115 C 38/2021-30 — Městský soud v Brně

1. Žalobou podanou na soud dne 23. 6. 2020 se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 21 900 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že mezi účastníky byla dne 21. 8. 2018 uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě byly žalované poskytnuty peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit poskytnuté finanční prostředky spolu s úrokem ve výši 28 % ročně z poskytnuté jistiny, poplatkem za uzavření smlouvy ve výši 400 Kč, poplatkem za správu úvěru ve výši 2 200 Kč a poplatkem za hotovostní výběr splátek ve výši 3 200 Kč ve 14 pravidelných měsíčních splátkách po 1 300 Kč splatných vždy 21. dne v měsíci. Ze strany žalované nebylo plněno řádně, žalovaná uhradila pouze částku 1 700 Kč, která byla ve výši 350 Kč započtena na poplatek za správu úvěru, ve výši 500 Kč na poplatek za hotovostní výběr splátek a ve výši 450 Kč na úrok. Vůči žalobkyni tak žalované vznikl dluh ve výši 16 900 Kč, který je předmětem této žaloby. S ohledem na prodlení žalované s úhradou dluhu se žalobkyně rovněž domáhá smluvní pokuty ve výši 5 000 Kč. 2. Podáním došlým soudu dne 23. 6. 2021 vzala žalobkyně žalobu ohledně částky 13 600 Kč, úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 16 900 Kč od 23. 10. 2019 do 9. 4. 2020 a úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 8 600 Kč od 10. 4. 2020 do zaplacení, částečně zpět. Soud řízení v rozsahu zpětvzetí zastavil v souladu s ust. § 96 odst. 1 o.s.ř. výrokem I. tohoto rozsudku. Souhlasu žalované s částečným zpětvzetím žaloby nebylo třeba, neboť k částečnému zpětvzetí došlo dříve, než začal soud jednat. 3. Žalovaná se k žalobě, která jí byla doručena, nevyjádřila. 4. Soud v této věci rozhodoval pouze na základě listinných důkazů, neboť to typová povaha věci umožňuje (skutková zjištění o právně významných skutečnostech, jež jsou mezi účastníky sporné, lze činit jen na základě listin) a bez jednání ve smyslu § 115a občanského soudního řádu (účastníci s tímto postupem soudu za použití ustanovení § 101 odst. 4 občanského soudního řádu souhlasili). 5. Soud provedl následující dokazování, z něhož zjistil tento skutkový stav: Ze smlouvy o úvěru [číslo] z přehledu splátek ke smlouvě o úvěru soud zjistil, že žalobkyně poskytla dne 21. 8. 2018 žalované finanční prostředky ve výši 10 000 Kč za souhrnný poplatek ve výši 8 600 Kč (poplatek za uzavření smlouvy ve výši 400 Kč, poplatek za správu úvěru ve výši 2 200 Kč a poplatek za hotovostní výběr splátek ve výši 3 200 Kč). Žalovaná se zavázala vrátit peněžní prostředky v celkové výši 18 200 Kč (bez poplatku za uzavření smlouvy ve výši 400 Kč) ve 14 pravidelných měsíčních splátkách po 1 300 Kč spolu s úrokem ve výši 28 % ročně. Pro případ prodlení žalované s úhradou splátek úvěru byla mezi stranami ujednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné částky za každý den prodlení. Z předžalobní upomínky soud zjistil, že žalovaná byla na existenci svého dluhu upozorněna a byla vyzvána k jeho úhradě přípisem ze dne 7. 4. 2020. 6. Žalovaná žalobkyni výše specifikovanou dlužnou částku neuhradila, resp. nijak v řízení neprokázala (povinnost důkazní byla v tomto případě na její straně), že by tuto svoji smluvní povinnost splnila. Žalovaná netvrdila ani nedoložila jiné skutečnosti, na jejichž podkladě by bylo možno učinit závěr, že nárok uplatněný vůči ní žalobkyní, je z hlediska hmotně právního nedůvodný. 7. Soud zhodnotil provedené listinné důkazy (jednotlivě i všechny důkazy ve vzájemné souvislosti) z hlediska zákonnosti, závažnosti a pravdivosti a má za to, že tyto důkazy jsou spolehlivým podkladem pro rozhodnutí ve věci, tedy, že nic nebrání tomu, aby z nich soud při rozhodování o věci vycházel. Pravost ani pravdivost těchto listinných důkazů nebyla v tomto řízení účastníky zpochybňována. 8. Soud v projednávané věci aplikoval zákon č. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ o. z.“) a zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ z.s.ú.“). 9. Podle § 86 odst. 1 z.s.ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 10. Podle § 87 odst. 1 z.s.ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 11. Podle § 547 o. z. musí právní jednání obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu. 12. Podle § 580 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 13. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 tohoto ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 14. Soud se nejprve zabýval platností předmětné smlouvy o zápůjčce. 15. Smluvní ujednání mezi účastníky bylo svým charakterem spotřebitelskou smlouvou, neboť žalobkyně v rámci své podnikatelské činnosti poskytovala spotřebitelům úvěry. Podle zákona o spotřebitelském úvěru je povinností věřitele posoudit při sjednávání spotřebitelského úvěru s odbornou péčí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Z posouzení úvěruschopnosti spotřebitele pak musí být zřejmé, že spotřebitel bude schopen splácet úvěr, jinak je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná. 16. V posuzované věci žalobkyně žádným způsobem nezjišťovala a neposuzovala schopnost žalované řádně splácet úvěr, nezkoumala pravidelné měsíční příjmy a výdaje žalované či její osobní a majetkové poměry, nevyžádal si doklady k ověření úvěruschopnosti žalované a ani sama aktivně neprovedla žádná šetření, která by osvědčila schopnost žalované řádně splácet poskytnutý úvěr. Žalobkyně v reakci na výzvu soudu nadto výslovně uvedla, že z její strany nebyla řádně splněna povinnost ve smyslu § 86 zákona č. 257/2016 Sb. V reakci na toto své sdělení pak vzala žalobu částečně zpět (blíže bod 2 odůvodnění) a uvedla, že dále požaduje pouze dlužnou jistinu ve výši 8 300 Kč s příslušenstvím. 17. Žalobkyně nedostála své zákonem stanovené povinnosti, neboť nepostupovala s odbornou péčí při posuzování schopnosti žalované splácet úvěr (k tomu viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2019, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). K obdobným závěrům dospěl i Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, kdy dovodil, že„ součástí odborné péče poskytovatel úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (případně si je nechá od žadatele doložit) …poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit…totiž proč by měla státní moc poskytovat ochranu právům v podobě vykonávacího řízení subjektům, který nejenže neprověřil finanční možnosti toho, komu půjčil své peníze, ale také toho, kdo úvěr neposkytl s odůvodněnou důvěrou v to, že bude řádně splacen, nýbrž spíše s cílem dosažení (většího) zisku realizací mnohdy násobného zajištění původního dluhu…“ 18. Soud proto uzavřel, že smlouva o úvěru byla od počátku absolutně neplatná a žalobkyni vzniklo toliko právo na vydání toho, oč se žalovaná bezdůvodně obohatila, tedy částky ve výši 8 300 Kč. 19. Žalobkyně má právo rovněž na zaplacení úroku z prodlení dle § 1970 o.z. Žalovaná se do prodlení dostala marným uplynutím lhůty splatnosti. Splatnost neoprávněného majetkového prospěchu je odvozena od výzvy k jeho vydání; v daném případě lze za výzvu k úhradě považovat předžalobní upomínku ze dne 7. 4. 2020, odeslanou dne 9. 4. 2020. Soud proto žalobkyni přiznal právo na zaplacení úroku z prodlení počínaje dnem 10 4. 2020 ve výši odpovídající nař. vlády č. 351/2013 Sb. k tomuto dni. 20. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 o.s.ř., dle kterého má žalovaná, která byla ve věci úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení vůči žalobkyni. Jelikož ale žalované žádné náklady řízení nevznikly, rozhodl soud tak, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku.