18 C 64/2021-25 — Městský soud v Brně

1. Žalobce se svoji žalobou soudu podanou dne 21.8.2020 domáhá po žalovaném zaplacení částky 13.775 Kč z důvodu, že účastníci uzavřeli smlouvu o zápůjčce dne 11.4.2018, na základě které poskytl žalobce žalovanému peněžní prostředky ve výši 9.000 Kč, a to zasláním na účet dne 12.4.2018, žalovaný se zavázal za poskytnutí zápůjčky uhradit poplatek ve výši 2.275 Kč, jistina i poplatek byly splatné dne 12.5.2018. Žalovaný však své závazky neuhradil řádně a včas, neuhradil ničeho. Na výzvu soudu jakým způsobem žalobce posuzoval před uzavřením smlouvy úvěruschopnost žalovaného, se žalobce nijak nevyjádřil, stejně jako k obsahu dohody o povinnosti platit smluvní pokutu, dále jak žalobce dospěl k částce 2.500 Kč za účelně vynaložené náklady spojené s prodlením. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Soud ve věci rozhodoval dle ust. § 115a o.s.ř. bez nařízení jednání za souhlasu stran na základě listinných důkazů. 4. Na základě listinných důkazů vzal soud ohledně skutkového stavu věci za prokázáno, že účastníci uzavřeli smlouvu o zápůjčce dne 11.4.2018, a to prostřednictvím webové stránky [webová adresa], kdy žalovaný si nejprve přečetl nabídku na uzavření smlouvy, poté vyplnil formulář – žádost o poskytnutí zápůjčky zadáním osobních údajů, čímž učinil návrh na uzavření konkrétní smlouvy o zápůjčce vůči žalobci, potvrdil seznámení se zněním smlouvy o zápůjčce a všeobecných obchodních podmínek, když smlouva o zápůjčce obsahuje závazek žalobce jako věřitele poskytnout žalovanému bezúčelovou a bezhotovostní zápůjčku v celkové výši 7.000 Kč s tím, že žalovaný se zavázal tuto vrátit bezhotovostním převodem na účet žalobce spolu s poplatkem, dále zde bylo dohodnuto, že peněžní částka bude žalobcem poskytnuta převodem na bankovní účet žalovaného do 2 dnů a žalovaný se zavázal uhradit poplatek ve výši 2.275 Kč (dále jen„ předmětná smlouva o zápůjčce“). Dále se zde žalovaný zavázal vrátit částku nejpozději do 11.5.2018, celková splatná částka činí 9.275 Kč. Z předmětné smlouvy o zápůjčce nevyplývalo žádné zkoumání úvěruschopnosti žalobcem žalovaného. Žalobce dále soudu doložil výpis z účtu, ze kterého vyplývá, že částka 7.000 Kč byla žalobcem uhrazena na tam specifikovaný účet, který odpovídá bankovnímu účtu uvedenému ve smlouvě jako účtu žalovaného, a to dne 12.4.2018. Dále žalobce doložil přípis žalovanému ze dne 19.5.2018 jako pokus o smír a upomínku, kdy poukazuje na skutečnost, že žalovaný ničeho ze smlouvy o úvěru ze dne 12.4.2018 neuhradil a dluží částku 11.294 Kč. Další obdobná upomínka je zde 26.5.2018, 2.6., [číslo], 26.6.2018. Žalovaný ničeho nezaplatil. K zjišťování úvěruschopnosti žalovaného žalobce ničeho nedoložil. 5. Podle ust. § 1810 o. z. (z.č. 89/2012 Sb.), občanský zákoník se ustanovení tohoto dílu použijí na smlouvy, které se spotřebitelem uzavírá podnikatel (dále jen„ spotřebitelské smlouvy“) a závazky z nich vzniklé. 6. Podle ust. § 1812 odst. 1 o. z. lze-li obsah smlouvy vyložit různým způsobem, použije se výklad pro spotřebitele nejpříznivější. 7. Podle ust. § 1813 věta prvá o. z. má se za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. 8. Podle ust. § 1815 o. z. k nepřiměřenému ujednání se nepřihlíží, ledaže se její spotřebitel dovolá. 9. Podle § 1841 obč. zák. se smlouvou o finanční službě pro účely úpravy spotřebitelských smluv v tomto zákoně rozumí každá spotřebitelská smlouva týkající se bankovní, úvěrové, platební nebo pojistné služby, smlouva týkající se penzijního připojištění, směny měn, vydávání elektronických peněz a smlouva týkající se poskytování investiční služby nebo obchodu na trhu s investičními nástroji. 10. Podle § [číslo] odst. 1 ustanovení tohoto pododdílu se použijí na smlouvu o finanční službě a na práva a povinnosti z ní vzniklé, pokud byl k uzavření smlouvy použit výhradně prostředek komunikace na dálku. 11. Podle ust. § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 12. Dle ust. § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 13. Podle § 2390 o.z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 14. Podle § 2392 odst. 1 o.z. při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. Totéž platí o zápůjčce poskytnuté v cenných papírech. 15. Dle ust. § 2395 o.z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 16. Podle ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) posouzení úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (odst. 2). 17. Podle ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 18. Dle ust. § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. 19. Při právním posouzení věci soud na základě skutkových závěrů dovodil, že žalobce a žalovaný uzavřeli dne 11.4.2018 smlouvu o úvěru dle § 2395 a násl. o.z., na základě které žalobce poskytl žalovanému částku 7.000 Kč bezhotovostně převodem na účet žalovaného dne 12.4.2018, splatnost byla dohodnuta spolu s poplatkem ve výši 2.275 Kč dne 11.5.2018. S ohledem na skutečnost, že žalovaný je spotřebitel, soud tedy hodnotí smlouvu mezi účastníky uzavřenou jako spotřebitelskou, která podléhá ust. § 1810 a násl. o.z. a především zákonu o spotřebitelském úvěru. 20. Z nálezu Ústavního soudu sp.zn. III.ÚS 4129/18 ze dne 26.2.2019 vyplývá, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. 21. Soud se z výše uvedených důvodů proto zabýval nejprve tím, zda žalobce řádně splnil svoji povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného, když dospěl k závěru, že tomu tak nebylo. Žalobce soudu k tomuto vůbec ničeho netvrdil, a to ani na výzvu soudu, rovněž tak ničeho nedoložil. Soud proto uzavřel, že úvěruschopnost žalovaného nebyla vůbec zjišťována. Žalobce tak nesplnil svoji povinnost stanovenou zákonem a smlouva o úvěru je proto neplatná dle zák. o spotřebitelském úvěru. Soud hodnotí spotřebitelskou smlouvu jako absolutně neplatnou dle ust. § 588 o.z. Žalobce má tak nárok na vrácení jistiny ve výši 7.000 Kč, a to jako bezdůvodného obohacení (§ 2991 a násl. o.z.). Dále má žalobce také nárok na příslušenství ve formě zákonného úroku z prodlení dle § 1970 o.z. a dle vl. nař. č. 151/2013 Sb., když počátek tohoto prodlení se váže na výzvu ze dne 19.5.2018, kdy měla být částka uhrazena do 24.5.2018, tedy žalovaný byl v prodlení od 25.5.2018. Ve zbytku pak byla žaloba zamítnuta jako nedůvodná. 22. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ust. § 142 odst. 2 o.s.ř., když více úspěšný byl žalovaný, žádné náklady mu však nevznikly, proto bylo rozhodnuto tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozsudku.