18 C 123/2021-36 — Městský soud v Brně

1. Žalobce se svoji žalobou soudu podanou dne 27.1.2021 domáhá po žalované zaplacení částky 20.027 Kč s příslušenstvím z důvodu, že původní věřitel (společnost [právnická osoba]) a žalovaná uzavřeli dne 20.12.2019 smlouvu o revolvingovém úvěru, na jejímž základě žalovaná čerpala úvěr v konečné výši 20.027,11 Kč, úvěr měl být splacen do 20.5.2020, žalovaná však poskytnuté peněžní prostředky nevrátila. Žalobce uvedl, že úvěruschopnost žalované ověřoval původní věřitel výpočtem mezi doložitelnými příjmy a výdaji, kdy je klientům ponechána 10% rezerva rozdílu, tato se musí rovnat minimálně životnímu minimu v současné době 3.410 Kč, dále byla žalovaná lustrována z veřejně dostupných databází ISIR, [příjmení], CRKI, EUCB. Na výzvu soudu žalobce doplnil, že původní věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele dle § 86, 87 ZSU, a to nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, do insolvenčního rejstříku a nahlédnutím do centrální evidence exekucí, dále provedl lustraci dokladu totožnosti v databázi neplatných dokladů Ministerstva vnitra. Dále doplnil, že žalovaná čerpala úvěr ve výši 15.000 Kč dne 20.12.2019, když žalovaná částka se skládá ze součtu výběrů a poplatků za výběry v celkové výši 13.867,80 Kč, dále z náhrady účelně vynaložených nákladů 750 Kč a z úroku za období čerpání ve výši 5.409,31 Kč. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Soud ve věci rozhodoval dle ust. § 115a o.s.ř. bez nařízení jednání za souhlasu stran na základě listinných důkazů. 4. Na základě listinných důkazů vzal soud ohledně skutkového stavu věci za prokázáno, že původní věřitel ([právnická osoba]) a žalovaná uzavřeli smlouvu o úvěru online formou prostřednictvím webových stránek původního věřitele, na které žalovaná zaslala své osobní údaje, telefonní číslo, emailovou adresu, tím žalovaná zahájila kroky vedoucí ke zřízení uživatelského účtu, po dokončení registrace na webových stránkách zaslala žádost o poskytnutí konkrétního úvěru, kdy následně byl zaslán návrh konkrétní úvěrové smlouvy – smlouva o revolvingovém úvěru s navrhovanou výší úvěru. Z žalobcem předložené listiny standardní informace o spotřebitelském úvěru se podává, že úvěrový limit zde uváděný je 80.000 Kč, dále doložil žalobce obchodní podmínky společnosti [právnická osoba], dále smlouvu o revolvingovém úvěru mezi původním věřitelem a žalovanou (dále jen„ předmětná smlouva o úvěru“) ze dne 20.12.2019, ve které se uváděl úvěrový limit 80.000 Kč, úroková sazba 10,50% měsíčně, a to jako pevná úroková sazba, splácení formou pravidelných měsíčních splátek ve výši odpovídající minimálním splátkám dle obchodních podmínek, tj. ve výši 11% nesplaceného úvěru společně s úrokem z úvěru a poplatkem za čerpání nebo 1.000 Kč podle toho, která z těchto dvou částek je vyšší. Dále žalobce soudu doložil platební informace původního věřitele k žalované, ze kterých se podává, že aktuální povinná částka k úhradě k datu splatnosti činí 7.678,04 Kč, celková dlužná částka 20.027,11 Kč, kdy k 29.1.2020 činí zůstatek po poslední platbě 13.867,80 Kč, dále se tam třikrát připočítává náhrada účelně vynaložených nákladů 250 Kč dne 27.2.2020, [číslo] a 28.4.2020, a dále úroky za období čerpání ve výši 5.409,31 Kč za den 20.5.2020, celková dlužná částka tak činí 20.027,11 Kč. Z této listiny v souladu s doplněním tvrzení žalobce soud uzavřel, že zůstatek po poslední platbě ve výši 13.867,80 Kč představuje tedy částku, která se skládá ze součtu výběrů a poplatků za výběry žalované, která již byla snížena o případné úhrady žalované. Dále z potvrzení o provedené platbě vystavené dne 20.12.2019 soud uzavřel, že z účtu původního věřitele vedeného u platební brány ThePay byla odeslána částka 15.000 Kč na účet žalované dne 20.12.2019. Žalobce ke zjišťování úvěruschopnosti původním věřitelem nedoložil ničeho. 5. Podle ust. § 1810 o. z. (z.č. 89/2012 Sb.), občanský zákoník se ustanovení tohoto dílu použijí na smlouvy, které se spotřebitelem uzavírá podnikatel (dále jen„ spotřebitelské smlouvy“) a závazky z nich vzniklé. 6. Podle ust. § 1812 odst. 1 o. z. lze-li obsah smlouvy vyložit různým způsobem, použije se výklad pro spotřebitele nejpříznivější. 7. Podle ust. § 1813 věta prvá o. z. má se za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. 8. Podle ust. § 1815 o. z. k nepřiměřenému ujednání se nepřihlíží, ledaže se její spotřebitel dovolá. 9. Podle § 1841 obč. zák. se smlouvou o finanční službě pro účely úpravy spotřebitelských smluv v tomto zákoně rozumí každá spotřebitelská smlouva týkající se bankovní, úvěrové, platební nebo pojistné služby, smlouva týkající se penzijního připojištění, směny měn, vydávání elektronických peněz a smlouva týkající se poskytování investiční služby nebo obchodu na trhu s investičními nástroji. 10. Podle § [číslo] odst. 1 ustanovení tohoto pododdílu se použijí na smlouvu o finanční službě a na práva a povinnosti z ní vzniklé, pokud byl k uzavření smlouvy použit výhradně prostředek komunikace na dálku. 11. Podle ust. § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 12. Dle ust. § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 13. Podle § 2390 o.z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 14. Podle § 2392 odst. 1 o.z. při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. Totéž platí o zápůjčce poskytnuté v cenných papírech. 15. Dle ust. § 2395 o.z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 16. Podle ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) posouzení úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (odst. 2). 17. Podle ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 18. Dle ust. § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. 19. Při právním posouzení věci soud na základě skutkových závěrů dovodil, že právní předchůdce žalobce a žalovaná uzavřeli dne 20.12.2019 smlouvu o úvěru dle § 2395 a násl. o.z., na základě které původní věřitel poskytl žalované částku 15.000 Kč. S ohledem na skutečnost, že žalovaná je spotřebitel, soud tedy hodnotí smlouvu mezi účastníky uzavřenou jako spotřebitelskou, která podléhá ust. § 1810 a násl. o.z. a především zákonu o spotřebitelském úvěru. 20. Z nálezu Ústavního soudu sp.zn. III.ÚS 4129/18 ze dne 26.2.2019 vyplývá, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. 21. Soud se z výše uvedených důvodů proto zabýval nejprve tím, zda právní předchůdce žalobce řádně splnil svoji povinnost posoudit úvěruschopnost žalované, když dospěl k závěru, že tomu tak nebylo. Žalobce soudu nedoložil ke zjišťování úvěruschopnosti původním věřitelem ničeho, pouze tvrdil posouzení úvěruschopnosti nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnost spotřebitele, konkrétně do insolvenčního rejstříku a do centrální evidence exekucí, dále lustraci dokladu totožnosti v databázi neplatných dokladů, tyto lustrace soudu ničím neprokázal. Soud proto uzavřel, že úvěruschopnost žalované n