115 C 70/2021-21 — Městský soud v Brně

1. Žalobou ze dne 25.11.2020 se žalobcem domáhal, aby soud určil, že výpověď z pracovního poměru daná žalobci žalovaným dne 13.7.2020 je neplatná. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalobce jako zaměstnavatel a žalovaný jako zaměstnanec byli v pracovně právním vztahu založeném pracovní smlouvou ze dne 18.8.1998. Žalovaný vykonával u žalobce na Pedagogické fakultě na katedře občanské výchovy práci lektora II. stupně. Žalobce dal žalovanému výpověď z pracovního poměru datovanou dne 18.6.2005 dle ust. § 52 písm. c) zákona č. 262/2006 Sb. zákoníku práce, dále jen zákoník práce. Žalovaný dopisem ze dne 22.6.2015 reagoval na výpověď ze dne 18.6.2005, uvedeným podáním žalovaný písemně neoznámil žalobci, že trvá na tom, aby jej žalobce dále zaměstnával. Rozsudkem Městského soudu v Brně č.j. 38 C 137/2015-105 ze dne 11.4.2018 ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Brně 15 Co 212/2018-144 bylo určeno, že výpověď, kterou dal žalobce žalovanému dne 18.6.2015, je neplatná. Žalovaný dal dne 13.7.2020 žalobci výpověď z pracovního poměru dle ust. § 50 odst. 3 zákoníku práce. Žalobce považuje výpověď danou dne 13.7.2020 za neplatnou, jelikož pracovní poměr skončil dle ust. § 69 odst. 3 písm. a) zákoníku práce, uplynutím výpovědní doby neplatně dané výpovědi, tj. 31.8.2015. Výpověď daná žalobci žalovaným dne 13.7.2020 je neplatná, jelikož žalovaný poté, co obdržel výpověď datovanou dne 18.6.2005, ani v průběhu řízení o neplatnosti výpovědi vedené v řízení sp. zn. 38 C 137/2015 nesdělil zaměstnavateli písemně, že trvá na tom, aby ho dále zaměstnával. Nenaplnila se tak právní domněnka trvání pracovního poměru i po skončení výpovědní doby neplatně dané výpovědi. Žalovaný nebyl oprávněn dát dne 13.7.2020 výpověď z pracovního poměru, jelikož tímto právním jednáním rozvazoval právní vztah, který již neexistoval. Žalobce dále odůvodnil žalobu tím, že jediný způsob a forma, jak určit, zda je výpověď neplatná, je řízení o žalobě o neplatnosti takové výpovědi. Žalobce má na určení neplatnosti naléhavý právní zájem, když je nezbytné, aby bylo na jisto postaveno, kdy došlo k zániku pracovního poměru žalovaného. Určení této skutečnosti má význam pro vyplacení náhrady mzdy z neplatně rozvázaného pracovního poměru, když žalovaný tuto požaduje v samostatném soudním řízení vedeném u Městského soudu v Brně pod sp.zn. 115 C 163/2018. 2. Žalovaný navrhoval zamítnutí žaloby, nesouhlasil s tím, že pracovní poměr mezi účastníky skončil ke dni 31.8.2015, tedy uplynutím výpovědní doby neplatně dané výpovědi. Žalovaný tvrdil, že z jeho písemného nesouhlasu s výpovědí ze dne 18.6.2015 je evidentní jeho trvání na dalším zaměstnávání. Uvedl, že tento přípis je třeba hodnotit v celém jeho kontextu, nelpět formalisticky na konkrétních formulacích, přičemž z tohoto dopisu jednoznačně vyplývá, že žalobce má zájem a trvá na dalším zaměstnávání. Dále uvedl, že je písemné oznámení o trvání na dalším zaměstnávání prokázáno skutečností, že žalovaný podal žalobu o určení neplatnosti výpovědi dané žalobcem žalovanému dne 18.6.2015 ještě ve výpovědní době dne 5.8.2015 Touto žalobou bylo zahájeno řízení sp. zn. 38 C 137/2015. Žalobce se k této žalobě vyjádřil podáním doručeným nadepsanému soudu dne 25.9.2015, není tedy sporu o tom, že žalovaný na dalším zaměstnávání u žalobce trval a tuto skutečnost bez zbytečného odkladu písemně oznámil. Dále žalovaný poukazoval na to, že žalobce od 1.7.2019 do 30.9.2020 hradil žalovanému náhradu mzdy, což vyvrací tvrzení žalobce, že považuje předmětný pracovní poměr za skončený ke dni 31.8.2015. Veškeré jednání uskutečněné žalobcem od pravomocného ukončení řízení vedeného Městským soudem v Brně pod sp.zn. 38 C 137/2015 svědčilo o tom, že žalobce považoval pracovní poměr mezi ním a žalovaným za nadále trvající, neboť vyplácel žalovanému náhrady mzdy, oznámil mu překážku na straně zaměstnavatele, vydal nový mzdový výměr dne 25.7.2019, a tedy že uznal existenci předmětného pracovního poměru i po jím tvrzeném datu skončení pracovního poměru. 3. Soud nařídil ve věci jednání, ke kterému se ani jedna ze stran nedostavila, neomluvila svou neúčast, nepožádala z důležitého důvodu o odročení jednání. Soud řízení nepřerušil dle § 110 o.s.ř., neboť uvedený postup by se příčil účelu řízení. V projednávané věci panuje mezi účastníky spor o trvání pracovního poměru. Dle soudu je nežádoucí, aby stav nejistoty mezi účastníky nadále trval, a naopak je na místě, co nejrychleji postavit tuto otázku najisto. Rozhodnutí o nároku žalobce uplatněném v tomto řízení s tím úzce souvisí. Proto soud v souladu s § 101 odst. 3 o.s.ř. jednal a rozhodl. 4. Soud provedl dokazování a z provedených důkazů a shodných tvrzení účastníků učinil následující dílčí skutkové závěry. 5. Pracovní smlouvou a dohodami o změně pracovní smlouvy ze dne 24.1.2001, 29.1.2001, 14.6.2002, 19.9.2005 soud zjistil, že mezi žalobcem jako zaměstnavatelem a žalovaným jako zaměstnancem vznikl pracovní poměr, ve kterém se žalovaný zavázal vykonávat pro žalobce práci lektora II. stupně na Pedagogické fakultě na katedře občanské výchovy. 6. Rozsudkem Městského soudu v Brně č.j.: 38 C 137/2015-105 ze dne 11.4.2018 ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Brně č.j.: 15 Co 212/2018-144, které nabyly právní moci dne 25.7.2019 soud zjistil, že výpověď z pracovního poměru ze dne 18.6.2015, kterou dal žalobce žalovanému, je neplatná. 7. Z listiny ze dne 18.6.2015 soud zjistil, že žalovaný reagoval dne 18.6.2015 na výpověď z pracovního poměru, kterou obdržel od žalobce, tak že poukazuje na porušení zákoníku práce. Tvrdí, že skutečným důvodem výpovědi není jeho nadbytečnost, ale snaha zbavit se ho z důvodu vysokého věku, proto mu v minulosti byl nabízen„ dobrovolný odchod.“ Dle žalovaného se jedná o zastřený právní úkon a vyzývá v tomto dopise žalobce k jednání. Po zhodnocení obsahu této listiny soud dospěl k závěru, že z ní nevyplývá žádný projev vůle žalovaného o tom, že má zájem být nadále u žalobce zaměstnán. 8. Ze mzdového výměru ze dne 25.7.2019 soud zjistil, že žalobce informoval žalovaného o tom, že podle vnitřního mzdového předpisu náleží žalovanému mzdový tarif při úvazku 40 hodin týdně ve výši 30.100 Kč měsíčně. Z listiny ze dne 20.9.2019 soud zjistil, že žalobce informoval žalovaného o tom, že nastala překážka v práci na straně zaměstnavatele, a proto žalovaný nemá ode dne 23.9.2019 docházet na pracoviště žalobce, že mu přísluší náhrada mzdy ve výši průměrného výdělku dle § 208 zákoníku práce. 9. Z listiny ze dne 2.12.2020 soud zjistil, že žaloba o určení neplatnosti pracovního poměru nebyla žalobcem připojena administrativním omylem jako příloha k podání, které učinil prostřednictvím datové schránky žalobce dne 26.11.2020, ale byla připojena až k podání do datové schránky dne 3.12.2020. 10. Ze spisu Městského soudu v Brně 115 C 163/2018 soud zjistil, že k Městskému soudu v Brně podal žalobce dne 1.11.2018 žalobu o zaplacení náhrady mzdy v důsledku neplatnosti rozvázání pracovního poměru, ve které se domáhal zaplacení částky 846.156 Kč. Žaloba byla žalobci doručena dne 26.2.2019. Dále z obsahu spisu soud zjistil, že dne 12.7.2018 sepsal zástupce žalovaného žalobci výzvu k zaplacení náhrady mzdy z důsledku neplatného rozvázání pracovního poměru, ve kterém je výslovně uvedeno, že žalovaný považoval od počátku výpověď, kterou mu dal žalobce, za neplatnou a byl připraven vykonávat práci tak, jako doposud. Tato listina byla podána k poštovní přepravě dne 12.7.2018. Dle soudu z obsahu této listiny jednoznačně vyplývá zájem žalovaného být nadále u žalobce zaměstnán a pokračovat ve výkonu práce. 11. Soud zhodnotil provedené důkazy (jednotlivě i všechny důkazy ve vzájemné souvislosti) z hlediska zákonnosti, závažnosti a pravdivosti a má za to, že tyto důkazy jsou spolehlivým podkladem pro rozhodnutí ve věci, tedy, že nic nebrání tomu, aby z nich soud při rozhodování o věci vycházel. Pravost ani pravdivost listinných důkazů nebyla v tomto řízení účastníky zpochybňována. Po provedeném dokazování soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Pracovní poměr mezi žalobcem jako zaměstnavatelem a žalovaným jako zaměstnancem vznikl na základě pracovní smlouvy ze dne 18.8.1998. Dne 18.6.2015 dal žalobce žalovanému výpověď, která byla pravomocně shledána neplatnou rozsudkem Městského soudu v Brně č.j.: 38 C 137/2015-105 ze dne 11.4.2018 ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Brně č.j.: 15 Co 212/2018-144. Rozsudky nabyly právní moci dne 25.7.2019. V období od 18.6.2015 do 25.7.2019 podal žalovaný k Městskému soudu v Brně dne 1.11.2018 žalobu o zaplacení náhrady mzdy v důsledku neplatného rozvázání pracovního poměru, která byla žalobci doručena dne 26.2.2019 a v rámci tohoto řízení byla ze strany žalovaného učiněna žalobci dne 12.7.2018 výzva k zaplacení náhrady mzdy, ve které bylo výslovně konstatováno, že žalovaný je připraven konat práci pro zaměstnavatele. Dne 13.7.2020 dal žalovaný žalobci výpověď dle § 50 odst. 3 zákoníku práce. 12. Po právním posouzení zjištěného skutkového stavu soud dospěl k závěru, že žaloba není dů