dne 8.5.2019, byl žalobce v celém rozsahu zproštěn obžaloby dle § 226 písm. a) trestního řádu, soud dospěl k závěru, že se skutek nestal. Tímto se usnesení o zahájení trestního stíhání stalo rozhodnutím orgánu veřejné moci, které je nezákonné, z čehož vyplývá odpovědnost žalované dle zákona č. 82/1998 Sb. ve znění pozdějších předpisů. Žalobce uplatnil žalobou nárok na zaplacení částky 271.000 Kč sestávající ze dvou nároků, a to z částky 21.600 Kč, které odpovídaly nákladům žalobce na právní zastoupení, které musel vynaložit k účelnému uplatnění své obhajoby a bránění práva v trestním řízení, a částky 250.000 Kč představující náhradu nemajetkové újmy, která žalobci vznikla v souvislosti s předmětným nezákonným trestním stíháním. 2. Při posuzování přiměřenosti výše zadostiučinění žalobce poukazoval na skutečnost, že od samého počátku si dozorující státní zástupkyně měla být vědoma, že žalobce se svým jednáním žádného trestného jednání nedopustil, ani dopustit nemohl, neboť jak posléze soud objektivně zhodnotil, i kdyby žalobce odstrčil Ing. [příjmení] na onen gauč, tak si lze jen stěží představit, že jí byla způsobena taková zranění, která by dosáhla intenzity žalovaného přečinu. Státní zastupitelství bylo ze strany obhajoby žalobce informováno, že je namístě se zabývat podezřením, že si celé údajné napadení žalobce Ing. [příjmení] vymyslela, protože tím sledovala zájem na tom, aby bylo žalobci znemožněno se stýkat s jeho dcerou, o což dotyčná usilovala v opatrovnickém sporu. Státní zastupitelství se i přesto vědomě stalo nástroje boje Ing. [příjmení] proti žalobci, když dle informací vyšetřujících policistů dalo pokyn k zahájení trestního stíhání žalobce. Přestože ve vyšetřování nebyly opatřeny žádné další důkazy nad rámec toho, co již bylo uvedeno v usnesení o zahájení trestního stíhání, a existovalo stanovisko Krajského státního zastupitelství v Brně ze dne 5.10.2018 č.j. 1 KZt 843/2018-10 poslala státní zástupkyně věc před soud. Nikoliv hrozba citelného trestu, ale dopad do rodinného života způsobil žalobci nemajetkovou újmu, kterou nárokuje. Žalobce tvrdil, že byl poškozen v rodinném životě, neboť trestní stíhání bylo podkladem pro odpírání svobodného styku otce s dcerou. Ing. [příjmení] podávala smyšlená obvinění, jejímž prostřednictvím se snažila žalobci znemožnit styk s dcerou, činila tak za asistence orgánů veřejné moci od dubna 2015 do července 2019, protože asistovaný styk jednou za 14 dní na hodinu pod dozorem třetí osoby, není dle žalobce rozhodně naplněním úlohy otce v životě dítěte. Právě trestní oznámení a následné trestní stíhání žalobce za ono údajné napadení matky v krizovém centru prodloužilo trvání tohoto nesmyslně omezujícího asistovaného styku o další dva roky. Na skutečnost, že je otec trestně stíhán za napadení matky pak poukazovala i znalkyně [příjmení] [příjmení] u jednání Městského soudu v Brně v opatrovnické věci a byl to důvod pro protahování asistovaného styku a znemožňování žalobci svobodně se stýkat s dcerou. Dále žalobce poukazoval na skutečnost, že odvolací soud v opatrovnickém řízení vyčkával rozhodnutí trestního soudu ve věci údajného napadení v krizovém centru Hapalova. Až v momentě, kdy byl žalobce od obžaloby pravomocně zproštěn, rozhodl odvolací soud, po více jak 4 letech, a umožnil žalobci stýkat s dcerou svobodně bez asistence třetí osoby. 3. Žalovaný se k žalobě vyjádřil v podání ze dne 7.4.2020. K nároku na náhradu škody spočívající ve vynaložených nákladech právního zastoupení ve výši 21.600 Kč uvedl, že tato částka byla již žalobci zaplacena. K nároku ve výši 250.000 Kč představující zadostiučinění za nemajetkovou újmu žalovaný uvedl, že v trestním řízení vedeném proti žalobci došlo v přípravném řízení k vydání nezákonného rozhodnutí ve smyslu § 7 odst. 1 zákona 82/98 Sb. Žalovaný se za vydání nezákonného rozhodnutí žalobci omluvil. Toto konstatování vydání nezákonného rozhodnutí a omluva se žalovanému jeví jako dostatečná. Žalovaný poukázal na skutečnost, že žalobce vede dlouhodobě se svou bývalou partnerkou spor o opatrovnictví dcery, žalovaný se tedy domnívá, že psychické útrapy jsou způsobeny spíše jednáním bývalé partnerky, než samotným trestním stíháním. Dle žalovaného se trestní stíhání žalobce nepromítlo do opatrovnického řízení a neovlivnilo závěr znalkyně či rozhodování soudu (městského soudu i odvolacího soudu), neovlivnilo možnost žalobce svobodně se stýkat s dcerou. 4. Podáním došlým soudu dne 28.4.2020 vzal žalobce žalobu zpět ohledně částky 21.600 Kč, když potvrdil tvrzení žalovaného o tom, že tato částka byla žalovaným dne 25.2.2020 zaplacena. 5. Podle § 96 odst. 2 o.s.ř. soud řízení v rozsahu zpětvzetí učiněném žalobcem zastavil výrokem I. tohoto rozsudku, souhlasu žalované s částečným zastavením nebylo třeba, neboť ke zpětvzetí došlo dříve, než soud začal jednat (§ 96 odst. 4 o.s.ř.). 6. Soud při zjišťování skutkového stavu vyšel jednak ze shodných skutkových tvrzení účastníků a dále z provedených důkazů a dospěl k následujícím skutkovým zjištěním a závěrům. 7. Z usnesení Policie České republiky Městského ředitelství policie Brno, 9. oddělení obecné kriminality č.j. KRPB-198392-112/TČ-2017-060279 ze dne 6.9.2018 soud zjistil, že bylo zahájeno trestní stíhání žalobce pro přečin ublížení na zdraví podle § 146 odst. 1 trestního zákoníku, kterého se měl dopustit tím, že dne 26.8.2017 v době okolo 11.00 hod. v Krizovém centru na ulici Hapalova 4 v Brně, kde byl v dohodnutý termín navštívit svoji dceru, kterou na místo schůzky doprovodila matka [příjmení] [jméno] [příjmení], tuto fyzicky napadl ve chvíli, kdy dceři, jenž seděla na sedačce se snažil obout boty, přičemž poškozená stála vedle něj, a to tím způsobem, že ji uchopil za levé zápěstí a následně ji blíže nezjištěným způsobem odhodil na sedačku, následkem čehož poškozená na sedačku upadla, tímto poškozené [příjmení] [jméno] [příjmení] měl způsobit podvrtnutí krční páteře s omezením hybnosti v krční páteři a zatuhnutím svalů, krevní výron 5 x 3 cm na hřbetní straně levého předloktí, pohmoždění v oblasti bederní páteře vpravo s hematomem a drobnými oděrkami s lehce omezenou hybností pro bolest a zhmoždění stehna vpravo se škrábancem, což si vyžádalo 27.8.2017 lékařské ošetření s následným vystavením pracovní neschopnosti, kdy významnější omezení mohlo trvat 7 až 14 dní. Z odůvodnění usnesení soud zjistil, že k zahájení úkonů trestního řízení došlo z podnětu poškozené [příjmení] [jméno] [příjmení]. Zahájení trestního stíhání bylo odůvodněno především výslechy poškozené Ing. [jméno] [příjmení]. 8. Z usnesení Krajského státního zastupitelství v Brně č.j. 1 KZt 843/2018-10 ze dne 5.10.2018 soud zjistil, že státní zástupce Krajského státního zastupitelství poukazoval na závěry soudní judikatury, podle kterých je postup policejního orgánu opodstatněný tehdy, lze-li dospět k závěru, že spáchání trestného činu určitou osobou vykazuje vyšší stupeň pravděpodobnosti, jenž však musí být konkrétními zjištěními skutečnostmi dostatečně odůvodněn. Není však nutné, aby trestná činnost byla ve stadiu zahájení trestního řízení spolehlivě prokázána v míře, jak je tomu např. u obžaloby. Dále bylo ze strany státního zástupce Krajského státního zastupitelství v odůvodnění usnesení konstatováno, že policejní orgán provedl výčet opatřených důkazů, tyto však dostatečně nevyhodnotil. Dále konstatoval, že přes výše uvedený nedostatek existuje dostatek důkazů k zahájení trestního stíhání. Konstatoval, že podání vysvětlení Ing. [jméno] [příjmení] není osamoceným důkazem, ale má oporu v dalších provedených důkazech, a to znaleckém posudku, výslechu znalkyně z oboru soudního lékařství. Dále poukázal na skutečnost, že usnesení o zahájení trestního stíhání není rozhodnutím o vině. 9. Z obžaloby Městského státního zastupitelství č.j.: 5 ZT 154/2018-31 ze dne 7.1.2019 soud zjistil, že státní zástupkyně MSZ Brno podala proti žalobci obžalobu pro spáchání přečinu ublížení na zdraví podle § 146 odst. 1 trestního zákoníku, který měl spáchat tak, jak je popsáno v usnesení o zahájení trestního stíhání. 10. Z rozsudku Městského soudu v Brně sp.zn.: 8 T 2/2019 ze dne 10.4.2019, který nabyl právní moci dne 8.5.2019 soud zjistil, že soud žalobce zprostil obžaloby Městského státního zastupitelství ze dne 7.1.2019 sp.zn.: 5 ZT 154/2018 pro přečin ublížení na zdraví podle § 146 odst. 1 trestního zákoníku podle § 226 písm. a) trestního řádu, neboť nebylo prokázáno, že se stal skutek, pro něž je obžalovaný stíhán. Z odůvodnění rozh