13 C 51/2015-439 — Městský soud v Brně

1. Žalobou ze dne 16. 3. 2015 se žalobce domáhal na žalovaném zaplacení částky 585.000 Kč s příslušenstvím. Žalobce uvedl, že uzavřel s žalovaným dne 29. 4. 2014 pracovní smlouvu ke dni nástupu do práce 1. 5. 2014 pro pracovní pozici„ risk manager, přičemž současně byla uzavřena dohoda o mzdě, podle které žalobci příslušela základní měsíční hrubá mzda ve výši 100.000 Kč. Žalobce je od 13. 9. 2013 členem úvěrové komise žalovaného; dne 28. 11. 2013 uzavřel s žalovaným smlouvu o výkonu funkce. Dne 24. 6. 2014 žalovaný vstoupil do likvidace, Krajským soudem v Brně byl dne 25. 6. 2014 jmenován likvidátorem [anonymizováno] [jméno] [příjmení], který dne 2. 7. 2014 v prostorách pobočky [ulice a číslo], [obec a číslo] ústně oznámil všem zaměstnancům, že mají opustit pracoviště a nemají dále chodit do práce z důvodu překážek v práci na straně zaměstnavatele. Žalobci byl znemožněn výkon práce a nebyla mu žalovaným práce přidělována, proto mu počínaje 2. 7. 2014 přísluší náhrada mzdy ve výši průměrného výdělku. Žalobce dostal odpověď od likvidátora žalovaného, že pracovní smlouva a dohoda o mzdě jsou neplatné dokumenty s odkazem na ustanovení § 48 zákona o obchodních korporacích. Žalobce byl v době od 23. 9. 2014 do 8. 11. 2014 v pracovní neschopnosti, přičemž po jejím ukončení se chtěl vrátit do práce, ale nebyl vpuštěn do prostor výše jmenované pobočky. Žalovaný je v prodlení s úhradou náhrady mzdy ve výši průměrného výdělku za měsíc červenec 2014 v částce 100.000 Kč, za měsíc srpen 2014 v částce 100.000 Kč, za měsíc září 2014 v částce 80.000 Kč, za období od 8. 11. do 30. 11. 2014 v částce 75.000 Kč, za měsíc prosinec 2014 v částce 100.000 Kč a za měsíc leden 2015 v částce 100.000 Kč. 2. Podáním ze dne 10. 5. 2017 žalobce uvedl, že po žalovaném požaduje po zohlednění překážky v práci z důvodu své pracovní neschopnosti za měsíc červenec 2014 náhradu mzdy ve výši 106.673 Kč, za měsíc srpen 2014 náhradu mzdy ve výši 97.674 Kč, za měsíc září 2014 náhradu mzdy ve výši 74.418 Kč, za měsíc říjen 2014 nepožadoval žádnou částku, za měsíc listopad 2014 náhradu mzdy výši 69.767 Kč, za měsíc prosinec 2014 náhrad mzdy ve výši 106.976 Kč a za měsíc leden 2015 náhradu mzdy ve výši 102.325 Kč Celkem požadoval částku 557.833 Kč s příslušenstvím. 3. Podáním ze dne 8. 6. 2017 žalobce znovu změnil žalobní návrh a požadoval po žalovaném částku 462.353 Kč s příslušenstvím. V tomto podání žalobce uvedl, že na základě pracovní smlouvy uzavřené dne 29.4.2014 konal pro žalovaného práci, a to v měsíci květnu 2014 a červnu 2014. Za tyto měsíce žalobce obdržel mzdu, když naposledy mu byla vyplacena mzda za červen 2014, a to dne 23.7.2014 ve výši 68.900 Kč čistého. Žalobce jako„ risk manager“ konal práci pro žalovaného v měsíci červenci 2014 a dále pak v měsíci srpnu 2014. V měsíci srpnu 2014 byla situace taková, že žalobce práci konal do 21.8.2014. Po tuto celou dobu žalobce pracoval v rozsahu 30 hodin týdně, tak jak bylo sjednáno v pracovní smlouvě. Ve dnech 22.8.2014, 25.8.2014 a 26.8.2014 čerpal žalobce dovolenou. Ode dne 27.8.2014 do 22.9.2014 čerpal žalobce OČR z důvodu lékařského zákroku jeho dítěte. Následně ode dne 23.9.2014 do 8.11.2014 byl žalobce v dočasné pracovní neschopnosti. Po ukončení dočasné pracovní neschopnosti dne 10.11.2014 se žalobce vrátil do práce, resp. chtěl se vrátit do práce, avšak do budovy pracoviště na adrese [adresa]. Takto žalovaný bránil žalobci v přístupu na pracoviště a ve výkonu práce. Od 10.11.2014 žalovaný zamezil žalobci v přístupu na pracoviště a ve výkonu práce. 4. Soud s odkazem na částečné zpětvzetí žaloby usnesením ze dne 6. 9. 2017 zastavil řízení co do výše nároku 122.647 Kč s příslušenstvím; usnesení nabylo právní moci dne 3. 10. 2017 (viz usnesení Městského soudu v Brně ze dne 6.9.2017, č.j. 13 C 51/2015-83). 5. Podáním ze dne 16. 2. 2018 žalobce rozšířil žalobní návrh, když nadále požadoval po žalovaném uhrazení částky 3.428.570 Kč s příslušenstvím, a to z titulu náhrady mzdy za další období; soud změnu žaloby připustil. 6. Žalovaný uplatněný nárok neuznával, protože se domníval, že zákon o obchodních korporacích na pracovní smlouvu dopadá, a to především jeho ustanovení § 61 odst. 1. Z tohoto ustanovení ve spojení s ustanovením § 48 citovaného zákona žalovaný dovozoval neplatnost pracovní smlouvy a dohody o mzdě. Žalovaný se neplatnosti dovolal dopisem ze dne 24. 9. 2014. Žalovaný též poukazoval na ustanovení § 19 zákoníku práce, když žalobci nebyl udělen předepsaný souhlas příslušného orgánu. Zmiňoval i ustanovení § 111 odst. 1 insolvenčního zákona, podle kterého je dlužník povinen zdržet se od okamžiku, kdy nastaly účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení, nakládání s majetkovou podstatou a s majetkem, který do ní může náležet, pokud by mělo jít o podstatné změny ve skladbě, využití, nebo určení tohoto majetku, anebo o jeho nikoliv zanedbatelné zmenšení. Podle ustanovení § 111 odst. 3 insolvenčního zákona právní úkony, které dlužník učinil v rozporu s uvedeným ustanovením, jsou vůči věřitelům neúčinné. Podle názoru žalovaného bylo cílem uzavření pracovní smlouvy a dohody o mzdě to, aby se plnění z těchto smluv dostalo do režimu pohledávek postavených na roveň pohledávkám za majetkovou podstatou, tedy těch, které mohou být uspokojeny v plné výši kdykoliv po rozhodnutí o úpadku, a takto by došlo k obejití ustanovení insolvenčního zákona. 7. Žalobce požádal o osvobození od soudních poplatků, doložil své majetkové poměry a soud mu usnesením ze dne 16. 3. 2018, č. j. 13 C 51/2015-236 přiznal osvobození od soudních poplatků v rozsahu 85%; rozhodnutí nabylo právní moci 6. 4. 2018. 8. Účastníci řízení učinili při jednání nesporným, že pracovní neschopnost žalobce trvala od 23. 9. 2014 do 7. 11. 2014. 9. Soud provedl účastníky navržené důkazy a učinil z nich následující skutková zjištění: 10. Z pracovní smlouvy ze dne 29. 4. 2014 bylo prokázáno, že mezi žalobcem na straně zaměstnance a žalovaným na straně zaměstnavatele byly ujednány podmínky vzniku pracovního poměru pro druh práce„ risk manager“, místem výkonu práce [obec] a [obec], ke dni nástupu do práce 1. 5. 2014. Pracovní poměr měl být sjednán na dobu neurčitou. Pracovní doba byla 30 hodin týdně, to je 6 hodin denně, přičemž byla rozvržena rovnoměrně do pětidenního pracovního týdne. 11. Z dohody o mzdě ze dne 29. 4. 2014 bylo prokázáno, že mezi žalobcem na straně zaměstnance a žalovaným na straně zaměstnavatele byly s odkazem na pracovní smlouvu ujednány mzdové podmínky, přičemž žalobci měla být za práci poskytována základní mzda ve výši 100.000 Kč. Mzda měla být vyplácena na bankovní účet žalobce ve výplatním termínu, kterým byl 20. kalendářní den následujícího měsíce po měsíci, za který mzda náleží. 12. Soud existenci pracovního poměru žalobce u žalovaného vzal prokázanou i z listin [obec] správy sociálního zabezpečení, ze kterých je zřejmé, že v roce 2014 byl žalobce evidován jako zaměstnanec u [obec] správy sociálního zabezpečení, Městské správy sociálního zabezpečení [obec]. Dle přípisu Městské správy sociálního zabezpečení v [obec] ze dne 11. 5. 2016 byl žalobce evidován v registru zaměstnavatelů – [název žalované], a to původně na základě dohody o provedení práce od 27. 8. 2013 do 31. 12. 2013, dále jako člen družstva v době od 13. 9. 2013 a dále jako zaměstnanec v pracovním poměru od 2. 5. 2014. 13. Z výpisu z obchodního rejstříku, vedeného Krajským soudem v Brně, oddíl [titul], vložka [číslo], jsou zřejmé zapsané skutečnosti k žalovanému spotřebnímu družstvu, především personální složení statutárních orgánů žalovaného, kterými mimo jiné byli [jméno] [příjmení] na pozici předsedy představenstva, [jméno] [příjmení] na pozici místopředsedy představenstva, [jméno] [příjmení] na pozici člena představenstva, Ing. [jméno] [příjmení] na pozici předsedy představenstva a JUDr. [jméno] [příjmení] na pozici člena představenstva. Z výpisu je patrné, že žalobce nebyl členem statutárního orgánu žalovaného a že úvěrová komise není zapsána jako statutární orgán žalovaného. Podle zapsaných údajů žalovaný vstoupil do likvidace, likvidátorem je JUDr. [jméno] [příjmení]. Na základě vyhlášky Městského soudu v Praze, č. j. [spisová značka] ze dne 25. 4. 2014 bylo vůči žalovanému zahájeno insolvenční řízení. Usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 18. 6. 2014, č. j. [insolvenční spisová značka] bylo také zahájeno vůči žalovanému insolvenční řízení. Podle výstupu z insolvenčního rejstříku byl insolvenční návrh zamítnut. Původní sídlo žalovaného bylo na adrese [adresa], a od 27. 2. 2014 bylo zapsáno nové sídlo na adrese [adresa žalované]. Z údajů veřejného rejstříku je patrný rozsah předmětu podnikání a předmět činnosti tohoto spořitelního družstva, resp. družstevní záložny. 14. Z notářského zápisu ze dne 26. 2. 2014, který byl sepsán notářkou JUDr. [jméno] [příjmení], notářkou v [obec], sp. zn. [spisová značka], NZ [anonymizováno] [rok] vzal soud za prokázaný obsah rozhodnutí náhradní členské schůze družstva [anonymizována dvě slova], spořitelní družstvo, a změnu stanov, př