14 C 110/2019-55 — Městský soud v Brně

1. Žalobce se svou žalobou domáhal vydání rozsudku, že se určuje, že žalobce je vlastníkem pozemku parc. [číslo] o výměře [výměra] v obci [obec] a k.ú. [část obce], zapsané u Katastrálního úřadu pro Jihomoravský kraj, katastrální pracoviště (dále jen„ předmětný pozemek“). 2. Žalobce odůvodnil žalobu tím, že je vlastníkem těchto nemovitostí, a to pozemku parc. [číslo] jehož součástí je stavba [adresa], pozemku parc. [číslo] pozemku parc. [číslo] jehož součástí je stavba – garáž, pozemku parc. [číslo] (zahrada), vše v k. ú. [část obce], [územní celek]. Uvedené nemovitosti nabyl žalobce spolu se svou manželkou [jméno] [příjmení] do bezpodílového spoluvlastnictví manželů (které se transformovalo na společně jmění manželů), a to z id. poloviny kupní smlouvou ze dne [datum] od své švagrové [jméno] [příjmení]. Druhou id. polovinu uvedených nemovitostí koupila manželka žalobce [jméno] [příjmení] od své tety [jméno] [příjmení] na základě kupní smlouvy ze dne [datum]. Žalobce po smrti své manželky [jméno] [příjmení], která zemřela dne [datum], nabyl uvedené nemovitosti v celém rozsahu. 3. V rámci shromažďování podkladů pro dědické řízení žalobce zjistil, že zahrada v rozsahu vymezeném oplocení zahrnuje též menší pozemek parc. [číslo] o výměře [výměra] (dále jen předmětný pozemek), který je v katastru nemovitostí evidován jako majetek žalované. Žalobce uvedl, že pozemky včetně předmětného pozemku byly užívány rodinnými příslušníky ze strany manželky. Dům byl vystavěn již v roce 1932 a již v té době byla vyznačena zahrada ve výkresech včetně nákresu oplocení, které zahrnovalo i uvedený předmětný sporný pozemek. Žalobce užíval po přistěhování do nemovitosti v roce 1982 předmětný pozemek jako součást zahrady tak, jak byl doposud užíván rodinnými příslušníky manželky a nakládal s ním jako se svým vlastnictvím. Rovněž ohlásil v průběhu roku 1998 drobnou stavbu oplocení zahrady, a to jako vlastník předmětného pozemku. Žalobce i jeho právní předchůdci celou oplocenou zahradu vždy označovali za svou a dlouhá léta ji výlučně užívali nejen jako předzahrádku, ale i jako vjezd do garáže, kterou vystavěl a zkolaudoval v roce 1995. Tento stav trvá do současné doby a žalobce stejně jako jeho předchůdci nepřetržitě od výstavby oplocení od roku 1932 užívali a průběžně udržovali celou oplocenou zahradu, tedy užívali tyto pozemky: pozemek parc. [číslo] jehož součástí je stavba [adresa], pozemek parc. [číslo] pozemek parc. [číslo] jehož součástí je stavba – garáž a sporný pozemek parc. [číslo] tedy předmětný pozemek. 4. Jakmile žalobce zjistil, že předmětný pozemek není součástí zahrady, tak se pokusil zjistit stanovisko žalované a poslal žádost o mimořádné vydržení pozemku. Žalovaný na to reagoval tím, že vyzval žalobce k úhradě za majetkový prospěch získaný užíváním pozemku parc. [číslo] bez právního důvodu, a to za období let 1988 až 2018. Žalobce vznesl námitku promlčení a znovu vznesl námitku vydržení pozemků. Žalovaná námitky žalobce neakceptovala s odůvodněním, že nebyly splněny podmínky pro vydržení. Žalobce je přesvědčen, že vlastnické právo k předmětnému pozemku nabyl v důsledku vydržení v souladu s ust. § 134 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku a s ohledem na zákon č. 509/1991 Sb. a dále i s ohledem na ustanovení § 3028 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. Žalobce po více jak 10 let měl v držbě předmětný pozemek, což sám žalovaný potvrzuje výzvou k úhradě za období let 1988 až 2018. Po celou dobu držby byl žalobce v dobré víře, že sousední pozemek mu patří s ohledem na jeho užívání předchůdci žalobce, dále pozemek byl vždy oplocen a sloužil jako předzahrádka a přístupová cesta do garáže. Žalobce neměl důvod pochybovat o tom, že pozemek nepatří do jeho vlastnictví, a to vzhledem k vlastnické hranici a rozloze [výměra] předmětného pozemku, vzhledem k rozloze oplocené zahrady ([výměra]) a tvaru zahrady. 5. Žalobce má naléhavý právní zájem na určení právního vztahu, neboť je nutno deklarovat vydržení rozsudkem nadepsaného soudu, bez něhož nelze provést zápis jeho vlastnického práva do katastru nemovitostí. 6. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby a na svoji obranu uvedla, že sice nerozporuje, že žalobce spolu se svou rodinou předmětný pozemek v minulosti zřejmě užíval a užívá doposud, avšak tato případná držba pozemku nemohla vést k vydržení, neboť nemohlo jít o držbu oprávněnou. Podle ust. § 134 zákona č. 40/1964 Sb., se oprávněný držitel stává vlastníkem věci, má-li ji nepřetržitě v držbě po dobu deseti let, jde-li o nemovitost (a pokud nejde o věc uvedenou v ust. § 134 odst. 2). Podmínkou tedy je, aby držitel měl nepřetržitě po celou vydržecí dobu držbu oprávněnou. Oprávněným držitelem je držitel tehdy, je-li se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře o tom, že mu věc nebo právo patří. Z rozsáhlé judikatury vyplývá, že za oprávněného držitele je třeba považovat také držitele, který věc drží v omylu, že mu věc patří, a jde přitom o omyl omluvitelný. Omluvitelný je omyl, ke kterému došlo přesto, že mýlící se postupoval s obvyklou mírou opatrnosti, kterou lze se zřetelem k okolnostem konkrétního případu po každém požadovat. Pokud omyl přesahuje rámec běžného obvyklého posuzování věci, není omyl omluvitelný. Takový držitel pak může být v dobré víře, ale nikoli„ se zřetelem ke všem okolnostem“ a nemůže být držitelem oprávněným. S ohledem na výše uvedené žalovaná namítá, že žalobce (spolu se svou manželkou) měl k dispozici kupní smlouvu ze dne [datum] a kupní smlouvu ze dne [datum] Ani v jednom z těchto dokumentů nebyl uveden předmětný pozemek. V obou převodních smlouvách jsou přesně specifikovány převáděné nemovitosti, a to včetně jejich výměr (viz kupní smlouva ze dne [datum] a kupní smlouva ze dne [datum] – předloženo žalobcem). Označení předmětného pozemku bylo naopak snadno zjistitelné z veřejně dostupných údajů v katastru nemovitostí, dříve v evidenci nemovitostí. Pozemek žalované je v příslušných evidencích zapsán ve prospěch státu minimálně od roku 1961 (viz výpis z [list vlastnictví] část E – Nabývací tituly a jiné podklady zápisu). Navíc výměra předmětného pozemku žalované není nikterak zanedbatelná ([výměra]), aby se žalobce mohl oprávněně domnívat, že předmětný pozemek je snad součástí jeho pozemku parc. [číslo]. Výměra těchto dvou sousedních pozemků je téměř totožná a pozemek žalobce parc. [číslo] by spolu s předmětným pozemkem měl výměru dvojnásobnou (viz výpis z [list vlastnictví], výpis z [list vlastnictví], snímek z katastrální mapy, snímek z ortofotomapy). Za zmínku stojí i skutečnost, že žalobce nikdy za předmětný pozemek nehradil daň z nemovitosti, jak vyplývá ze sdělení Finančního úřadu pro Jihomoravský kraj, [územní pracoviště] [] [] III. ze dne 16. 4. 2019. Tato skutečnost rovněž potvrzuje, že žalobce tento pozemek za svůj nepovažoval. Žalobce tak nemohl být v dobré víře vzhledem ke všem okolnostem, že předmětný pozemek je jeho vlastnictvím a držba tohoto pozemku je oprávněná. Vzhledem k tomu navrhla žalovaná, aby soud žalobu zamítl. 7. Žalobce k vyjádření žalované uvedl, že žalobce měl k dispozici pouze kupní smlouvy, a to z roku 1970, na základě které vlastnila jeho manželka id ½ nemovitostí, a to pozemek parc. [číslo] jehož součástí je stavba [adresa], pozemek parc. [číslo] pozemek parc. [číslo] jehož součástí je stavba – garáž, pozemek parc. [číslo] (zahrada), vše v k. ú. [část obce], [územní celek] a až následně dle kupní smlouvy z roku 1988 nabyl žalobce se svojí manželkou z jedné poloviny tyto pozemky do původně bezpodílového spoluvlastnictví manželů, které se následně transformovalo na společně jmění manželů. V těchto kupních smlouvách není uveden pozemek, který je předmětem tohoto řízení a z toho žalovaná vyvozuje, že se jednalo o neoprávněnou držbu. Žalobce vzhledem k okolnostem rodinných vazeb, kdy jeho manželka původně nabyla id. ½ těchto nemovitostí s oploceným pozemkem, který byl vždy součástí zahrady v roce 1970 a po 18 letech nabyl spolu s manželkou druhou polovinu těchto nemovitostí se stále oplocenou zahradou zahrnující i tento pozemek. V mezidobí v nemovitosti manželé nebydleli a nemovitosti obývali příbuzní manželky žalobce, které jen navštěvovali. Až po roce 1989 se trvale nastěhovali do těchto nemovitostí. Žalobce tedy neměl důvod pochybovat, že k zahradě nepatří předmětný pozemek, který tvoří ucelený tvar zahrady (roh zahrady). Navíc se choval jako vlastník, který oznámil stavbu plotu a vybudoval a zkolaudoval garáž, ke které vede přístupová cesta právě přes předmětný pozemek. Uvedené skutečnosti svědčí o dobré víře a poctivém úmyslu žalobce. Je nepředstavitelné, že s vědomím neoprávněnosti držení cizího pozemku bude žalobce jako vlastník ohlašovat a kolaudovat na stavebním úřadě. Žalovaná byla nečinná po celou dobu. Dle rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 22 Cdo 2451/2011 ve prospěch dobré víry držitele pozemku svědčí i to, že nabytý a držený pozemek tvoří ohrazený, ucelený, funkční celek, že pozemek byl připlocen k pozemku právních předchůdců držitele, přičemž vlastník pozemku po celou dobu držby